Milion malých střípků
James Frey
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16035/bmid_milion-malych-stripku-ebX-16035.png
5
255
65
Když James Frey ve věku třiadvaceti let přišel do pobytové léčebny, měl tělo a mysl skoro nenávratně poškozené. Musel si vybrat: nedožije se 24, nebo se pokusí něco udělat s troskou svého života a to hodně drasticky. Ocitne se mezi pacienty, kteří jsou ve stejných sračkách jako on sám - soudce, mafián, bývalý mistr světa v boxu, a bývalá prostitutka. Obklopen všudypřítomným dogmatem "Jak se vyléčit" si musí Frey najít svou cestu jak se vyrovnat s následky svého dosavadního života, a vybrat si svou budoucnost - pokud nějaká bude. Kniha popisuje příběh boje s drogovou závislostí. Začíná v sanatoriu, popisuje šest týdnů léčby, a ve vzpomínkách hlavního hrdiny se vrací k událostem, jež ho k léčbě přivedly. Pro zdůraznění naléhavého poselství a zrychlení děje nejsou v knize použity uvozovky, každá přímá věta začíná na novém řádku. To, že autor používá stejný postup pro vyjádření vlastních myšlenek a myšlenek jiných, dává knize unikátní styl, jenž odráží náladu jeho zkušeností z léčebny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , Columbus (ČR)Originální název:
A Million Little Pieces , 2004
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že jsem zklamaná. Čekala jsem daleko barvitější, surovou pravdu, ale měla jsem pocit, že čtu něco pro teenagery.
Boom se tedy nekonal.
Kniha je rozhodně zajímavě napsaná. Měla jsem ji na seznamu už poměrně dlouho a měla jsem příliš velká očekávání, což je částečně určitě i má chyba. Příběh se celkem táhl, místy mi autorův neotřelý styl psaní i spíše vadil a občas jsem se i vyloženě nudila. Po dočtení knihy jsem byla trochu na rozpacích, jelikož jsem autorovi konec příběhu nevěřila. Celou dobu jsem se domnívala, že se jedná o příběh, který je z větší části autobiografický a tak jsem k němu také přistupovala, poté, co jsem si na internetu dohledala skandál ohledně této knihy, nebyla jsem ani příliš překvapená, že je příběh spíše fikcí než autobiografií. Celkové vyznění knihy je za mě spíše zklamáním. Už jen samotný závěr, kdy autor knihy odcházející z léčebny (kdy celý život předtím byl od dětství v podstatě závislý, chlastal a bral drogy denně) se prostě "jen" rozhodne, že už se nikdy nenapije a od té doby se skutečně nikdy nenapije, přičemž většina jeho spolubojovníků z léčebny se nenapraví a zemře. Kdyby to bylo ve finále takto jednoduché, že si závislá osoba uvědomí, že záleží pouze na jeho rozhodnutí to neudělat, tak se s tématem závislosti nemusíme ani potýkat.
Mazec - tak tím bych shrnula příběh této knihy! Nikdy jsem knížku s takovou tematikou nečetla. Frey má osobitý styl psaní a musím uznat, že mě bavil!
Nenene. Tuctová zpověď závislého břídila, co si myslí, že sežral Šalamounovo hovno, odmítá pomoc, v životě dokázal si jen zhuntovat tělo a mysl drogama a chlastem a omlouvá se alibistickýma kecama. Při čtení jsem byla akorát tak naštvaná, klepala jsem si na čelo a čekala přerod. Ten se neodehrál. Nevidím jeden jediný důvod, proč obdivovat takovou existenci. Zbytečnost.
Četla jsem dlouho, četla jsem slovo od slova, k určitým částem jsem se vracela a tak moc se to dotklo mojí duše, že nevím co říct. Knihy o drogách a fetkách mě nebaví právě pro tu bezduchost a hledání ničeho. Ale tohle je snad první kniha o tomto tématu, a taky první chlap/spisovatel, který mě sejmul pohledem na svět, na to jak žít pořádně a nebo prostě umřít. Pro mě ne střípky, ale přímo střepy zaryté do zpovědi každého z nás. Pecka Pecka Pecka při každým tlukotu mého srdce.
Velmi věrohodně popsáno odvykání od alkoholu. Až mi bylo místy taky špatně. Jen doufám, že kniha není fejk. Ztratila by pro mne význam.
Zajisté, dokonalost celosvětová, však víme.
Týpek mi byl "sympatický" (irony) od chvíle, kdy "s dírou v ksichtě, vyraženýma zubama a celej dolámanej" bez potíží komunikuje a má ještě sílu a chuť vychlastat na ex lahev vodky.
Jak píše Zajda a jiní- je to vysoce cukrové - léčení pomáhá sám Bůh a hned je díky tomu vše lepší a je to až mysticky ezotericky láskovo-sluníčkové.
Tak určitě.
