Lunapark

Juj, toto dielo sa vykúpalo v nostalgii... Našťastie. Veľmi mu tento nostalgický tón pristane. K tohtoročným Dušičkám som si nemohla vybrať lepšie dielo.

(SPOILER) Ze začátku poměrně dobré, pak nuda nuda nuda…
Pořád jsem čekala, kdy aspoň uvidí toho ducha, ale pořád nic…,
No aspoň že ten protivný kolotočář se nakonec ukázal jako hodný a obráceně. To je tak jediné, co můžu téhle knížce přičíst k dobru.

Tato kniha je jiná než typické Kingovky - je jemnější, melancholická, ale stále plná napětí.

Je to především obraz dospívání, zachycený v kulisách zábavního parku.

King mistrně vykresluje vůni léta, zvuk kolotočů a melancholii okamžiků, kdy se člověk učí přijímat ztrátu i radost.

Tajemná vražda a přízrak dívky dodávají příběhu napětí, ale nejsou tím nejdůležitějším.

Tím je hlavně atmosféra - barevná, živá, ale zároveň naplněná tichým smutkem.

"Nic nezmate paměť tolik, jako když se něco opakuje."

U Lunaparku se pozná rozdíl mezi novým a zkušeným čtenářem Kinga. Má to klasické propriety; formativní události telecího věku skrze letní brigádu "kdy se mnohé událo v mezilidských vztazích, mém vývoji a s trochou nadpřirozena tam někde na druhé koleji". Popkultura, vztahy, roztodivné pouťové postavičky, maloměsto a dobrodružství... Funguje to; pokud ho nemáte načteného, plně chápu, že to může až nadchnout. Ovšem to samé napsal bezpočtucekrát. A toto nijak nevyčnívá ani nezapadá. Není ani moc co jinak psát; prostě solidní tuctová krátká kingovina na víkend.

PS: A jakkoli bych si rád odpustil své již bezmála tradiční povzdechnutí nad (ne)překladem Lindy Bartoškové, tak to nejde přejít. Člověk si již po letech zvykl, že její překlady jsou kostrbaté, mnohdy nectí pravidla větné stavby češtiny a přebírají anglickou stavbu věty, že i v 21. století překládá výrazy jako croissant/loupák, basketbal/košíková a desítky dalších zhůvěřilostí. Člověk po těch letech již odevzdaně akceptuje, že nemá byť i ten nejzákladnější přehled v popkultuře, hudbě a žánrové literatuře. Což u Kinga, kde to je jeden ze stavebních kamenů, který je mrtě přítomen na každé stránce několikrát, je echt zásadní problém. Že i desítky let všem známé zažité překlady překládá nově (Bradavická škola čar a kouzel je tu jakási zhůvěřilost o čarodějnicích či panovská Země Nezemě jako země Nikdy a nepřeberné množství dalších laskomin), to už jeden také ví, že od Bartoškové nemůže čekat nic jiného.

To proč ten rant je tentokrát silnější, a čirá nenávist k Bartoškové o to zapálenější, než kdy dříve je, že tentokrát King nemálo pracuje s kolotočářským hantecem světských. Ano, paní co neumí česky, anglicky, neumí používat vyhledávač, netuší co je co v běžném životě a jak se to řekne, se jala překládat svébytnost zámořské sedmdesátkové řeči světských. Ujišťuji vás, že po pár stránkách si budete chtít vidličkou vypíchat oči jaké hrůza to je. King nikdy nenapsal tak čiročirý horror, jakým tento překlad je. Těžko říci, zda je více k zblití, že toto někdo opravdu odevzdá jako svou práci nebo že toto projde přes korektora.

Stále se mi líbí. I při opětovném čtení. Tenhle „Lunapark“, který se nikterak netlačí do popředí před známější Kingova díla. Rozsahem je to nevelká novelka, nabízející něco detektivního pátrání, něco mystična, něco duchařiny a několik měsíců ze života mladého muže, učícího se plavat v mezilidských vztazích (zejména ve vztazích k opačnému pohlaví) i elegantněji než na čubičku. K tomu atmosféra zábavního parku, nepodobného průmyslovým Disneylandům („Disneyho parky mají všechno nalajnované, a to nesnáším … to, co dělají, je pasáctví zábavy.“) a atmosféra minulého století, kdy se ještě spousta věcí směla („ … ohně – velké plápolající vatry i ohníčky na opékání – po celé pláži. Tvořily milý řetízek hořícího šperku. Takové ohně jsou v jedenadvacátém století nejspíš protizákonné. Mocipáni mají způsoby, jak postavit mimo zákon spoustu krásných věcí … .“).
Možná je to příběh lehce sentimentální. Ano uvažuji tu o Kingově textu jako o textu sentimentálním. (Patrně tak činím i proto, že jsem těsně před „Lunaparkem“ nebyla schopná doposlouchat další z textů od pana Hilla, který se mi čím dál více hnusil (text nikoli autor) svou naprostou nesentimentální, žel realitě světa více odpovídající, špinavostí.) V Kingově příběhu (v rozdíl od příběhů Hillových) jsou postavy vesměs příjemní, dobrosrdeční jedinci. S jednou výraznou výjimkou, přece jen je to i detektivka a v detektivce bývá i (minimálně jeden) vrah. Pokud se postava nejeví sympaticky na pohled prvý, je tomu tak na pohled druhý, eventuálně na stý-druhý, neb u každého, i u největšího mrzouta, náboženského pošuka, apod. se najde nějaká ta dobrá stránka. Do hlavní zápletky – nechť je jí pátrání po pachateli vraždy, která se v Lunaparku před lety odehrála – je zapleteno několik pod-zápletek. Příjemně se čtou, ač dějově jsou vesměs předvídatelné. Jejich zakončení není vždy hollywoodsky šťastné = hollywoodsky pitomé („ … jakási atavistická víra – když nikdy nezačnou dělat určité poslední věci, život půjde dál jako dosud … všechno v jakémsi nekonečném létě. Jenže … Žádné léto není nekonečné.“), ale i v takovém případě je to zakončení laskavé, zakončení poskytující naději.

