Radous komentáře u knih

Kdysi jsem viděl filmovou verzi a ta byla skutečně temná. Knižní předloha je ale tak černá, že vesmír je ve srovnání s ní bílý. Knihu jsem přelouskal za jeden den, nedá vám to vydechnout. Ani nevím, co víc se k tomu dá napsat. Tak moc koncentrované beznaděje se někde jen těžko vyskytne. Snad jen, že takovej svět bych zažít nechtěl. Ale jako výstraha to může posloužit dost dobře. Moc zajímavě řešené dialogy!

17 28.10.2017

Těžko říct, co se mi líbilo víc, jestli tento nový překlad či původní ze třicátých let. Některé kapitoly byly takto lepší, některé méně.. ale nedá se to lehce porovnat - snad si to jen simultánně číst. Nicméně na mnoha místech jsem se skutečně vydatně zasmál, určité pasáže jsou zase méně vtipné. Přijde mi, že největší porci zábavy produkej (spíš než pan Kaplan) samotné jednotlivé osazenstvo třídy, taková ta chemie mezi nimi. Je to možná tím, že se jednotlivá slova, popisující chování posluchačů, opakují a geniálně k nim přirostou.
Opět musím říct, že to muselo být extrémně náročné na překlad a vůbec, na znalosti češtiny. Druhý díl, dvojnásobný respekt!

16 13.01.2020

Již po dlouhá léta nazpět jsem několikrát narazil na myšlenku, že je potřeba doplnit jednu z mnoha kulturních mezer, které jsem zanedbal, tím víc, že se jedna o mé tak nějak historicky oblíbené téma – starověk. No po přečetní musím říct, že to stálo za to. Dá se říct, že je to po době kniha, kterou jsem přelouskal takřka jedním dechem. Vůbec se nedivím, že se jedná o dílo světové literatury. Dost by mě zajímalo, na kolik autor vycházel z historických faktů (kultura, mravy, souvislosti), ale co si tak vzpomínám z hodin dějepisu, tak nám to bylo doporučováno pro udělání si představy.
Rozhodně mě to vede k tomu, abych si to nějakým způsobem ověřil – obzvlášť právě otázku souvislostí (státní celky, rozkol v náboženství).
Také mě vrtalo hlavou, zda samotná ústřední postava nějakým způsobem nereprezentuje autorovo politické smýšlení (beru to ve smyslu, že valná většina knih ze světa byla u nás v průběhu socialismu nedostupná, propuštěny byly jen ty „korektní). Vzhledem k vývoji postavy a jejímu postupnému prozření (pravdou je, že toto se děje nejen kolem této postavy) ohledně stavu tehdejšího světa. Otázkou samozřejmě je, zda by takové myšlenky mohly totiž tehdy vzniknout – to co není normální nyní, to bylo zcela prostým standardem tehdy. Tak jako tak, je to nadčasové, protože „takto věci byly a budou“ – pouze formy projevu nespravedlnosti a útlaku se mění. Lidská přirozenost touhy po moci se všemi průvodními projevy se za celé věky nezměnila.
Čteno ve slovenštině (vydání někdy v osmdesátých letech).

14 30.08.2021

Občas narazím na inspiraci ke čtení u lidí, občas nahlédnutím do výlohy... ale ještě nikdy jsem si neodnesl knihu z autobusové zastávky. Týden jsem kolem oné literatury jezdil na kole, po očku kontroloval, týden zůstala netknutá. Tak mi to nedalo a já si pro ní došel, přeci jen se mi jí zželelo a hlavně jsem se docela chtěl nechat překvapit. A dobře jsem udělal. Ač ve slovenštině, užil jsem si ji! Navíc, moje druhé setkání s Kingem. Patrně pošlu dál, když už se ke mně román takhle zbloudile dostal.

12 03.03.2022

Neotřele napsáno, neotřele přeloženo. Opět nezvyklá ich-forma. Andy od Marťana rozhodně laťku nesnížil. Něco mi sice přišlo trochu (víc) přitažené za pačesy, ale co no. Bavil jsem se rozhodně nadmíru. Velký respekt za chemii a fyziku, o které tam bylo docela zajímavě pojednáno! Jsem zvědavej na film.

