Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy

Jak jsem byl nadšený z Divného počasí, tak jsem nenadšený z Conroye. Hill se snažil rozpracovat některé ze svých hodně neotřelých nápadů, jako třeba co dělat, když se ráno probudíte jako hmyz, nebo jak prožít kus života s nafukovacím balónkem jako kamarádem.
Bohužel je to přesně tak, jak to vypadá na první pohled - co o tom proboha chce psát? A ač evidentně dokáže klást slova na stránky na jakékoli téma, tentokrát mi to nic nedávalo, kdyby to bylo vytištěné šedým písmem na šedém papíře, tak by to vyšlo nastejno.
Ještě mám v záloze jeho sbírku Černá krabice, tak snad to bude lepší...

Jak už se stalo mým zvykem, nakousnout povídkovou tvorbu autorů jejichž romány mě zaujaly, i na syna slavného otce došla řada a byl jsem opravdu zvědavý. Ve srovnání s těmi nejlepšími tátovými sbírkami je to o stupeň až dva níže, hororové povídky to vskutku nejsou, často s dobrým námětem, ale nedotažené nebo s koncem, který mě neuspokojil, možná je to snaha být co nejvíce originální. Nejvíce u mě bodovala Dobrovolná internace a pak ještě lehce nadprůměrné Abrahamovi synové, Pop art a Černý telefon - 60 %

Nejpádnější důkaz, že Hill rozhodně není pouze Kingův synátor, ale především originální i svébytný autor, který (když už teda někoho) připomíná Bradburyho a Mathesona spíše než-li otce svého...

Best New Horror: Znuděný editor horrorových antologií, který už má plné zuby všech těch neumětelských lovercraftovin a nechutných úchyláren, na stopě autorovi výjimečné povídky. Meta horror nápaditě si pohrávající se žánrovými klišé.

20th Century Ghost: Dojemná duchařská verze Bia Ráj s nádherným "technicolorovým" závěrem.

Pop Art: Nesnesitelná lehkost bytí nafukovacího panáka.

You Will Hear the Locust Sing: Vynikající pocta staromilským monstr horrorům padesátých let a Kafkově Proměně. Překvapivě to jde skvostně k sobě. Jenže jenom v první části. Ty zbylé sice v žádném ohledu špatné rovněž nejsou, ale jsou nadbytečné až zbytečné.

Abraham's Boys: Dva synové vychovávaní tvrdou školou svého otce Abrahama Van Helsinga, hrdinného to legendárního bojovníka proti upírům... A nebo paranoidního magora?

Better Than Home: Takové ty nostalgické vzpomínky na dětství, které by mělo mít každé dítě... Bez děje, bez vývoje, což v tomto konkrétním případě není na škodu.

The Black Phone: Hovory ze záhrobí prostřednictvím odpojeného telefonu jsou již žánrové klišé. Nikoli však v podání Hilla, které to celé posuvá do mnohem znepokojivější roviny, kdy naopak právě záhrobní telefonáty jsou nositely "světla na konci tunelu" uprostřed noční můry. Škoda akorát zbytečné do prázdna vyznívající pasáže se sestrou.

In the Rundown: Den blbec v nejslabším kousku této sbírky.

The Cape: S velkou mocí přichází velká odpovědnost.

Last Breath: Vynikající i nosný nápad vyplýtvaný v neúderné tuctovce, jakých jsou žánrové antologie plné.

Dead-Wood: Jako poznámka pod čarou o celkem nosném tématu vynikající, jako něco hodna zařazení do sbírky povídek zcela nedostačující.

The Widow's Breakfast: Třicátá léta, ekonomická krize a komunita bezďáčů... Vynikající zasazení a skvěle vyvážená povídka, která vás dlouho nechá na pochybách, zda je to horror či si s vámi pouze Hill skrze žánrové propriety pohrává. Ať tak či tak dusnou atmosféru to má nespornou a navíc jde o jednu z těch výjimek, kdy má otevřený konec opodstatnění.

Bobby Conroy Comes Back from the Dead: Melancholická romance na place o druhých šancích... Tak ze života až je s podivem, že to napsal autor tak mladý.