Sentimentální (?), naivní (?) text - snad to tak může někomu připadat. Jenže … jenže občas se zachce knížky s příběhem přívětivým, zachce se pohádky pro dospělé. A možná – pozor (!) teď se budu rouhat :-) – jsou Kingovy příběhy vesměs pohádky, pravda pohádky mnohdy poněkud drsnější, takové pra-pra-pra-pohádky, ale přece jen pohádky (s výjimkou „Nadaného žáka“, další mne nenapadají (?) – klidně mne doplňte).
A jako správné pohádky přinášejí s sebou i poučení (třebas jsem v jakési autorově předmluvě četla, že jeho příběhy mají přinášet zábavu a zase jen zábavu). Tento mi jako milovníku historie a současně pochybovači o jejích učitelských schopnostech, (jsou prachmizerné) poskytl její pravděpodobnější charakteristiku: „Historie je kolektivní hovno předků lidské rasy, obrovská a stále vyšší hromada sraček. V tuhle chvíli stojíme na jejím vršku, ale za chviličku nás zavalí lejna generací, který přijdou po nás.“

Bylo to zase trochu něco jiného. Jedna z věcí, co mě N Kingovi baví, že člověk nikdy neví, jaký typ příběhu to bude. Tenhle byl docela fajn, ale postavy jsou tak zaměnitelné, že vlastně pořád nevím, kdo je vrah :D

Příjemně nostalgická jednohubka. King má zkrátka nevšední nadání z jednoduché premisy vykřesat silný příběh.

Jo tohle zase bavilo. Na povídku by to byla škoda. Jasně spousta Kingových knížek je lepších, ale tohle je rozhodně nad průměrem.

Kniha mě od začátku bavila. Přestože se dlouho dostávalo k zápletce, tak mi to vůbec nevadilo. Se zatajeným dechem jsem čekala, co se bude dít. Pořád jsem podezřívala půlku postav, ale tohle jsem nečekala. Konec jsem už musela dočíst na jeden zátah, jak jsem se nemohla odtrhnout.

Stalo se to v roce, kdy mladý Devin Jones zjistil, že jsou horší věci než ztratit dívku (kromě jiného v tom roce přišel o panictví, zachránil jednu milou holčičku před smrtí udušením a jednoho pěkně protivného dědka před smrtí na infarkt). V tom roce Devin Jones pracoval v Lunaparku u Nebeské zátoky a odhalil jeho děsivé tajemství. Začátek románu je klidný, civilní, nostalgický a možná i lehce ospalý. Pod povrchem však (jak je u Stephena Kinga obvyklé) už bublají zlověstné tóny a s každou další stránkou nabývají na intenzitě, aby v závěru vygradovaly v tvrdé a nemilosrdné konfrontační finále. Lunapark nicméně není horor tématem či použitými rekvizitami, ale jen a výhradně atmosférou, která je tím zlověstnější, čím blíže jsem závěrečnému měření sil. Tam, kde by si jiní autoři hráli na schovávanou a po malých dávkách nám předkládali fakta ve strohých odhaleních, přidává King další emoční rozměr. Nenápadně rozevírá nůžky mezi běžnými, ve své podstatě neškodnými, výjevy a děsivou pravdou, ukrytou v pozadí. Lunapark je oproti jiným jeho mistrovským dílům nerozvitou růží, ale trny má stejně ostré jako ty nejlepší z nich.

Od Kinga jsem zatím přečetla jen Christinu a téměř šest let poté díky souzení knih podle obalu došlo k momentu, kdy jsem jela metrem a otevřela poprvé brány Lunaparku. Rozhodně jsem od Kinga čekala mnohem strašidelnější “zlo” či “temnou sílu”, ale kdyby se naplnily mé představy, byla bych z knihy tak nadšená jako jsem po jejím dočtení? Těžko říct. Celá ta kolotočářská atmosféra mě pohltila a s poslední stránkou vyplivla naprosto nepřipravenou. Ale byla to parádní jízda. Původně jsem Kinga pro Christinu zavrhla, ale druhá šance se přecijen občas vyplatí.

