Pán much

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/3645/pan-much-ZHu-3645.jpg 4.21614
Originální název:

Lord of the Flies (1954)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (232)

Přidat komentář
Manyna
12. října

Hodně dlouho mi trvalo než jsem se dokázala vůbec začíst. První půlka totiž nepatří k nejzáživnějším, ale druhá půlka je naprosto perfektní. Krásný psychologický posun postav.

Kamys
04. října

Čekala jsem... čekala jsem asi trochu něco jiného. Je pravda, jak píšou někteří ostatní recenzenti, že knížka je asi určena mladšímu publiku. Taky mi možná nesedl překlad (Heda Kovályová), měla jsem problém si popisné části představit, jazyk mě rušil.
I kvůli tomu jsem se snad do dvou třetin s knížkou trápila a četla ji jen kvůli knižní výzvě (kniha se zvířetem v názvu). Finálovou třetinu pak ale jedním dechem.
Ze ztroskotání na rajském ostrově se noční můra stává jen velmi pomalu a nenápadně. Stejně jako si hlavní hrdina jen tak mimoděk uvědomuje, jak špinaví všichni po čase jsou a kolik z civilizačních nánosů už ztratili jen na vzhledu. Popis chování dětí se mi zdá velmi realistický - není možné čekat, že se budou, vzhledem k věku, chovat nějak "rozumně", okamžitý užitek a zábava nutně musí převážit nad dlouhodobým nudným plánováním záchrany.
Ze závěrečných scén mrazí a jsou v dokonalém kontrastu s tím pozvolným začátkem. Asi chápu, proč knížka patří ke světové klasice.

Dimas
25. září

Dočteno s velkou námahou. Ostrov jsem si představila velmi barvitě, ale příběh mě ani trochu nezaujal.

soukroma
24. září

Tohle rozhodně není čtení na dobrou noc! Zatímco v první půli mě celkem nudil foglarovsky laděný příběh skupiny chlapců, kterým na ostrově nic moc ke štěstí vlastně nechybělo (a dospělí nejméně), pak se vše (zákonitě?) zvrtlo do hororově hrůzného šílenství davu, který typicky vedlo jen několik málo skutečně psychotických jedinců toužících po krvi. Jenže přeživší alespoň měl kdo zachránit, doslova i přeneseně...
(Jediný úsměv u mě vyvolalo zdůrazňování anglického smyslu pro pořádek).

Lejdus
24. září

Zpočátku mne kniha nebavila a odkládala jsem její dočtení. Zvrat byl tak v polovině knihy, kdy byl děj konečně pro mne zajímavý. Tato kniha bývá většinou doporučována pro děti/mládež, já bych to však dětem nedoporučovala :D Hrůznost změn osobností během pobytu na ostrově a co vše dokážou vykonat..

martinstefko
24. září

Výborná kritika společnosti a přitom propracovaný robinsonský příběh.

PolarBee
13. září

Tohle mě tedy vůbec nebavilo, asi proto, že mi postavy přišly nesmírně neautentické, ač vcelku dobře procítěné. Něco tam chybělo, a moralizování to rozhodně nebylo...

Francesca14
11. září

Prostě ne. Ať jsem se snažila jakkoliv, tahle kniha mě nebavila. Téma dobře vystižené, ale nelíbila se mi brutalita mezi kluky (ačkoliv chápu, že tam byla důležitá, prostě mi to nesedlo) a občas jsem se ztrácela v textu, nevěděla jsem, kdo zrovna mluví, co dělá... Nejspíš se ke knížce vrátím časem, až budu starší a třeba se mi pak bude líbit víc.

LadyStark
31. srpna

Navzdory poměrně velkému očekávání, musím přiznat, že mě kniha zklamala. Námět zajímavý, ale na mě je v knize málo akce a rozvláčné popisy krajiny mě téměř unudily k smrti... Ke konci je kniha již čtivější, ale i tak jsem si oddechla, že to už mám za sebou.

