Pohřbený obr

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Děj románu na pomezí fantasy zasadil autor do počátků raného středověku, kdy se Británie, kterou dávno opustili Římané, nezadržitelně mění v trosky. Král Artuš jistě vykonal pro smír na ostrově své, ale i on už se odebral do propadliště dějin a neklidnou zemí bloumají různá individua včetně těch nadpřirozených. Příběh začíná rozhodnutím starých manželů Axla a Beatrice vydat se krajem mlhy a deště v naději, že se shledají se synem, kterého léta neviděli. Očekávají mnohá nebezpečí, ale netuší, že jim tato cesta odhalí dávno zapomenutá temná místa jejich vzájemné lásky. Místy surový, zato však hluboce jímavý příběh o ztracených vzpomínkách, lásce, pomstě, válce....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342910/pohrbeny-obr-W9z-342910.jpg 4.2285
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Argo
Orig. název

The Buried Giant, 2015

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (86)

Kniha Pohřbený obr

Přidat komentář
meluzena
03. října

Tahle kniha se tváří jako poměrně obyčejný artušovský příběh psaný starým (výborně přeloženým) jazykem eposů, jenž se protíná s příběhem dvou (nehrdinských) staroušků, kteří se po mnoha letech vydávají navštívit syna. Je tam trošku merlinovské magie, obrů a tak.
Jádro pudla je ale někde mnohem hlouběji. Ještě dlouho po přečtení ve vás zůstane poměrně zásadní filosofická otázka: jestli bychom byli spokojenější, kdybychom některé (všechny?) minulé události zapomněli. Všemožné nepravosti v partnerství, staré křivdy, důvody pro války či krevní msty by byly zapomenuty, a my bychom žili v sladké nevědomosti. Každá taková věc totiž může časem narůst do velikosti obra s odpovídají ničivou silou.
(Já ve svých úvahách nečekaně narazila i na Alzhleimera.)
---
„Nebudeme je nazývat babicemi, třebaže jejich způsoby nás k tomu svádí. Nezapomínejme, že kdysi alespoň některé z nich oplývaly půvabem a spanilostí.“
---
„Až dospěješ do mých rozvrzaných let, pane, uvidíš, zda ti to bude připadat divné.“

Dobraadresa
20. září

Klidný a jaksi zpomalený způsob vyprávění dává postupně vyplynout vážnému příběhu, který hrozí zničit i lásku jednoho z nejněžnějších párů, o kterém jste kdy četli. Nebudu prozrazovat, jak to dopadne. Cesta krajinou, která pod hlínou skrývá zapomenutá tajemství, stojí za zkoušku.


ludek7426
23. srpna

Příběh o paměti, odpuštění i o tom, že někde v hloubi srdce si někde neseme černou skvrnu nenávisti, viny a křivdy. A že čas nikdy všechno nevyléčí. Příběh vyprávěný v kulisách mystické Británie někdy v po Artušovské době se mi svou melancholií a smutkem zrovna trefil do nálady. Zkuste se čtením nespěchat, nic neočekávat, třeba se vám ta kniha odmění stejně jako mně.

M.deMartini
17. července

(+ SPOILER) Ústředním tématem knihy je paměť, a to jak z makro-, tak mikropohledu. Je mír mezi národy skutečný, nejsou-li zhojeny a či alespoň popsány a náležitě artikulovány vzájemné bolesti, zrady a hanby? Je láska mezi lidmi skutečná, zahalila-li je mlha zapomnění postihující jejich společné vzpomínky, a to jak ty hezké, tak ty ošklivé?

