Píseň z pytlíku na zvratky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Píseň z pytlíku na zvratky je uměleckou kronikou Nickova turné s kapelou Bad Seeds po dvaadvaceti severoamerických městech během léta 2014. Sestává z deníkových záznamů, dávných vzpomínek, intimních úvah, fantaskních představ, písňových textů a básní. Hlavními tématy této působivé epické skladby jsou inspirace, tvořivost, ztráta, láska a smrt. Nick Cave ve své vášnivé zpovědi rozvíjí svébytnou mytologii, prosycenou motivy z čínských, řeckých a aztéckých mýtů, starozákonních příběhů, lidových balad i kultovních hollywoodských filmů. Kniha se zrodila povětšinou ve vysokých nadmořských výškách, když si během turné v letadle zapisoval poznámky, texty a básně na pytlíky na zvracení. Přes žánrovou rozmanitost je Píseň z pytlíku na zvratky překvapivě sourodá a čtivá – a Caveova osobnost se v ní zračí v mnoha rozdílných a veskrze nečekaných polohách....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/330103/big_pisen-z-pytliku-na-zvratky-nRL-330103.jpg 3.994
Žánr:
Literatura světová, Umění

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Sick Bag Song, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (17)

Kniha Píseň z pytlíku na zvratky

furt_kofein
20. listopadu

během turné po Americe a Kanadě si dělal zápisky, zápasil s démony, usmíval se, plakal, prožíval. Drsňák i cíťa tenhle Cave. Jen jsem si v něm utvrdil, jak skvělý hudební básník on je!

Samuel98
25. května

Najprv som sa po vypočutí niekoľkých albumov Nicka Cavea rozhodol prečítať si aj nejakú jeho knihu. Následne som si ju objednal a po rozčítaní som ju odložil ako brak, pretože som mal pocit, že jediný dôvod na jej vydanie a preloženie je značka, je meno autora – na úkor reálnej hodnoty knihy bez mytologického kontextu. Bežne vnímam kontext autora ako kľúče na degustáciu a intenzívne vnímanie diela – tu som mal ale dojem, že kontext je len alibi a že podobné nezmysly z ciest by mohol napísať naozaj každý. Po týždni mi to ale nedalo a k Písni z pytlíka na zvratky som sa vrátil.
Názov knihy je odvodený od Nickovej ambície napísať počas turné na vrecká na zvratky z lietadiel nejaké nové texty. Postupne však namiesto textov začal tvoriť multižánrové dielo: čosi medzi denníkom a fikciou, poéziou a prózou, cestopisom a vzývaním múz. Dôležitým detailom pre čítanie môže byť fakt, že Nick si plne uvedomuje vzťah medzi jeho bytosťou a mýtickou maskou, jeho speváckou identitou. Nepíše o sebe, ale o postave, s ktorou je stotožnený. Ďalším detailom je, že sám si uvedomuje, že spomienka ako taká nie je fotograficky presná, je to tiež len fantázia, predstava a ilúzia. Na túto tému, na tému spomienky, pamäte, identity, únavy a tvorcovskej krízy sa v kapitolách pomenovaných podľa jednotlivých miest v USA, kde práve bol, zamýšľa. Kniha je plná temných obrazov, miestami podľa mňa zbytočne prehnaných so snahou o povrchný efekt, inokedy sa tam objavia skvosty s nádychom až obyčajnej, únavnej každodennosti obohatené o múdrosť a poznanie, ktorá vie človeka zasiahnuť a zrejme v ňom ostane ešte dlho. Príbehom prechádzajú členovia kapely, tajomné postavy, mŕtvoly, umierajúca dračica, múzy, anjeli a tiež sa tam mihne upírska verzia Boba Dylana. Speváci a mýtické bytosti ako také sú tu prirovnávané k upírom, ktorí vysávajú z krvi svojich priaznivcov aj konkurentov. Opakuje sa tu motív neprijatých hovorov, kedy sa Nick nevie dovolať svojej manželke počas celého turné. Mimo toto všetko je tu omniprezentná ťažoba únavy a snaha prepojiť dávnu minulosť s vyčerpanou prítomnosťou.
Kniha je krátka a „čtivá“, formálne zaujímavá, svojsky atmosférická, no neviem posúdiť nakoľko je funkčná bez záujmu o speváka a jeho osobnosť. Niekedy akoby bol jeho život príliš nezaujímavý, a tak ho navlieka do hororových kostýmov, nechutných obrazov a neautentickej seba-mystifikácie. Akonáhle sa cez to človek prenesie, objaví naozaj zaujímavú knihu.


666Jitka
15.12.2020

Mám moc ráda hudbu Nicka Cavea a skvěle mi sedí i jeho literární tvorba - obojí je můj šálek kávy ...

