Život na míru
Nikki Erlick
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527247/bmid_zivot-na-miru-6564d7a4dd193.jpg
4
239
239
Na jaře, které jinak není ničím výjimečné, se stane něco, co paralyzuje celý svět – v průběhu jedné noci se objeví před dveřmi každého člověka na Zemi staršího 22 let tmavá krabička. Do víka je vyryto jméno příjemce a nápis: Uvnitř se nachází míra vašeho života. Ti, kdo se odvážili podívat dovnitř, objevili provázek. A každý provázek má jinou, specifickou délku. V celém světě propukne chaos a panika, nikdo neví, co to znamená, lidé se zoufale snaží najít vysvětlení. Výzkum neotálí a brzy vznikne takzvaná domácí kalkulačka, do níž můžete zadat, kolik měří váš provázek, a na oplátku zjistíte, kolik let života vám ještě zbývá. Brzy se ovšem začnou provázky, a s nimi i jejich majitelé, dělit do dvou hlavních kategorií – na krátké a dlouhé. Zatímco ti, kdo obdrželi dlouhý, se radují, ti s krátkým žádný důvod k radosti nemají. A jako by nestačilo, že se musejí vypořádat s krutým osudem, po několika násilných incidentech, jež mají na svědomí „krátcí“, kteří celou věc neunesli, je začne společnost považovat za ohrožení. Tématu se chytí i kandidát na prezidenta a využije ho při své špinavé předvolební kampani.... celý text
Přidat komentář
Tak z téhle knihy jsem po dočtení měla doslova noční můry. Příběh byl skvělý, ale děsivý, nedovedu si představit, že někdo krabičky dobrovolně otvíral a pak že někteří kvůli své profesi k tomu byli donuceni. Každého byla volba jestli to chtěl vědět, a jak je v knížce ukázáno, že někdo i přes to, že mu nebylo dopřáno dělal svou profesi skvěle. Též je zde dobře ukázano, jak snadno jde manipulovat s lidma a poštvávat proti sobě jednotlivé skupiny.
Tohle mě tedy moc nenadchlo. To, že je něco originální neznamená, že to musí být i dobré. Nápad tedy originální, ale mělo to hodně nedomyšlených věcí, jak by vůbec takto svět fungoval. Knihu jsem přečetla rychle, ale jakmile jsem u toho začala více uvažovat a hledat souvislosti, tak mi to nedávalo smysl.
Čekala jsem spíš něco jako dystopii, ale nakonec bych řekla, že Život na míru je společenský román, který je ozvláštněný o fantasy/sci-fi prvek v podobě krabičky s provázkem uvnitř.
Autorka na osudech osmi postav poměrně realisticky vystihla lidskou povahu, se všemi klady a zápory. Nápad byl originální, pěkně zpracovaný, a i když to bylo místy těžké, tak se kniha četla dobře. Bohužel mě úplně nestrhla, nesedí mi více vypavěčů a tady jich bylo hned 8.
A pak přišel americký doják na závěr, který se snaží člověka emočně vyždímat, tohle nemusím. Za tyhle dvě věci dávám hvězdičku dolů, jinak se mi kniha líbila a určitě stojí za přečtení.
Čtivost: 9/10
Originalita: 10/10
Příběh: 10/10
Postavy: 10/10
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 10/10
Život na míru je kniha, která si zaslouží stoprocentně větší hype! Společenská fikce s prvky dystopie a magického realismu, která mě vtáhla do děje hned po prvních stránkách. Je to čtivé, neotřelé a zaryje se vám to pod kůži.
V jeden moment všichni na světě, kterým je víc jak 22 let, dostanou krabičku s provázkem, který určuje délku jejich života. Sledujeme 8 různorodých postav, které bojují s tím, jestli ji chtějí otevřít, s následky zjištění, kolik času jim zbývá i s touhou něco zanechat a změnit. Je to skvělé. V mnoha ohledech kniha reflektuje dnešní “rozdělenou dobu, ale zároveň dává trochu naděje do budoucna, i když jsem posledních 50 stran hrozně brečela.
Jediné malinké mínus za mě bylo, že u každé postavy hned od začátku byl obrázek délky provázku. Byla bych radši, kdyby se tam objevil až ve chvíli, kdyby sama postava zjistila jeho délku, aby to dodalo ještě na větší dramatičnosti.