12 12.01.2022

Když jsem si téhle knihy v bytě všiml, byla to docela jasná volba. Už je tomu zatraceně dlouho, co jsem viděl film, tak jsem chtěl alespoň lehce zašátrat v paměti a srovnat to. No byl jsem docela překvapen, jelikož se to filmu podobá jen dost vzdáleně, respektive - pouze jedním úsekem. Anebo si ten film opravdu nepamatuju.
Jako dost románů této tématiky, i tento je poměrně zajímavým náhledem do smýšlení spisovatele devatenáctého století a jeho pojetí dobrodružného románu pro mládež - pokud to tedy pro tuto kategorii zamýšlel (vzhledem množství násilí... a vůbec, smrt na běžném pořádku dne). Napadá mě, jestli to spíš nemělo být jakýmsi přiblížením amerických dějin? Jisté je, že v dnešní společnosti by se na jeho hlavu snesla taková kritika, že by si to mohl jít rovnou hodit, jelikož jeho vyjadřování o indiánech je z dnešního pohledu víc než nekorektní. Pro mě zajímavé byly i úvahy jedné z postav o smyslu pánbíčkaření v porovnání s žitím reálného života (souboj s přírodou).
Jo - hodně nečekaný závěr! Musím přiznat, že tam si to vysloužilo hvězdičku navíc.
Nicméně, musím se pro každá případ na ten film podívat, ať mám jasno.

12 16.03.2021

Jedna z knih, které byly (ne mnou) náhodně vytaženy z domácí sbírky a které byly (mnou) zachyceny před odesláním do světa. Nechal jsem si ji na závěr, jelikož se mi do ní příliš nechtělo, ani nevím proč. No a nakonec se to tedy doslova proměnilo v pomyslnou třešinku na dortu!
Takhle krásný, procítěný a atmosférou dýchající český román jsem v dlouhých letech nečetl. Těžko říct, kolik knih od českých autorů jsem za život stačil pročíst, nicméně tato se zcela jistě zařadí do top ten. Když jsem si ex post na netu zjišťoval nějaké rozšiřující informace o p. Bassovi, dozvěděl jsem se, že tento román sepsal pro povzbuzení národa v těžkých časech (vydáno 1941). A pod to se můžu podepsat. Takhle nevtíravě a přesto svým způsobem intenzivně vlastenecké dílo mi hezky zahrálo na struny. Pro mě skutečný klenot národní literatury.
Zároveň mě stále hlava nebere, kde p. Bass načerpal tolik detailních informací o fungování cirkusu, o číslech, o práci se zvířaty, terminologie (dobová)... respekt!
Co dodat závěrem? Snad že ano, i já se dokážu dojmout a že to bude zrovna zde, to mě před knihou rozhodně nenapadlo.
Takže... sukces, Karásku, absolutní sukces!

11 26.04.2021

Jako u několika předcházejících, i k tomuto románu jsem se dostal dílem náhodné volby. Ruku bych za to do ohně nedal, nicméně nemyslím, že bych kdy předtím četl tak vysoký titul české literatury. Moc se mi to líbilo.
Autor dodal jedinečnou atmosféru, musel to mít opravdu nastudované. Jinak si nedokážu představit, jak by v době hroutící se první republiky mohl vytvořit něco tak uvěřitelného, odehrávajícího se přitom o více než sto let dříve, navíc v bouřlivé Francii. Svým způsobem to není lehké čtení, ale příběh vám nenechá vydechnout, dokud nevíte, jak se to s hlavním představitelem vyvine.
Jedná se o sociální drama, nesilový boj dobrého člověka (aniž by si svůj boj uvědomoval) - proti nespravedlivému zacházení vládnoucích vrstev. O jeho bezbřehé touze povzbudit široké publikum lidí nižších či nízkých společenských tříd v jejich těžkém životě. Soudím, že díky tomu bylo tento román možné vydávat i po převratu v roce 48. Jinak jsem ale nezjistil, že by byl Kožík nějak více napojen na levici, případně přímo na KS. Zároveň, netušil jsem, že bylo toto dílo zfilmováno.

