Krvavá hostina

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Svatopluk Doseděl ve svých povídkách používá náměty tzv. klasických hororů, jež obratně prolíná se střízlivou realitou současného světa, a vytváří tak pro čtenáře iluzi skutečnosti. Děj příběhů zasazuje převážně do atraktivního prostředí Spojených států a sami se můžete přesvědčit, že všude tam, kam Vás zavleče, se brzy začnou dít skutečně hrozné věci. Povídky: - Mayflower - Světlo zasvěcených - Srdcový spodek - Countdown - Hazard - Ochutnávači medu - Woodcutters - Bumerang ...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22065/krvava-hostina-22065.jpg 414
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Krvavá hostina

Morbidus
18. února

Po této knize už jsem pokukoval nějaký ten pátek a teď když mám dočteno, nezbývá mi než říct: „Dost dobrý!“ Něco se klasicky povedlo méně (Ochutnavači medu) a něco více (Bumerang), ale pravdou je, že všechny povídky mě námětem i zpracováním zaujaly. Ať už jde o čirý horror nebo ponuré postapo, vždy je zde přítomna jakási mrazivá atmosféra, závan devadesátých let.
Je pravda, že z řady věcí jde cítit inspirace pracemi Stephena Kinga a že může zamrzet umístění dějů příběhů do převážně amerických končin. Na druhou stranu jsem za to vlastně i rád, protože to tím mezi řádky vypovídá o koloritu české horrorové tvorby v daném období. Co mi vadilo po otevření knihy trochu víc (a u moderních autorů je mi většinou trnem v oku přesný opak) jsou až příliš drobná písmenka; sice jsem jim přivykl a kniha je útlejší, na druhou stranu starší ročníky nejspíš opráší lupu.
Pochvalu si také rozhodně zaslouží obálka knihy a ilustrace Milana Fibigera, které (ne)příjemné mrazení navodí na první pohled a vždy na povídku navnadí.
Pokud tuto horrorovou sbírku ještě neznáte, mohu jen doporučit!

katchamccall
06.06.2020

Sváťa má určitě talent. Píše čtivě, děj ubíhá a ... nebojíte se. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že se pokouší napodobit pana Kinga (děj odehrávající se v Maine, jako vážně?!). Dost těch povídek bylo prvoplánových, závěry nepřekvapily. Ale za přečtení rozhodně stojí.
Sbírka povídek Zlo přichází třikrát mě tak nějak nadchla podstatně víc.


minimonisek
04.03.2016

Dobrá sbírka hororových příběhů, některé se mi líbily více jiné méně. Určitě po této knize ještě sáhnu.

evickakyticka
22.10.2014

Na tuhle knihu jsem se docela těšila. Povídky od Doseděla mají něco do sebe a neznám nikoho jiného z naší země, kdo by psal něco podobného. Přesto však budu prvně chválit, potom kritizovat. Největší pochvala patří ilustracím, které povídky parádně dokreslily. Potom bych pochválila atmosféru snad ve všech povídkách. Byla opravdu strašidelná a já si ji vychutnala tempem jedna povídka po setmění za jednu noc. Ale co se mi nelíbilo, bylo, jak autor své povídky ukončoval. Zdálo se mi to takové kostrbaté, uspěchané, moc mi to nezapadalo. A opravdu vůbec se mi nelíbily reakce Hazarda, mluvil tak, že bych mu nejraději vlepila pár facek.

vnimat_Krasu
01.07.2012

Doseděl je skutečně jeden z mála českých autorů, s nimiž sympatizuji, a jeho texty se dají v rybníčku tuzemského balastu brát naprosto vážně. V jeho prvních povídkách, shrnutých v souboru Krvavá hostina, je ovšem znatelná ještě spousta chybiček, kvůli nimž není dílo dostatečně kompaktní a lehké. Vskutku nevšední povídky - především trojice Bumerang, Světlo zasvěcených a Srdcový spodek - střídají příběhy podle příliš černobílého mustru. Ty i přes nespornou kvalitu Dosedělova slohu nedokáží čtenáře strhnout, ať už kvůli povědomému ději nebo absenci pointy. Hvězdičky dolů za Countdown a povídky s Hazardem - coby ochutnávka rané tvorby autora to ale přesto stojí za to.