Neviem prečo, ale vždy sa na nové veci Joea Hilla teším. Pritom keď som si vyhľadal, ako som hodnotil jeho jednotlivé diela, vyšlo mi z toho, že niektoré sa mi vyložene nepáčili (Oblek mŕtveho) a iné boli matný priemer (Rohy). Najviac sa mi od neho páči jeho komiksová tvorba (Plášť), pričom ale ani tá nie je nejako zvlášť geniálna (Vánoční říše). Z jeho poviedok ma najviac bavila Jízda, čo je v podstate remake Mathesonovho Duelu, ktorý úspešne vykradol spolu so svojím otcom. Možno práve Stephen King je dôvod, pre ktorý sa na Joeove texty teším: vyrastal som na jeho otcovi, počiatkom deväťdesiatok sa mi do rúk ako dieťaťu/puberťákovi dostali prvé kingovky, ktoré u nás a v ČR začali vychádzať a možno práve z dôvodu nostalgie vždy vidím Joea pri práci rád. Páči sa mi, že remeslo bolo predané z jednej generácie na druhú. Žiaľ, nová proste nemá taký spaľujúci a uhrančivý talent, ako mal pán otec. Joe vie písať, baví ho to a z toho, ako vedľa seba ukladá vety a tie nenápadne mení na odseky a následne kapitoly, na mňa zakaždým dýchne príjemný pocit, že sledujem pri práci niekoho, koho to fakt úprimne baví a užíva si to. Žiaľ, Hillove príbehy sú vcelku nudné. Nejeden raz síce vychádzajú zo skvelého nápadu, ale Joeovi sa skoro vždy nejako podarí doslova ich utĺcť zaživa na smrť (ehm). Čo je samozrejme v ostrom kontraste s jeho otcom, ktorý v 70., 80. a čiastočne aj 90. rokoch prichádzal s perfekte šialenými nápadmi, ale vedel ich tak dobre okecať, že ste pri ich čítaní nedýchali (nieto ešte aby ste premýšľali nad tým, aká je hovadina prst v umývadle alebo oživený pseudonym). Joe Hill nič také nevie. Snaží sa, ale nie je to ono. On vie nielenže písať. Joe vie písať SAKRA dobre. Ale proste akoby ho to nudilo a tak namiesto „len“ rozprávania v dobrom obyčajných temných príbehov experimentuje so žánrami, formami, štýlmi a všeličím ďalším, čomu na jednej strane rozumiem, no na druhej ma to nebaví čítať. No a tým som vlastne zhodnotil aj zbierku Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidlené příběhy. Podľa mňa má na tom najväčší podiel to, že Joe toto zažíval odjakživa. Od útleho detstva na vlastnej koži zažíval, ako bol jeho otec najslávnejší hororový spisovateľ na svete a osobne sa poznal s inými známymi autormi, ale i režisérmi a spol., čo ostatne dokumentuje poviedka xyz. Musím ale dodať, že niektoré sú dobré. Áno, je ich v porovnaní s celkovým počtom poviedok (14) málo. Ale nájdu sa tu tajé. Mne sa najviac páčili Mrtvé dřevo (to nemá ani dve strany!), Černý telefon a xYZ. Zaujímavé je, že práve tieto texty by ešte oveľa náruživejšie vynikli v dlhšom literárnom úseku; takto je to príliš hrrr a už sme na konci. Škoda. Aj to vypovedá o tom, že Joe talent MÁ. Len akoby s ním ešte nevedel (nechcel?) pracovať. Pretože máte plno blbých autorov, u ktorých si prečítate dve vety a už ich máte plné zuby, ale máte minimum autorov, pri ktorých textoch si prajete, aby boli dlhšie.

Nejlepší nový horor: Děsivá, nepříjemná, ale hrozně zajímavá a napínavá povídka. Skvělý začátek celé sbírky. 4

20th Century Ghost: Nejsem si jistá, jestli to mělo být strašidelné, protože bylo i nebylo. Bylo to hodně milé. Příjemné čtení. 3,5

Pop Art: Opravdu divná a zvláštní povídka. Vlastně moc nevím, jestli se mi líbila, nebo ne. 2,5

Uslyšíš zpívat cvrčka: Další nechutná a divná povídka, která se mi spíš nelíbila. 2

Abrahamovi synové: Znepokojující povídka ale po chvíli bohužel s předvídatelným koncem. 3,5

Lepší než doma: Taková povídka o ničem, která se ale aspoň dobře četla. 2

Černý telefon: Nepříjemná povídka od které ale člověk čeká trochu víc, než nakonec dostane. 3

V autu: Nadějná, děsivá povídka, která je však bez konce - doslova. Kvůli tomu 2

Plášť: Zajímavá a dobrá povídka, jen hlavní postava mi byla velmi nesympatická. 3,5

Poslední dech: Děsivě skvělá, krátká povídka. Velice se mi líbila! 4

Mrtvé dřevo: Velmi krátká - dvou stránková povídka, která byla velmi milá. S koncem, který se dal očekávat. 4

Snídaně u vdovy: Tahle mě bavila od začátku až do konce. Byla jsem zvědavá, co se bude dít. Čekala jsem možná trochu víc, ale nebyla špatná. 3,5

