TerryDee
komentáře u knih
Stačí si počkat
Mariana Zapata
Říkám to pokaždé, ale to nevadí. Mariana Zapata to zkrátka umí. Jsem ráda, že si napravila reputaci po ne moc vydařené knize Dvojitý zásah. Protože Stačí si počkat je velmi nádherný příběh plný emocí.
"Neber si někoho, pokud nemáš jistotu, že tě jednou na starý kolena bude tlačit na vozíku."
Diana byla neuvěřitelně silná žena. Po smrti svého bratra se začala starat o své dva malé synovce, Luieho a Joshe. To jaký s nimi měla vztah a jak k nim přistupovala. To bylo něco krásného.
"Ty se fakt snažíš, abych se do tebe zamilovala, Dallasi. U všech svatých. Ty ani nechceš, abych se ti dobývala jen do kalhot, ty chceš, abych tě chtěla celýho."
Dallas byl poněkud tvrdší oříšek. Z počátku to byl tvrdohlavý mrzout, který však potřeboval čas, aby ukázal, co v něm doopravdy je. Zjistili jsme tak, že je to velmi hodný, starostlivý a nápomocný muž.
"Nebyla by moje první, ale rozhodně by byla jediná, na který by záleželo. Myslím, že by taky dokázala počkat na tu správnou chvíli. Postaral bych se, aby toho nikdy nelitovala."
Rozvíjející se vztah Diany a Dallase byl uvěřitelný z mnoha směrů. Oba dva přesvědčili toho druhého o svých kvalitách a hodnotách. Zkrátka, že jsou pro sebe jak tvoření.
"Chci tebe. Chci tvůj úsměv. Tvoje objetí. Tvoji lásku. Chci tvoje štěstí." Odmlčel se. "Chci úplně všechno."
Tenhle příběh se rozhodně zařadí mezi mé oblíbené. A jsem ráda, že se tam objevili staří známí z Kultiho a ze Srdcem proti zdi.
"Jsem beznadějně tvůj a ty to víš."
Za poskytnutí e-knihy k recenzi děkuji @endlessbibliophile z @humbook a @humbookblogeri #spoluprace #humbookblogeri
Mizení
M. V. Jírová (p)
Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá a jsem ráda, že jsem mohla částečně přispět i svým dílem ke knize jako beta. Za tuhle příležitost a zkušenost moc děkuji Mišce @darkromance_queen_author a @solis.nakladatelstvi.
Milostný trojúhelník v knihách nevyhledávám, není to zrovna můj nejoblíbenější trop. Protože většinou mám jiný výběr než hlavní hrdinka. Zkrátka je to tak.
Michelle asi nebude moje nejoblíbenější ženská hrdinka. Zkrátka jsem s jejím chováním a jednáním nebyla úplně ztotožněna. A ta její nerozhodnost mě občas zmáhala. Ale říkám si, jak by se člověk zachoval na jejím místě. Stejně či jinak? Netuším. Je to celkem subjektivní věc. Takže ano, chci ji dát šanci. A uvidíme, jak se v dalších dílech ukáže.
Na druhé straně pak je pánské osazenstvo, a to Ben a Samuel. Nejdřív jsem si říkala, že nebudu prozrazovat, kdo je mým favoritem. Ale musím to říct! Je to Ben! To on ukradl mé srdce a ještě ho nevrátil. Se Samuelem jsem to měla složitější. V jeden moment mi vadilo, jak se dostal na výsluní. Ale pak jsem si řekla, že když už je to on, tak ať se ukáže. A opravdu se ukázal. V tom dobrém slova smyslu. Takže nakonec je to tak, že jsou mi víc sympatičtejsi tihle dva. A pak se mi ještě zamlouvá Temptation. Ten je hodně zajímavý. A jsem zvědavá na jeho příběh společně s Marry.
Popravdě, tohle bylo něco neskutečného a já si příběh opravdu užívala a prožívala. A to nemluvím o všech těch emocích, které mě během čtení doprovázely. Zkrátka to se mnou hodně rezonovalo. A já jsem zvědavá, co nám přinese pokračování.
Niccolo Andretti
Parker S. Huntington
V předchozí knize Asher Black byl příběh protknutý špetkou mafie a v tomto příběhu ji máme o trochu více.
