vnimat_Krasu - Přečtené (158)



Spouštěč
září 2017 (04.-22.)
Spouštěč 2015, W. Dorn

Ne. Durna jsem měl dlouhodobě zařazenýho do škatulky "na konci sice budeš trochu nasranej, ale přečteš to jením dechem". O Spouštěči to ale platí jenom z jedný, a bohužel z tý horší poloviny. Příliš mnoho paranoí tu totiž umořilo vola. A od doby, co se i ty nejthrillerovější pasáže promění ve výmysly, a prohlédnete tak pointě přes skořápku, se do konce vyloženě prozíváte. Jednu úroveň literární kvality za Mrazivým tichem. A to mě u ní taky dvakrát nemrazilo.


Ready player one - Hra začíná
srpen 2017 (16.-30.)
Ready player one - Hra začíná 2012, E. Cline

Vlastně moc nezáleží na tom, jak moc kovaní jste hráči. Cline je totiž suprovej vypravěč a očividně miluje Harryho Pottera. A pokud byste dali ledvinu za zopáknutí zážitku z Ohnivýho poháru, je Ready Player One zatraceně cennej achievement. Přečtete ho totiž jako nic. A i když zpětně uznáte, že začátek se možná až příliš táhne a že konec to vezme trochu zhurta, budete mít chuť si natáhnout vizor a přesunout se zpátky. Návyková je totiž knížka skoro jako, ehm, dobrá videohra.


Špinavý kšefty na North Ganson Street
? - srpen 2017
Špinavý kšefty na North Ganson Street 2017, S. C. Zahler

Jestli vás baví zemitý Tarantinovky, zvládnete ten nejčernější možnej humor a uřezaný penisy si dáváte jako dezert, našel jsem pro vás knihu roku. Vedle Špinavejch Kšeftů od režiséra Bone Tomahawk totiž vypadá takovej Nesbô jako totální feminosant. Pět z pěti nekrofilů doporučuje. A já taky.


Případ ukradeného zubu
červenec 2017 (14.-29.)
Případ ukradeného zubu 2017, W. Ritter

Jackabyho mám rád. Ale Ritter neví, kdy přestat. Šroubuje jeden fantasy závit za druhým a přitom by hrozně chtěl bejt Potterem mezi Holmesology. Jo, odsýpá mu to. A zase jsem byl na straně sto v době, kdy obvykle bejvám na třicítce. Je jen škoda, že je to celé tak děsně bez pohlaví. Trojku si přečtu. I když vlastně ani nevím, jestli je to guilty pleasure.


Sherlock
červenec 2017 (08.-13.)
Sherlock 2012, G. Moore

Je hrozná škoda, že Grahamu Moorovi chybí nadhled. Chybí totiž strašně málo, aby z Sherlocka byla parádní komedie o partičce trhlých holmesologů. Natočil by jí Guy Ritchie a byl by to jedinej film o Sherlocku Holmesovi, kde by Robert Downey Jr. nepůsobil nepatřičně. Ta serióznost to ale celé sráží děsně dolů. A zatímco buddy vyšetřování Doyla a Stokera docela ujde, linie ze současnosti je smích. Bohužel ale nechtěnej.


Zázrak
červen - červenec 2017
Zázrak 2017, E. Donoghue

Před Donoghue musí jeden smeknout klobouk. Zázrak je na tom totiž perfektně jak z historického, tak z medicínského hlediska. A ano, občas tento fakt knížce trochu zabraňuje v tempu. Přesto je pro mě Zázrak velmi niterní, zvolna vyprávěnou, od podlahy budovanou četbou, co zlehka připomíná Faberův Kvítek, a na kterou se bude zapomínat jen těžko. A teď už mě nerušte. Mám hlad.


Planina
červenec 2017 (08.-11.)
Planina 2016, S. Bragi

odpad!

Hovno navoněný Chanelem. Představte si čtyři postavy, les a hororový scény, který jste už někde viděli, halabala vrstvený za sebe. A teď si představte spisovatele, co za každý situace píše hóch a v jednom kuse chytračí. Budiž Planina. Nejotravnější knížka za poslední roky.


Zkurvenej příběh
duben - červenec 2017
Zkurvenej příběh 2017, B. Minier

Zkurvenej konec. Dokud se Minier snaží inspirovat typickou Kingovskou teenage záhadou, všechno jakž takž klape. Tempo se sice trochu plouží, ale atmoška maloměsta má něco do sebe a docela plasticky z ní voní dobrej film. Jenomže tam, kde by King vynes ryze civilní trumfy, případně šibalsky zamrkal sci-fi zápletkou, tam zbývá Minierovi jenom prostor pro výsměch. A podvod na čtenářích, kterej se u takhle tlustý knížky akceptuje těžko. Meh.


