Pán much

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna,... celý text

Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky? méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/3645/pan-much-ZHu-3645.jpg 4.21529
Originální název:

Lord of the Flies (1954)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Maťa
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (217)

Přidat komentář
galadrielin
21. července

Pána much jsem četla před více než 10 lety - půjčila jsem si ho od své angličtinářky, která jej vynášela do nebes (ano, potřebovala jsem si malinko šplhnout). Vůbec nic jsem od četby nečekala, jen ty bezvýznamné plusové body v očích učitelky. A jak mě to překvapilo! Ta věčně nás kárající postarší dáma čte i zajímavé věci! Pán much mě uchvátil, vyděsil, vždycky pro mě bude znamenat určitý přelom v mnou čtené literatuře. Ten naprosto neuvěřitelně uvěřitelný příběh si mě podmanil. A byť jde o čtení v podstatě hrůzné, s láskou na něj vzpomínám. I na svou angličtinářku, které jsem si snad i díky tomu začala mnohem více vážit.

InaPražáková
18. července

Jako alegorie funguje Pán much výborně, zlo je vždycky o krok napřed, protože se zbytečně nezdržuje přemýšlením a mravní demokracie mu zkrátka nemůže stačit. Samotná scéna s Pánem much je děsivá a vynikající.
Psychologicky je to slabší, záporné postavy jsou schematické (včetně klišé rezavých vlasů), o jejich motivech se čtenář nic nedozví, alespoň mně přijde charakterizace "byl od přírody tajnůstkářský", ergo měl sklony ke zlu, neuspokojivá. Jackovy motivy také nebyly podrobnější, než "protože chtěl ovládat lidi". Ale proč chtěl? Kladné postavy jsou mnohem propracovanější. Možná proto, že dobro má za úkol udržovat paměť lidstva, zatímco zlo je divoké a neuchopitelné?

Elyen
10. července

S oč větším očekáváním jsem se do knihy začetla, s o to větším zklamáním jsem se jí pak prokousávala. Ač jsem se v průběhu četby snažila "nahecovat" pochvalnými komentáři, kniha pro mě nepřestala být nudná, nepřirozená, těžko uvěřitelná. Ani k jedné z postav jsem nepřilnula, do jednoho bych je nazvala bandou dementů. Já fakt nevím, jak bychom se všichni v podobné situaci chovali a jestli (a jaké) by mezi námi byly rozdíly, ale něco ve mně křičí, že takhle by to nebylo. Těžko říct, jestli je to jenom zbožné přání...

000nugatovej
10. července

Matně si vzpomínaje, jak jsem před lety tuto knihu četl zejména jako podobenství o tom, že děti nejsou samy schopny bez vedení dospělých žít podle rozumných pravidel, jsem byl připraven hodnotit třemi, maximálně čtyřmi hvězdičkami.

Ale nakonec se mé chápání tohoto románu vylouplo jinak. Začal jsem ho vnímat jako souboj dvou principů zosobněných v ústředních postavách knihy. Ralph (ne dokonalý, vždyť i on se rád přiživí na všeobecné nechuti vůči Čuňasovi) se svou lasturou je zosobněním rozumu, vytváření a vyžadování pravidel a podpory vcelku svobodné diskuse. Jack naopak zosobňuje živočišnost a divošství, vytváří chaos bez respektu k druhým, který překonává svým nevybíravým osobním diktátem. Zprvu to vypadá, že nemá mezi chlapci šanci. Jenže pak, když se objeví obluda, se vše změní. Iracionální strach před neznámem mu napomáhá. A nezastaví to ani Simon, který odhalí reálnou podobu obludy. Skryté pudy jsou uvolněny, civilizační záklopky padly, začíná nadvláda zla. Tohle čtení je dnes tak aktuální, že si kniha zaslouží mé maximální hodnocení.

Mahuleno
04. července

Je až děsivé, co dřímá někde dole zřejmě v každém z nás. Záleží jenom na osobnosti a charakteru člověka, jak moc to vyplave na povrch, bez regulace prostředí. Ale i v tak zvané civilizované společnosti občas bezohlední, bezskrupulózní a manipulativní jedinci získají moc, která poté šíří strach a přináší zlo celému lidstvu.
Zpočátku mi v knize trochu vadily verbální dětské projevy, ale to byl zřejmě autorův úmysl - zdůraznit tím, že sledujeme skupinu dětí!!!

Katranis
03. července

Skvělá ukázka zdivočelých dětí. Perfektní filmové zpracování, obě dvě verze.