Kniha je opravdu dobrodružství. Nevím, jestli dobré nebo špatné. Děj se odehrává v Karolíně v Americe .Příběh je napsán v ich formě, takže nevíme , jak se hlavní hrdina jmenuje. Je to student, který hledá brigádu. Najde ji v Lunaparku. Vypadá jako normální zábavní park, ale hlavní hrdina se dozví, že tam straší. Nějaký muž v něm zavraždil ženu, která v Luna parku straší. Nic si o tom nemyslí a pracuje tam v pohodě dál. Knížka má mnoho vsuvek a není pro mě. Obal je zajímavý.

Něco se mi na té knize líbilo. Ale nedokážu popsat co. Grrr. Pravděpodobně si nějvíc budu s úsměvem užívat vzpomínání na atmosféru na pláži, při cestách do práce do nedalekého Lunaparku. Nevím proč, ale to mě oslovilo víc, než to, co se odehrálo v zábavním parku.
A samozřejmě co Devin zažil v domě toho misteriózního chlapce :) a když pouštěli draka.
Je to divný, knížku jsem četl před rokem a půl a pamatuju si hlavně tohle. Jakže to vlastně dopadlo? :)
Jo a ještě samozřejmě tanec v psím kožichu, to jsem se řechtal na plné kolo :)

Přečteno na jeden zátah. Výborný příběh, ale ne tak strašidelný jako jiné díla. Pan King umí skvěle vykreslit atmosféru a prostředí, připadala jsem si jak bych byla osobně v Lunaparku.

Horor to určitě není, ale to v žádném případě nevadí. Lunapark také nepatří mezi klasická Kingova díla.
Kniha nemá žádný velký rozsah a zbytečné natahovačky. Celý děj působí velmi mile, až kouzelně a čtenář ocení skvělý vypravěčský talent autora. To, že ležíte v posteli za burácení silného větru a mlácení okenic, i když je vlastně slunečno a sedíte v teple na gauči, to dokáže snad jen dobrá kniha. A King tohle umí fakt skvěle…

Takový zvláštní King. Ale má to své kouzlo a napětí. Možná to nebyl horor jako takový, ale i to se počítá. Rozhodně se romantika změnila v peklo. Tak že možná klasický KIng?

Příjemný a vlastně na Kinga oddechový čtení. Dýchá z toho dokonale líčenej půvab mládí, vzpomínek, starejch časů a jejich radostí... ale na Kinga tomu přeci jen malinko něco chybí. Jiní autoři by asi za tohle měli pěknou čtyřku... ale na Kinga jsem přísná, nemůžu si pomoct.
Četlo se to krásně, prodchnutý spoustou takovejch těch "lacino-kingovskejch mouder na každý den". Postavy byly příjemný. Co mi ale trochu vadilo, bylo, že jsem celou dobu čtení vlastně nevěděla, co čtu a co mám čekat a jak se zařídit - jako čtenář jinak čtu detektivku, jinak horor. Závěr mě hodně překvapil, i podle obálky jsem čekala něco trochu jiného. Jako detektivka to za mě úplně nefunguje, chyběla mi tam ta linie vedení čtenáře po stopách, a samotný odhalení bylo za mě hodně rychlý.
Takže příjemných pár odpolední a určitě dobře odvedená řemeslná práce. Ale velký WOW se nekoná.
PS: Čtenářská výzva 2024 - kniha, jejíž postava pracuje v knihovně.

Není to sice klasická "kingovka" ale byl to příjemný příběh

"Lunapark" je, alespoň pro mě, překvapivě zajímavý odklon od jeho "klasických" děl. Přestože dávám přednost Kingovým románům až do konce 80. let, tento pozdější příspěvek se mi velmi líbil. Nečekejte tradiční horror nebo silné nadpřirozené prvky, které jsou zde sice zastoupeny, ale pouze okrajově a jen menším náznakem.
Na rozdíl od některých Kingových epických románů ("špalků"), které často obsahovují nadměrné popisy vedlejších postav a rozvláčné dějové linie, "Lunapark" je přímočarý a kompaktní, což oceňuji, protože upřednostňuji stručnější vyprávění.

Příběh je nejen dobře napsaný, ale také rychle plynoucí, což mi umožnilo knihu dát na jeden zátah. Kingův vypravěčský styl zůstává sice stejný, ale tentokrát je příběh posazen do méně typického žánrového rámce, což by mohlo některé dlouholeté fanoušky překvapit nebo možná i zklamat. Záleží na očekávání. Osobně si myslím, že nízké hodnocení, které kniha občas obdrží, je neopodstatněné, protože "Lunapark" je svěžím dílem.

Za mě si "Lunapark" zaslouží plný počet hvězd za schopnost držet mě ve svém zajetí od první do poslední stránky.