Hukot času

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Hukot času je fiktivní historií vztahu ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče ke stalinskému systému – a obecně obrazem lidské svobody ve světě, kde je život v područí totalitního režimu. Hlavním motivem je jemná hranice mezi zbabělostí, neutralitou a statečností, která se v takovém světě vytváří – téma pro českého čtenáře a naši historii více než aktuální....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/340966/big_hukot-casu-pH9-340966.jpg 4.179
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Odeon
Originální název:

The Noise of Time, 2016


více info...
Nahrávám...

Komentáře (22)

Kniha Hukot času

Pablo70
11. října

Nemusíte zrovna rozumět Šostakovičově hudbě, k přečtení knihy stačí, abyste se pokusili pochopit, jaký byl život jedince (zde vrcholného umělce) v totalitě. Při čtení se mi vybavovaly příběhy z naší éry budování komunismu, které jsem prožil, třeba ten o malíři z našeho městečka, co po přečtení do mramoru vytesaného hesla: STRANA JE MOUDROST (na který jsme nevěřícně zírali na opuštěných chodbách OV KSČ po pádu režimu) neváhal a léta se živil malováním Leninů pro stranické sekretariáty (koupil si za ně Okál). Šostakovič byl na tom hůř, za Stalina mu šlo o kejhák! Barnes umí klást otázky a hluboce smekám, jak zpodobnil skepticismus skladatele a nešetří ani levicové intelektuály typu Picassa a Sartra hořících pro komunismus, aniž by ho poznali na vlastní kůži. A pro odsuzovače je zde také tučné sousto – jak soudit lidi typu donašeč, a pak vězeň režimu (viz kauza Srp/Hutka)… takových bylo! („A pak tu byli ti, kteří rozuměli trochu lépe, kteří vás podporovali, ale současně z vás byli zklamaní. Ti, kteří nepochopili tu prostinkou skutečnost, že v Sovětském svazu jste nemohli zároveň říkat pravdu a žít. Ti, kteří se domnívali, že vědí, jak funguje Moc, a po vás žádali, abyste s ní bojovali, jak by podle svého mínění na vašem místě učinili oni. Toužili zkrátka po vaší krvi. Toužili po mučednících, aby dokázali, jak je režim podlý. Jenže mučedníkem jste se měli stát vy, a ne oni.“) Kniha jako je Hukot času vám napoví, co se dělo u nás po Únoru 1948 a dál, když k nám napochodovali poradci NKVD. Zbabělci a hrdinové… „Být zbabělcem není snadné. Být hrdinou je mnohem jednodušší. Aby se člověk stal hrdinou, stačí jen chvíle statečnosti – vytáhnout zbraň, hodit bombu, odpálit rozbušku, skoncovat s tyranem i se sebou samým. Jako zbabělec si ale volíte kariéru, která trvá až do nejdelší smrti. Nikdy si neodpočinete. Musíte předvídat další moment, kdy se zase budete muset vymlouvat, váhat, hrbit se, znovu se seznamovat s chutí holinek a se stavem vašeho mravně padlého a ubohého charakteru. Zbabělost vyžaduje houževnatost, vytrvalost, vůli nikterak se neměnit – což z ní v určitém smyslu činí cosi jako odvahu. Sám pro sebe se usmál a zapálil si další cigaretu. Rozkoš z ironie ho ještě neopustila.“ Nebo se zabít? „Podívejte se, co ze mě zbylo. A brzy budete mít na svědomí i na rukách taky moji krev. Uvědomil si však, že jde o prázdnou výhrůžku a odpověď Moci snad ani nebylo nutné vyslovovat nahlas. Zněla by asi takto: Výborně, tak do toho. My potom světu povyprávíme tvůj příběh – jak ses až po uši zapletl do Tuchačevského vražedného komplotu, jak jsi celá desetiletí kul pikle, abys rozložil sovětskou hudbu, jak jsi kazil mladší skladatele, jak ses pokoušel v SSSR znovu zavést kapitalismus a nakonec ses stal jednou z vůdčích postav spiknutí muzikologů, které už brzy před všemi odhalíme. To všechno bude zřejmé z tvého dopisu na rozloučenou. Proto se nemohl zabít. Ukradli by totiž jeho příběh a celý by ho přepsali. A on potřeboval mít na svůj život a příběh alespoň nějaký vliv – třebaže svým zoufalým a hysterickým způsobem.“
Vyberte si!