Oba dva hrdinové mají své masky a ukazují světu tak svoji druhou tvář. Nicméně nic není takové, jak se na první pohled zdá. Neboť oba dva si nesou na svých bedrech těžkou minulost, s níž musejí žít a nějak se s ní po svém vypořádat.
A tak zjišťujeme, že ta zlá "kráva" Minka. Není až tak špatná. Jediné, o co se snaží, je fakt, že chce k sobě nazpátek svoji mladší sestřičku. A že udělá všechno, aby se tomu tak stalo. A cesta zlatokopky se jí zdá jako ta nejsnadnější. A tak díky poslednímu úlovku se potkává s Nickem. S nerudným a protivným týpkem, který ji vytáčí a zároveň přitahuje tak jako žádný chlap předtím. Niccolo Andretti je vyděděnec skrývající se před svým bratrem, jenž na jeho hkavu vypsal tučnou odměnu. A tak se musí skrývat. Což není život, který by si přál. Jenže pak mu cestu zkříží protivná, ale sexy Minka. A jeho život nebere jiný směr.
Opět bych řekla, že se více jedná o slowburn příběh, než o mafianskou darkromanci. Sledujeme tu postupné sbližování Nicca a Minky, kteří zjišťují, že ne všechno je tak zlé. Moc jsem si užila scénu, kdy Nicco čte Minčin oblíbený erotický román.
Perský květ
Mon Coucou
Mafiánskou tématiku mám hodně ráda a vůbec se tím netajím. Takže když se mi do rukou dostala tato kniha z plánované tetralogie z prostředí Mafie, ani jsem neváhala a vrhla se na čtení. Neboť příběhem se dostáváme do slunné Itálie.
Začátek je pomalejšího tempa, ale to není vůbec špatné, protože si to připravuje půdu pro to, co jistě nastane. A můžu říct, že od jisté části to nabralo na takové síle, že jsem na to koukala s otevřenou pusou a musela jsem číst a číst, protože to bylo šílené a nervy zdrásající.
Sophie mi byla smpaticka. Líbila se mi její záliba v květinách a bylinkách. To, co o nich všechno věděla a jak je dokázala zužitkovat, to bylo neskutečné. Dále mi vytřela zrak tím, že se kvůli kamarádce naučila odezírat ze rtů. Což se jí občas velmi hodilo. Ne že ne. A pak je tu Lorenzo, Lolo. Ten mi musel nejdříve ukázat své kvality, aby mě přesvědčil. A ano, je to opravdový charakter a získal si mě. Nejen svým charismem, ale i chováním. Moc se mi zamlouval jeho vztah k rodině. A ještě musím zmínit Cortada. Který nám od jisté chvíle zamíchal kartami celkem slušně.
Takže abych to shrnula - od knihy dostanete mafiánské prostředí, slunou Itálii, zajímavé charaktery, romantiku i erotiku (a že to bylo žhavé ), napětí i akci. Zkrátka příběh, který chcete číst.
Život na míru
Nikki Erlick
"Nejde o to, jak je život dlouhý, nýbrž jakou má hloubku. K tomu, abyste ovlivnili svět, stačí vůle tak učinit."
Jednoho dne se každému člověku nad 22 let objeví záhadná krabička s jeho jménem a napisem "Uvnitř se nachází míra vašeho života". V ní se poté nachází provázek, který má u každého jinou délku podle míry jejich života. Teď se ukáže, jak na tenhle fakt je lidská společnost připravená a jak se s tím vypořádá.
Kniha sledujeme životní osudy osmi lidí, kteří se vypořádávájí s danou situaci. Právě skrze jejich příběhy se dozvídáme, že se společnost nakonec rozdělí na ty, co mají krátký provázek a na ty, co mají delší provázek. Zatímco ti s delším jsou spokojeni a mohou bezstarostně žít dále, ti s kratším se musejí vypořádat s faktem, že nebudou dlouho žít a že se jejich postavení ve společnosti začíná postupně měnit.
Řekla bych, že kniha vybízí k zamyšlení. Co bychom udělali mi, kdyby se ony krabičky objevily. Zachovaly bychom se lépe nebo snad hůř? Toť otázka.
Unesená dědička
Sophie Lark
Když jsem se dozvěděla, že autorka propojila prvky Krásky a zvířete s mafiánským prostředím, byla jsem hodně zvědavá na tenhle příběh. Protože koho by nezaujalo právě tohle spojení.
