salamandrina
komentáře u knih
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Vlastně se to dobře četlo. Zajímavá sonda do duše puberťačky. A zajímavý konec, kdy se vlastně vše vrátí do starých kolejí.
Plus spousta tipů, co číst :)
Temná hmota
Blake Crouch
V rámci žánru fajn. Napínavý a ne blbý, bude z toho dobrej film. Kdyby se režie ujal Christopher Nolan, tak ideal
Straka na šibenici
Daniel Petr
Přečteno jedním dechem! Silný příběh, krásná slova a jazyk. Smekám!
Pohřbený obr
Kazuo Ishiguro
nevím, co jsem od té knihy čekala, ale bylo to něco jiného než se mi dostalo. Každopádně se ale román četl dobře, jen velmi pomalu. Nebyla to nuda, ale vlastně jsem četla a připadala jsem si jako že se na ten příběh dívám zpoza skla, oddělená od příběhu.
Bůh v troskách
Kate Atkinson
Kniha, která chytne a nepustí. Příjemné překvapení - Život po životě mě moc nebavil a do této knihy se mi moc nechtělo. Jsem ráda, že jsem jí dala šanci. Vzor, jak bych chtěla umět psát.
Mluviti pravdu
Josef Formánek
Chvíli mi trvalo se začíst, ale nakonec mě tenhle lehce neuvěřitelný příběh chytnul. Z literarního hlediska - záverečné vsuvky o životě autora - možná by bylo víc logičtější, kdyby nebyly jen na konci, ale prolínali se celou knihou.
Každopádně jsou tam krásný myšlenky a obrazy.
Píseň z pytlíku na zvratky
Nick Cave
Ač Nicka Cavea a jeho tvorbu miluju, tak tohle je krutej omyl, který mě absolutně nebavil a měla jsem pocit, že se to prostě vydalo jen proto, že to "napsal NC, tak se to bude prodávat"
Zklamání
Milion malých střípků
James Frey
jedna z nejsilnejsich knih, co jsem kdy cetla ... brutalni tema, ktery je jednak skvele literarne npsany a jednak se me hluboce dotyka
Atlas mraků
David Mitchell
Vlastně docela zklamání - po Hodinách z kostí jsem čekala něco víc propojenějšího, příběh, co mě nedá spát a budu muset číst a číst. To se bohužel nekonalo, i tak to je dobře napsaná kniha. Jen bez koulí...
Dospělé děti alkoholiků
Janet Geringer Woititz
Knihu nutno brát s rezervou, protože byla napsaná v 70.letech a od té doby se pohledy společnosti trošku změnily. Občas je to také trochu zjednodušující, což byla ale patrně nutnost - popsat všechny možné modely rodin alkoholiků není v silách nikoho. Základní principy jsou ale popsány velmi trefně, až mě, coby "dítě alkoholika" zamrazilo. Rozhodně mi to dalo hodně podnětů k přemýšlení a k dalším krokům co se sebou.
Malý život
Hanya Yanagihara
Malý život od Hanya Yanagihary je jedna z nejsmutnějších knížek, co jsem kdy četla. Je o týrání, narušený psychice, o tom, jak tě to, co zažiješ v dětství ovlivňuje v dospělosti (v této knize dost brutálním způsobem). Je to knížka, kterou jsem nemohla přestat číst, i když jsem vnitřně škemrala a prosila, ať už to skončí. Dokonale vylíčený život jednoho člověka, který nemůže končit americkým happy endem. Plakala jsem hodně a dalo mi to ještě víc...dala bych si jamesona...dvojitýho...
Dům za zdí
David Mitchell
přečteno jedním dechem. Předtím jsem četla Hodiny z kostí a mile mě potěšilo, že některé postavy se zde objevují znovu. Je to přesně ten druh příběhu, který mě baví a těším se na další knihy.
Vlk samotář
Jodi Picoult
to jsou takový knížky, že to není úplně blbý, ale zároveň to není nřeskutě inteligentní. Takže docela rozumím tomu, proč jsou její knížky oblíbený. Čte se to dobře, zhruba tušíte, co přijde, ale to nevadí. Za mě dobrá oddechovka, nicméně nějaký škrty by prospěly. Knížka, kterou když čtete, tak si říkáte: „jo, to je psaný tak, aby se podle toho dobře točil americkej slaďák." Ale nic proti.
Múza
Jessie Burton
Kdyz jsem po knize sahala, mela jsem pocit, ze me ceka zajimavy a hluboky roman. Ale ve vysledku se jedna o pribeh, ktery je proste takova ta klasicka cervena knihovna, idealni pro zfilmovani. Vlastne zajimavy pribeh, ktery se dobre cte, ale zaroven nezasahne do hloubky a nezanecha v cloveku vubec nic.
Udělej si ráj
Mariusz Szczygieł
zajímavý pohled, často úsměvný, často až moc patetický. Rozhodně jsem nebyla "překvapena" pohledem cizince na českou společnost. Tak nějak to totiž vidím i já a nijak mě to nepobuřuje :)
Sarajevská princezna
Edo Jaganjac
Po dlouhý době knížka, kterou jsem přečetla jedním dechem a u který jsem se párkrát regulérně rozbrečela. Není to zrovna ideální letní čtení. Anebo možná je. Protože se pak jdete projít po poli a svítí sluníčko a je vám o to víc kurva dobře, že neřešíte to, co lidi řešili v 90.letech v Sarajevu. Anebo co řeší jiný lidi teďka v jinejch silenejch zemích, zatímco se na to koukáme nevěřícně v televizi. Jsem z toho lehce v prdeli.. no doporučuji přečíst.
Pol iterární stránce - hodně stručné, strohé věty, lehce někdy bez emocí. Přesně to vystihovalo stav hlavního hrdiny. O to silnější byly momenty, kdy se to v něm zlomilo.