balboreta
22. srpna

Pro mě je to třetí setkání s autorem, jemuž velmi přicházím na chuť. Vede mě k zamyšlení, v jakém pořadí by se jeho knihy měly číst. Zdá se, že Barnesova tvorba je pestrá a zároveň sjednocená určitými tématy i literárními postupy.
Autor rozehrává ve své historické fikci na pozadí skutečné historické kulisy nečekaně intimní drama. Ukazuje nám Šostakoviče, který si stojí za svým dílem, zároveň je neustále na pokraji nervového zhroucení, bojácný, nerozhodný a nepraktický. Nešťastný genius zavržený státní "Mocí" zůstává ve své vlasti a neuchýlí se k možnosti emigrace. Přitom je vystaven zahraniční kritice. Stále se pohybuje na tenkém ledě. "Moc" dobře ví, že ho má v hrsti a může s ním jakkoli manipulovat. Setkáváme se s mnoha dalšími osobnostmi kulturního a politického světa: Prokofjevem, Achmatovovou, Ždanovem, Stalinem. Zaujala mě např. postava T. Chrennikova, který vedl tvrdou rukou Svaz sovětských skladatelů od 1989 do 1991. Ještě roku 2003 dostal Putinovo státní vyznamenání. Knihou mocně hřmí Leninova slova: Umění patří lidu.
Barnes předkládá čtenáři mnoho případu nadšených sympatizantů komunismu, kteří však nikdy nepochopili skutečné dopady této hrůzovlády. O Piccasovi píše: "Jak snadné být komunistou, když v komunismu člověk nemusí žít."
Zajímalo by mě, jak kniha zapůsobila na čtenáře ze "západního světa", kteří nejsou zatíženi životem v komunistické éře. Český čtenář nepochybuje o mašinérii lidské bezmoci, která je zde dokonale vylíčena.

Proč se kniha jmenuje Hukot času, přiblíží následující citace: "Čím můžeme zdolat hukot času? Jenom hudbou v nás samotných - hudbou našeho bytí - již někteří dokážou proměnit v hudbu skutečnou, která, pokud svou silou, opravdovostí a ryzostí dokáže přehlušit hukot času, se během několika desítek let promění v šum historie." Takže bych řekla, že Dmitrij Šostakovič dokázal zdolat hukot času vrchovatě a z šumu času ještě dnes hodně vykukuje.


Dominik_13
15. ledna

Krásná, krásná kniha. Svou nelinearitou může snad někomu připadat složitá a nepřístupná, ale toho se přece nezalekneme, že... Skvělé skloubení osudů skladatelské legendy s vystihnutím atmosféry stalinistického Ruska a jeho dopadů na lidskou psychiku.
P. S.: Zapomeňte konečně na valčík č. 2. Pusťte si aspoň ten osmý smyčcový kvartet!

Anne_and_books
08.07.2020

Zvláštní to kniha. Přináší spoustu hlubokých myšlenek, nad nimiž by stálo se více zamyslet a možná proto jsem se jí neměla snažit číst tak rychle a pak bych hodnotila kladněji. Bylo to něco nového, na co u Barnese nejsem zvyklá. Ale problematiku života v SSSR mám načtenou z řady odbornějších publikací, tak bylo příjemnou změnou dát si toto téma i románovou formou. Nicméně mě to moc nechytlo, začetla jsem se jen v pár momentech a bohužel jsem knihu dočetla spíš proto, že nedočítat není můj styl.

hatikva
15.05.2020

Autor se v tomto díle věnuje postavě velkého sovětského hudebního skladatele Dmitrije Šostakoviče. V tomto fiktivním životopise se snaží spíše esejistickou formou zachytit zákoutí skladatelovy duše jako obrazu věčné snahy o udržení morální integrity a autentické výpovědi uměleckého díla v zemi ovládané totalitní diktaturou. V průběhu let můžeme sledovat skladatelův vnitřní boj, snahu o udržení poslání umělecké tvorby v konfrontaci s prorežimními zásahy. Skvěle vykreslený portrét člověka, který je konfrontován s komunistickou totalitní diktaturou od doby kultu osobnosti přes uvolnění poměrů po Stalinově smrti.

Crimble
23.01.2020

Dobře popsaný těžký život hudebního génia v totalitě. Neustálé kompromisy, ústupky, nejistota. Sled pochybností a zklamání ze sebe sama.

Vojpa
28.10.2019

Toto je první kniha od Barnese, kterou jsem četl, a čekal jsem od ní víc. Řemeslně je zvládnutá skvěle, jazykově brilantní, jsou v ní zajímavé úvahy, autor si dal obrovskou práci s nastudování Šostakovičova životopisu, přesto po jejím přečtení zůstává pocit povrchnosti. V prvé řadě to není kniha o hudbě, což mě docela zklamalo. Za druhé považuji za problematické to, že Barnes obšírně čerpal z Volkovovy knihy Svědectví, které si Volkov – alespoň dle vdovy po Dmitriji Šostakovičovi – z velké části vymyslel. Je zvláštní, že v celé knize se v podstatě vůbec nezmiňují skladatelovi přátelé a spolupracovníci – například Oistrach nebo Richtěr, Rostropovič je zmíněn jedinkrát ve zcela nezajímavé souvislosti. Je to naprosto nemuzikální kniha. Ale celkově mě autorův styl zaujal a určitě si od něj ještě něco přečtu. Snad budu mít příště s výběrem větší štěstí.

Pepa62
03.03.2019

Možná více esej než román, ale to je nakonec jedno, pro mě prostě další skvělý Barnes! Vynikající ukázka fungování totalitního režimu a jeho dopadu na jednotlivce!
Krásná ukázka o životě v zemi, která nám byla tolik let vzorem, o ideologií, která zničila život tolika lidem!

1