Knihu fakt moc doporučuju!
Otevřeli byste svou krabičku s délkou vašeho života?
SOUHRN:
+
reflektování společnosti
dopisy
vývoj postav
-
obrázek délky provázku u postav, i když to sami nevěděli
Za knihu moc děkuju @knihydobrovsky , dostala jsem ji v rámci #spoluprace.
No, tak tohle je dost děsivá představa. Je vám 22 a najednou se, z ničeho nic, u vás objeví záhadná krabička. Krabička, v které najdete odpověď na otázku, na kterou je za mě lepší odpověď neznat - jak dlouho tady budete, kdy zemřete.
Dovedete si představit ten stres, když to máte otevřít? Fuj! A nebo to raději neotevírat...ale co zvědavost? No mazec.
Sledujeme osud několika lidí, kteří schytali ten krátký. Jejich šok ze zjištění, šok lidí kolem, ale i politické machinace, protože krátký nedostanou jen ti chudí a nevýznamní, smrt si nevybírá.
Moc se mi líbilo střídání úhlů pohledu. Každá postava měla něco do sebe, každá mi přirostla k srdci a bylo mi líto jejího osudu.
Oceňuji i dost reálný postoj ke zjištění kupříkladu partnerů. že má jeden dlouhý a druhý krátký. Nebylo to vždy sluncem zalité a ne každý to dal.
Nebo třeba takové namlouvání a randění. Místo toho, aby koukali na to, jak si sednou, tak je zajímalo, jak mají dlouhý provázek, jestli s takovým člověkem zakládat rodinu apod. Povedené.
Co mi ale vadí, tak je prezentace této knihy jako sci-fi. To to rozhodně není a na DK to ani není tak uvedeno. Chybné promo. Ale já si to koupila s tím, že to sci-fi bude. Nemůžu tedy dál plný počet, protože tady nebylo nic vysvětleno. Kde se vzali, proč, od koho..? Nic.
Celkově je kniha ale zajímavá a rozhodně ji mohu doporučit. Ovšem ale jako román.
Kniha je čtivá, námět zajímavý, jen mi přišel trochu nedotažený. Ke konci už hodně zromantizované. Nicméně emoce to nějaké vzbudilo a stojí za přečtení.
(SPOILER)
„Život na míru“ je kniha, po které jsem pokukovala už dlouhou dobu. Anotace mě totiž absolutně dostala – představa tajemného provázku, který každému člověku předurčí délku jeho života, mi přišla natolik originální a podnětná, že jsem nemohla jinak než se do příběhu ponořit.
A musím říct, že autorka tuto myšlenku zpracovala mistrovsky. S každou další stránkou se u mě prohlubovalo napětí a obavy z toho, jaký dopad bude mít existence provázků na společnost. Nejvíce mě zasáhlo rozdělení lidí na ty s dlouhými a krátkými provázky – jak se z jedné poloviny stala menšina, jak sílilo napětí, předsudky a diskriminace. Scény plné konfliktů, agrese a útoků mě děsily svou syrovostí, zároveň však působily až znepokojivě realisticky. Celý příběh klade řadu otázek o osudu, spravedlnosti a lidské povaze, které ve mně rezonovaly ještě dlouho po dočtení.
„Život na míru“ je výjimečně napsaná kniha, která rozhodně stojí za pozornost. Pokud na ni někdy narazíte, neváhejte – je to příběh, který vás chytne a nepustí. Doporučuji všemi deseti!
(SPOILER) Přemýšlím co o knize napsat. Možná je to tím, co jsem v té knize chtěla vidět a pak viděla. Možná je to tím, co rezonuje společností, ale kniha mi přišla velmi silná. Jako obraz dnešního světa. Obraz populismu, obraz toho, že rozdělování lidí, označování lidí za lidi jiné kategorie, segregace a útoky na lidi tady už byly. Že je to velmi nebezpečné a děje se to velmi rychle. Pokud na knihu nebudu koukat jako na příběh 8 lidí, ale na poselství o tom, že diskriminace je zlo, je to za mě kniha, která rozhodně stojí za přečtení.