Lež
červenec 2017 (08.-10.)
Lež 2016, C. L. Taylor

Já vlastně od thrilleru víc nechci. Chci akci. Ta tady je. Chci formu, od který se neodtrhnete. Taky splněno. Chci se bavit. A Lež baví. Asi bych moh strhávat hvězdičky za hlavní hrdinku, co se od začátku chová trochu na pěst, ale v tomhle případě prostě odpouštím ledascos. Ten spád by totiž Taylorová mohla vyučovat.


Před pádem
březen - červen 2017
Před pádem 2016, N. Hawley

Před pádem je náladovka. Nemá děj, co vás nenechá odpočinout, ani pointu, na níž si vzpomenete za týden. Má ale atmosféru plnou malinkých příběhů, postav a drobných zkažeností, které tak příjemně připomenou to nejlepší především z druhé řady Farga. Na víc hvězdiček by ale potřebovala jít hloubš. A neplavat jen tak, ehm, po hladině.


Spálená obloha
červen 2017 (11.-17.)
Spálená obloha 2016, G. Macmillan

Dočetl. Ale táhlo se to jako těsto. Pokud jste četli byť jen jedinou knížku o zmizení dítěte (a že jich je na každý poličce v knihovně za korunu kornout), bude vás Spálená obloha děsně štvát. Kór proto, že detektiv je beztvarej ťunťa a trauma hrdinky by se dalo vcucnout do kratičký povídky. Závěr je ok a drobně spravuje náladu. Přesto nic, co by stálo za řeč.


Ví o tobě
květen 2017 (10.-24.)
Ví o tobě 2017, S. Pinborough

Prej napiš komentář. Ke knížce, jejíž děj je postavenej na tom, abyste netušili, co se stane za chvíli. Tak to teda pěkně děkuju. Prostě si to přečtěte. A nevěřte ničemu.


Závěje
? - květen 2017
Závěje 2017, M. Reiersgård

Jsem ten poslední, co by tu doporučoval severskou detektivku. Ale Závěje jsou jiný. Nemaj sériovýho vraha, poldu, co se rád vožírá, rádoby vtipnýho patologa ani detailní popisy toho, jak tu mrtvou šestiletou holčičku někdo měsíc brousil a krmil hlínou. Závěje jsou tak akorát. A v tom nejlepším připomínaj civilnost britskýho seriálu Broadchurch. Koho zkrátka taky už sere, jak jsou všechny ty severský balasty stejný, tak tomu přeju dobrý den.


Moriarty
únor - březen 2017
Moriarty 2015, A. Horowitz

Závěr knížek zpravidla sráží hodnocení o hvězdičku. U Moriartyho je to naopak. Horowitz totiž nepochopitelně vypráví příběh o dvou divnohrdinech, kupí náhody, zvláštní rozhodnutí a dějové díry. A vy máte sto chutí vlepit knížce dvojku a vzývat Conana Doyla. Jenomže podobně jak ve filmech od Shyamalana dává posledních dvacet stránek knize logiku. A gradaci. A řadí ji mezi ty lepší postdoylovské pokusy.


Sova
únor - březen 2017
Sova 2016, S. Bjørk (pseudonym)

O úroveň lepší než minule. Přesto furt tak nějak na prvním schodě. Bjørkovi někdo zavřel kecy do klece a tak se Munchův případ od minula sympaticky zestručnil. Snaha za každou cenu šokovat a nutnost v závěru mučit některého z detektivových příbuzných ale posílá knihu zpátky do průměrna. Jako jo. Odsýpá to, s Miou bych si rád zašel na rande a vy to celé přečtete, než řeknete sova. Ale vyprávět o tom rodičům? To nebudete.


Dívka v ledu
únor 2017 (01.-21.)
Dívka v ledu 2016, R. Bryndza

Instantní polívka. Čte se dobře a kór ke konci jsem oceňoval, jak Bryndza krátí a zbytečně nekecá. A ačkoliv nejspíš uhádnete vraha tak o dvě stě stránky dřív, než by bylo košer, bude vám to luft. Všechno je totiž takové, jaké má být. Jenom ta přidaná hodnota - ta tam chybí. A pokud už se těšíte, jak po přečtení přidáte věcný komentář na Databázi knih, mákněte si. Pozítří už totiž nebudete vědět, kdo byl dívka a kdo led.