Nessa je nevinná a naivní dívka, jenž žila ve zlaté kleci opečovávaná svou rodinou. Je nerozhodná, nemá žádné sebevědomí a ponětí o životě. Ale právě tím, že ji unesou se začíná probouzet a nacházet sama sebe. Naproti tomu stojí Mikolaj. Který nepoznal nic než bídu, bolest a zklamání. A právě tohle vše ho zformovalo do bezcitného a krutého člověka. A až nevinná Nessa ho velmi pomalu odkrývala. Jako by sloupávala jednotlivé vrstvy, které si na sebe za ten život navrstvil. Jako bychom viděli přerod zvířete v muže.
Moc se mi líbila myšlenka Krásky a zvířete, která se příběhem linula přes počáteční vzájemnou nevraživost a nepřátelství, protknuta spalující touhou, která dokázala spálit vše, jenž byla nakonec završena tanečním představením. Které bych chtěla vidět naživo. Protože si myslím, že to muselo být něco neskutečného.
Sestry ve zbrani a písni
Rebecca Ross
Tahle kniha byla pro mě jedním velkým překvapením. Na jedné straně mě okouzlila krásná obálka, na straně druhé mě zaujal příběh knihy a postavy samotné.
Líbilo se mi, že tenhle fantasy svět je inspirovaný starověkým Řeckem. Tuhle dobu historie zbožňuji, takže o to více se mi líbilo jeho propojení s fantasy prvky.
I když je začátek pozvolnějšího tempa a muže se zdát, že se tam nic podstatného neděje. Tak opak je pravdou. Vše má svůj čas a vysvětlení. Protože jak postupuje děj, tak nám čtenářům se postupně Vše odkrývá a najednou to začíná do sebe zapadat, jako dílky puzzle.
Postavy jsou tu moc hezky popsany. Díky čemuž si k nim lze udělat vztah. Obdivovala jsem Evadne, že se nebála bojovala za svoji sestru Halcyon. V tomhle je tu nádherně vykreslen vztah obou sester. Máme tu i romantickou linku, kterou jsem si užívala. Bylo to takové ňuňu.
Musím říct, že konec pro mě byl překvapující a celkem i zničující. Až mi ukápla i slza.
Takže za mě rozhodně jedno velké doporučení. Kniha v sobě skýtá zajímavý svět, magii, relikvie bohů, úžasné postavy a moc pěkně vykreslené vztahy ať už sesterský, nebo romantický.
Zmije a křídla noci
Carissa Broadbent
Musím říct, že tohle romatasy jsem si užila po všech stránkách. Autorčin styl mi neskutečně sedl, co se týká příběhu, tak i postav, které mi byly velmi sympatické. V této knize naleznete vše, co má mít dobrý příběh, a to napětí, akci, tajemno, souboje, lásku, chemii, jiskřivost a trochu toho humoru také neuškodí.
Hlavní hrdinka Oraya, je člověk a zároveň adoptivní dcera mocného upířího vládce Vincenta. Který ji připravuje na život mezi upíry a možná i na něco více. Protože život mezi upíry není pro člověka vůbec lehký. Nicméně Oraya je silná a odvážná, mnohdy odvážnější než kdejaký upír.
Rozhodne se, že se zúčastní turnaje Kejari, který se koná jednou za sto let na počest bohyně Nyaxia. Jenž vítězi splní jakýkoliv přání. Turnaj je rozdělen na několik částí, v nichž účastníci bojují na život a na smrt. Kdy vítěz může být pouze jeden.
Tady se seznamuje s upírem Raihnem. S kterým shodou okolností nakonec uzavře spojenectví. Při společném trénování a strávenem čase se postupně oba začnou sbližovat. A to tak, že jim na sobě začne záležet. Vzájemná chemie mezi Orayou a Raihnem je úžasná, pozvolná a hmatalená. Zkrátka tam cítíte to napětí, které jednou musí vybuchnout.
A pak přišel konec. To vám byl výbuch. A to ve velkém. A já potřebuji další díl a to nutně.