(SPOILER) Námět zajímavý, určitě nutí si představovat, co by člověk dělal v takové situaci. Ze začátku kniha ubíhala hodně rychle. Konec se trochu táhl (s tím souhlasím s NelaMaty) a navíc byl takový až "nuceně pozitivní". Aneb nakonec všechny postavy (až na pana záporáka) jednaly správně, vztahy fungovaly až zázračně a lidé objevovali ty správné hodnoty života a užívali si ten život, dokud to jde. Trochu mi to přišlo odtržené od reality. Celkově se ale kniha četla dobře.
Autorka je spisovatelka a redaktorka. Navštívila francouzské zemědělské vesničky i norské ledové fjordy. Vystudovala Harvardskou univerzitu s nejvyšším vyznamenáním.
Jedná se o autorčin první román.
Kniha je rozdělena do několika částí (JARO, LÉTO, PODZIM, ZIMA a další).
Jednoho dne dojde k tomu, že před dveřmi každého člověka na Zemi, který je starší 22 let, se objeví krabička a v ní provázek. Do víka je vyryto jméno příjemce a nápis: Uvnitř se nachází míra vašeho života.
Na celém světě propukne chaos a panika. Někteří lidé mají provázek delší, což znamená, že se dožijí vyššího věku. Někteří lidé mají provázek kratší, což znamená, že se dožijí nižšího věku. Krabičku nelze žádným způsobem zničit. Vědci postupem času zjistí, v jakém časovém období člověk zemře s přesností na jeden měsíc.
Kapitoly se střídají z pohledu hlavních postav (NINA, BEN, MAURA, AMIE, HANK, JACK, JAVIER). Nina a Amie jsou sestry. Nina je lesba a pracuje jako redaktorka. Amie pracuje jako učitelka. Jednotlivé postavy se vzájemně proplétají. V románu se nachází také ANTHONY, který kandiduje na prezidenta a který mi nebyl sympatický pro jeho názory.
Některé postavy se jednou týdně setkávají ve škole a mluví o svých pocitech a problémech, které je tíží. Vytáhli si totiž krátký provaz. Vytvářejí se tedy tyto skupiny lidí vytáhnuvší si krátký provaz.
Při četbě se můžeme zamyslet nad tím, jestli bychom chtěli vědět, jestli bychom takovou krabičku s provázkem chtěli otevřít a dozvědět se, kdy zemřeme nebo nikoliv. Někteří lidé jsou zvědaví a krabičku otevřou. Někteří lidé mají štěstí a vytáhnou si dlouhý provázek, jiní lidé bohužel takové štěstí nemají. Někteří lidé krabičku vůbec neotevřou a nechtějí vědět, kdy zemřou.
Pokud bych se ocitl v tomto světě a dostal takovou krabičku s provázkem, rozhodl bych se asi krabičku někam uložit a vůbec ji neotevírat. Podle mě je to asi nejlepší řešení, poněvadž pokud bych si vytáhl krátký provázek, jen bych se trápil a neustále myslel na to, jak se mi krátí čas života. Čím bych si tím pomohl?! Co má přijít, ať to přijde a člověk by měl žít přítomností, ale pochopitelně záleží na každém jednotlivci.
V tomto románu sledujeme, jaké vznikají konflikty mezi lidmi s krátkým nebo dlouhým provazem a diskriminaci lidí s krátkým provazem, o kterou se snaží prezidentský kandidát ANTHONY. Tuto diskriminaci bychom mohli vztáhnout na kteroukoliv jinou diskriminaci a vytvořit
si analogii s něčím jiným. Lidé by měli bojovat za svá osobní práva a nevzdávat se, i když to není jednoduché.
Líbilo se mi, že se v knize nacházely dopisy.
Celkově se kniha četla dobře. Očekával jsem však jiný závěr knihy.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ.
Citáty:
Slavný americký spisovatel Ralf Waldo Emerson napsal: Nejde o to, jak je život dlouhý, nýbrž jakou má hloubku. K tomu, abyste ovlivnili svět, stačí vůle tak učinit.“
Můžete se ohlédnout na náš společný čas a říct si, jakou jsme měly smůlu. Ale copak není lepší strávit deset let s někým, koho skutečně milujete, než čtyřicet let v manželství, které vás nudí čím dál víc, unavuje nebo ve vás vyvolává zahořklost?
