Žádný důvod k obavám

od:

Žádný důvod k obavám

V boha nevěřím, ale někdy mi schází, přiznává se na úvod svého jedenáctého románu Julian Barnes. Shrnuje tím vlastní zkušenost někdejšího ateisty a nynějšího agnostika, který si uvědomuje, za jak početný tábor příslušníků sekularizované éry promlouvá, když se před čtenáři zpovídá ze svého strachu z umírání a ze smrti. Jeho nejnovější meditace na téma lidské konečnosti má podobu rozsáhlého románového eseje rozebírajícího téma z hlediska rozumu a pragmatičnosti, ale připouštějícího si i tabuizovanou hrůzu z neznámého. Román je zároveň obřím a famózním rejstříkem lidské zkušenosti se smrtí, jejíž místo v novověkých dějinách hledá a dokládá na příkladech ze sklonku života předních spisovatelů a dalších veřejných činitelů. Není však vskutku žádný důvod k obavám: autor při tom dovede být zábavný i něžný, moudrý i mrazivý, předvádí bytostné frankofilství a účtuje s ostrovními předsudky. Jeho příspěvek o podstatě našeho konce znovu potvrzuje, proč autor patří k nejlepším anglickým stylistům....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/33_/33617/zadny-duvod-k-obavam-33617.jpg 4.143
Originální název:

Nothing to Be Frightened of (2008)

Žánr:
Literatura světová, Biografie a memoáry
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Přidat komentář
Kutcho
12. června

Pán Barnes opäť ukázal jeho vysoký intelekt a nadhľad spolu s humorom, a to aj pri takej smrteľne vážnej téme, pri ktorej sa aj významným osobnostiam histórie rôznych oblastí triasli kolená. Síce mi touto knižkou nepomohol zahnať môj dôvod k obavám, ale aspoň mi ukázal, že moje obavy zdieľa veľa ľudí, ak nie aj väčšina (či všetci). Rovnako dokázal, že sa dá na pána/pani Smrť pozerať aj so štipkou humoru, a preto možno vážne nie je až taký dôvod k obavám. Nakoniec, aj tak sa jej nikto nevyhne, takže nám už len zostáva počkať na ňu/neho. Dobré by bolo preto užiť si to čakanie naplno a nemať celú dobu z tohto stretnutia strach. Autor ponúka veľa zaujímavých myšlienok, niekedy na mňa až moc filozofických, čo spôsobilo, že sa mi niektoré pasáže čítali ťažšie, ale pointa bola jasná. Taktiež pán Barnes uvádza príklady a príbehy zo svojho vlastného života, čo bolo pre mňa veľmi pútavé, aj keď sa niekedy už moc rozpisoval a niekedy aj mierne opakoval. Možno dĺžka je jediné také mínus, ktoré by som knihe vytkol. Taktiež mi tam moc nesedelo (najmä ku koncu) premietanie nad nespoľahlivosťou pamäte. Túto tému mám rád a práve pán Barnes ma k nej svojou knižkou Pocit konca priviedol, avšak tu mi to prišlo trochu odveci. Každopádne knižka veľmi kvalitná, plná skvelých myšlienok, a kto má rád Barnas, nemusí s jej prečítaním váhať.

micha-ella
30.07.2017

Moje téma!

kní
23.05.2017

Jak zábavná může být kniha o strachu ze smrti. A ty jeho závorky... vlastně - (ty jeho závorky!).
Teď hlavně nezapomenout důkladně a důsledně praktikovat humor a rezignovanost... též řádně a dospěle zírat do temných jam...
"V mládí mě přímo děsilo létání. Na čtení do letadla jsem si vždycky vybíral knížku, o níž jsem se domníval, že se nejlíp hodí k tomu, aby ji našli ležet na mé mrtvole. Vzpomínám si, že na let z Paříže do Londýna jsem si vzal Bouvarda a Pécucheta, a namlouval jsem si, že po nevyhnutelném zřícení letadla a) zůstane nějaké identifikovatelné tělo, na kterém tuto knihu možná objeví; b) že Flaubert v podobě francouzského paperbacku přežije náraz a plameny; c) že až ho vyhrabou, bude ho stále svírat má ruka, která jakoby zázrakem zůstane zachována (i když bude možná utržená), a můj ztuhlý ukazováček bude coby záložka označovat zvlášť ceněný úryvek, který budoucí generace bude muset nutně vzít v úvahu."

Majdule
09.02.2017

Přistupovala jsem k této knize s nejasnou nadějí, že třeba zmenší moje vlastní obavy ze smrti. To se sice nestalo (a díky Barnesovi pochopíte proč), ale řada trefných postřehů, které autor cestou trousí, vás ke knize připoutají. A tak se k ní určitě ještě párkrát vrátím, protože budu chtít cítit nejen Barnesův nadhled, ale i sdílet svoje obavy s někým tak báječným.
PS A slibuji, že až Julian nebude mít důvod k obavám, navštívím jeho hrob. Určitě ho to potěší.

puml
31.01.2017

Další skvělá kniha od Juliana Barnese. Barnes píše o smrti jako o starém známém, co bydlí pár ulic od Vás, a který Vás čas od času navštíví (nejčastěji v noci) popije s Váma čaj a před odchodem Vám poklepe na rameno. Host, který se vrací, když to nejméně očekáváme, a jenž si nevybírá čas příchodu ani odchodu. Prostě tu pořád někde je a trpělivě vyčkává.