Hodnocení: 5/ 5
Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji @endlessbibliophile z @humbook a @humbookblogeri #spoluprace #humbookblogeri
Žít s tebou
Antonie Nováková
Příběh je vyprávěn z pohledu tanečnice Mii a hokejisty Aidena. Sledujeme jejich přítomnost i minulost. Z těch dvou jsem si oblíbila Aidena. Šokující, já vím. I když si vytpěl svoje, tak ho to nezlomilo a snažil se jít kupředu. Byl to kluk se srdcem na správném místě. Aidena si zkrátka nešlo neoblibit. Narozdil od Mii. Ta mi vůbec nesedla. I když si prožila krušné časy, což beru, tak to neospravedlňuje její chování, které mi přišlo otřesné a sobecké. To, jak se zachovala ke svým kamarádkám či následně i k Aidenovi, se mi vůbec nelíbilo. Všechno mohla řešit jinak.
Musím říct, že i když je to útlonká knížečka (má 150 stránek), tak v sobě skýtá více témat. Až je škoda, že to nebylo více rozepsáno. Myslím si, že pár stránek navíc by tomu vůbec neuškodilo.
Není to příběh pouze o tanci a hokejisty, ale také o přátelství, druhých šancí a lásce.
Co musím pochválit, tak je soundtrack. Maroon 5 mám ráda, takže jsem si je zase po nějaké době pustila ve velkém.
Zjizveni
Emily McIntire
Líbí se mi, že to je i není retelling na Lvího krále. Tuhle pohádku mám ráda, takže jsem byla zvědavá, jak tohke autorka zpracuje. A to, co jsem dostala, se mi líbilo, jako že hodně líbilo.
"Jednota je naše síla, Svár náš pád."
Jestli jsem si myslela, že jsem podlehla Hookovi, tak to jsem ještě nepoznala Tristana Faasu. Musím vám říct, že mě očaroval. Jak svými jizvami, temnotou, tak i tím částečným světlem v něm. Zkrátka jsem jeho. Navždy.
"Pravdou je, že jsem tvůj. Zcela. Nevysvětlitelně. Bolestivě. Bezpodmínečně." Přesune mou ruku a přitlačí si dýku k hrdlu. "A pokud potřebuješ obětovat mou duši, abys dokázala žít s tou svojí, udělej to."
Sára není žádná křehká květinka. Ale je to bojovnice za to, co považuje za správné. Má jasný plán, vzít si krále Michaela z rodu Faasů a následně jej zneškodnit. Ale nepočítala se Zjizveným princem, Tristanem. Ten je nebezpečný, zakázaný, ale svým způsobem zajímavý a tak lákavý. A naopak to platí též. Tristan mám svůj plán a nic jiného ho nezajímá, až s příchodem Sary se situace jaksi zkomplikuje.
Knihu jednoznačně doporučuji. Dostane nevšední a zajímavý příběh. A zejména pak Tristana.
"Tohle není láska. Tohle je posedlost. Šílenství. Spása."
Ano, pane Božský
Lucie Srňánková
Ano, pane božský je hodně silný a emoční příběh, který pojednává o vyrovnání se se smrtí blízké osoby, ale zároveň ukazuje možnost druhé šance na život.
Eva přišla o manžela a tím pádem i o smysl života. Při životě ji pomáhá udržet nejlepší kamarád Robert a její práce v cukrárně, kde společně pracují. Jednou se Eva rozhodne, že peníze z prodeje manželových věcí věnuje nadaci. Díky tomuto štědrému daru ji šéf oné nadace pozve na ples. A tím se dostává na scénu Sam.
Jejich setkání bylo náhodné, ale zároveň osudové. Jakmile se potkali věděli, že jiskra zažehla něco silného. Ano, jejich vztah byl trochu rychlejšího tempa. Ale člověk viděl, jaké to mezi nimi je. Zkrátka, že chemie funguje na jedničku. Také jsem ráda, že spolu dokazali komunikoval, i když nastal nějaký problém.
I když je to v první řadě o lásce, tak i přátelství tu má své místo. Zpočátku se mi postava Roberta zamlouvala, ale to, co se stalo potom. Tím u mě kleskl na cele čáře. Myslím si, že Eva mu až moc brzy odpustila.
Musím říct, že z jistých pasážích jsem měla slzy na krajíčku, jak to bylo dojemné. Eviny rozhovory s Mathiasem byly krásné a skvěle doplňovaly příběh.
Ano, pane řediteli
Lucie Srňánková
Kniha mě totiž zaujala s více hledisek. Mám ráda kancelářské prostředí, hatetolove, age gap, erotiku. Takže příběh pro mě jak dělaný.