11 02.03.2021

Co se týče trilogie Pána prstenů, není to můj první turnus. Všechny tři knihy jsem četl, již (byť jen kousek) před jejich filmovou adaptací. A to už je pěkná řádka let. Stalo se u mně takovou skoro zvyklostí je během Vánoc zhlédnout.,
No, tentokrát jsem si řekl, že to udělám jinak – že si je opět přečtu. Jelikož to mám už po té době dost nakoukáno, alespoň mohu zhodnotit, nakolik moc jsou filmy věrné předloze.
A člověk opravdu na novinky narazí. Zprvu jsem uvažoval o tom, že se budu věnovat rozdílům u každého dílu/filmu zvlášť a že se je pokusím i jmenovat. Nicméně – zpětně se mi to jeví jako dost těžký úkol vzhledem k rozsáhlosti díla, a tak zmíním jen pár obecných postřehů.
Teď po přečtení všech tří knih bych řekl, že film popisuje ta ¾ celého příběhu, přičemž se odchyluje více méně v tom, že některé pasáže zcela vypouští (Bombadil a následně Mohyly ve Společenstvu prstenu; dění v Kraji po zničení prstenu v Návratu krále) a jiné mění. A to více - pasáž kolem Faramira; osud Sarumana a Červivce, či méně - pobyt společenstva u elfů ve Hvozdu; pobyt hobitů včetně rokování ve Fangornu; bitvy u Helmova žlebu i u Minas Tirith).
I jiné změny by šly v tomto směru postřehnout, jsou již však dost detailní a těžko je nějak lépe – podotýkám natož zpětně – reprodukovat.
Určitých změn došly i vztahy mezi jednotlivými postavami (Frodo a Boromir) a jejich projevy (opět Boromir a také Glum)
Film však obecně hlavní kostru zachovává.
Celé literární dílo Pán prstenů je monumentální a úctyhodné. A proto mě snad jako jediná věc překvapuje, že mi v něm jedna pasáž (a to pro děj důležitá) přijde ne moc rozvedená – tou je putování Aragorna se vzkříšenou armádou od Stezek mrtvých k Anduině a po ní pak k boji před Minas Tirith. Ta cesta tam fakticky nastíněna je, to ano. Ale myslím, že by si zasloužila rozhodně víc než skromný popis (tedy nejen cesta, ale i zmíněná armáda). Alespoň v knize to na mě tak působí. Je mi otázkou, proč právě zde ponechal Tolkien tolik prostoru čtenářově fantazii.
Závěrem – co se dá z románu jednoznačně usoudit je to, že autor miloval přírodu a stejnou měrou i poezii, jelikož poezie z celého díla přímo dýchá. Pán prstenů není zcela jednoduchý na čtení (a to se ani nezmiňuju o Tolkienově Silmarillionu). Musí se "trávit" a to postupně – jedině tak si ho člověk může vychutnat.
(edit 12/2017): Mnoho komentářů ke knize Společenstvo prstenu zmiňuje postavu Toma Bombadila, hlavně ve smyslu jeho výstřednosti. No je to pravda. Když se nad tím zamyslím, skutečně je to postava s velkým otazníkem. Je snad více mysteriózní než všechny ostatní. Až se musím zasmát tomu, že mi to připomíná jisté náhodné lokace z Fallouta 2. Něco vytrženého od někud jinud a – přeberte si to. Co mě ještě na mnoha místech zarazilo bylo, že si čtenáři často stěžovali na nedostatek napětí, akce, sáhodlouhé popisy apod. Těžko se k tomu nějak vyjádřit. V LOTR jde především o myšlenku než o akci a v neposlední řadě o pomocnou ruku k maximálnímu rozvoji vlastní představivosti. A Tolkien nám to usnadnil tím, že celý opus sepsal v HD rozlišení.
(edit 01/2021): Co bych ještě rád doplnil - vlastním vydání s dodatky, a to je taky masakr. Vymyslet něco tak extrémně komplexního (řeč, písmo, fiktivní historii několika ras, jejich genealogii) jen s perem a papírem... to mi hlava nebere. Což mě konečně vede zároveň k tomu, že musím smeknout před překladatelem. Protože to si nedovedu představit už vůbec.
A pod čarou – je to jedno z několika děl, které je schopné mě dojmout. U dobrého filmu to není až tak těžké bych řekl, ale kniha – to už je něco. A to mi není deset. Absolutní respekt, pane Tolkiene. Kolikrát jsem už zatoužil ve Vašem světě žít!

