salamandrina komentáře u knih
Já nevím, no. Chvílemi mi to přišlo jako kdyby někdo dal za sebe všechny své vtipné fb statusy a udělal z toho příběh hodný divácky úspěšným filmům poslední doby, u kterých si říkáte “jsem vadná, že mě to nepřijde vtipný?” Akorát že tahle knížka někdy vtipná je, pominu-li neustále vyhrazování sd hlavní hrdinky proti současným trendům. Takže jako uznávám: pokud s váma vyjebal přítel a emocionálně si stejně jako já ještě netroufáte na normální literaturu, přečtěte si tohle. Pomůže, neuškodí, ale nic extra jinýho nedá. Což někdy nemusí být vůbec špatný...
Zajímavá knížka. V něčem mi připomíná Gaimana. Bohužel i přes čtivost to prostě není takový to čtení s otevřenou pusou, co se stane dál.
Ze začátku jsem z knihy neměla žádný pocit. Četla se dobře, ale nezaujala mě. Studenost mě napadalo u hlavních postav. Nevím proč. Propojené povídky ale postupně dávaly jeden obraz, který sice ukazoval smutný svět žen, ale zároveň jako literární kus dával smysl. Nečetlo se mi to radostně. Tahle kniha mi optimismu co se týká milostných vztahů a života moc nedodala, bylo náročné ji dočíst, ale nebylo to proto, že by byla špatně napsaná.
Jako kdyby si člověk pustil jeden díl nekonečného seriálu. Naskočíte do děje, prožijete jakous takous etapu v životě postav a vypadnete s přesvědčením, že takhle by to mohlo pokračovat ještě dalších tři sta stran.
Nicméně je to oddechovka, u které si opravdu člověk ten mozek vymyje a proti tomu žádná. Jen by bylo fajn, kdyby se v knize nevyskytovaly slova, ze kterých mi naskakovala husina: rozmpupríkovaně, famfulína, bimbálo, vychlámat se. Obdobně panebožeproč byly názvy některých kapitol-za všechny “Dáša mezi čtyřmi varlaty.” Naopak potlesk patří slovnímu spojení “hovnoidní psychokrize.”
Asi byla strategická chyba, že jsem knihu začala číst okamžitě poté, co jsem nadšeně dočetla Nestvůru z Essexu - ze které jsem byla naprosto okouzlena a nadšena. Do Po mně potopa jsem se vůbec nemohla začíst a nejsem si jistá, jestli jsem vůbec pochopila o co autorce šlo. Jednotlivé postavy se mi pletly, no chaos. Nevím, jestli to bylo mnou, pořád totiž to byl krásný autorčin styl, ale prostě za mě nuda, zklamání a nemohla jsem se dočkat, až knihu dočtu.
Během čtení jsem neustále kolísala mezi dvěma názory na tuto knihu. Když už jsem si začala říkat, že to je dobrá motivační kniha, přišel na řadu stav, kdy jsem se jen pobaveně usmála. Každopádně: ta kniha není špatná. Je jen děsně zjednodušená a hodně “americká”. Umím si představit, že lidé, kterým se do ruky poprvé dostala podobná kniha a kteří hledají poprvé nějaký druh pomoci, z ní musí být nadšeni. Spousta hesel, co si dát na ledničku a denně je uctívat. A ty hesla jsou pravdivá. Ale často také nicneříkající viz.silní lidé se nelitují. Nelitujte se. Aha. A jakže se to vlastně dělá? Někdy prostě chybí konkrétnější metody. A zatímco některým lidem je jasné, že příklady lidí, které autorka uvádí, jsou zjednodušené a v reálu za nimi byly měsíce terapie, někomu to jasné být nemusí a může to vést k deziluzi.
Co mě ke konci už fakt mrdalo, byly příklady lidí, kteří byli “silní”. Žena, co navzdory rakovině, si nestěžovala a pomáhala jiným nemocným, chudý chlapec, co několikrát udělal bankrot, aby se z něj stal koláčový magnát...Jako jasně, klobouk dolu, ale stačilo jednou, dík, chápeme.
Nechci se této knížce smát, najde si své čtenáře, kterým pomůže, ale pro mě byla fakt naivně cynicky usměvavá.
Výjimečná kniha. Skvěle vykreslené postavy, krásný jazyk.
Bezva horror z Islandu. I když to vlastně horror není. Čekala jsem trochu jiný závěr, ale tak proč ne.
Mě to přišlo nedotažený. Pořád jsem čekala, kdy se to nějak rozjede a ono nic.
Hodně silné téma. Knihu jsem četla pomalu a několikrát odložila neb jsem prostě neměla sílu to dál číst. Pokud by si tu knihu přečetl někdo mimo mou "sociální bublinu" tak by možná na internetu nepadaly věty typu: "tak je dejte do Terezína, tam je hahahaha místa dost."
Nicméně čistě stylisticky druhá část je už docela zdlouhavá, krácení by pomohlo. Závěr zas brutálně jasný a chladný.
V rámci žánru je to dobře napsané. Takové trochu Me Before You. Sic hlavní hrdina umírá na nádor v hlavě, byla to pro mě po přečtení knihy Vyvolení (téma: vyvražďování postižených dětí za 2. sv. v.) oddechovka a svůj účel splnila.
Jako člověk, který se smrti bojí až moc, to pro mě byla sice výzva přecíst tuto knihu, ale zároveň mi hodně dala. Blbě řečeno je to dobrý průvodce jak se fyzicky, psychicky a prakticky připravit na smrt svojí a především na smrt svých blízkých.
Po 58 stránkách jsem to vzdala s tím, že život je moc krátký na takovouhle patlaninu s hlavní hrdinkou totální dilinou.
rozčilovala mě forma rozhovoru, ale jako úvod do této tématiky zajímavé - hodně obecné
vlastně mě to hodně bavilo, hodně dobře popsaná realita jedné rodiny, kde každý má svou pravdu. Hodně depresivní, alespoň pro mě a v mém současném stavu.
Dechberoucí příběh, který by měl být povinnou četbou pro všechny, co vzpomínají na staré dobré časy. Na to, že má kniha přes pět set stran, se příběh Mašínů a jejich blízkého okolí odehrává velmi rychle a svižně, vtahuje do děje, čtenář někdy nedýchá napětím. Některé pasáže jsou popsány jaksi chladně a zpovzdálí, zkratkovitě, dávají tak najevo, že se jedná o opravdový příběh, který se stal. "Necitelnost" ale nevydrží autorovi dlouho - a není se co divit. Byla to doba plná emocí, strachu, napětí a rozhodování, co udělat se svým životem. A to přesně v této výjimečné knize je.
Ze začátku mě kniha bavila, ale zhruba od poloviny mě příběh a postavy začaly lézt na nervy svou přehnanou poetičností. Za všechny např. popis jak hlavní hrdinka odchází a neotočí se, přesto nechává Alexovi fotku dvých očí. “A tak se za ním přeci jen ohlédla”. Seriously?
Ale každé zboží má svého kupce.
I kdyz jsem nejdrive videla serial a tedy vedela zapletku knihy, musim rict, ze me to pohltilo. Jasne, odpocinkovy cteni k vode, ale ne blby a autorka ma talent zaujmout. Urcite si od ni chci precist neco dalsiho.
K dokonalosti chybělo jen to, že nevím, jak to vypadá v ruském metru. Věřím tomu, že ti, co tudy jezdí každý den, museli mít z knihy ještě větší zážitek.