U prvních stránek si může čtenář říkat, že něco podobného už četl. A ano, začátek je tak trochu podobný knize Božsky bastard. Ale nenechte se tím zvyklat, protože od jisté části to jelo po vlastní ose a mělo to i svou zajímavou zápletku.
Adam, není Bennett, je zkrátka jiný. Jako ředitel musí nějak vystupovat a jednat. I když na můj vkus až moc řval a choval se moc hrubé. Ale to se změnilo, když se začal sbližovat s Míšou. Jako kdyby se uvolnil a shodil částečnou zbroj. U něho byl vidět asi největší pokrok.
Míša byla hodně svá, přátelská a zároveň pracovitá. Byla to holka s prořízlou pusou, ktera se nebojí říct svůj názor. Jen mi trochu vadilo, že nebyla v jistých situacích ochutnat naslouchat a komunikovat. To je přeci základ.
Za mě velmi povedené. Líbilo se mi to. Příběh jsem si užila, erotických scén je tu celkem požehnaně, takže za mě určitě doporučuji.
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
“Nevím, jak bych hrál tenis jinak než celým srdcem.
Přiznám se, že tenisu tolik neholduji. Občas jsem nějaký ten match viděla. Asi... Ale tady nastal zlom. Líbilo se mi, jak bylo všechno popsáno, tréninky i jednotlivé zápasy. Najednou jsem přišla tenisu na chuť. Neuvěřitelné.
“Tohle si na tobě pamatuju - každá věta z tvejch úst řeže jako žiletka.
Carrie není typická hlavní hrdinka. Někdo by o ní mohl říct, že je až moc tvrdohlavá a místy až arogantní. Ale podle mě to k ní zkrátka patřilo. Nebyla dokonalá, ale stránku po stránce jsme mohli sledovat její vývoj. A to bylo na tom to úžasné. Jako kdybychom sledovali opravdovou postavu.
Take se mi líbilo, že to nebylo jen o tenise, ale také o životě a vztazích, a to zejména mezi otcem a dcerou. To jak byl popsán jejich vztah a co všechno se za ty léta mezi nimi odehrálo. Bylo to silné a emotivní.
Autorce se to opět podařilo. Od samého začátku vás vtáhne do příběhu, nechá vás ho s hrdiny prožívat a pustí vás až na samém konci.
“Eres perfecta, incluso en tú imperfecctión.
(“Jsi dokonalá i ve své nedokonalosti.)
Kráľovstvo podsvetia
Leshiana Višňovská
Milý deníčku,
přečetla jsem knihu Kráľostvo podsvetia a moc se mi to líbilo. Jakože fakt hodně. V knize jsem našla to, co se mi zamlouvá, a to darkromance, mafiánské prostředí, age gap, nucené manželství, enemies to lovers, hlavního hrdinu hajzla a trochu té erotiky.
Hlavní hrdinka Vivian vyrůstala uprostřed mafie. A právě mafiánská vychova by na ni měla zanechat nějaké stoy, ale spíš naopak. Vivian je hodná a citlivá duše. Někomu se může zdát naivní. Ale mně jí spíš bylo líto. Nemohla vůbec nic, nemohla žít svůj život a rozhodovat se sama za sebe. Jediné, co mohla a musela, bylo poslouchat rodinu a podřizovat se jejich vůli. A ke všemu byla nucena vzít si muže, kterého nechtěla a bála se ho. To není zrovna život, který by si člověk přál a představoval. Takže ano, podřizovala se rodině, ale snažila se bojovat a něco změnit. Věřím, že může ještě překvapit a ukázat, co je toho zač.
A pak tu máme Kasiana. Potetovaný, tmavovlasý, modrooký a tajemný chodící průšvih. Zkrátka prototyp manipulativního prevíta, kterého máte v jednu chvíli chuť zaškrtit a v další byste mu chtěli padnout k nohám. Nedivím se, že to Vivian k němu táhlo a naopak. Tu přitažlivost jsme tam vnímali i cítili. Bylo to spalující. Líbil se mi jeho vztah s Amudisem. Takové čtyřnohé chlupaté zlatíčko. Opravdový přítel.
Během čtení jsem si vytvářela různé teorie, co by se asi tak mohlo stát. Něco se mi potvrdilo, ale něco mě zase donutilo zírat na stránky s otevřenou pusou. A tím donutilo znovu přemýšlet a vytvářet konspirační teorie. Řeknu tu jednoduše. Zkrátka potřebuji další díl. A to nutně!!!