LyttaNeyd
27. srpna

Na Pánu much je nejkrásnější (a možná i nejděsivější), jak dobře Golding vystihl chování chlapců. Protože přesně takhle by to nejspíš opravdu bylo – někdo, kdo chce nějak udržet pořádek a bere na sebe zodpovědnost (v knize Ralph a Čuňas), a oproti němu pak ti, které to „nebaví“ (Jack). Na druhou stranu, ty rozvleklé popisy přírody a spousta metafor byla občas ubíjející. Nakonec jsem si docela oddechla, když to skončilo.

Grety
27. srpna

Máme v sobě všichni touhu zabíjet a zlikvidovat své soky ? Nebo se jedná jen o vybrané jedince ? Jen dvě z otázek, které mě napadly při čtení toho zdařilého dílka. Nejen děti umí být zlé..

Salonka
22. srpna

Komentár k Pánovi much som písala po nezvyčajne dlhom čase od prečítania knižky (nezvyčajne dlhom na moje pomery – po viac ako mesiaci), teda čaro okamihov bezprostredne po finiši vyprchalo. Niečo som si spätne vybavila pri listovaní a náhodnom preletení nejakých útržkov, no aj tak zostávam stručná – nech si bohapusto nevymýšľam, poznám sa. :-)

Toto dielko by som ja osobne asi viac ocenila, keby sa ku mne dostalo v mladšom veku. Považujem ho za tínedžerské (pre mládež? detské?), najmä svojou priamočiarosťou v podaní príbehu a v symbolike. Nič zlé sa nedeje ... avšak tá pravá životná chvíľa žiaľ už pominula (tiež ma rozčuľovali mnohé pragmaticky dospelácke otázky, ktoré sa mi pri čítaní chtiac-nechtiac vynárali v hlave a na ktoré sa mi nedostávalo odpovedí). Odhliadnuc od mojich námietok – autor ponúka sympatický, rozprávačsky kvalitný počin, ktorý má prirodzený spád, napínavé i silné okamihy podnecujúce obrazotvornosť, veľa dobrodružstva, ani slovko nudy a dynamický psychologický rámec.

myelka
22. srpna

Kluci toho vydrželi na ostrově dost...jak málo stačí k prolomení distingovaného chování britského gentlemana v živočišným pudem a krví poháněného divocha...A toto povědomí je schováno ve všech, co bych dělal, kdyby nastala katastrofa, jak bych se zachoval...

Burnettka
21. srpna

Jsem asi jedna z mála koho kniha moc nebavila? Miluji psychologické knížky, ale od této jsem čekala asi tak moc, až mě prostě zklamala. První polovinou jsem se těžko prokousávala a druhá už celkem odsejpala, to nemohu říct. Takže je mi to líto, ale slabé 3 hvězdy.

Roscata
15. srpna

Podle hodnocení jsem od knihy očekávala něco víc. Nebylo to úplné zklamání ale kniha mě nijak nepřekvapila. Možná že kdyby mi bylo o pár let méně měl by na mě příběh jiný účinek.

galadrielin
21. července

Pána much jsem četla před více než 10 lety - půjčila jsem si ho od své angličtinářky, která jej vynášela do nebes (ano, potřebovala jsem si malinko šplhnout). Vůbec nic jsem od četby nečekala, jen ty bezvýznamné plusové body v očích učitelky. A jak mě to překvapilo! Ta věčně nás kárající postarší dáma čte i zajímavé věci! Pán much mě uchvátil, vyděsil, vždycky pro mě bude znamenat určitý přelom v mnou čtené literatuře. Ten naprosto neuvěřitelně uvěřitelný příběh si mě podmanil. A byť jde o čtení v podstatě hrůzné, s láskou na něj vzpomínám. I na svou angličtinářku, které jsem si snad i díky tomu začala mnohem více vážit.