Fremr
18. června

Uvěřitelný příběh o tom, že tlupa vždycky musí mít vůdce. I kdyby to bylo jen pár dětí na opuštěném ostrově. Máme to každý v sobě už od dětství. Někdo hlouběji než ten druhý, ale je to tam. Je jedno co je správné a rozumné, hlavní je to, co chceme, teď a tady. Neohlížet se za sebe ani do svého nitra. Děsí nás neznámé věci, to čemu nerozumíme a nebo to čemu nevěříme. Kdyby hlavní postavy byly mladé dívky či ženy, dopadne to úplně stejně. Nedělejte si iluze. Jsme lidé, jedno jestli muži nebo ženy. Všichni se můžeme stát Páni Much, stačí jen vhodná příležitost.

druzickaster
04. června

Výborný a propracovaný příběh demonstrovaný na pubescentních dětech. Ukázka jak tenká může být linie mezi demokratickým "obvyklým" chováním a mezi atavistickým návratem k divošským předkům. Včetně modelu davu, skrývání se za masku a tzv. hromandou zodpověnost. Kniha mě prostě bavila.

SeverusSnape
01. června

Opravdu mne tato kniha neuchvátila,přišlo mi to zdlouhavé a nudné....Není to můj oblíbený styl psaní

denib
01. června

Být na pustém ostrově sama, zešílela bych. Být tam se skupinou lidí, zešílela bych taky. Dokonce si myslím, že kdyby se jednalo o dospělé a ne o děti, bylo by to hodně podobné. V tak extrémní situaci je zřejmě snadné brzy zapomenout na to, co je důležité. Skvěle popsáno, že strach dokáže s lidmi hrozné věci a lidský mozek si ledacos zdůvodní, aby unikl výčitkám svědomí ... Velmi výstižná kniha, kterou jsem četla už několikrát a určitě se k ní zase vrátím.

Ajrad1981
26. května

Umím si představit, že i dítě dokáže zabít, nešťastnou náhodou, v sebeobraně. Nebo když strach a panika ovládne dav (Simon). Ale aby štvali a chtěli zabít svého druha jen proto, že ho prostě nemají rádi, přestože jim nemůže jakkoliv ublížit a jeho jediným proviněním je to, že existuje?! Polámané myšlení by si důvod našlo a racionalizovalo si ho, ale nechce se mi věřit, že tohle je pud, že tohle má každý v sobě. Nechce se mi tomu věřit a přitom mám obavy, že to je pravda...

Aliii
16. května

Na tuhle knihu jsem se chystala hodně dlouho a ke čtení jsem se odhodlala až v rámci čtenářské výzvy. Námět je velmi zajímavý, zpracování za ním ale pokulhává.
Nic to ale nemění na tom, že z příběhu mě mrazí, zvlášť když si člověk uvědomí věk hlavních hrdinů...
Knížka (alespoň mě) nutí k zamyšlení o civilizaci a vývoji společnosti a také o tom, kam jsme to dopracovali, když některým čtenářům zabití a vražda několika dětí nepřipadají až tak kruté čtení, jak předpokládali...

RSR
15. května

Úžasná kniha, alespoň pro mne. Každý čtenář může knihu pochopit tak trochu po svém. Pro mne je to varování o tom, jak může válka dělat z lidí divochy i když se jí přímo neúčastní. Jak touha po moci dokáže zatemnit hlavu. A také o tom, jak mnozí lidé, kterým se nabídne něco líbivého, dokáží zahodit vlastní úsudek a jdou jako stádo za svým vůdcem.

Aimee1
25. dubna

Když jsem někomu řekla, že aktuálně čtu Pána Much, většinou následovalo úžaslé "to je ale prý dost krutý". Kruté to asi bylo v době vydání knihy, ale v současném měřítku toho, co je a co není drsné, je to takový čajíček. Jen pár mrtvol :D každopádně nejde o počet mrtvol, ale o to, co tomu předcházelo a jak snadno se z pár vychovaných britských žáků stane masa zvířat. Zajímavý příběh se spoustou alegorií. Co beru jako mínus, tak fakt, že pro toto vydání byl použit překlad z 60. let minulého století, který ani není moc dobrý. Chvílemi jsem tedy měla pocit, že čtu staré známé foglarovky a Hochy od bobří řeky :) Mně to ani moc nevadí, ale obávám se, že dnešní generaci by to mohlo odradit (ale chápu, tu by možná odradilo, že stříká málo krve...) :D