Prostě zase věc, kterou jsme namátkou vytáhli a věděli, že bude hrát na citečky, tak jsme jí udělali mega píár a lidičkové na to skočili tak tomu lezou do sedínky horem dolem, žejo?
Šak jo. Není nad vulgarismy a absenci přímé řeči.
Takže klasika.
Ač to píše o závažném tématu a má to vítězství, je to odporně nabubřelej namachrovanej týpek, kterej mě prostě s*al a ty pády (jeho dobrovolný, ne něco za co nemohl, což ale on si mohl za vše sám žejo)jsem mu přála no.
Navíc je ta vazba tuhá a nejde ji pořádně rozevřít, což zážitek taky neumocní.
Sorry prostě.
syrové, hodně naturalistické, skoro brutální podání vlastních zážitků. Po dočtení vás budou bolet zuby. Jedna z nejlepších na dané téma.
jedna z nejsilnejsich knih, co jsem kdy cetla ... brutalni tema, ktery je jednak skvele literarne npsany a jednak se me hluboce dotyka
Na čtení opravdu hodně náročná kniha. Hodně se táhne. Ale člověk čte dál. Syrově popsané abstinenční příznaky... Velká vůle hlavního hrdiny a chlapské přátelství v léčebně. Opět nechybí "americký" přístup i v takhle laděné knize. Chlapáci, láska, vítězství hrdiny nad sebo samým - ostatní zemřeli, jen on to zvládl... americký happyend.
Ke knize jsem se dostala asi před rokem. Pro mě strhující děj, mimo výpovědi závislého člověka, který nezakryl absolutně nic, pro mě byla i poutavá rovina vztahu syna k rodičům. Výborná kniha a doporučuji!
Knihu jsem si půjčila, protože slibovala popis myšlenek a životních situací závislého člověka. V tom nezklamala. Popisuje úplně všechno, i to, co si lidé běžně nechávají pro sebe, protože se vážně není čím chlubit.
Při čtení jsem začala pochybovat, zda je kniha opravdu podle skutečného příběhu. Nedokážu si představit, že by člověk, který je tolik let závislý a ne "jen" na drogách, dokázal po pár dnech abstinence tak naprosto racionálně uvažovat. A tenhle pocit ve mne přetrval i po dočtení knihy.
Můj komentář se dělí na "před" a "potom". Milníkem je dočtení knihy a za dva dny poté (což byla chyba) doplnění informací z wikipedie.
Takže "před": neskutečná jízda, super styl psaní, nepřeberné množství emocí a fyzických nepříjemných stavů při popisu některých událostí. Např. ledový pot při představě broušení, vrtání a čistění zubních kanálků bez jakékoliv anestezie, zvedání žaludku při popisu abstinenčních příznaků na toaletě, ale také dojetí a slza ve chvílích, kdy na scénu vstoupili rodiče.. Věřila jsem autorovi každé slovo, každou větu... ale pak přišlo "potom".... ne vše je pravda a já se cítím trochu podvedena.
Závěr? Parádní, čtivá, moderní pohádka podle skutečné události, kniha která chytí a nepustí :-)
Ačkoli se kniha řadí mezi obsáhlejší díla, čte se jedním dechem
Z autentičnosti díla vzniká mráz projíždějící tělem čtenáře
Kniha ke mně přišla úplně náhodou, když jsem ji potkala v knihpoličkách.
První mě zarazil způsob, jakým je kniha psaná, ale po pár stránkách jsem se začetla a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Našla jsem v ní spoustu zajímavých myšlenek a také naději, že se člověk může změnit, jen musí chtít a že všechno ostatní jsou výmluvy.
Když jsem si přečetla poslední stranu knihy, byla jsem hrozně smutná. Smutná z toho, že většina bojovníků stejně opět spadla a jejich příběh skončil tragicky. Pak jsem si ale vzpomněla na citát: "Nezáleží na tom co přijde, ale jak to vezmeš." a myslím, že tenhle pán se s tím, co ho kdy potkalo. dokázal vyrovnat skvěle.
Když jsem přečetla My děti ze stanice ZOO jako povinnou četbu, myslela jsem si, že mě už nic jiného s tímto tématem nemůže víc šokovat...... Stalo se
...
Mrazivá kniha, ale jedná z mých oblíbených.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie literární mystifikace
Autorovy další knížky
| 2007 |  Milion malých střípků |
| 2009 | Můj přítel Leonard |
| 2020 | Katerina |
| 2016 |  Poslední vůle Bena Ziona Avrohoma |
Kniha Milion malých střípků je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 357x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 53x |
| Knihotéce | 67x |
| Chystám se číst | 296x |
| Chci si koupit | 83x |
| dalších seznamech | 2x |
Patřím do tábora lidí, kterým se kniha příliš nelíbila. Styl psaní byl hrozný, kdyby přestal opakovat slova pořád dokola, byla by kniha o polovinu tenčí a o absenci uvozovek ani nemluvím. Místy jsem se šíleně nudila. Tento příběh upadne v zapomnění.