Chtěla bych poděkovat @venupress a @leshiana_author za poskytnutí knihy k recenzi v rámci spolupráce.
Hrátky v zákulisí
Olivia Cunning
Tak tohle vám byla jízda. A to celkem hříšná, jako hodně hříšné. Fúha.
Kapela Sinners mě zaujala od samého začátku. Moje rockové a metalové srdce zapleskalo samou radostí. Všichni členové kapely jsou originální a osobnosti sami o sobě. A právě díky tomu mě zaujali a já se do nich zbláznila.
Samozřejmě, že jsem se do Briana zamilovala na první dobrou. A kdo by také ne. Kluk se srdcem na dlani, který by snesl ženě modré z nebe.
Myrnu jsem si oblíbila. Byla to zajímavá ženská hrdinka. Profesorka, ale zároveň divoká a nespoutaná žena. Jediné, co mi na ní trochu vadilo, byl ten fakt, že nechtěla mluvit o sobě a svých pocitech. Chápu, že se bála po minulé zkušenosti, ale Brian byl jiný.
Doufám, že se dočkáme dalších dílů o téhle povedené partičce kluků. Protože to jsou zlatíčka.
Spoutej mě
Hope Marks
V prvni řadě musím říct, že mě zaujalo zápletka knihy, a to kleptomanka a místní šerif. Rozhodně nevšední a zajímavá změna.
Kniha je rozdělena na tři části, v nichž se střídají podledy obou hrdinů, a to Laury a Bradleyho. Takže máme možnost nahlédnout na danou situaci jejich optikou.
Laura se kvůli své práci přestěhovala do malého městečka, kde pracuje na tamní bance. Nicméně nikdo z místních neví, že se potýká s kleptomanií. Laura má neustálou touhu krást věci, které jí nepatří a zároveň je nepotřebuje. Při jedné krádeži se seznamuje s místním šerifem Bradleym. A právě tohle setkání se jim stane osudným.
Trochu jsem bojovala s hlavní hrdinkou Laurou. Její některé myšlenkové pochody a chování mi úplně nesedly. A občas jsem si říkala, proč je pro ni tak těžké komunikovat a vyslechnout toho druhého. Chápu, že bez toho by nebyly následující zapletky. Ale na knihach (a i v životě) mi vadí nedostatečná komunikace mezi lidmi. Nicméně šerif se mi libil. Ano, v jeden moment jsem ho chtěla praštit za jeho chování, ale následně to vysvětlilo a já ho díky tomu pochopila.
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Moje druhé setkání s autorkou a opět to dopadlo velmi dobře. I když se musím přiznat, že mě osobně více zasahl příběh v knize Musím tě zradit.
V knize se otevřela důležitá a těžká témata ohledně španělské historie v době občanské války a době režimu generála Franca. Člověk tak nějak něco o té době ví, ale samozřejmě, že ne všechno. Některé věci mě opravdu překvapily.
Sledujeme tu životní osudy několika postav, a to Texasana Daniela, Španělky Anny, jejího bratra Raviho a jejich sestřenice Puri. Tyto linky se navzájem prolínají a potkávají. Každá část vás svým způsobem zasáhne a donutí vás přemýšlet o různých věcech.
Myslím si, že ten skok o 18 let později si autorka spíš uškodit než pomohla. Vše bylo najednou tak uspěchané a moc jednoduché. Překvapil mě i konec, čekala jsem trochu jiné zakončení příběhu.
Na závěr jsem si kladla otázku. Bylo by jednoduší žít v zemi, kde vládne diktatura, a nebo v zemi, kde je totalitní režim? Troufám si tvrdit, že ani jedno není ideální a má své stinné stránky. A cesta ke svobodě je trnitá a klikatá.
Bouře na Labi
Miriam Georg
Bouře na Labi je pokračování příběhu Lily a Joa z románu Světla na Labi. A právě tenhle díl jsem dlouho vyhlížela, neboť jednička skončilo tak, jak skončila. Zkrátka neuzavřeně.
Musím říct, že i když jsem věděla do čeho jdu. Tak na některé pasáže jsem opět nebyla dostatečně připravená. Tahle doba není pro každého. To, s čím se museli hrdinové vyrovnavat, co všechno vytpěli a jaká je občas čekala nespravedlnost. To by nechtěl nikdo zažít. Ne vždy mi bylo při čtení veselo, ale spíš smutno a ouzko.
