vnimat_Krasu
komentáře u knih
Umění umírat
Ambrose Parry
Stejně jako v prvním díle to celý Parry až zbytečně větví. Intermezza s vražedkyní jsou spíš k neprospěchu věci a jakkoli se zpravidla nesnažím odhadovat pointy, tady jsem jí trefil, jen co se o ní Raven se Sarah otřeli. Štěstí, že ten chloroformem zasmrádlej Edinburgh mám tak rád. A dokážu tý atmosféře teda odpustit všechny ty průměrnosti.
Řetěz
Adrian McKinty
První půlka má tah jako poctivej vývar. Bez přípravy do čtenáře tne prostě ďábelskou premisou, u který se zvraty množí jako blechy a stránky převracej snad samy. Tu tenkou hranici mezi výtečným thrillerem a béčkovým brakem dokáže Řetěz neprobourat děsně dlouho. Až do samotnýho závěru. Bohužel. Filmová adaptace od Edgara Wrighta ale může být fantastická.
Vina
Ferdinand Von Schirach
Kreativně mě moc baví Schirachova strohost, která v kombinaci s právnickou nezaujatostí dává dohromady nesmírně přimočarej celek. Reálně tak jeho povídky slupnete za den. Znásilnění na pivním festivalu, Dahlovsky černohumorný Tajemství nebo třeba šikanu dítěte na internátu z hlavy ale nedostanete mnohem mnohem dýl.
Řeka
Peter Heller
Blbý na Řece je, že v ní nepřituhuje. A blbý je, že na to od začátku čekáte. Ta Foglarovská poetika mezi dvěma kamarádama je fajn. Když se ale romantika přehoupne do thrilleru, přestane děj téct. A ta přiznaná inspirace božským Vysvobozením najednou slouží k neprospěchu věci.
Losos v kaluži
Markéta Lukášková
Je mi jasný, že na Lososa nemám úplně vhodný pohlaví. Umím ale ocenit, jak lehký je pero autorky a jak ostrej hrot humoru občas umí zabodnout do stránek. A to mě bavilo. Dokonce jsem díky tomu schopnej přejít, že by se celá dějová linka o jednom 'nenapraveným zmrdovi' vešla i do dvacetistránkový povídky. Slušný tři.
Nevítaný host
Shari Lapena
Je jenom tenká hranice mezi inspirací a loupeží. A to, že Nevítaný host působí jako slabší chvilka Agathy Christie s pointou zgruntu vycucanou z prstu, to už je za onou hranicí doopravdy hluboko. Víc už ne, pls.
Neuzavřené případy
Kate Atkinson
Uf. Atkinsonová boduje v kratších formách (kapitoly s 'případy' nebo Jacksonova retrospektiva), baví fajn přirovnáními, ale v globále ploše žvaní o všem možném jako nudný zmatený učitel. Postavám chybí emocionální hrot. Přesto se o nich dozvíme první poslední, jen aby se tři jednoduché povídky staly románem.
Jáma
C. J. Tudor
V Kříďákovi jsem tu inspiraci od Kinga ještě docela bral. Jáma už se ale neinspiruje, ale vehementně krade. Chybí jí invence. Chybí jí tah. A bohužel jí zásadně chybí druhá polovina knížky, která by naznačenýmu příběhu dokázala dát alespoň marginální smysl.
Lži
T. M. Logan
Kapesní šponovačka, který za chodu odpouštíte všechny ty ajťácký nonsensy a tuplovaný náhody, protože doufáte v kulervoucí vysvětlovačku na závěr. Vysvětlovačka dorazí. Bohužel ale jen v meh verzi.
Na zabití
Peter Swanson
Děsným problémem Swansonova thrilleru je fakt, že je plnej protivnejch lidí a podivně zkratkovitejch motivací. Twist je fajn. Tempo taky. Abych ale očima visel na písmenkách, musel by k tomu autor přidat něco vydatnějšího. Větší brutalitu. Lepší detektivku. Erotický dusno. Cokoliv.