Danuscka
22. dubna

Děkuji čtenářské výzvě, že mě donutila si tuto knihu přečíst

Blahona
21. dubna

Knihu proslavilo téma, které zpracovává. Jak se z obyčejných britských chlapců na opuštěném ostrově stane stádo a z jednotlivce bestie, která se neštítí zabíjet. Nutí také k zamyšlení, jak snadno může ve zdánlivě nevinných dětech klíčit zlo. Má to být alegorie na vznik totalitní společnosti. Tolik k myšlence, která je skvělá. A to je asi všechno, co mi na této knize přijde opravdu dobré. Jinak mi autorův styl psaní připadal velmi průměrný až podprůměrný. Kniha mě celkově hodně nudila. Musela jsem se nutit, abych ji přečetla do konce. Teprve závěr dostal trochu dynamiky. Ale pokud bych si odmyslela skvělé téma, tak je to pro mě spíš podprůměrná kniha.

MartinaP1984
20. dubna

Podle hodnocení jsem čekala, že to bude lepší. Nápad skvělý, zpracování bohužel horší. Možná je to kvůli rozsahu, který nedal šanci na nějaké hlubší popsání myšlenek či děje. Není to špatné, ale spadá to do kategorie "nenadchne, neurazí". Nevím, zda se ke knize někdy v budoucnu vrátím.

Richisa
16. dubna

U této knihy jsem čekala hodně temné početní, ale tohle všechno předčilo...Mám o málo mladší syny než jsou nejmladší mrňouskové v knize a celou dobu četby jsem trpěla představou, jak by se asi oni prali se svými strachy na pustém ostrově... No, brr... Hlavní postavy jsou ztělesněním různých typů lidí Ralph, vmanévrovaný do role vůdce, se snaží zastoupit aspoň trochu dospělé a postarat se o ostatní. Čuňas, velmi chytrý a vnímavý, jen kvůli brýlím a astmatu ho nikdo není ochoten poslechnout, navíc se není schopen zapojit do jakéhokoliv rozumné činnosti. Jack, který nesnese prohru a projev jiného názoru a Simon, snažící se pomáhat Ralphovi a leccos mu dochází, ale není to schopen říci přede všemi, proto je všem pro smích. Konec je až příliš idilický, ale nechtěl -li autor nechat Ralpha zemřít, asi to nemohlo dopadnout jinak. Super kniha - doporučuji.

Book_Worm
09. dubna

Tahle kniha předčila má veškerá očekávání! Nejprve jsem si myslela, že to bude něco na způsob Dva roky prázdnin od Julese Verna, ale omyl, ani náhodou to není to samé! Hlavní postavy, Ralph, Čuňas, Simon a Jack, ke každé jsem si vytvořila vztah a názor. Ralph jako rozhodný a odvážný kluk, bohužel nedokázal ovlivnit ostatní jako Jack, který je vyloženě krutý a diktátorský. Čuňas, chudák s astmatem, poněkud tlustý, ale velice moudrý, si díky svému vzhledu nezískal moc přízně a zamlklý, ale hloubavý Simon (který si mě opravdu získal) taktéž. Celá kniha má obrovskou hloubku, kterou když pochopíme, nebudeme moct uvěřit, že někdo něco takového dokázal napsat. Pan Golding si rozhodně zaslouží uznání za tohle veledílo, které by si měl přečíst každý. Doporučuji!

saumur
06. dubna

Uf, uf... hooodně těžké čtení a ještě těžší rozhodování, zda knihu odložit nedočtenou. Nebýt čtenářské výzvy, nedočtu. V doslovu je Golding přirovnáván ke Kafkovi nebo Proustovi a to opravdu sedí.

Galadwen
29. března

Knihu jsem si vybrala stejně jako předchozí komentující do knižní výzvy, ale popravdě jsem od ní čekala víc, takže zklamání. Poslední asi tři nebo čtyři desítky stran jsou velmi sugestivní a temné, věrohodně je popsané stádní chování zfanatizovaných hrdinů... Ovšem předtím mi připadalo, že jde děj od ničeho k ničemu, situace a dialogy se neustále opakují a morální či psychologický přerod chlapců (za zřejmě poměrně krátkou dobu na ostrově) se mi zdál dost málo uvěřitelný. S autorovým stylem jsem se úplně nesžila, nejvíc mi vadilo, jak děj skáče od jedné postavy k druhé v rámci jedné kapitoly, aniž by to bylo nějak graficky odděleno, což zhoršuje orientaci v textu.