Krajinou mrtvých mužů
leden - únor 2017
Krajinou mrtvých mužů 2015, R. Ryan

Zvláštně návykové. Takovým košatým, totálně beztempovým způsobem, kterej se blbě čte, ale obdivujete ho. Robert Ryan má pozoruhodný talent přepsat atmosféru války snad nejlíp od Remarqua. Ani si nepamatuju, že by mě bavily všechny možné linie a nikoliv ta ústřední, detektivní. A jak se děj blíží k závěrečnému vysvětlování a opouští se osudy vojáků, tím méně mě to bavilo. Zkusit? Jo. Pokud máte volnou krabici čaje... a čas.


V lese visí anděl
leden - únor 2017
V lese visí anděl 2015, S. Bjørk (pseudonym)

Plus za prima postavy a seriálovej feeling. Minus za všechno ostatní. V samotným jádru se schovává prima knížka. Bohužel jí Bjørk obaluje štůčky slovní bavlny, kterou je kór ze začátku obtížné se prosekat. Šokující dětská premisa je v aktuální severské hitparádě smutnou rutinou, už v první polovině knížky odhadnutelný vrah ale ne. Přesto dávám Bjørkovi šanci. Námětem podobná série od Ohlssonové se totiž taky časem dokázala vzchopit. Takže třeba...


Přítelkyně smrti
prosinec 2016 - leden 2017
Přítelkyně smrti 2016, B. Aichner

Zábava. Takovým tím svižným bezmyšlenkovitým způsobem. Krátkým jako Aichnerovy věty. Věrohodným jako filmy od Hallmarku. Autorovi nelze upřít jistou akčnost. Dny se tu vejdou do pár vět a životy do pár kapitol. Ta pachuť instantní polívky se ale nedá jen tak přehlušit. Bez emocí. A taky bez zvlášť silné touhy po druhém dílu.


Vdova
? - prosinec 2016
Vdova 2016, F. Barton

Dvě hvězdičky jsou trochu krutý, já vim. Jenomže Fiona Barton slušnou povídku natahuje jako žvejku. A jakkoliv mě Glenův příběh ze začátku zajímal, z druhé půlky je znatelně cítit promarněnej pokus. Jestli totiž něco Bartonové nejde, je to vývoj postav. Což je i vzhledem k závěru Vdovy docela problém. A tak oproti psychologicky našlapané Zmizelé chybí Vdově emoce i aktuálnost. A teď pardon. Jdu se zavřít do chatovací místnosti.


Jackaby
prosinec 2016 (09.-22.)
Jackaby 2015, W. Ritter

Mnohem lepší než se tady straší. Ritter není písmenkový onanista a dávkuje sherlockovské fantasy svižně a bez zbytečných keců. A zatímco tematicky velmi podobné Řeky Londýna jsem měl kvůli popisnosti problém dočíst, Jackaby mi utekl jak ranní vlak. Jako jo. Je to celé absolutně zaměnitelné a autor posouvá hranice fantastična, jak se mu to zrovna hodí. Ale přesto sympatie. A být mi o deset let míň, napíšu si o tom status na Facebook.


Kniha zvláštních nových věcí
říjen - listopad 2016
Kniha zvláštních nových věcí 2016, M. Faber

On to prostě umí. Napojit hromadu těžkých myšlenek, témat a parafrází do knížky, u níž obracíte stránky jako šílenci. Kniha zvláštních nových věcí není o vesmíru. Je o vztahu dvou lidí. Jeho a jí v dopisech, ve kterých najdete sami sebe. Jak vám někdo chybí. Jak je vám smutno. Jak je vám pak hloupě, když kvůli práci zapomínáte na toho druhého. Čtete, teskníte a zároveň si říkáte: pane Faber, jste fakt hustej. Vít vít ejte v literární extralize.


Kráva nebeská
duben - říjen 2016
Kráva nebeská 2016, D. Duchovny

Bůh nás nenávidí. A David Duchovny nenávidí humor.


Právo nálezce
říjen 2016 (18.-30.)
Právo nálezce 2015, S. King

Nejslabší King, co si pamatuju. A to ne proto, že by námět a zápletka stály za starou belu, nýbrž proto, že se to celé táhne jako karamel. Právo nálezce by se dost dobře dalo smrsknout do formátu delší povídky. A co hůř, dalo by se smrsknout tak, že by se v něm vůbec nemusela vyskytovat postava Billa Hodgese. Ano, formálně King stále převyšuje většinu aktuální produkce. Nemohl jsem se však zbavit dojmu, že oprášil jeden ze svých starých nepublikovaných námětů a rozhodl se do něj vší silou nacpat svou aktuální detektivní postavu. Bohužel. Prozíváno.