InaPražáková
18. července

Jako alegorie funguje Pán much výborně, zlo je vždycky o krok napřed, protože se zbytečně nezdržuje přemýšlením a mravní demokracie mu zkrátka nemůže stačit. Samotná scéna s Pánem much je děsivá a vynikající.
Psychologicky je to slabší, záporné postavy jsou schematické (včetně klišé rezavých vlasů), o jejich motivech se čtenář nic nedozví, alespoň mně přijde charakterizace "byl od přírody tajnůstkářský", ergo měl sklony ke zlu, neuspokojivá. Jackovy motivy také nebyly podrobnější, než "protože chtěl ovládat lidi". Ale proč chtěl? Kladné postavy jsou mnohem propracovanější. Možná proto, že dobro má za úkol udržovat paměť lidstva, zatímco zlo je divoké a neuchopitelné?

Elyen
10. července

S oč větším očekáváním jsem se do knihy začetla, s o to větším zklamáním jsem se jí pak prokousávala. Ač jsem se v průběhu četby snažila "nahecovat" pochvalnými komentáři, kniha pro mě nepřestala být nudná, nepřirozená, těžko uvěřitelná. Ani k jedné z postav jsem nepřilnula, do jednoho bych je nazvala bandou dementů. Já fakt nevím, jak bychom se všichni v podobné situaci chovali a jestli (a jaké) by mezi námi byly rozdíly, ale něco ve mně křičí, že takhle by to nebylo. Těžko říct, jestli je to jenom zbožné přání...

000nugatovej
10. července

Matně si vzpomínaje, jak jsem před lety tuto knihu četl zejména jako podobenství o tom, že děti nejsou samy schopny bez vedení dospělých žít podle rozumných pravidel, jsem byl připraven hodnotit třemi, maximálně čtyřmi hvězdičkami.

Ale nakonec se mé chápání tohoto románu vylouplo jinak. Začal jsem ho vnímat jako souboj dvou principů zosobněných v ústředních postavách knihy. Ralph (ne dokonalý, vždyť i on se rád přiživí na všeobecné nechuti vůči Čuňasovi) se svou lasturou je zosobněním rozumu, vytváření a vyžadování pravidel a podpory vcelku svobodné diskuse. Jack naopak zosobňuje živočišnost a divošství, vytváří chaos bez respektu k druhým, který překonává svým nevybíravým osobním diktátem. Zprvu to vypadá, že nemá mezi chlapci šanci. Jenže pak, když se objeví obluda, se vše změní. Iracionální strach před neznámem mu napomáhá. A nezastaví to ani Simon, který odhalí reálnou podobu obludy. Skryté pudy jsou uvolněny, civilizační záklopky padly, začíná nadvláda zla. Tohle čtení je dnes tak aktuální, že si kniha zaslouží mé maximální hodnocení.

Mahuleno
04. července

Je až děsivé, co dřímá někde dole zřejmě v každém z nás. Záleží jenom na osobnosti a charakteru člověka, jak moc to vyplave na povrch, bez regulace prostředí. Ale i v tak zvané civilizované společnosti občas bezohlední, bezskrupulózní a manipulativní jedinci získají moc, která poté šíří strach a přináší zlo celému lidstvu.
Zpočátku mi v knize trochu vadily verbální dětské projevy, ale to byl zřejmě autorův úmysl - zdůraznit tím, že sledujeme skupinu dětí!!!

Katranis
03. července

Skvělá ukázka zdivočelých dětí. Perfektní filmové zpracování, obě dvě verze.

Fremr
18. června

Uvěřitelný příběh o tom, že tlupa vždycky musí mít vůdce. I kdyby to bylo jen pár dětí na opuštěném ostrově. Máme to každý v sobě už od dětství. Někdo hlouběji než ten druhý, ale je to tam. Je jedno co je správné a rozumné, hlavní je to, co chceme, teď a tady. Neohlížet se za sebe ani do svého nitra. Děsí nás neznámé věci, to čemu nerozumíme a nebo to čemu nevěříme. Kdyby hlavní postavy byly mladé dívky či ženy, dopadne to úplně stejně. Nedělejte si iluze. Jsme lidé, jedno jestli muži nebo ženy. Všichni se můžeme stát Páni Much, stačí jen vhodná příležitost.

druzickaster
04. června

Výborný a propracovaný příběh demonstrovaný na pubescentních dětech. Ukázka jak tenká může být linie mezi demokratickým "obvyklým" chováním a mezi atavistickým návratem k divošským předkům. Včetně modelu davu, skrývání se za masku a tzv. hromandou zodpověnost. Kniha mě prostě bavila.