eraserhead
06.12.2010

Svatopluk Doseděl v letech 1995-1997 spolupracoval se sci-fi/horor/fantasy měsíčníkem NEMESIS a nejednou v něm otiskli jeho povídky. V roce 1998 pak některé Dosedělovy povídky vyšly ve sbírce s příznačným názvem "Krvavá hostina".
Doseděl je často přirovnáván ke Stephenu Kingovi (bývá označován za českého Kinga), nijak to jeho dílo ale nesnižuje. Pokud si Doseděl z Kinga něco opravdu bere, pak je to oddanost práci, propracovanost, vytříbenost, smysl pro detail a schopnost dobře budovat základy a stavbu povídky. Přesně jak v doslovu knihy zmiňuje Carola Biedermanová: "Horor má omezené tématické možnosti, nevychází z ničeho jiného než z našich dětských strachů. Spočítejte si, čeho jste se v dětství báli, a zjistíte, že tato tématika je u Doseděla dokonale využita." Tímto podobnost s Kingem končí. Doseděl není žádný plagiátor, přistupuje k psaní po svém, buduje si svůj vlastní rukopis, a ač použivá, dalo by se říci, již použitá a známá témata a zápletky, často s nimi zabrouzdá do neprobádaných vod.
Sbírka obsahuje celkem osm povídek, od slabších (Ochutnávači medu) po silné a vynikající (Světlo zasvěcených).
"Mayflover" rozvíjí v hororu tolik známé a v mnoha podobáh již zpracované téma řidiče, který je nucen náhle sjet z dobře známé cesty a vydat se cestou neznámou, neprobádanou, na níž, hádáte správně, čeká nechtěné a nemilé překvapení v podobě jistého domu jménem Mayflover.
I "Světlo zasvěcených" buduje na klasických proprietách - dva lidi v opuštěné chatové osadě, obklopeni samotou, civilizace daleko, nález tajemného předmětu, jemuž jeden z nich zcela propadne a nechá se jím ovlivnit a pro druhého to přináší jen a pouze nebezpečí. Povídka hodně stavějící na psychologické stránce hororu, strachu a děsu.
"Srdcový spodek" je trochu úkrok spíše do futuristické sci-fi. Špinavé kanály, krysy, nadvláda a ovládání určitých lidí pomocí drogy, individuální pokus vymanit se z této nadvlády, odpor...
"Countdown" je nádherným popisem toho, když jste ztraceni v lese a něco se vás pokouší chytit. Strach se stává vládcem těla, nervy jsou napjaté na samotnou hranici únosnosti, začíná se nedostávat dechu, v boku bolestně píchá, vaši blízcí jeden po druhém odpadávají, a něco se vám lepí na paty...
"Hazard" nás opět zavádí do částečně "postapokalyptické" budoucnosti. Hlavní hrdina musí cosi vykonat v uzavřeném, od okolního světa odloučeném městě, kde platí úplně jiné zákony a pravidla. Povídka mi v mnohém připomíná Carpenterův "Útěk z New Yorku (nebo L.A., to je jedno), je však mohem temnější.
"Ochutnávači medu" jsou pokračováním "Hazardu" a odehrávají se ve ztraceném městě kdesi v Africké džungli. Obří včely, tajemné obřady, naprosté vybočení z zažité civilizační reality, místo, kde nezvaného návštěvníka nečeká nic dobrého - co víc může nabídnout dobrodružné sci-fi? Připomínala-li mi předchozí povídka Carpenterův film, u této se mi na mysl naopak draly vzpomínky na staré dobrodružné/fantasy/sci-fi komixy v ABC, jako např. Galaxie, Příchod bohů atd...
Ve "Woodcutters" parta lidí na chatě zažije útok oživlých dřevorubců a je nadmíru jasné, že to vůbec není taková sranda, jak by se podle "Choking Hazard" mohlo zdát. Humor jde stranou, přichází strach.
V "Bumerangu" se hlavnímu hrdinovi vynořují vzpomínky na svou smrt a je odhodlán najít svého vraha.
Povídky doprovází vynikající a děsivé černobílé kresby z rukou Milana Fibigera, které nejsou pouhým skvělým doplněním. Kresby by fungovaly i samostatně, Fibiger dokáže nádherně ve své kresbě vystihnout strach a děs. Ano, nebudu chodit kolem horké kaše, jsou nejlepší z celé knihy, často převyšují samotné povídky.
Doseděl ač čtivý a dobrý hororový spisovatel má v mých očích jednu podstatnou vadu - neúprosně děj svých povídek umísťuje do Spojených států amerických. Což myslím v záplavě amerického hororu (filmového i literárního) trochu ubírá na Dosedělově originalitě.