"Straně jako její dcera o pár let dříve i Sylta zjistila, že knihy nejsou jen pouhou zábavou a rozptýlením pro dlouhé tmavé zimní večery. Dokážou s člověkem pěkně zamávat, vyburcovat ho, donutit ho zpochybnit vlastní život a vidět věci, kterých si předtím nevšímal."
Nevím, jak bych popsala tenhle příběh, aniž bych něco nevyzradila. Protože tohle si člověk musí přečíst a popasovat se s tím sám. Je to opravdu silný příběh s vážnými tématy tehdejší doby.
Ještě musím zmínit, že se mi moc líbila vedlejší linka Emmy a Charlieho. Troufám si tvrdit, že ti dva na sebe strhli část příběhu.
"Páni Bovaryová vypila jed. Heathclift zahořkl a stal se z něho krutý člověk. Pouze Jana Eyrová jí dávala trochu naděje. Ale jakým utrpením si museli ona a Rochester projít, než jim bylo dopřáno trochu štěstí? Elizabeth a pan Darcy nakonec našli lásku stejně jako Edmund a Fanny. Tyto příběhy zanechávaly zvětralou pachuť. To není realistické, pomyslela si Lily, vztekle zaklapla knihy a hodila je do kouta. Zdálo se jí, že příběhy mají posloužit především roztouženým srdcím čtenářek a nekončí tak, jak by to předepisovala společenská pravidla. Nepředstavovaly pro ni útěchu, ale zanechaly v ní pocit, že byla podvedena."
Neviditelný život Addie LaRue
Victoria Schwab
Musím říct, že se mi kniha líbila. A to moc. I když mi chvíli trvalo, než jsem se do toho dostala. Ale pak jsem jela jednu stránku za druhou.
Addie La Rue uzavřela s Temným dohodu. Chtěla utéct nechtěnému sňatku s mužem a získat čas na svůj vlastní život. Jenže netušila, že s Temným si není radno zahrávat. A tak se stane, že s každým probuzením či zabouchnutím dveří na ni lidé jednoduše zapomenou. Nikdo si ji nepamatuje.
Příběh sledujeme ve dvou rovinách. V první sledujeme cestu Addie napříč staletími. Kdy se snaží zorientovat a naučit se žít za těchto podmínek. Především se snaží zjistit, jak po sobě zanechat stopu. Nepatrnou, ale aspoň nějakou. A tak se setkáváme se záhadnou ženou vyobrazenou v uměleckých dílech, kdy společným znakem jim je sedm pih na tváři mladé dívky ve tvaru souhvězdí. Druhá se odehrává v současnosti, kde se seznamujeme s Henrym, který si Addie i po druhém setkání pamatuje. Společně s ní zjišťujeme, proč právě Henry si ji jako jediný pamatuje.
Atlasova šestka
Olivie Blake (p)
Alexandrijská společnost je spolek, který sdružuje akademiky s různými magickými schopnostmi. Každých deset let je zvoleno šest nových adeptů, kteří během jednoho roku bojují o své místo ve Společnosti, kdy průvodce jim dělá záhadný Atlas Blakely. Nicméně pouze pět jich může vstoupit do této Společnosti. Jeden je vždy eliminován. Největší kámen úrazu nastává ve chvíli, kdy se adepti postupně dozvídaji způsob eleminace.
Kniha je vyprávěna z pohledu všech šesti účastníků. Každý adept je jiný, ať už pro své schopnosti či pro své chování a jednání. K postavam jsem tolik nepřilnula. Nejvíc jsem si nakonec oblíbila Nica, Libby a Reinu. U Parisy jsem to měla takové nahraně. V jednu chvíli se mi líbila a v té druhé zase ne. Koho jsem si vůbec neoblíbila, tak byl Callum a Tristan (bez nich bysch se i obešla ).
Musím říct, že jsem se vůbec nedokázala pořádně začíst. Tomuto stylu vyprávění jsem nějak nepřišla na chuť. I když mi er forma nevadí, ale tady bohužel to nebylo ono. Celkově se tu nic záživného nedělo, az ke konci byl naznak akčnosti.
Upřímně, nevím, zda mám sílu a chuť pouštět se do dalšího dílu. Asi si to nechám projít hlavou.