SeverusSnape
01. června

Opravdu mne tato kniha neuchvátila,přišlo mi to zdlouhavé a nudné....Není to můj oblíbený styl psaní

denib
01. června

Být na pustém ostrově sama, zešílela bych. Být tam se skupinou lidí, zešílela bych taky. Dokonce si myslím, že kdyby se jednalo o dospělé a ne o děti, bylo by to hodně podobné. V tak extrémní situaci je zřejmě snadné brzy zapomenout na to, co je důležité. Skvěle popsáno, že strach dokáže s lidmi hrozné věci a lidský mozek si ledacos zdůvodní, aby unikl výčitkám svědomí ... Velmi výstižná kniha, kterou jsem četla už několikrát a určitě se k ní zase vrátím.

Ajrad1981
26. května

Umím si představit, že i dítě dokáže zabít, nešťastnou náhodou, v sebeobraně. Nebo když strach a panika ovládne dav (Simon). Ale aby štvali a chtěli zabít svého druha jen proto, že ho prostě nemají rádi, přestože jim nemůže jakkoliv ublížit a jeho jediným proviněním je to, že existuje?! Polámané myšlení by si důvod našlo a racionalizovalo si ho, ale nechce se mi věřit, že tohle je pud, že tohle má každý v sobě. Nechce se mi tomu věřit a přitom mám obavy, že to je pravda...

Aliii
16. května

Na tuhle knihu jsem se chystala hodně dlouho a ke čtení jsem se odhodlala až v rámci čtenářské výzvy. Námět je velmi zajímavý, zpracování za ním ale pokulhává.
Nic to ale nemění na tom, že z příběhu mě mrazí, zvlášť když si člověk uvědomí věk hlavních hrdinů...
Knížka (alespoň mě) nutí k zamyšlení o civilizaci a vývoji společnosti a také o tom, kam jsme to dopracovali, když některým čtenářům zabití a vražda několika dětí nepřipadají až tak kruté čtení, jak předpokládali...

RSR
15. května

Úžasná kniha, alespoň pro mne. Každý čtenář může knihu pochopit tak trochu po svém. Pro mne je to varování o tom, jak může válka dělat z lidí divochy i když se jí přímo neúčastní. Jak touha po moci dokáže zatemnit hlavu. A také o tom, jak mnozí lidé, kterým se nabídne něco líbivého, dokáží zahodit vlastní úsudek a jdou jako stádo za svým vůdcem.

Aimee1
25. dubna

Když jsem někomu řekla, že aktuálně čtu Pána Much, většinou následovalo úžaslé "to je ale prý dost krutý". Kruté to asi bylo v době vydání knihy, ale v současném měřítku toho, co je a co není drsné, je to takový čajíček. Jen pár mrtvol :D každopádně nejde o počet mrtvol, ale o to, co tomu předcházelo a jak snadno se z pár vychovaných britských žáků stane masa zvířat. Zajímavý příběh se spoustou alegorií. Co beru jako mínus, tak fakt, že pro toto vydání byl použit překlad z 60. let minulého století, který ani není moc dobrý. Chvílemi jsem tedy měla pocit, že čtu staré známé foglarovky a Hochy od bobří řeky :) Mně to ani moc nevadí, ale obávám se, že dnešní generaci by to mohlo odradit (ale chápu, tu by možná odradilo, že stříká málo krve...) :D

Danuscka
22. dubna

Děkuji čtenářské výzvě, že mě donutila si tuto knihu přečíst