vnimat_Krasu komentáře u knih

Autorka je zřejmě chytrá ženská a o francouzském moru má nůši vědomostí. Co ale nemá, je smysl pro tempo, vtip a atmosféru, kvůli čemuž je tahle morová detektivka neskonale povrchní. Mezi ústřední dvojicí to nejiskří a vyšetřování brzdí až příliš mnoho nezajímavé vaty. Zkrátka to tam není. Nehledě na fakt, že detektivce ze současnosti bez jakýchkoliv prvků současnosti neuvěříte ani nos mezi očima.

2 06.07.2014

Abyste prý hltali slova, musíte se v knize s někým sžít. Anebo tu knihu musí napsat Gillian Flynn. Temné kouty neoplývají sympaťáky. Čím však oplývají bohatě, a v dnešní záplavě generických detektivek jsou proto unikátem, je nelacinost. Temné kouty jsou zvrácené, ale ne přehnaně. Jsou brutální, ale ne na oko. Překvapí, ale ne za každou cenu. Hvězdu dolů za srovnání se slohově vybroušenější Zmizelou. Skvělým thrillerem jsou ovšem Temné kouty nesporně.

8 26.06.2014

Není třeba explicitních brutálních scén ani pětistránkových popisů pitvy, aby Gillian Flynn napsala nechutný negativní thriller. Stačí jí hrdinka jak z příručky o antipatii, a drsně vtipné poznámky, jimiž svůj sloh prolíná. Nenechte se unést svými choutky po detektivce. Ostré předměty jsou tmavým příběhem o jedné divné rodině, kde jsou vraždy holčiček až na druhé, třetí koleji. V porovnání se Zmizelou prohrávají ve svižnosti. Na debutový titul jsou ale až překvapivě vyzrálé.

9 20.05.2014

Kriminálka mimochodem. Ústřední motiv vraždy je zde přebit křehkostí života, sílou vzpomínek, větrným ostrovem a dojetím. May je zkrátka unikát. Kombinuje linie, dává postavám nové rozměry a už podruhé přivádí čtenáře do místa tak atmosférického, až to nemá v současné literatuře obdoby. Skála byla první, Muž z ostrova Lewis je za to kratší a kompaktnější. Kvalitami se však mohou oba díly ostrovní trilogie chytit za ruce. Díky Bohu.

6 15.05.2014

A ono to jde. Napsat thriller tlustý jako cihla a přitom ho neprodlužovat úvahou, proč je pot hlavního hrdiny divně cítit po tabáku, když se přitom včera opil v nekuřácké restauraci (ahoj, Norsko!). Flynn si hraje se čtenářem, porcuje ho uvěřitelně neuvěřitelnými zvraty a šponuje seč může. A hlavně čaruje s tempem, opouští klasické osnovy a posadí vás na zadek, když to nejméně čekáte. Zhltnuto jako by to byl dezert. A přitom to je kompletní thrillerové menu. Přečtěte si to!

11 06.05.2014

Lehké čtení. Což je vlastně dost prča, vzhledem k tomu, že se kniha zabývá mučením a kastrací malých chlapců. Autoři šibalsky mění žánry. Kombinují ohavnost násilí s historkami z rodinných životů, prolínají minulost se současností a přitom se jim daří nebýt zbytečně doslovní. Surovost a lehkost je ale zabita vyústěním, které má namísto několika malých logických děr jednu díru obrovskou. Ostatní si stěžují na machrování na přebalu, já na kriminálku psanou na efekt. A tou Vraní dívka bezesporu je.

1 23.04.2014

Generikum. Volání kukačky má v sobě tvůrčí originality jako sedmnáctý díl osmé řady kriminálního seriálu Vražedné vraždy. Hrdina je alkoholická troska, policajti by si nenašli ani špínu v pupíku a knižní mustr "postupně všechny vyslechnu a na konci vám oznámím, kdo je vrah" spolehlivě zabíjí jakékoliv napětí i dobrodružnost. Klika Rowlingové, že má tak lehké pero a že si proto Kukačku i přes všechny nedostatky podáte během pár večerů. Napíšu si tedy Ježíškovi o příběh. A třeba se v druhém díle Strikovy série stane zázrak.

