salamandrina komentáře u knih

Skvěle vykreslená hlavní postava. Přečetla jsem to jedním dechem.

3 19.06.2016

super oddechovka, už se těším na druhý díl

13.06.2016

Nedočetla...

1 17.04.2016

Oddychovka, která se dobře čte. Tématicky se mi ale líbil Jeden den nejvíc a ostatní knihy od autora mě už tolik nenadchly.

03.04.2016

Ze začátku jsem z knihy byla nadšená, miluji tlusté knihy s detailními popisy. Od chvíle, kdy je hlavní hrdina dospělí a kniha se stává spíš takovou gansterkou, jsem se už nutila knihu dočíst. Závěrečný nihilistický projev hrdiny na posledních pár stránkách je nicméně dokonalý!

3 13.02.2016

Velmi silný příběh. Nicméně od poloviny knihy mi to všechno přišlo už pořád dokola a trochu jsem se musela nutit číst dál. Pak mi ale došlo, že to je patrně i účel vyprávění - že to je prostě pořád to samé, do kola ty samé problémy s dětmi, stejné starosti, stejné tužby, úplně z toho sálala unavenost autorky, že čtenář je nakonec taky úplně vyčerpán. Ale ne negativně... Knihu jsem dočetla a řekla jsem si velký "uf".
Co se týká adopce - podle mě je to dobře ukázat, že to prostě nemusí vždy vyjít růžově a co všechno se dá čekat. Stejně jako ostatně mít vlastní dítě - nikdy - i přes sebelepší skvělou výchovu - nemůžete vědět, co se stane. Za mě velké plus, že měl někdo odvahu přijít se svou výpovědí na veřejnost.

5 14.11.2015

dokonaly...miluju nusle a všechny ty "živly" co chtěj slušný občané vystrnadit z ulic.

09.05.2015

Ne že by člověk netušil, co se tady v té době dělo, ale stejně...po přečtení běhá mráz po zádech. Pro všechny ty, co vzpomínají na "staré zlaté časy".

8 06.05.2015

Po prvních stránkách knihy jsem si uvědomila, že jsem viděla filmové zpracování. I když jsem ale věděla, jak to všechno dopadne, přečetla jsem knihu jedním dechem. Bezvadně vykreslené obě dvě hlavní postavy, ve kterých se najde první druhý. Skvělý milostný příběh, který i vtipně zachycuje 80. a 90. léta.

1 24.04.2015

čekala jsem klasickou detektivku, ale nakonec jsem byla překvapená, jak silný to příběh je. úplně vyzývá ke zfilmování.

5 15.03.2015

Od Murakamiho jsme četla lepší věci, které mě oslovily daleko více, přesto je každá jeho kniha pro mě jakousi očistou. Miluji jeho popisy ať už děje nebo věcí či lidí, které jsou precizní a které se čtou lehce.

4 06.01.2015

Po dlouhé době mě Pratchett bavil. Ze Zeměplochy jsem byla už unavená, ale nový příběh se stejným autorovým jazykem, který umí být tak pěkně ironický, byl opravdu osvěžující.

11.12.2014

Ač se mi kniha četla dobře, tak mi k srdci nijak nepřirostla. Příběh hlavní hrdinky byl sice dechberoucí, ale její postava mi byla nesympatická a vlastně mi bylo jedno, co se s ní děje a jak to vše dopadne. I když to tak určitě v oné konkrétní době bylo a mnoho lidí pak bylo třeba v šoku, když zjistili např.o existenci koncentračních táborů, tak mě stejně nějak podvědomě rozčilovaly neustále věty typu "randila jsem s náckama, ale byli mi odporný, ale nevděla jsem, co dělají" ...no nejsympatičtější byla postava mloka :)
Zklamání, které bylo založeno na základě nadšených doporučení kamarádů.

05.12.2014

Nedočetla. Po historických knihách Wolf Hall a Předveďte mrtvé poměrně velké zklamání.

Velmi dobře napsané a po delší době kniha přečtená jedním dechem. Hodně filmové obrazy, krátké pasáže, které dodávají knize rytmus. Zajímavé příběhy a zajímavé prostředí.

3 29.10.2014

Od samého začátku mě kniha nebavila, vydržela jsem číst zhruba do poloviny, ale pak už to prostě nešlo. Kamarádi mi ji doporučovali s tím, jak je to vtipné, což se mi tedy moc nezdálo. Takže zlaté pravidlo - ne vždy se musí bestsellery líbit všem.

8 02.02.2014

Ačkoliv mě každá Gaimanova kniha nějak baví a něčím osloví, musím říci, že od Oceánu na konci uličky jsem čekala víc. Dobře se to čte, témata jsou tam zajímavá, ale kam se kniha hrabe na Nikdykdy nebo Americké bohy.

1 01.02.2014

genitální! genitální! genitální!

1 02.07.2013

V rámci svého žánru patří mezi špičky. Napínavé a dobře napsané.

2 19.01.2013

Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem poslední dobou četla. Podle mého názoru se jí vyplatí nečíst najednou, ale postupně, po malých douškách. Je pravda, že se autor ke konci už trochu opakuje, ztrácí na dechu, ale na celku to nic nemění. Rozhodně se k ní časem vrátím.

2 10.03.2011