StephenKingje
25.04.2020

Jsem asi jeden z mála lidí, který se k literární tvorbě Nicka Cavea dostal dřív, než k jeho tvorbě hudební. Vzhledem k tomu je vlastně zpětně docela zvláštní, že se mi „Píseň z pitlíku na zvratky”, jako má první přečtená kniha od Cavea, docela líbila. Sice jsem ji nehodnotil, ale v těch stránkách jsem již tehdy viděl fascinující charakter jejich autora. Ale dnes, když jsem četl už Oslici a slyšel několik alb od, které Cave vytvořil společně s the Bad Seeds, musím konstatovat, že tohle jsou dobré zápisky. Sakramentsky dobré zápisky.
Původně jsem v téhle knize nejvíce vychvaloval humor. A to stále trvá. Caveův humor je černý, ostrý, částmi až sebedestruktivní. Autor nebere vše co tvoří příliš vážně a dokáže si ze své tvorby dělat srandu. A takovou vlastnost u tvůrce oceňuji.
Avšak co jsem tehdy dostatečně neocenil jsou jednotlivé pasáže téhle knihy. Cave zde mistrovským způsobem přivádí do slov částmi velmi poetické a částmi velmi reálné obrazy. Nejvíc mne asi zaujala část se saní: je fantasticky napsaná a málokdy narazíte na působivější pasáž v zápiscích.
Dále nelze nezmínit neuvěřitelnou ustálenost těchto zápisků. Cave je napsal velmi precizně, až elegantně, tak, že je nečtete jako chaotický deník, nýbrž jako jeden velmi koherentní literární výtvor.
Abych to shrnul: „Píseň z pytlíku na zvratky” je přinejmenším pozoruhodným výtvorem pro lidi, co nemají žádnou velkou zkušenost s Nickem Cavem. Pro lidi, kteří tuhle zkušenost mají, jde o výtvor geniální.

Na konec musím vynést jen jeden můj poznatek, který mne na knize hluboce zaujal. Konkrétně na straně 59 se nachází tenhle verš: „Řekli mi, že bohové nás přežijí. Lhali.” A když si poslechnete píseň „Distant Skies” z Caveova alba s Bad Seeds „Skeleton Tree”, najdete tam tuhle sloku:

They told us our gods would outlive us
They told us our dreams would outlive us
They told us our gods would outlive us
But they lied

Je to maličkost, ale maličkost, která Vám trochu přiblíží mysl Nicka Cave.

Yummymoon
13.03.2020

"Řekli mi, že nás naši bohové přežijí. Lhali."

Heřmis
01.03.2018

Moje hodnocení určitě nebude objektivní, protože pro Nicka Cavea mám prostě slabost. Jedná se o takové útržky myšlenek, textů, veršů - může se zdát, že to nemá hlavu ani patu, ale pořád je to Cave.

mirektrubak
21.06.2019

„Muž, který vchází na scénu torontského Sony Centre,
si vůbec neuvědomuje, že není mužem.
Je snem chlapce, který se slzami v očích stojí jako přibitý
na otřásajících se vlakových kolejích.
Muž i chlapec sní o sobě navzájem.
Pamatují se na sebe.
Muž přistoupí k chlapci a natáhne k němu ruku.
Ruku v ruce se oba otočí a vstoupí do lomozícího světla.
Jekot vlaku bez tváře je ohlušující.
Jdou spolu pomalu až na samotný okraj světa.
Země se jim zběsile otřásá pod nohama.
Oba chápou, že ten druhý může upadnout v zapomnění.
Oba chápou, že ten druhý může zahynout.
Vesmír zatají dech.

Společně a každý sám skočí.“

Rozpačitému přijetí téhle drobné knížky se asi nejde divit. Je příliš málo lyrická, aby byla vnímána jako neveršovaná poezie. Je příliš fragmentární, než aby se dala číst prozaicky, jako příběh. A pak skončí tak nějak náhle a zanechá pocit neukončenosti. Ale pořád je to Nick Cave, umělec vybavený schopností dívat se na svět, vidět, co jiní nevidí a pak to neotřele popsat. Svoji obrazotvornost, ironii i neodolatelnou sebeironii prokazuje i zde, je sice omezen formou, ale mnoho působivého i tak vyprodukuje.

Kolega p3tris upozorňuje, že je klidně možné, že Nick napsal celou knihu ve své kanceláři. To je, myslím, velmi trefný postřeh, sám bych si tipoval, že na knížce bylo provedeno dost následné redakční práce. Je na ní totiž vidět (možná až na druhý pohled), že má svoji strukturu, variovaná témata i něco jako myšlenkový oblouk a završení. Ale hlavně ... je to Nick Cave, že? Že by Nick Cave publikoval něco jen tak? Bez kontroly, spontánně? To se mi nezdá. Je to totiž umělec, kterému velmi záleží na jeho image (sám zde píše: „Mýty okolo mě bublají jako roztavená umělá hmota.“), svůj mediální obraz pozorně pěstuje a jeho nejvýznamnějším uměleckým dílem je vlastně on sám :-) Zdůrazňuji, že to nemyslím nijak zle, nechci Nicka obviňovat z tupé sebelásky a narcismu (i když... ;-), jde o promyšlenou práci s publikem, kterou je zajímavé sledovat, všechno to zpochybňování a znejišťování a pomrkávání a falešné pomrkávání. Přistupovat ke Caveovi tímto způsobem mě baví, dodává to další rozměr čtení téhle jinak docela nesourodé sbírky textů.

p3tris
03.12.2018

Každý, kdo se pokouší o texty písní nebo básně ví, že inspirace může přijít kdekoliv. U oběda, ve sprše, na záchodě... u Nicka Cavea je to pravděpodobně hlavně na palubě letadla. A místo do notebooku jí zaznamenává na pytlíky na zvracení. A nebo taky ne, třeba si s námi jen pohrává a všechno napsal během jediného večera v klidu své pracovny. Kapitoly jsou sice pojmenovány podle amerického turné Bad Seeds, ale z toho se nedozvíme téměř nic. Jde o sled myšlenek a veršů, které se různě přelévají skrze knihu. Nečekejte román, nečekejte děj. Tohle je pohled do hlavy temného barda, kde jde ruku v ruce sarkasmus s depresí a svébytným humorem. Bez toho, aby jste se s tím smířili a připravili si na to náladu útlou knížku ani neotvírejte.

1

Doporučujeme

Othello
Othello