4 01.04.2014

V Lunaparku to je. Ta obdivuhodná svižnost a plynulost Kingova vyprávění, co z něj nedělá jen mistra hororu, ale především mistra děje. Lunapark vám nabídne mládí, které byste si chtěli zkusit, trochu detektivky i trochu emocí, to když se dějové linky sem tam důmyslně přesunou blíže k současnosti. Na jedno spláchnutí lahodná krmě. Nic víc se ostatně od knížky tlusté jako ukazováček nedá čekat.

5 23.02.2014

Nešťastné náhody sucks. A pro manžele Hennigerovi, kteří v marocké poušti přejedou domorodce Drisse, to platí dvojnásobně. Lawrence Osborne kombinuje gatsbyovskou pompéznost večírků zbohatlíků s životem chudých Maročanů a velmi jemně přitom hraje na thrillerové struny. Zbytečně nenapíná, spíše se přehrabuje v duších hrdinů a květnatě popisuje dění okolo. Ač je konečná tečka velmi dobrá, Odpuštění boduje především v první polovině. Ta je překvapivá, důrazná a tak akorát zahloubaná. Udržet však v třistastránkové formě román, jehož hrdinové jsou bez výjimky nesympatičtí blbci, to je opravdu stěží proveditelný kumšt.

4 28.12.2013

Joe Hill umí skvěle vyprávět, když má co. Naťukává dobré historky a doufá, že se tak nějak samy zakončí. Vypráví o duchovi v kině, komparzu na zombie filmu nebo profesorovi, co sbírá poslední lidská vydechnutí. Svým námětům však nedokáže dát důstojnou tečku a mnohdy tak končí jakoby v polovině věty. Čtení to není špatné, postrádá však v mnoha případech myšlenku a zapamatování hodné body. Z šestnáctky příběhů tak jako diamant blýská jedna jediná. Snídaně u vdovy. Oblečená na to je.

1 11.10.2013

Román, co útočí smradem. Tlejícími kostrami, výkaly v nočnících a zkaženým dechem. Veliký palec vzhůru za to, jak Miller košatým jazykem popisuje starou Paříž a postavy spíše načrtává, než aby se zdlouhavě babral jejich minulostí. A ve vší té práci, kterou si dal s vytvořením živoucí a nevábné části Paříže, se rozhodl popadnout příběh za pačesy až v samotném závěru knihy. A mně to nevadilo. Rozměrně jsem si totiž užíval drobných detailů a (díkybohu) nepřehnané porce deprese.

6 15.09.2013

Divný western výhradně složený z opilců, prostitutek a srabů. Na Doctorowu suchou depresi se zkrátka musí čtenář řádně naladit. Nedočká se totiž řádných vztahových linek, spíše deníkových zápisků, při jejichž čtení dopředu vytuší, že ve Zlých časech cosi nehraje. Dějově podobné Trevanianově Incidentu v Twenty-Miles, textově však vyspělejší a obecně svižnější. Zřejmě jsem ale westernový romantik. S Krvavým poledníkem od McCarthyho se totiž jedná o další westernovku, kterou jsem nedokázal plně docenit. Mea culpa.

1 24.08.2013

Ultimátní fuck-off všem, co chtějí detektivku o deseti vraždách a alkoholického detektiva k tomu. Skála je pomalá, teskná a spíš než ve střevech umrlého Angela Macritchieho se hrabe v dětství hlavního hrdiny. Peter May mistrně prolíná několik variací minulosti se současným vyšetřováním, nechá hrdiny potkávat se po letech a pro zápletku využívá jedinečného prostředí skotských vřesovišť. Netáhne děj složitými kličkami, ale vleče za sebou jednu z nejmrazivějších atmosfér, kterou si v kriminální kategorii vašeho knihkupectví můžete koupit. Za perfektní propojení příběhu o přátelství a láskách dospívajících s uvěřitelnou kriminální linkou pět pocitových hvězdiček!