Smrt v Barnesově podání není jen ten okamžik samotného skonu, ale spíš je to denodenní setkávání se s vlastní omezeností uchopit nějaký okamžik a vzpomíku. Chápání minulosti, přítomnosti a výhled do budoucnosti by nebyl bez smrti možný. Je to právě ona neustálá neuchopitelnost sama sebe a druhých, to jak se proměňujeme v čase, to jak některé vzpomínky vyblednou a jiné se náhle objeví v novém světle, aby nakonec zmizely v té černé rostoucí jámě, do které všichni tak rozpačitě zíráme; jako mihotavý záblesk na hladině, jako ticho posledního kamene.

čef
31.08.2015

Podivuhodný literární útvar na pomezí memoárů, eseje, sbírky bonmotů, úžasných úvah a absurdit hlavně o posledních věcech člověka je podle mne užitečné si přečíst. Nedává sice naději, že nás zbaví existenciálních strachů natož smrtelnosti, ale více než dobře a vtipně nás seznámí s možnými přístupy k umírání a smrti a také k Bohu a životu věčnému, které nás všechny nutně straší od útlého dětství. Snad každý si zde může najít způsob, jak se k obavám z konce života postavit - no, jaká pak bude skutečnost v posledních chvílích teprve zjistíme, ne že bych se na to těšil. Připadá mi, že naštěstí pro nás, čím více na východ, tím více je stoicismu a méně přepjatosti v této věci než v hrdém Albionu nebo Francii frankofila Barnese. Pro zájemce tohoto lehce morbidního tématu dále doporučuji Kunderovu Nesmrtelnost.

juckey
11.01.2014

Takže, pane Barnesi. Mám z vás silně rozporuplné pocity. Zase fabulujete, nebo to tentokrát myslíte (smrtelně) vážně? Jenom chci, abyste věděl, že mi způsobujete mrazení v žaludku a různých jiných částech těla, ale taky byste měl vědět, že vám podle mého názoru vždycky ke konci dochází dech (nebo snad inkoust) a většina vašich konců působí trošku vyčichle. Ale v poho, tenhle konec nebyl tak strašný. Teda vlastně KONEC. Taky myslím, že jste výborný esejista a vážně vtipný a zajímavý člověk, a pokud vy budete mrtvý a já naživu, určitě se pokusím dostat se k vašemu hrobu. Taky slibuju, že nebudu váš poslední čtenář. Jen prosím pořád pište tak dobré a zajímavé (a depresivní) knížky, ano? Děkuji.

Flipper
11.03.2013

Tak keď má niekto život na kahánku zrazu je aj s veľkého ateistu agnostik? Pochopiteľne... Barnesové názory na smrť prevažne prebrané s citácií autorov fran. literatúry, ktorých čítal by možno aj v kontexte filozofična boli zaujímavé, len keby do nich nepchal nudné rodinné príhody. Trochu osobných poznámok:
- k str. 61 - k úvahe prečo by nám malo chýbať náboženstvo "Protože (bilia) to byl jeden z najlépe vymyšlených příběhu, a když dočtete velký román, taky přece máte pocit, jakoby ste byli najednou o něco ochuzeni." - no po 1. čítal som už isto lepšie romány než biblia a po 2. ten pocit "ochuzení" je len dočasný, lebo onedlho zoberiem ďalší rovnako zaujímavý román.
-podobe by podľa autora bolo k popukáni, keby atista bol vskriesený - rovnako však možno argumentovať, že pre mnohých by bolo k popukáni, keby katolík po smrti zistil, že nič neexistuje a žil v ničote nekonečno dlho- a tak podobne - v knihe je podobných diskutovateľných argumentov mnoho. Práve preto mi v knihe bol sympatickejší Barnesov brat - číri ateista, ktorého názory (na názory Juliana) mali viac hlavu a pätu. (podobne aj autorovi rodičia potvrdili, že rozumnejší bol jeho brat :P ).
Mnohokrát sa tu skloňuje Richard Dawknis, ktorému ako protiklad faktov predkladá akési smiešne agnostické filozofovanie. Práve čítam od Dawkinsa "Boží Blud" a preto jeho uvažovanie spadá pod kategóriu - "neverím v Boha, ale... " - ktorú Richard kompletne a vyčerpávajúco popisuje na začiatku knihy. Ak Vás však agnostické filozofovanie baví, kniha Vás osloví...

Alma-Nacida
06.06.2012

Hodně zajímavá kniha, k zamyšlení i k zasmání, jen závěr je trochu rozmělněný, mohla by být trochu kratší. Rozhodně stojí za přečtení.

salamandrina
10.03.2011

Jedna z nejzajímavějších knih, které jsem poslední dobou četla. Podle mého názoru se jí vyplatí nečíst najednou, ale postupně, po malých douškách. Je pravda, že se autor ke konci už trochu opakuje, ztrácí na dechu, ale na celku to nic nemění. Rozhodně se k ní časem vrátím.

herdekfilek
30.12.2010

Naprosto brilantní začátek zabitý uplkaným koncem, kde autor začal rozebírat problémy vlastní rodiny. Do 150. strany dechberoucí čtivo. Od 150. neuvěřitelně nudné.


Štítky

anglická literatura

Autor a jeho další knihy

Julian Barnes

Julian Barnes
anglická, 1946

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Přečtených60x
v Čtenářské výzvě1x
v Doporučených2x
v Knihotéce35x
v Chystám se číst47x
v Chci si koupit3x