Vědomí konce

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kniha Juliana Barnese je silným a stylisticky vytříbeným příběhem paměti, historie, stárnutí a zodpovědnosti. Stárnoucí vypravěč Tony Webster se na prahu smrti dočká odhalení tajemství, které od základu mění perspektivu, jež si o svém zcela obyčejném životě vytvořil. Bookerova cena za r. 2011.

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115921/big_vedomi-konce-j6u-115921.jpg 4.2401
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The Sense of an Ending, 2011


více info...
Nahrávám...

Komentáře (88)

Kniha Vědomí konce

Jablan
10. června

Zajímavá kniha ale jak pro koho. Já jsem si příběh docela užil a přinutil mě k zamyšlení, což od dobré knihy očekávám. Pro někoho to může být trochu nuda.

mgeisselreiter
18. dubna

Rozhodně ne tuctové čtení, je to víc na zamyšlení, trochu filozofické. Zajímavé téma, na první pohled běžné a banální, ale ve skutečnosti trochu hlubší. Určitě nejde o oddechové čtení na dobou noc, ale na druhou stranu není třeba v románu hledat nic složitého. 70-75%, 18. 4. 2022.


Greenfingers
15.12.2021

Tato útlá, přesto velmi obsažná, myšlenkami a úvahami nabitá knížečka mně v mnohém připomínala nespolehlivé vypravěče v dílech Kazua Ishiguriho. Autor zde na čtenáře klade pasti a často jenom naznačí něco, co by ho mělo nasměrovat k pochopení. Hlavní hrdina (vypravěč) "řekl pouze to, o čem se mluvit dá a pomlčel o tom, k čemu je potřeba mlčet".
Skvělá literární práce právem oceněná Bookerovu cenou. Doporučuji!

karol.cadex
12.09.2021

Na konci už jsem si opravdu připadala jako Tony, jemuž Veronica dokola opakuje “nic nechápeš”.
Chvíli mi trvalo dát si dohromady jedna a jedna a stejně mi vyšlo zhruba asi devět.
Čekala jsem na konci nějaký výbuch a senzaci, namísto toho jsem brutálně zmatená.
Každopádně co mě bavilo hodně, byly dialogy - mezi Tonym a Adrianem, Tonym a Veronicou. Tonyho filosofický pochody mě víceméně nechávaly chladnou.
Takže ani nemůžu objektivně hodnotit, protože mě pointa a poselství nejspíš úplně minulo. Snad příště.

Pablo70
09.09.2021

Julian Barnes transformuje dějiny jedince a odhaluje, jak jen částečná znalost toho, co se přihodilo, může zkreslit naše vlastní „dějinné mýty“, tedy: mýty, které si o sobě a svých bližních vytváříme. Od bezstarostného mládí, přes počátky dospělosti („Tehdy jsme už začínali měnit svou minulost ve vtipné historky.“ - Kolik jich znáte sami o sobě?), ke stáří. Chytře umístěné premisy příběhu vyřčené premiantem („V určitém smyslu přece nemůžu vědět, co že to vlastně nevím. To je z filosofického hlediska zcela zjevné.“) ho ale nezachrání. Před vlastními činy neutečeš!
Všichni pozorujeme, jak se s věkem měníme, a potom záleží na tom, jak interpretujeme svou vlastní historii. A nejen tu: historii jako takovou – podle ní totiž posuzujeme svou přítomnost. A tak je dnes (opět před volbami 2021) dvojnásob potřebná úvaha toho nešťastného mladíka: „Jenže moje touha připisovat někomu zodpovědnost může být pochopitelně odrazem mého vlastního smýšlení než nestranným rozborem toho, co se stalo. A to je přece, pane profesore, jeden z ústředních problémů historie. Otázka subjektivní versus objektivní interpretace, skutečnosti, že musíme znát historikovu historii, abychom mohli pochopit verzi, kterou nám předkládá.“ Dnešní politické články jsou takových interpretací plné a diskuze k nim jsou už pak jen křečovitými výkřiky… Ano, pan Barnes nám nastavuje zrcadlo a dělá to velmi dobře! Díky!

Auer
10.07.2021

Vědomí konce je jako román zároveň atraktivní a hluboký.

Prostě pecka.

kristleko
25.04.2021

(+ SPOILER) Přestože má kniha sotva 150 stran, není od věci názor, že jde o Barnesův „nejtlustší“ román. Kniha je totiž nabitá chytrými postřehy o paměti, stárnutí nebo odpovědnosti (nejen za vlastní život) a její pointa je natolik překvapivá, že přímo nutí k opakovanému čtení. Při něm pak člověk zjistí, že Barnes je opravdu mistrem náznaků, které ale působí spíše zmatek až do doby, kdy do sebe všechny kousky skládačky zapadnou a vše začne najednou dávat smysl. Tony Webster je takový konvenční blb, který po šedesátce rozšafně bilancuje svůj poněkud prázdný život, leccos zamlčí a leccos přibarví… Sám podotýká, že když nejsou důkazy ani svědci, některé události zpětně nejde rozklíčovat. Pak mu však znenadání do života vklouzne stará historie, ze které má trochu mindrák (protože mu holka utekla s kamarádem Adrianem) a taky trochu špatné svědomí (protože jim adresoval opravdu hnusný dopis). Když pátrá po tom, co se před těmi čtyřiceti lety ve skutečnosti stalo, udělá ze sebe bezcitného a nechápavého pitomce, ale nakonec zjišťuje, že jeho tehdejší zavrženíhodné činy nevedly k černému scénáři, který si v hlavě vytvořil. Spíše než jím samým tak zjištěné skutečnosti otřásají jeho představou o „vznešené“ Adrianově sebevraždě, ze které se stává zbabělý úprk před odpovědností, zakrytý filozofickými řečmi. Jeho smrt pak jen umocnila utrpení všech, které na tomto světě zanechal… (9/10)

DědaMráz
25.01.2021

Na první pohled útlá kniha, všední příběh, ale nevšední zamyšlení nad pamětí s trefnými poznámkami ohledně ostrovní povahy. Vřele doporučuji.

1