Jednoho dne každý dospělý člověk dostane krabičku s provázkem. Lidé se poměrně rychle domyslí, že délka provázku značí délku života jeho majitele.
Na začátku jsem si říkala "no a?"
Ale příběhy osmi hlavních postav nám ukáží, že žít s touto informací není jednoduché.
Jakým směrem byste vedli svůj život, kdybyste věděli, že vám zbývá ještě spousta času? A naopak... co byste dělali, kdybyste věděli, že vám moc času nezbývá? A co je možná horší - chtěli byste vědět kolik času vám zbývá s partnerem nebo jak dlouhý život povedou vaše děti?
Závěr velmi emotivní a k zamyšlení.
Za mě je nejspíš lepší nevědět :)
Příběh, s originálním námětem, který jsem přečetla jedním dechem. Čtení neježe dokáže naprosto pohltit, ale donutí čtenáře zamyslet se nad svým vlastním životem. Jeho délkou a jeho naplněním.
Vyprávění z pohledu 8mi osob mi zpočátku připadalo velmi riskantní. Na tak malém počtu stran je nemožné najít si vztah ke každé postavě, a blíže ji poznat. Na druhou stranu díky nim autorka představila opravdu širokou škálu reakcí na danou situaci. Osobně bych klidně ubrala a ponořila se v některých případech více do hloubky, aby to nebylo jen povrchové.
Předem nutno varovat, že děj vůbec negraduje a občas se zbytečně vleče. Při tolika pohledech není čas ztrácet čas výplňovými kapitolami, a zde se k tomu schylovalo až příliš často. Příběh vás i tak pohltí, a bude vás zajímat, jak to vlastně s provázky je. A protože jsem se celou dobu těšila na odhalení, jsem zklamaná. Konec mě svým způsobem baví a zároveň mě strašně štve. Mám totiž pořád plno otázek a žádné odpovědi!
Jak už jsem zmínila, hlavní point celého příběhu je zamyšlení se nad vlastním časem. Nakládáme s ním dobře? Pokud by nám za měsíc vypršel čas, máme urovnané všechny záležitosti, a splněná všechna svá přání? Ač si myslíte, že už jste nalezli odpovědi, tak vás další kapitola přivede zase na začátek. S každou další stránkou je o čem přemýšlet...
V konečné fázi můžete v rukou držet hodně silný příběh. Je jen na vás, jak moc ho necháte zamávat s vlastními myšlenkami.
Moc doporučuji!
Hodnocení: 4/5
Jednoho dne se na prahu všech lidí starších 22 let objeví dřevěná krabička obsahující provázek. Každý provázek má jinou délku, která určuje délku života.
Každý se k tomu staví podle svého – někdo se raduje z dlouhého života, někdo propadá depresím, někdo krabičku ani neotevře. A my jako čtenáři začínáme poznávat osud několika lidí, ať už jsou to ti s dlouhým provázkem nebo naopak ti, s tím krátkým.
Za mě toto byl opravdu silný příběh, který mě ještě teď nutí přemýšlet nad celkovou společností. Kniha je tak skvěle napsána, že jsem vůbec netušila, kam mě autorka chce zavést, a hltala jsem stránku za stránkou.
Je neskutečné, jak délka života nakonec ovládla svět. Délka provázku začala postupně ze společnosti vyřazovat ty, co měli před sebou krátký život. Vznikla úplně nová diskriminace, což je až směšné. Ale řekla bych, že i docela reálné.
Během knihy se ve mně střídalo plno emocí – cítila jsem vztek za šikanu “krátkých“, štěstí a radost za to, když si i přes všechny překážky našli krátcí něco, proč dál žít. A konec? Ten mě teda naprosto rozsekal – slzy mi opravdu tekly proudem.
K této knize se určitě ještě někdy vrátím a nyní ještě budu nad příběhem dlouho dumat. Dokonce i můžu říct, že to zatím byla jedna z nejlepších knih tohoto roku.
Sama za sebe jsem si skoro jistá, že bych nechtěla vědět, kolik mi zbývá do konce. I když plno důvodů, proč krabičku otevřít, které byly zmíněné v knize, mě občas nahlodávaly. Byl by to asi pěkný oříšek.