11 27.12.2017

Knihu jsem si chtěl přečíst nejen kvůli žánrově-legendárnímu spisovateli, ale i díky filmovému zpracování, které jsem viděl xkrát a v určitém smyslu patří mezí mé nejoblíbenější kousky. Co mě překvapilo je, jak moc se kniha od filmu liší. Film je defakto o boji na konkrétním místě, kdežto kniha v podstatě popisuje život vojáka v mobilní (hvězdné) pěchotě a organizaci mobilní pěchoty jako takové. Kdo čeká román v právem slova smyslu, ten se moc nedočká. Skutečně se spíš jedné o popis fiktivního útvaru (včetně zajímavého filosofování o tom, co je pro svět/vesmír a člověka nejlepší, tedy jakým způsobem by v něm jeho civilizace měla fungovat) než o zpracování příběhu obyčejně-neobyčejného vojáka - ten je tu jen tak okrajově, alespoň mi to tak přijde. Kniha je napsaná velice čtivě a dost lidovým jazykem, což se mi moc líbilo a v tomto konkrétním universu mi to přišlo dost netradiční. Nicméně hlavní hrdina je mi tím bližší.

Po přečtení většiny dosavadních komentářů mi nedá, abych se ještě dále nevyjádřil. Proč by měl být RH fascinován fašismem, popřípadě diktaturou? Není jeho styl náhodou jakýmsi varovným prstem, jakým způsobem se může vyvinout společenský systém? Vždyť podobně byste mohli Orwellovi vytýkat 1984 - a byla by to stejná blbost.
Pokud by někdo chtěl diskutovat o nejlepším způsobu vládnutí (respektive jakým způsobem nejefektivněji vést civilizaci) – je to vše o tom, co po systému chcete, o vybalancování požadavku bezpečnosti (regulace) a svobody (deregulace). Osobně jsem si velice oblíbil (bohužel utopickou) teorii tzv. ANCAPu. Pro zájemce o pár informací ohledně této záležitosti si dovoluji připojit odkaz:
http://ankap.urza.cz/
Rozhodně zajímavé počtení.

10 14.06.2017

Číst více než padesát let starý katastrofický sci-fi román (přestože to svým způsobem ani za sci-fi být považováno nemusí) je zajímavé už samo o sobě. Popis hi-tech komplexu z konce šedesátých let zkrátka stojí za to - když to člověk porovná z dneškem.
Čte se to velmi svižně, krátké kapitoly nahrávají napínavosti. A rozuzlení je také dost překvapivé. Film jsem kdysi viděl (alespoň myslím), stálo by za to si ho připomenout.

9 15.09.2021

Pro mě do této doby jedna z mála zkušenostní s postapo knihami – a to jsem fanoušek žánru (kovanej fallouťák I – II). Masakr. Popravdě mám vždy pochyby o výsledku, pokud autor (sci-fi) není sedmdesátník (padesát let aktivní pisatelské kariéry se rovná kvalitním literárním schopnostem a vůbec, zkušenosti). Tenhle borec píše aktivně cca deset let a výsledek… asi bych měl zvážit, že absence bílých fousů neznamená brak. Silo jsem zmáknul za poslední dva roky dvakrát (jednou z nahodilé inspirace a podruhé pro osvěžení paměti, jelikož jsem sehnal zbylé dva díly) a pokaždé rekord. V rámci čtecí premiéry jsem to urazil za dva dny, po druhé mi na to stačil zhruba den. Totální win. Napínavé až na půdu, fascinující. Nemůžete se odtrhnout, každá další kapitola jen zvyšuje závislost. A ta myšlenka, co je v pozadí – to je v podstatě upozornění nám současníkům. Já těmhle typům knih říkám reálné sci-fi. Protože tomuhle by člověk mohl klidně věřit. Není tam nic, čeho by v dnešní době nemohlo být dosaženo. Hustec. Dochází mi slova.