Bobby Conroy vstává z mrtvých: Celkem nudná, takový střed - nenadchne a neurazí. 3

Otcova maska: Divně nepříjemná povídka, kterou nevím, jestli jsem pochopila. Opravdu to bylo celé zvláštní a strašidelné. 3,5

Dobrovolná internace: Tahle byla dobrá. Zajímavá, napínavá až do konce. I když pak bylo jasné, jak povídka dopadne. 4

Šeherezádin psací stroj: Jak to nazvat? Jako shrnutí? Fajn dovětek. 3,5

Sbírka povídek, které mnohdy nejsou úplně hororové, je na nich nicméně znát, že Joe Hill se potatil a některé z nich jsou vskutku kingovské, jiné jdou ale trochu dál a mají svůj vlastní styl. Jak už to u podobných souborů bývá, některé příspěvky jsou na první dobrou, jiné jsou jako by "výplň" a jiné zase na více přečtení. Pro většinu z nich ale platí, že mají výtečnou atmosféru (z tohoto hlediska rozhodně vede hned úvodní Nejlepší nový horor, která navíc zaujme i absurdním a trochu dada koncem; taktéž Lepší než doma je zase hodně melancholická a posmutnělá) a velmi dobrý ústřední nápad (nejlepší příklad nepochybně Plášť, který je v závěru nekompromisní a má nečekanou pointu, pozadu nezůstává ani děsivý Poslední dech, který je "kingovský" až na půdu). Černý telefon, díky jehož adaptaci vyšla kniha znovu, je překvapivě nevýrazný a patří k průměru, o to víc fascinující je, jak moc fungovala filmová podoba, která zachovává ducha povídky, ale hodně ji rozšiřuje (ale naprosto v souladu s autorovým stylem, což se moc často nevidí). Jakýmsi unikátem je úplně poslední Dobrovolná internace, která je také nejdelší a Stephena Kinga připomíná úplně nejvíc, protože z ní jde pro něj typický zvláštní smutek nad něčím, co hrdinové nemohli moc ovlivnit, přesto si to kladou za vinu. Povídkám jednoznačně prospívá i to, že mají mnohdy otevřený konec a autor tak vše nechává na čtenářově fantazii, což v tomto případě vůbec nevadí. Černý telefon a jiné příběhy tak rozhodně stojí za přečtení, je v ní pár povídek, k nimž by se čtenář po čase vrátil, ale i těch, které jsou zvláštní a ke druhému čtení moc nelákají (třeba Otcova maska nebo Snídaně u vdovy), každopádně pro ty, kteří mají Stephena Kinga komplet načteného a chtějí zkusit něco podobného, je tohle naprosto ideální a jen dokáže, že si ve svém synovi vychoval solidního nástupce. 75 %

Zajímavá zkušenost. Kdybych měl povídky shrnout jen jedním slovem, zvolil bych místo slova hororové spíše slovo záhadné. Mám moc rád seriál bezpointových skečů od britské sestavy Monty Python’s Flying Circus a u této sbírky jsem si na něj občas vzpomněl. Autor totiž nechává čtenářům prostor pro to, aby si příběhy uzavřeli podle svého.

80%

Moc dobrá knížka povídek, každá jiná, líbí se mi, že autor často ponechává na čtenáři, aby si zvolil konec. Některé jsou vyloženě hororové, děsivé, jiné víc do fantasy, tajemné, některé hodně nutí k zamyšlení. Samozřejmě, že některá povídka se mi líbila víc, některá méně, ale není tady žádná, která by se mně nelíbila.
Přečtěte si i vy, pokud ještě nemáte přečteno!

Po třech Hillových přečtených románech se sestupnou tendencí jsem byl na povídkovou sbírku zvědavý (pár povídek jsem už od něj tedy četl). A povídkový Hill mě baví mnohem více než románový. Je nápaditý, zábavný a umí být sakra děsivý. Mám rád otevřenější konce a nepolopaticky vysvětlené závěry, v tomhle ohledu se synek naštěstí nepotatil a nechává spoustu věcí na čtenáři a čtenářce, což je hodně fajn a působí to. Přijde mi divné, jak podle ČERNÉHO TELEFONU mohli natočit celovečerák, ale tak chápu, že tam asi hodně přidali a domysleli. Naprosto skvělá je povídka POP ART, v závěsu hned PLÁŠŤ, POSLEDNÍ DECH, BOBBY CONROY…, OTCOVA MASKA a DOBROVOLNÁ INTERNACE.