Ticho ve sněžném městě
Eva García Sáenz de Urturi
Je to céčko jako prase. Mrtvoly jsou tu aranžovaný do složitejch zátišíček, vraždí se tu ostosedm, nechybí hned několik záměn identit a pár postavám je tu směšně málo let, jen proto, aby to sedělo do zdejšího modu operandi. Jakkoli ale knížka porušuje i jedno ze základních pravidel pátera Knoxe, zbaštil jsem Garcíový tuhle bichli za dva dny. Pět set stránek! Za dva dny! Brakovitost je tu silná. Pageturner efekt ale naštěstí ještě o něco silnější.
Pláč
Helen FitzGerald
Emocionálních ždímáren, ve kterých zoufalý matky hledaj ztracený děti, je plná knihovna.
I proto miluju ten způsob, jak do nich FitzGeraldová v Pláči hází vidle.
Psychologicky, originalitou, vývojem postav, i tím pečlivě vedeným hokejem se čtenářovým očekáváním. Touchdown. V mých očích srovnatelný se Zmizelou od Flynnové.
Všemi dary obdarovaná
M.R. Carey (p)
S takovou lehkostí napsaná věc, až mi skoro nevadilo, pokolikátý už jsem tuhle premisu 'dítě versus zombie svět' zažil. Palce jsem držel, až mě bolely pěsti, platonicky jsem se zabouchnul do Justineauový, a ocenil jsem, jak se Carey umně vyhejbá místům, u kterejch bych zíval. Ten pocit, že už jsem to před tím zhruba osmnáctkrát čet, ale nemůžu úplně ignorovat.
Dobří sousedé
A.J. Banner
Strašně příjemná jednohubka, co kupí cliffhangery a cliffhangříky, aniž by se zvrhla v absolutní guláš. Cením kór, jak umí Bannerová utáhnout atmošku, aniž by se vyžívala v písmenkách. Její koktejl erotický tenze s tou thrillerovou má v sobě všeho tak akorát.
Případ alchymistovy dcery
Theodora Goss
Málo hravý na to, aby si to mohlo beztrestně půjčovat všechny ty legendární knižní postavy. Hodně svižný na to, abych moh dělat, že si toho nevšímám. Jeden Hyde by tu stačil. Mnohem sympatičtější by mi Alchymistova dcera totiž byla, kdyby si pro svůj fantasy svět nevytírala zadek s literárním nebem.
Dokonalé ticho
Helen Fields
Ticho mi sedlo víc než loňská Smrt. Je brakovější, s větším tahem na bránu, a navíc posouvá postavu Avy do sympaticky břitkýho suveréna. Vrah, co šije panenky z obětí je v dnešní době šokující asi jako zívnutí před spaním, ale co. Zase jsem to přečet za víkend a to mi ještě kus neděle zbylo.
Chirurg
Petra Dvořáková
Většinou hejtuju knížky, co jsou o hovně. Jenomže Chirurg je o hovně krásně. Ty denní rutiny, ty hrdinovo morální neposednosti, ty prachobyčejnosti žití s někým, koho nemám rád, ty umí Dvořáková prodat skoro až chirurgicky. A Pavel Battěk do toho všeho v audioverzi dává duši.
Loutkové divadlo
M.W. Craven
Za vlasy přitaženej crap, kterýmu s čistým srdcem dávám čtyři z pěti. Craven totiž valí příběh dopředu, senzačně graduje kapitoly a já se na druhej nádech přistih, že jsem ze stránky 101 přelouskal na třístovku, aniž bych si jednou zívnul. A to se počítá. A jsem tak díky tomu svolnej odpustit, kolik pravidel pátera Knoxe Loutkový divadlo porušuje.
Smrt si nevybírá
Ambrose Parry
Zaměnitelný je to až na kost. Co pár stránek jsem si tu zavzpomínal na ranec příbuznejch, od seriálu The Knick, knížek od Greciana, i na Faberovu skvostnou Sugar. Ke čtvrtý hvězdě se mě snažila lámat čtivá forma a hustá atmosféra Edinburgu. K tý třetí mě ale definitivně stáhla story, kterou jsem zapomněl dřív, než jsem stačil říct 'komentář'.
Dokonalá smrt
Helen Fields
Tentokrát musím s hvězdičkou dolů. Ne snad, že by Callanach s Livelym pořád nebyli tak vtipně trapný. Ne, že by Ava nebudila rámcovou sympatii. Jenom prostě nemá Dokonalá Smrt zrovna dokonalou dějovou linku. Bez napětí. Bez emocí. Bez twistu. Ale pořád taky bez problému čitelný.