Je pro mě otázkou, jak se k tomuhle počinu postavit. Jasné je, že se to velmi dobře čte. Poměrně krátké podkapitoly, nic náročného na uvažování. Na to, že celá bichle má bratru osm set stránek (s tím jsem se za celou čtenářskou kariéru opravdu mockrát nesetkal) jsem to zvládl snad ani ne za dva týdny převážně večerního čtení. Jenže pak je tu druhá mince věci, a tou je samotný děj. Zkraje se to jeví jako docela střízlivá záležitost (dokud je děj vložený do našich reálií), ale po přelomu do budoucna se celá kniha s každou další stránkou proměňuje v bizár, kterému není rovno. Chvíli jsem uvažoval, jestli není Vlastimil Vondruška pseudonymem pana T. Okamury. Protože tohle je hotovej Mein Kampf grupy SPD a jim podobných. Snad se mi ani nechce věřit, že by někdo na takové úrovni, které podle mých zjištění VV dosahuje (přiznám se, do této doby jsem tohoto autora neznal), dokázal vyplodit hyperantilevicové pojednání tohoto kalibru, aniž by k tomu měl nějaký vnitřní vztah. Autor sice již v úvodu píše, že se nejedná o předpověď, ale o pouhou románovou vizi… ale přesto… přesto si nemohu pomoci, že člověk přímo musí inklinovat k vyjevenému názorovému směru, aby se mu něco takového mohlo podařit. Anebo je to celé myšleno jako jakási parodie na hysterické antilevičáctví? Že bylo cílem ukázat, jak pokrouceným pohledem se na svět může dívat zapřisáhlý pravičák? Do toho by mi ale neštymovala role Ruska, kterou mu VV přisoudil. Asi tomu opravdu nerozumím. Asi se v tom moc vrtám. Nebo prostě hledám něco, co tam vůbec není. Každopádně to opravdu nedokážu ohodnotit jiným slovem než zmíněný bizár. Za čtivost (odečítám tu a tam až přílišnou jednoduchost) dvojka, za dějový brutál bůro. Průměr dává hezké tři mínus. Přesvědčte mě o opaku.

7 31.03.2022

Další namátková volba z bytové knihovny. Když jsem tu bichli bral do ruky, něco mi říkalo, že to není jen tak něco. A šestý smysl (možná relikty z hodin literatury na gymplu) mě nezklamal. Vždyť je to vysoký kus ze světové scény! Není to úplně snadné čtení, snad už kvůli délce kapitol, ale za to jsem se od toho nemohl odtrhnout. Svým způsobem mi to připomnělo příběh Forresta Gumpa (asi hlavně kontextem doby), nicméně s tím velkým rozdílem, že v tomto případě čtenář sleduje osudy inteligentní ho člověka a jeho blízkého okolí. Musel jsem se na konci shodnout s doslovem - těžko to přesně zařadit do kategorie. Bylo to vtipné i smutné zároveň. Knihu jsem zvládl asi za dva týdny. Nutno říct, že mě to dost navnadilo, rád bych od JI zkusil i něco dalšího.

7 04.04.2021

Po dlouhé době detektivka. Na obalu stojí, že se jedná o román z řady bestsellerů, tak si říkám, jsem na to zvědavý. A musím říct, že se to skutečně četlo jedna báseň. Napínavost rostla s každou další kapitolou, které byly všechny kratší než pár dvoustránek. To si člověk pořád říká ještě jednu, až se dostane do čtvrt knihy (zabralo mi to cekem asi týden). Atmosféra dost hutná, no tak nějak ty americké buranovy (kde se děj víceméně odehrává) máte v hlavě z těch všemožných béčkových filmů. Na intenzitě a čtivosti tomu dodává i ich-forma, nejspíš se na tom podílí i kvalitní překlad. Potud klady.
Docela zarážející (spoiler alert!!!) je úroveň štěstí, který by hlavní postava musela mít. Nález první mrtvoly bych chápal. Ale druhé, třetí … x-té.. to už je ultrahaluz. Ok, program, který vám po zadání určitých dat zúží okruh, kde se MOŽNÁ něco nachází… sám mám s geografickými systémy zkušenost. Ale abyste v americké lesní/horské divočině našli na byť určitou pravděpodobnostní vymezené, ale přesto tisíce hektarů rozlehlé ploše tělo, které tam již nějakou dobu tleje pár stop pod zemí… a tohle se vám povede v rozpětí několika dnů (celé se to odehrává cca během jednoho měsíce) hned několikrát… to ne. Tomu snad nemůžete uvěřit.
Druhou věcí je, kolik toho hrdina románu schytal. A furt je v pohybu (samotný závěr knihy je taky extrém). Třetím bodem je již zmíněné časové rozpětí, kdy se děj odehrává – celé se to podle mě odvine až moc rychle. To platí násobě o závěru románu – a to však považuju za největší škodu. Vlastně se nedozvíme nic víc o samotném vrahovi, než že je to prostě zabiják. Duševně chorej, avšak velice inteligentní člověk. A tím to hasne. Čekal jsem, že se dozvíme z jeho backgroundu daleko, daleko víc. Ještě bych snad zmínil maličko toho klišé (klasika – ženská ve hře, kterou musím ochránit), ale to je jen takové smítko. 7/10