Prach a stín
září 2016 (03.-24.)
Prach a stín 2016, L. Faye

Neuvěřitelně pokorné. Faye mistrně trefila Doylův styl, má načteno a trpělivě se drží klasické literatury. Žádná přehnaná akce, nýbrž převleky, plížení, verbální bitvy. A Rozparovač? Jen tichý fantom v neklidné čtvrti, žádné hloupé pokusy o vzkříšení osmé variace na Moriartyho. Komu přišli Bohové Gothamu poněkud těžkopádní, Prach a stín se čte lehce jako vánek. Tohle prostě moh bejt dle tématu pěknej průser. Ale není. Je to nejlepší falešná Doylovka, jakou jsem kdy čet.


Ostrov Entry
? - září 2016
Ostrov Entry 2015, P. May

Sime není Finn. A Peter May se tu na můj vkus občas až moc rozkecává o úplných blbostech. Když ale vynechám těch zhruba čtyřicet zbytečných stránek o nespavosti, prolíná v Ostrov Entry minulost se současností přímo bravurně. Stejně jako ve Skále je tu totiž více méně putna, kdo zabíjel a kdo co odskáče. Hlavní roli tu totiž hrají dva naprosto nebanální životní osudy. A za to, jak May umí klamat tělem a prokládá detektivku výtečným dramatem o rodině, za to mu patří můj dík.


Sedmikrásky
srpen 2016 (05.-10.)
Sedmikrásky 2013, K. Ohlsson

Nechtění byl slabej čaj, v Sedmikráskách Ohlssonová nachází seriálovej ajfr, schopnost dávkovat nové důkazy i umění příliš nenudit. A mně to prostě sedlo. Snad i proto, že už jsem si hlavní postavy dovedl zaškatulkovat a užíval si totálně nenáročnou severskou jízdu bez otravných berliček. A takovou knížku si s sebou chcete vzít na dovolenou. Lajk!


Bazar zlých snů
červenec 2016 (07.-26.)
Bazar zlých snů 2016, S. King

Je to pořád v něm. A když to do nás napere skrz Nekrology, Smrt, Morálku, Zlého chlapečka a vůbec dobré tři čtvrtiny knížky, máte chuť popadnout laptop a napsat něco podobně super. A jedinou výraznější vadou, co mi brání před udělením fanboyovské plné palby, je prosté přesycení. Bez páru básňových nepodarků nebo k neučtení úmorného Blokády Billyho by se totiž tenhle bazar obešel. Přesto kupujte. Pár hořkých se mezi mléčnými najde vždycky.


Agnes
červen - červenec 2016
Agnes 2013, H. Kent

Neplakal jsem. A co je horší, bylo mi to celou dobu vlastně dost jedno. Jasně, nejsem úplně romantoženská cílovka, přesto dokážu ocenit tah na branku, sympatie s postavami a vůbec všechno. A kdyby nebyl Tóti tak odtažitý nemastňák a kdyby si Agnes ve svém příběhu aspoň občas pohrála s překvapením, dovedu si představit islandsky zářící čtyřhvězdí. Kentová totiž není mimo. A tu studenou atmosféru plnou skyru, tu vystihuje výtečně.


Břeh temné vody
červen - červenec 2016
Břeh temné vody 2013, J. R. Lansdale

Nedokážu si vysvětlit, proč mě Břeh temné vody tak moc minul. Má přece námět, co mi od pohledu sedí, i autora, jehož povídky žeru. Přesto kolem mě příběh o Sue Ellen prošuměl jako řeka a spíš jen tak tiše připomněl genialitu Twaina, Kingova Těla nebo Dickeyho Vysvobození. Sorry. Příběh o boji o přežití, v němž se ani minutku nebojím o hlavní postavy, je prostě průšvih. A ani žánrový rozptyl od dětského dobrodružství po hororový krvák jej nedokáže osvěžit. Smutný smajlík. :(


Miniaturista
červen - červenec 2016
Miniaturista 2015, J. Burton

Dost možná nejzajímavější debut od Banksovy Vosí továrny. Pomalu plynoucí román s atmosférou silnou jako holandský joint. Nedoslovný, s precizně odtažitými postavami coby aktéry jednoho nešťastně magického příběhu. Prostě nečekaná pecka, co připomene Michela Fabera a která nekompromisně rozžvýká i vaše očekávání. A zanechá za sebou řadu zmatených i kupu nadšením hýřících čtenářů. +1


Kdo miluje jinak
červen - červenec 2016
Kdo miluje jinak 2014, K. Fossum

Vůbec poprvé mě Fossumová úplně minula. A tam, kde Provokatér a Indická nevěsta dusila téměř až Dahlovským námětem, se protentokrát potýká s obyčejností. Forma je pořád fantastická a svižná. Pasáže s manželským párem si to dávají. Jenom to celé profrčí hlavou jako vítr a nezanechá po sobě jedinou výraznější vzpomínku. Ach jo.


