1. Domů
2. Autoři
3. Julian Barnes
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 14
• Bazar 23
• Životopis
• Citáty 27
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Julian Barnes

Elizabeth Finchová

„První část ve mě vzbudila zájem a zvědavost, druhá část obojí podupala a ve třetí jsem se vyloženě ztrácela. Přiznám se, že mnoho stránek z eseje jsem přeskočila, zkrátka to na mě bylo "moc". Ale bylo to mé první setkání s Barnesem a určitě to po prvním neporozumění nevzdám a dám mu ještě šanci.“... celý text
— petrucha86

---

Elizabeth Finchová

„Mám ráda knihy z edice Světová knihovna, proto mě podle obálky a anotace zaujal i titul Elizabeth Finchová. A nebyla jsem zklamaná, přestože jsem možná čekala něco tradičnějšího. Od Juliana Barnese jsem zatím nic jiného nečetla, ale jeho originální styl mě udržoval ve střehu. Snaží se jít hluboko pod povrch a nutí vás přemýšlet, klást si otázky, vyhledávat informace. Dosud byl pro mě císař Julian jen marginální historická postava, o které jsem téměř nic nevěděla, takže esej, která je součástí románu, mi přinesla nejen mnoho nových poznatků, ale také ukázala, kolik různými způsoby je možné nahlížet na zdánlivě jednoznačná fakta. Také pátraní hlavního hrdiny v minulosti obdivované pedagožky přináší spíše další otázky než odpovědi. Byť jsem sáhla po poslední autorově knize, tak mě navnadila, abych si přečetla další, na jejichž četbu se už teď těším.“... celý text
— Farida

---

Jediný příběh

„Budem úprimná – táto kniha nie je pre mňa. :/ Nechala ma chladnou aj po druhom dopočúvaní, o ktorom som si myslela, že mi odkryje potenciál, ktorý videli iní. Som tiež sklamaná. Nie z románu ako knihy, ale z faktu, že z neho nič necítim. Aktuálne ani neviem, či ešte siahnem po ďalšej Barnesovej knihe, ale niekde som „počula“, že každá je svojim spôsobom iná, a to ma celkom zaujalo. :D Na druhú stranu viem presne prečo ho čitatelia zbožňujú a chvália. Autorov dar reči, opisov, polemizovania, uvažovania, filozofovania, krásnych myšlienok, neskutočného rozpitvávania a všetkého ostatného, čo v podobných textoch býva je veľmi svojský a hutný, ba priam až vyčerpávajúci. Tu vznikajú iba dve cesty - buď sa zapáči alebo nie. A ja patrím k tým, ktorým Julianov štýl srdce nerozdrapil. Namiesto toho mi ale unavil celého človeka. :D Myslím, že keby toho nekonečného uvažovania o láske a vzťahoch, ľudskej pamäti, na ktorú sa nedá spoľahnúť tak, ako si myslíme (pre mňa po určitú hranicu znesiteľné, ale následne už iba nudné) bolo menej, asi by sa mi román páčil, ale to by potom už nebol ospevovaný Barnes. :) Upútal ma vzťah 19-ročného Paula a 48-ročnej Suzany, ktorý netrval iba jedno leto, a v ktorom nešlo iba o intímnosti, často dominantné na začiatku takmer každého vzťahu-nevzťahu. Páčil sa mi nápad 3 chronologických častí, vždy z iného uhľa Paulovej osoby - zaujímavé spestrenie. Spomienkové rozprávanie, ktoré postupne odhaľovalo a išlo do hĺbky celej ich lásky a ňou poznačeného okolia ma raz bavilo, inokedy zase nechávalo ľahostajnou a miestami dokonca pripomínalo typicky Kingovské odbáčanie od témy, ktoré neznášam. :D Roky, počas ktorých sa všetko menilo, dozrievalo a, bohužiaľ, aj ničilo, smerovali k tomu najhoršiemu, čo som zo začiatku absolútne nečakala a za to dávam plusový bod. Postupne som si ale začala uvedomovať, že mi všetok ten smútok ubližuje a kazí náladu. „Jediný příbeh“ má hlavu aj pätu, aj svoj význam a verím, že dokáže vcucnúť. Vravím si, že to môže byť tým, že mám aktuálne krásne životné obdobie, som šťastná a spokojná a aj keď milujem drámu a pôsobivý srdcabôľ, mám hranicu hĺbky, ktorú nezvládam a myslím, že Barnesov ponor do utrpenia, demencie, alkoholu, ubližovania na zdraví, psychologických obrazov a nešťastia bol tak hlboký, že som sa začala topiť. :) Ale veď nevadí. Ako vždy v takýchto prípadoch, idem ďalej. :) ... „Ano, láska pro něj byla katastrofa, ostatně i pro Siuzn.. očima projel několik přeškrtaných záznamů a pak notes zase vsunul do šuplíku. Možná, že celý život jenom ztrácel čas, možná, že lásku definici zkrátka zachytit nejde. Možná ji dokáže zachytit jenom příběh.““... celý text
— mercinkaa

---

---

Flaubertův papoušek

„Což o to, četlo se to výborně, ale nemůžu si odpustit jistou výhradu. Stylistická pestrost a vytříbenost, jazyková dokonalost, vypravěčská rafinovanost, humor, slovní hříčky … zkrátka Barnes v každé větě této knihy dokazuje, jak výborný je spisovatel. A v tom je právě problém, protože – přinejmenším u mě – dosáhl zrovna opaku toho, co jeho oblíbený Flaubert prosazoval, tedy aby bylo dílo co nejvíc oproštěno od autora, aby v něm autor v podstatě nebyl znát. Tady Barnes jako autor zastiňuje samotné své dílo, přinejmenším jeho podstatu. Jinými slovy, ačkoli je v knize i myšlenková hloubka a zajímavý příběh (resp. dva), zůstaly tak trochu pohřbeny pod nánosem nejrůznějších prvků zvyšujících jeho atraktivitu. V zásadě mi v paměti utkvělo hlavně to, jakým způsobem je kniha napsána, místo toho, co je v ní napsáno (mimochodem stejný pocit jsem měl i z Rushdieho Dětí půlnoci, které jsou v doslovu jmenovány spolu s Papouškem jako nejdůležitější anglické romány 80. let).“... celý text
— Taťka Hraboš

---

Muž v červeném kabátě

„Pokud mi chtěl Barnes znechutit Belle Époque, abych si ji nemytizovala, tak se mu to povedlo. Kvůli tomu z toho ale nemusel dělat zrovna příručku pro začínajícího gynekologa. No, moc se mi to nelíbilo. Asi to byl ale záměr.“... celý text
— jaroiva