A co vy? Otevřeli byste nebo ne?
Zajímavá kniha, originální nápad. Kniha vede k zamyšlení o životě jeho délce a kvalitě. Jak naložit se životem pokud by jsme věděli kdy bude jeho konec?? Je lepší vědět nebo nevědět jak dlouho nám zbývá? Tato kniha vás dovede k zamyšlení se nad tí. co he a není v životě důležité a co by naopak důležité být mělo.
Místy se děj trochu táhl, ale co mi trochu vadilo, že nebylo uzavřené kde se vlastně provázky vzali.
“Jakmile člověk něco ví, zapomene, jaké bylo nevědět.
“Není cesty zpět. Ale pořád nám zůstává plno cest kamkoli jinam.
Během jedné noci se u dveří každého člověka staršího 22 let objeví krabička s nápisem: “Uvnitř se nachází míra vašeho života. V krabičce se nachází provázek, který určuje délku života majitele krabičky.
Všichni najednou stojí před rozhodnutím - otevřít nebo neotevřít?
Bylo pěkné sledovat, jak taková malá krabička dokáže ovlivnit životy všech lidí. Některé ovládal po otevření pocit bezmoci, jiní pocítili radost, byli ale i ti, kteří krabičku neotevřeli. Každý se zjištěnou informací naložil jinak - ti s krátkým provázkem si často začali užívat života a chtěli toho stihnout co nejvíc. Zároveň začali být společností diskriminováni, protože jsou hrozbou společnosti - oni údajně stáli za útoky a jiné život ohrožující události. Nic ale nebylo takové, jak vypadalo.
Provázky se najednou staly součástí životů všech lidí. Obvykle provázky něco spojují, ale v tomto případě rozdělují a to společnost. S několika osobami prožíváme jejich životy a především myšlenkové pochody - někteří našli krátký, jiní dlouhý provázek. Jak se k tomu postaví oni a jak jejich rodina?
Námět je velmi zajímavý. Místy bylo tempo pomalejší, nicméně kniha stojí za přečtení. Když nic jiného, tak každého čtenáře navede na myšlenku, jestli by otevřel nebo ne? A jak by se choval v případě, že by našel krátký provázek?
Otevřeli byste takovou krabičku? Převládla by u vás zvědavost?
Líbí se mi forma knihy, kdy se osudy osmi postav postupně skládají do jednoho uceleného příběhu jako mozaika. Námět je velmi originální a vede k zamyšlení nad různými věcmi (např. zda bych chtěla do takové krabičky nahlédnout, jak délka provázku ovlivní naše další rozhodování,...). Trvalo mi delší dobu začíst se do knihy a vyprávění bylo v některých částech nudné a příliš rozvláčné. Velmi mě překvapil závěr, který jsem nečekala.
Příběh psaný z pohledu více osob.
Představte si, že by vám někdo přesně spočítal, jak dlouho budete žít. Chtěli by jste to vědět? A kdyby jste to věděli, co by jste vlastně s tím zbývajícím časem dělali?
O tom je tahle kniha. Je to velmi zajímavé i na zamyšlení pro mě. Vůbec si tu situaci nedovedu představit....
V knize se ve mě střídaly všechny pocity.... smutek, láska, štěstí.
Kniha , po které bych já určitě nikdy nesáhla. Ale díky společně čtení KD jsem se do ní pustila. A jsem fakt nadšená. Zase něco trochu jiného. A nakonec... mě překvapil i konec knihy.
Život na míru
Nápad s provázky mě nadchl hned, akorát nesmíte očekávat dystopii nabitou akcí. Je to spíše takové zamyšlení a hraje více na filozofickou notu.
S tématem samozřejmě přichází spousta paradoxů a otázek, ale autorce se všechny podařilo uspokojivě vysvětlit a zodpovědět. Nevadil mi ani větší počet vypravěčů, což bývá u knih často kamenem úrazu, ale tady se velmi rychle zorientujete a díky postavám z různých poměrů, které mají velmi odlišné názory a sny, získává příběh nový rozměr.
I závěr mě velmi překvapil, a i když je smutný, přišel mi vlastně geniální a obsahoval zajímavý twist, který asi jen tak někoho nenapadl.