vanilka231
22. března

Knihu jsem si vybrala pouze na základě toho,že obsahuje téma ze čtenářské výzvy,jako kniha odehrávají se na ostrově...nevěděla jsem co mám čekat,ale tohle byla pecka...šokující pecka...doporučuji a od autora si ještě určitě něco přetu!

drackol
22. března

Navzdory vysokému hodnocení, které kniha má a kvůli kterému jsem se těšila na zajímavou četbu, jsem byla zklamaná. Nemohla jsem se do knihy začíst, příběh mi připadal zdlouhavý a nudný, chování a myšlení postav nereálné a nepřirozené. Pointa příběhu je sice zajímavá, ale forma psaní mě odrazovala natolik, že jsem se musela nutit, abych knihu vůbec dočetla.

GreenMagritte
05. března

Golding si změrně vybral skupinku britských chlapců, aby zbořil mýtus o „čestném britském chlapci“. Ne nadarmo je zde spojitost s oblíbeným viktoriánským románem Korálový ostrov s hlavními postavami Ralphem a Jackem, který popisuje, jak chlapci všem nástrahám „čelí s čítankově příkladnou britskou chrabrostí a křesťanskou ctností, takže v závěru nad jejich hlavami září aureola dokonalosti“ (Nenadál, Radoslav. Od barbarství k civilizaci nebo opačně?. In Pán much. Praha : Naše vojsko, 2010. S. 250). Elementární skupina chlapců Goldingovi slouží k popsání základních protichůdných tužeb v lidské společnosti. Na jedné straně je zde snaha žít v míru, demokracii a uznávat morální hodnoty, nakonec ale vítězí právo silnějšího, vyhrožování a prosazování vlastního názoru bez ohledu na ostatní. Pán much tak představuje mistrnou analýzu konfliktu mezi jednotlivcem a skupinou, mezi demokracií a diktátorstvím.

dzejbi
02. března

Jak se z civilizovaných hochů žijících ve světě pravidel a zákonů stane nekontrolovatelné stádo v zajetí barbarství a diktatury. Člověk se může dušovat, že to přeci není možné, ale pod rouškou jsme dost možná stále divoši. Stačí nás vysadit daleko civilizace a naše pravé já vystrčí své ostré drápky.

Kniha je dobře vystavěná, nicméně s popisnými částmi jsem měl potíž - nedaly se číst plynule.

martina.culik
24. února

Kniha vyjadřuje, že i dobře vychovaní mladí Angličani (i když zatím jen děti) se nemusí vždy chovat jak gentlemani a mohou klesnout k mnohem primitivnějším pudům. Prý měl být Pán Much mimo jiné reakcí na knihu Korálový ostrov, kde jsou právě chlapci "bez poskvrnky". Otázkou je, která z těchto teorií je pravděpodobnější, ale to už je na každém čtenáři, aby posoudil sám.

Brace
22. února

Kniha má jedinou výhodu: je stejně stará jako můj fotřík. Před 63 lety mohla překvapit, v roce 2017 je to ovšem těžká bída. Nic moc zábavná příběhová linka, naprosto otřesné dialogy a nudný happy endový závěr. Jelikož je v doslovu napsáno, že se pravděpodobně jedná o autorovo nejlepší dílo, rázem ztrácím zájem pokračovat v Goldingových knihách.

Archa
18. února

Není nic děsivějšího než dítě co ztratí nevinnost a promění se na divocha!!

DiLay
17. února

No teda pardón ale tohle je opravdu přechválená kniha.
Začátek byl dobrý. To mě bavilo. Navíc jsem četla skoro všechny recenze a říkala jsem si : jó to bude fakt dobrá kniha na konci se to zvrtne ve vraždění atd...pár negativních hodnocení jsem neřešila. Ale asi jsem měla...Od asi 120 strany hrozná nuda...ale chtěla jsem to dočíst. Pořád jsem čekala nějaké BUM ! Žádné BUM se bohužel nekonalo. Okolo 240 strany jsem se zase začetla,protože mě zajímalo co bude s hlavní postavou. Co by s ní asi mohlo být?! Vůbec nic! Konec? FACEPALM! Ten byl fakt strašný. Pan Golding už asi nevěděl co s dějem , lépe řečeno s hlavní postavou tak tam mrskl důstojníka, který je nejspíše zvyklí na taková setkání s divochy , kteří se zabíjejí :D Navíc se nic tak extra drsného nedělo a ani tam nebyla žádná postava, které bych vyloženě fandila.

babicka_amalka
16. února

dodnes mě z té knihy mrazí