39 23.07.2013

Extrémně čtivá forma, zabitá dějovou výstavbou jak z příručky pro rekreační spisovatele. Dokud Dorn nechává hlavního hrdinu pátrat v minulosti a vzpomínat na krušné dětství, podobá se čtení mysteriózní extázi. S přibývajícími stránkami však začíná autor šmodrchat zápletku řadou zbytečných úmrtí, které v "překvapivém" závěru zkrátka nedokáže důstojně obhájit. Původní tajemství o zmizelém bratrovi ustupuje méně zajímavé linii, a překombinované finále kolem vás provane, aniž byste si ho všimli. Což mrzí. Zdejší komentáře o čtení jedním dechem se totiž rozhodně zakládají na pravdě.

2 11.07.2013

Miluješ? Miluju. A pravá láska je věčná.

11 06.07.2013

Morgenstern má jazyk vybroušený do hladka. Z jejích popisů unikátního černobílého cirkusu jsem byl na větvi i napoixté a vůně skořice, vanilky a horké čokolády jsem se téměř mohl dotknout. Autorka však jakoby byla překvapená, že jí to tak krásně jde, a výtečnou písemnou formu rozmazala do nesmírně vlekoucího se děje. Namísto kouzelnické romantiky (na kterou jsem se vážně těšil) je Noční cirkus dílem spíše košatě popisným. Místo kýženého souboje kouzelníků navíc Morgenstern neustále posunuje základní pravidla a jemnou sympatickou magii postupně přemění ve zbytečnou a nepoetickou megalomanii. Je to škoda. Spisovatelský talent je tu totiž hmatatelný a o to více mrzí, že je utopený v potůčku s balastem.

10 03.07.2013

Porce jazykově rozmanitých, dějově často velmi otevřených povídek. Faber vodí své čtenáře za nos. Pečlivě buduje atmosféru a slibuje vševysvětlující pointu. Tu však občas zaměňuje za velmi úsměvné, nečekané závěry, díky nimž Fahrenheitova dvojčata velmi připomínají tvorbu Roalda Dahla. Exemplárními příklady jsou pak výtečné povídky Zkoumání kokosů a Tabitha Warren, svým námětem a vtipem do výšek sahající. Kvalitativně vyrovnanější sbírka než Někdy prostě prší.

1 21.03.2013

Autor není dokonalý, ani jedinečný, jak vyplývá z okolních reakcí. Má ovšem smysl pro řízné zápletky a jeho forma je zatraceně čtivá. Holeovky jsou zkrátka sázkami na jistotu. Navzdory tloušťce zmizí z vašeho nočního stolku za pár večerů, ač se vám z jejich dějů nevryje do pamětí vlastně nic zásadního. Sněhulák zahlcuje jmény, několika nepodstatnými vedlejšími liniemi, avšak Nesbø strukturuje kapitoly jako scénáristé těch nejlepších televizních seriálů. Pětisetstránkové vyprávění zkrátka nelze přestat číst. A ač mi je autorova sériová výroba o něco vzdálenější, než třeba pro radost psaní Lovci hlav, pro jeho stigma současné špičky žánru mám rozhodně pochopení.

7 13.11.2012

Jak tomu u hororových fantasy bývá, nejvíce nás děsí to, o čem víme prd. Dokud tedy Jacob jen pátrá a hledá odpovědi, Riggsova kniha je neobyčejně silná a vtahující. Když je ovšem nutné přistoupit na kompletní fantasy svět autora a v podstatě jen čekat na závěrečné finále, tempo i dobrodružství na tom silně tratí. Navzdory tomu je nutné ocenit Riggsův novátorský přístup, nevyhraněnost co se týká čtenářské cílové skupiny, a famózní fotografický doprovod, díky němuž na Ptáka a ostatní jen tak nezapomenete.

10 24.08.2012

Spasitelem se Nesbø konečně zbavil nálepek typu "ukecaný Chase" nebo "akčnější Larsen" a vytvořil si svůj vlastní žánr. Chladného thrilleru, který se nebojí často střídat lokace a postavy, a občas vás překvapí ďábelsky vtipnou kompozicí textu (viz slohově hravý začátek v Oslu). Coby spisovatel se rozhodně zlepšuje a tříbí napětí. Nemůžu se však stále zbavit dojmu, že je Nesbø za každou cenu posedlý šokézní pointou, která pak vedle vcelku realisticky vedeného příběhu působí nemístně. Harry poprvé relativně sympatický, Beáta tradičně nemastná a neslaná.

8 18.08.2012