Velmi chytře pojmenovaná kniha "Černý telefon a další příběhy", která vyšla už jedenkrát pod názvem jiné povídky z této sbírky. Aktuální vydání přitahuje čtenáře hlavně z důvodu stejnojmenného hororového filmu, který velmi povedeně rozvádí povídku v této knize.
A přesně tímto způsobem na mě působí většina povídek v tomto díle Mr. Hilla. Nápady hozené do pléna, které zahlédnete jako obraz v galerii či útržek filmu nebo zboží ve vitríně obchodu. Jednou ve Vás zůstane pouze pocit, jindy lehké zamyšlení nebo i jisté porozumění pointy, kterou autor vytvořil a mnohdy vůbec nic.
Moc rád bych některé povídky četl ve formě celé knihy, to krátké nahlédnutí pod pokličku příběhového hrnce mě navnadilo, ale ne vždy uspokojilo. Často přišla otázka "a co dále pane Hill? Co se dělo?"
I když některé povídky mě obsahem minuly, některé se naopak zaryly pod kůži. Především zmiňovaný Černý telefon, Bobby Conroy vstává z mrtvých, Otcova maska, Poslední dech, Snídaně u vdovy a dle mého názoru klenot celé sbírky s názvem Dobrovolná internace.

Přečtená druhá kniha od pana spisovatele Joe Hilla, kterého jsem ještě nedávno vůbec neznala a už vůbec jsem zprvu netušila, že pan Stephen King je jeho otec. Knižní mezery jsem doplnila, knížku si ráda přečetla a strašidelné povídky se mi líbily. Líbilo se mi, že nejsou až tak hororové, ale spíš byly záhadné. Pan spisovatel zdědil skvělou fantazii po svém otci a ráda si ho přidávám do mých oblíbených spisovatelů.

Velmi slušná sbírka povídek, u které mi ale občas přišlo, že jinak skvělý nápad zůstal tak nějak na půl cesty nedotažený. Vágní nejasný závěr není vždy na škodu, ale tady se bohužel zpravidla v mlhavém závěru vytrácena někam do ztracena i pointa příběhu. Nejlepší povídky z mého pohledu byly Nejlepší nový horor, 20th century ghost a Bobby Conroy vstává z mrtvých - zejména pak poslední dvě jmenované, které uměly krásně navodit tu správnou nostalgickou notu, kterou tak mistrně ovládá i Stephen King.

Tak ta povídka o Francisovi co se promění v mouchu je dobré psycho :D Jinak ostatní nic moc. Ani ten černý telefon mě moc nebavil.

(Audiokniha)
Mám ráda knihy - audioknihy s povídkami a tuto řadím mezi ty lepší. Sice mi úplně chlupy hrůzou či napětím nestály, ale poslech se mi líbil :-) ... interpretace všech zúčastněných je na jedničku.

Joe Hill je skvělý. Teda je asi pravda, že některé povídky působí nedokončeně, ale jejich poselství bylo zřejmě spíš zachytit atmosféru a daný okamžik, což se mu rozhodně povedlo. Nejlepší byla asi povídka Plášť, ze které mrazí, a povídka Dobrovolná internace, která vás zavede do tajemných bludišť fantazie.

Nektere povidky byly zdlouhave. Cerny telefon byl lepsi film. Znovu bych si tuto povidkovou knihu neprecetl.

Na syna mého oblíbeného autora S. Kinga jsem byla zvědavá. Je to má první knížka a myslím, že po této zkušenosti zkusím další, i když za mě nedokázal překonat svého otce. Kniha se mi četla velmi dobře, ale jen jsem necítila úplně mrazení a napětí jako v případě jeho otce.

V knize se nachází lepší, ale i horší povídky, minimálně já si některé užívala více, jiné méně. Za mě nejlepší Pop art, V autu, Mrtvé dřevo, Poslední dech a Dobrovolná internace. Možná ještě Plášť, který mi připomněl jeden horor

Povídku Abrahamovi synové jsem asi nedokázala úplně docenit - co jsem četla má to něco společného z Draculem od Stokera, kterého jsem ještě nečetla.

Černý telefon - představovala bych si tu povídku delší a nápad dobrý, ale takhle to uteklo moc rychle a já se nestačila ani bát

Povídka, která mi nesedla úplně byla Otcova maska. Asi si to budu muset přečíst ještě jednou, protože jsem neměla pocit, že bych pochopila o co jde .

Další povídky nebyly vůbec špatné. Nenudila jsem se, ale v hlavě mi úplně nezůstaly.

Jsem zvědavá na další jeho knihy a rozhodně jim dám šanci.

Tak tohle bylo velký zklamání. Hororové prvky jsem tam hledala jen těžce, dobrých povídek tam bylo jen pár. Tohle řadím do průměru jen s přivřenýma očima.

Od knihy jsem čekala víc než ve skutečnosti nabídla. Ovšem příběhy byly kratší a čtivé s lehce hororovým nádechem.