7 03.08.2020

Ke knize (respektive sérii) jsem se dostal v rámci posledních několika let podruhé, těžko říct kvůli čemu – asi z nostalgie. Svět Duny je mi blízký od dětství, no každý fanda počítačových RTS přece na stejnojmenné hře vyrostl (pokud jsou jeho ročníkem osmdesátá léta). Jooo, Dune II, to byly časy. Takže povinností samozřejmě je si přečíst i podkladovou literaturu. Musím říct, že je to docela těžká sci-fi, hodně komplikované universum. Tohle fakt chtělo fantazii – a té se panu Herbertovi skutečně dostalo. Musel to být zároveň oříšek pro překladatele, těch novotvarů, básní… no, klobouk dolů.

7 25.04.2018

Po vcelku dlouhé době jsem podrtil knížku o více než třech stech stranách za méně než čtyři dny, no v podstatě za tři večery.
Měl jsem trochu obavu, co se dá očekávat, jelikož knižní adaptace filmových předloh (i když zde se jedná o nový příběh) zpravidla nebývají úplně top. Nicméně jsem se ku své potěše mýlil. Bylo to velice napínavé a to až do samotného konce. Bez zbytečných klišé (na druhou stranu závisí, co už se za klišé dá považovat a co ne). No, jsem zvědavej, jakým kvalitativním směrem se vyvine zbytek trilogie od jiných autorů.
Po přečtení stávajících komentářů musím dát většině z nich za pravdu jedno: celý román popisoval již známé situace a scény, je to prostě taková variace. Ale podle mě povedená.
Pro fanouška scifi (a alieního universa) je přečtení tohoto a souvisejících děl skoro povinností, už jen proto, aby se k tomu mohl nějako vyjádřit :)
Každopádně zpětně přiznávám, že moje hodnocení plnou palbou je asi přeci jen dost subjektivní.

7 05.10.2017

Mnohokrát jsem od lidí kdysi dávno na hodinách literatury slýchal, že jako jednu z mála knih, které jsou si ochotní k maturitě přečíst, byl Pán Much. Nejspíš, kvůli délce. Ale také jsem se od nich dovídal, že se jim to líbilo. No a tak jsem si to po více než dekádě let dal za úkol. Není to popravdě žádná sranda. Člověk čeká v podstatě robinsonku, ale s postupujícíma stranama to sklouzává k dost neutěšené dystopii. Je dost nervující zážitek sledovat partu dětí věkově mezi 6-16, kteří se snaží přežít v divočině, přičemž nemají s takovou záležitostí zhola žádné zkušenosti – navíc, když většina z nich v podstatě ani nemá pořádnou představu o závažnosti situace. Nedivím se, že svým vyzněním kniha v době svého vydání vzbudila tolik ohlasu (což jí vlastně v rámci žánru zůstalo až dodnes). V rámci porovnání pojetí daného tématu doporučuju přečíst „Prazákon – přežití v pekelném ráji

7 03.10.2016

Jistě po více než deseti letech, co jsem poprvé viděl film, jsem se dostal k četbě literární předlohy. Tu jsem zdolal za dva dny, takřka jedním dechem. Byl jsem velice překvapen, jak dost je odlišná od filmové podoby, která je v podstatě jen určitým výběrem Gumpových zážitků (přičemž některé v knize vůbec nejsou). Moc zajímavé. Hlavně se jedná o vynikající překlad (stejně tak, jako byly skvělý dabing – úplně mi to rezonuje v uších). Smál jsem se až dost.

7 30.05.2016

Tenhle titul mi kdysi uvízl v hlavě, těžko říct, kdy to bylo či z čeho to vzešlo. Nicméně v pořadníku už je to kupu let. Popravdě jsem ale zaraženej, že je to relativně "mladá" záležitost (alespoň tak vnímám vše, co je kořenama po roce 2000)! Tak jako tak, byla to kvalitní volba. Je to skutečně, jako když člověk sleduje film. Krátké kapitoly to neskutečně čtivým, stejně tak samotný překlad, respktive jeho forma - s přímou řečí bez uvozovek celý text tak nějak zajímavě splývá a zrychluje. S tím jsem se asi ještě nesetkal. Proklady úvahami jednoho z hlavních protagonistů mají taky hodně do sebe. A nečekejte klišé (přiznám se, přeci jen to jedno bych tam uvítal). Top kvalita!

6 10.09.2021