Pan Mercedes
květen - červen 2016
Pan Mercedes 2014, S. King

Hned z úvodu odhalený vrah, zatraceně pomalý rozjezd a ještě pomalejší ústřední postava. Do Pana Mercedese je zapotřebí kousat a až někde s polovinou knížky se prohryzáte k obvyklé kingovské kvalitě. Z těžkopádné kriminálky nakonec čtyřhvězdičková fajnovka, co předčasně vrcholí v excelentní vzpomínkové kapitole z Bradyho minulosti.


Kafe @ cigárko
duben - červen 2016
Kafe @ cigárko 2015, M. Doležalová

Dokonalý cizinec
květen 2016 (11.-20.)
Dokonalý cizinec 2016, R. Knight

God Bless Renée Knight! God Bless za thriller, ve kterém se nežvaní. Který si bere na paškál zajímavou zápletku a neplete kolem sebe záplavy vatových pavučin. Dokonalý cizinec je opakem Dívky ve vlaku. Neplýtvá slovy, udržuje v napětí, překvapí a pobaví. A vy si nečtěte komentáře, recenze a nalistujte první stránku. Za těch osm hodin čtení pohrobka Alfreda Hitchcocka to totiž stojí! Po dlouhé době impulzivní plná palba.


Černý kraj
duben - květen 2016
Černý kraj 2016, A. Grecian

Scotland Yard sevřel jako svěrák, Černý kraj spíš hodně chce, ale ne a ne se zahryznout. Grecian se v krátkém románu snaží omráčit mrazem, popelem, mizející lokací i atmosférou vesnice. Až je toho všeho prostě moc. Detektivní případ je ale fajn, detektivové s lékařem vládnou a i třetí díl nejspíš přečtu za dva dny. Už aby to bylo.


Skrytá těla
? - duben 2016
Skrytá těla 2016, C. Kepnes

SrátNaAmyAPrvníchStoStránek. Protože takhle nemastnej začátek si Joe Goldberg nezasloužil. Jen co však v jednom baru objeví opálenou Love, je to rázem celé zpátky. A máte chuť si zas nainstalovat Tinder, napsat scénář a přát si, aby vám Susan Sarandon řekla, že jste boží. A pokud nejste boží vy, Caroline Kepnes je. Z obyčejnýho městskýho stalkingu vykouzlila prominentní kokainovou lásku, co si vás omotá kolem prstu. A pokud bude někdy zfilmovaná, bude mít to nejlepší obsazení na světě. All You Need Is LOVE! A třetí díl.


Pikový Jack
březen - duben 2016
Pikový Jack 2014, J. Hankins

Luxusní záporák! Ale vážně. Kdykoliv si hlavní part zahrála Galaxova oběť, byl jsem tam s ní taky. Dvakrát škoda, že detektiv Spader je vpravdě nezábavná kopie severských policajtů, a rázem by mohl dělat reklamu na odtažitost. Tempo je ale luxusní, forma čtivá, Collins baví a nesnaží si zbytečně hrát na poetu. Velmi slušná, byť zaměnitelná práce. A i na takové je občas chuť.


Nechtění
? - březen 2016
Nechtění 2013, K. Ohlsson

Možná měknu, ale nevadilo mi to. Jako jasně. Severští autoři už si zvykli tak moc přehánět, pošťuchovat se, kdo předvede odpornější zločin, že už mě ani pár skalpovaných holčiček nedokáže vyvést z míry. Ohlssonová navíc střídá popisný styl vyšetřování s košatým vysvětlováním osobních vztahů, až to začne ke konci lézt regulérně na nervy. Přesto Nechtění odsýpají, mají v sobě příjemný feeling dobrého televizního seriálu a jde rozhodně o tu stravitelnější část švédské knihotéky. Míle před Keplerem, na dosah Nesba.


Galveston
prosinec 2015 - únor 2016
Galveston 2015, N. Pizzolatto

Ne, skutečně si nepočtete v komplexní a rozmáchlé detektivce typu True Detective. Nýbrž v malém, nenápadném, až nečekaně dobře napsaném příběhu o zbytečných lidech. Krátká, svižná ukázka nesporného talentu, co dává na frak dějově velmi příbuzné Krvi na Sněhu od Jo Nesba. Fanoušci seriálů, co potřebují hromadu podzápletek, budou hulákat smutkem. Milovníci fajnové přímočarosti se ale pomějou. Minimálně tak jako já.


1 2 3 4 >