Jako pes

2 30.05.2021

Krotší než Kilián Nedory a ne tak vybroušený jako Karla Klenotníka cesta na Korsiku nebo Zápisky milencovy. Ne že by to bylo úplně marný, jakožto topolofil jsem si to užil, ale o něčem myslím vypovídá už to, že když autora po letech od původních samizdatovejch vydání oslovili s tím, že by tyhle povídky rádi vydali oficiálně, ani si nepamatoval, že je napsal.

1 29.08.2019

Povídka o zlidštěném alkoholu, který jako kouzelný dědeček vysedává v hospodách a pozoruje, jak si s ním lidé zahrávají, jak se stávají jeho nejlepšími přáteli a jak si nedokážou dát pokoj. Dědeček alkohol měl docela dobré argumenty.
Povídka "Den a noc" je pak jedna z nejlepších povídek, kterou jsem kdy četl. Úžasně nápadité, hravé i zábavné. No ano, povídka má být úderné a už kvůli téhle mi stálo za tuto knížečku utratit 4 kila.

31.01.2019

Dokonalá témata, originální styl psaní, ah, ta skvostná čeština, a všechno zkrátka tak, jak to mám ráda, bez zbytečných keců, trochu vulgárně, filosoficky a poeticky. Jen škoda, že to nebylo delší, jelikož jsem se zamilovala na první přečtení.

1 21.05.2018

Trojlístek beznadějných stavů. Dvacetiletý Filip Topol s Depresí pod paží, Alkoholem v závěsu a Láskou všeobjímající v krku cestou
ze žaludku. Humor a metafory. Jednohubky ne úplně příjemné, ale autentické.

13.04.2018

Na úvod trochu matematiky: "Na zdraví" (4*) + "Noc a den" (3*) + "Jako pes" (5*) = 4*

Jára Cimrman, krášle za škopky interiér liptákovské hospůdky U Sirotků, se po osmém pivečku zmohl už jen na lapidární "Chlast slast".
A o nějakých sedmdesát let později pak - jak si to představuji - zasedl po tomtéž výkonu Filip Topol za svůj psací stroj, aby v trojici nahořklých povídek - v trojici povídek nahořklých jako ta dobře vychlazená dvanáctka - ukázal čtenářstvu, že chlast nerovná se automaticky slast... Poučení z četby: Život zkrátka může bolet i po deseti frťanech.

02.03.2017

Povídky ovlivněné alkoholem , ostatně asi jako veškerá autorova tvorba. Mám dojem , že nejvíc zapůsobí na lidi co občas prožívají stejné pocity jako Filip. Zřejmě to taky znám, takže jsem je pochopil.

2 17.02.2017

Jako pes je snad nejpoutavější kniha, co jsem za poslední dobu četla. Je napsána takovým způsobem, že mne děj naprosto pohltil a já spolu s Filipem flirtovala s Depresí a bojovala s Potřebou pít. Cítila jsem tíhu celého světa na svých bedrech, krátce na to se rozezněla Lacrimosa a pak nebylo už nic?
Naprostý literární skvost!