Děj knihy na obě tyto otázky odpovídá negativně. 1) Je téměř jisté, že po smrti Querig se příslušníci dvou národů rozpomenou na své relativně nedávné boje a celý konflikt, jenž po dlouhé roky sužoval příběhem sledovaný kus země, začne nanovo. 2) Přes veškerou snahu a snad až příliš exaltovanou oddanost obou manželů je převozník na konci příběhu rozdělí. Snad proto, že je mu z krátkých pohovorů jasné, že bolest nad ztrátou jediného syna a vzájemné obviňování by, nebýt oné "blahodárné" mlhy, vykopaly mezi manžely příkop hlubší a delší, než by jeden převozník mohl přeplout s oběma manželi na palubě.

Je lepší žít ve světě, který není reálný, ale který nám skýtá plytké a prohlédnutelné iluze šťastného, prostého života NEBO žít v realitě a pouštět si k tělu vzpomínky a fakta, jež bezútěšně bodají do srdce? Na to již kniha odpověď nedává... toť volba každého z nás.

Aqua-bella
03. července

Bohužel mě tato kniha zklamala. Hodně jsem se na ni těšila a čekala jsem čtenářský zážitek, ale ten se bohužel nekonal. Četla jsem ji dlouho, do dočtení jsem se musela nutit, pořád jsem čekala, kdy už to bude ono, kdy přijdou ty anotované filozofické úvahy a dobrodružství manželů, tajemná a mystická středověká Anglie, ale byla to jen nuda. Toporné dialogy, nezajímavé zápletky, oslovování "princezno" mi přišlo divné. Kniha mě nedonutila k hlubšímu zamyšlení, snad jen s odstupem času nad tím, jak moc můžou život člověka ovlivňovat vzpomínky, ale nic víc.

Palivo
14. června

Koničiva bičes.

Tahle knížka je o tom, že lidi zapomínají co se stalo, a je to napsaný moc dobře, protože teď po měsíci si už nepamatuju skoro nic z toho, co se tam stalo! Autorovi nemůžu než zatleskat!

Ale abych nekecal, byli tam nějací draci a Bajaja a napsaný to bylo hezky, ale z nějakýho důvodu jsem nedokázal chytit flow jak se říká mezi námi rapery, páč mi ten Ishigurův styl psaní přišel dost těžkopádnej, žádnej eminem to teda není. Za špatnou flow, absenci zlatejch řetězů, magičů a šlapek musím tedy dát pouze 5/10.

Atuin
11. května

Všem kterým přijde Pohřbený obr, tak jako průměr a nuda a vata drobné upozornění. Nečtěte knihu jako z rychlíku. Jen proto že je to náhodou nobelista, a že se to dobře vyjímá na seznamu přečtených knih. Co víc jsou knihy které nejsou na jedno ( ani na dvě ) přečtení. Nejsou to holky na jednu noc a nashledanou. Mám komentář někde hluboko dole. Nikdo se neobeznámil s tím druhým, třetím, a dalším proudem který autor vyjevil. Nikdo? Ta kniha je všechno, sotva však může být nudná či průměrná....
Nevím je mi prostě líto jak se i taková kniha bere povrchně s laciným přístupem.

Mynny
09. května

Na začátku je neodolatelný námět. Netradiční "road story" o starých lidech a jejich paměti v době po smrti krále Artuše. Nechybí ani velmi zajímavé rozuzlení. Bohužel mezi tím jsem našel místo geniálního díla jen lehce nadprůměrnou vatu plnou toporných dialogů, které bych čekal v divadelní hře z 19. století, a nepříliš zajímavých vedlejších zápletek. Mimochodem - chápu, že má děda babču rád, ale když ji v každé větě osmkrát osloví "princezno", po pár stránkách je to otravné. Ani dobrodružství, která hrdinové prožijí, mě nedonutila k hlubšímu zamyšlení (nemůžu vyloučit, že problém je v přijímači, ale jiným knihám se to daří). Klidně přečtěte, nejspíš nebudete litovat, ale u mě se zážitek nekonal.

1

Doporučujeme

Osvětimská knihovnice
Osvětimská knihovnice
Otčina
Otčina
Božský bastard
Božský bastard
Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda
Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda