Pán much

25.10.2025

Pán much není lehké čtení. Goldingův román o skupině chlapců ztroskotaných na ostrově sice působí jako dobrodružství, ale ve skutečnosti jde o temnou alegorii lidské společnosti. Děj je pomalý, zaměřený spíš na myšlenky a filozofické otázky než na akci. Přiznávám, že jsem knihu dříve několikrát nedočetl, ale audiokniha od Tympana v podání Michala Zelenky mě konečně udržela až do konce. Zelenkův přednes dává textu sílu i napětí. Pán much není pro každého, ale kdo má rád knihy s hlubším přesahem, ten v něm najde silný a znepokojivý zážitek.

Krásná alegorie na to, jak těžké je ve společnosti udržet demokracii, znázorněná na dobrodružném příběhu skupiny chlapců.

Měla jsem nejspíš přehnaná očekávání, námět mi totiž přišel velmi zajímavý, ale toto zpracování na mě působilo zdlouhavě a nudně. Kniha, i když jsem ji nedočetla a nevím, jak skončila, pokračovala tak, jak jsem si představovala.
Většina se chce nechat vést, ale jen v případech, kdy jim to vyhovuje. Pokud musí vyvinout nadměrné úsilí, tak se jim to nakonec nelíbí, i když to v konečném důsledku má pro jejich budoucnost větší smysl.

Knížka mi byla vřele doporučena, ale bohužel mi nesedla. Děj je čtenáři servírován jakoby skrz tlusté mléčné sklo - popis je podivně lyrický, probíhá v náznacích a často není příliš srozumitelný. Psychika a uvažování hlavních hrdinů neodpovídá jejich věku a postavy se v některých situacích chovají nelogicky. A přerod od slušných kluků k hajzlíkům mi přišel nevěrohodný. Když srovnám Pána much s Verneho Dva roky prázdnin, tak druhá jmenovaná je pro mě o parník lepší.

To je hrozně smutná kniha a v podstatě v ní chybí katarze.

Nadčasová klasika. Čtení pro čtenáře všech generací s hlubším posláním, ze kterého až mrazí (knihu nemůžete vnímat jen jako dobrodružnou).Bála jsem se, že to skončí ještě hůře, ale Golding přece jen přichází na závěr s nadějí. Americká filmová adaptace z roku 1990 je opravdu slabší a od původní knihy se leckdy odchyluje, v některých momentech je prostě "americká". Knihu bych doporučila jako četbu pro středoškoláky k maturitě.

Kdysi dávno jsem viděl film a připadal mi podařený. Myslel jsem si, že kniha, anebo dokonce audiokniha bude lepší. V tomto případě tohle pravidlo nezafungovalo. Kniha totiž obsahuje dost detailní popisy místa děje a postav. Film toto nepotřebuje a více se věnuje postavám a příběhu.
Začíná to jako běžná kniha pro mládež a mohla by tak i pokračovat. Skupina kluků se ocitne na opuštěném ostrově, hladem ani žízní netrpí (kupodivu). Jenže tahle parta kluků se chová dost divně. Asi si nikdy nepřečetli nic od Jaroslava Foglara, takže se to zvrhne. Najednou je z toho vlastně alegorie na to, jak se snadno může zhroutit lidská (demokratická) společnost, pokud se tam najde vyloženě toxická osoba a jestliže se proti ní nenajdou účinné nástroje.
Pokud se čtenář prokouše těmi detaily až na konec, vyvine se z toho celkem dobrý horor s ponaučením: Pečujte o slušnou společnost a dávejte si pozor na mizery.

Konečně jsem se v dospělosti dostala k Pánovi much a je mi líto, že jsem dílo nečetla spíše na střední. Zapůsobila by na mě daleko více než teď, kdy už jsem na toto téma četla více knih.
No...nemůžu říct že bych byla nadšená. Děti mě rozčilovaly, měla jsem chuť je profackovat a zesmesnit toho debila Jacka, který si tam honil triko. Asi to byl autorův záměr, ok to se povedlo.
Co mě ale vadilo víc bylo jejich nelogické chování, takhle se přece nikdo nemůže chovat po pádu letadla. Hele spadlo s nama letadlo jdeme si hrát.
Žádná z postav mi nebyla po chuti, jen na konci příběhu jsem samozřejmě samozřejmě fandila "dobru".
Bohužel v době, kdy děti opravdu páchají zločiny a zabíjejí lidi me toto nijak nesokovalo, i když mi teda při některých scénách běhal mráz po zádech.
Skvělé zvladnuta symbolika.

Přečteno v originále i přeložené do češtiny. Pán much není příliš rozsáhlým dílem, obsahuje přitom spousty podnětů k zamyšlení. Zdánlivě se podobá Orwellově Farmě zvířat, především alegorickým vyobrazením realistické antiutopie prostřednictvím něčeho nevinného (hospodářskými zvířaty X ztroskotanými dětmi). Zatímco Orwell se ale snažil čtenáře upozornit na nebezpečí totalitních režimů, Golding jednoduše nevěřil v lidskou dobrotu a Pánem much kritizoval člověka jako takového. Obě díla, ideologická Farma zvířat a spíše existencionálnější Pán much, tedy vyznívají značně odlišně. V textu Pána much se i kvůli všudypřítomnému pesimismu skrývá spoustu zajímavých myšlenek, často pouze naznačených, a je velmi obohacující si po přečtení této knihy dohledat různé výklady a interpretace jednotlivých atribut a momentů (mušle, brýle, prasečí hlava...). Za mě vřele doporučuji (a naopak nedoporučuji filmovou adaptaci z roku 1990, která je dosti jiná a veškerou symboliku zoufale postrádá).

30.05.2025

Posloucháno jako audiokniha a to jediné mě zachránilo. Tištěnou knihu bych asi nedočetla. Vadilo mi tam spousta věcí - nesympatické postavy, spousta informací byla čtenáři sdělena jen symbolicky, nekonečné téměř básnické popisy na úkor děje, podivné chování dětí (reakce na zřícení letadla) atd.
ČV 2025 - Kniha z roku, ve kterém se narodil jeden z rodičů (1954)

2,5* V případě této knihy jdu bohužel hodně proti proudu nadšených recenzi. Já jsem se po celou dobu do knížky vůbec nezačetla a i když jsem chápala a vnímala přesah, který měla přinést, tak mě bohužel vůbec neoslovila. Pokud mám zmínit pozitiva knihy, tak určitě gradující napětí, které je velmi dobře zachyceno, také nadčasové poselství o společnosti, moci a lidské přirozenosti je v knize jasně zřetelné. Negativ bych našla více, například brutalita, která je u dětí až zarážející. Dále mě nezaujal ani nejednoznačný konec a pak také zdlouhavý začátek. Ještě musím zmínit symbolické postavy místo realistických, to mě také neoslovilo. Za mě k přečtení doporučit nemůžu.

Kniha držiteľa Nobelovej ceny, do ktorej som sa nevedel dobre začítať. V tejto knihe nenájdete príbeh stroskotancov, ktorí sa snažia prežiť a bojujú s prírodou. V tejto knihe bojujú hrdinovia medzi sebou. Príbeh je trochu drsnejší a je o deťoch ktorí prežijú haváriu lietadla a ocitnú sa na pustom ostrove. Je o tom ako rešpektovať rozhodnutia a voľby ostatných, resp. ako ich ignorovať a porušovať. Je o sile moci a o tom ako sa správajú ostatní, ako málo stačí, aby sa všetko zvrhlo. Z tohto pohľadu je to nadčasové dielo, ktoré ukáže ako ľahko sa dá manipulovať s ľudmi, čo všetko dokáže moc a kam až dokáže človek zájsť.

Věřím tomu, že v době vydání to musela být opravdová bomba, ale řekl bych, že v dnešní době úplně neobstojí, anebo, a to je pravděpodobnější, nejsem schopen dílo plně docenit. Kdybych nevěděl, že se jedná o kultovní dílo, řekl bych, že se jedná o solidní dobrodružný příběh.

Na první pohled jednoduchou zápletku dokázal Golding přetavit ve strhující román s hlubokými přesahy daleko za hranice ostrova. Příběh otevírá řadu palčivých a nadčasových otázek – od antropologického tématu křehkosti a jen zdánlivé stability lidské civilizace, přes sociologickou problematiku davového chování a leadershipu, až po psychologickou analýzu touhy jedince po moci a ovládání druhých. Nevyhýbá se ani filozofickým otázkám etiky, morálky a zabíjení (vraždě). A činí tak způsobem, který čtenáře zcela pohltí a nepustí – ani po dočtení.

tak tohle řadím mezi přehajpovaný knihy. a nebo už je moc stará a nedokážu správně ocenit třeskutost tohoto díla ve své době. ale na to, kolik odkazů na dílo nebo doporučení jsem dřív zachytila....tak jsem si pak celoou dobu říkala, kdy se z týhle klukovský dobrodružný knihy stane TO. no a nestalo. ale na druhou stranu píšu tento komentář asi rok po přečtení a k mýmu vlastnímu překvapení cejtim určitej resket a závažnost některých témat. takže asi dobrý a prostě jenom nepřiměřená očekávání z mý strany

Vůbec se mi to nelíbilo!! Začátek takový utahaný, závěr zase děsivý. Poslední kapitoly jsem se snažila přečíst co nejrychleji, abych už měla ty hrůzy za sebou. Knihu obratem posílám pryč, nechci se k ní nikdy vracet.

(SPOILER) Dala jsem 3.5, ale vlastně za to, jak na mě ta knížka působila. Vlastně mě děsila a nejhorší je, že tomu i věřím. Že se v lidech tváří v tvář nebezpečí a zoufalství objeví zvířátko, někdy pomůže vyhrát, někdy může způsobit to, co na ostrově. U dětí je to ještě horší.

Velmi zajímavá knížka, rozhodně to není chvílemi snadné čtení, místy se zdá, že se ani nic neděje a dít nebude, ale najednou se člověk začte, pohltí ho atmosféra a pak už to jede a jen s napětím sledujete, jak to může skončit.
Další rozměr kniha získává, když se zamýšlíte nad tím, co všechno má v sobě člověk ukryto, kde je hranice, kdy je ochotný ztratit svou lidskost a dá volný průchod svým zvířecím pudům, jak moc je každý z nás ovlivnitelný a jak moc pevný ve víře v sebe sama. Rozhodně ve mně tato kniha ještě dlouho rezonovala.

Ve svých skoro 50 letech si pouštím v audioverzích klasiku, tentokrát přišla řada na Pána much. Příběh začíná na ostrově, v náznacích se i dozvídáme, kde se tam vzaly ty děti a do jakého období je zasazen. Zpočátku jsem se musel příběhem doslova pronudit, téměř jsem ho odložil, protože nekonečné popisy přírody, pobřeží, mi přišly příliš košaté a rozvláčné, přitom děj nikde. Postupně ale začalo docházet k tomu, k čemu celá ta předehra směřovala, úžasný ostrovní ráj se začal měnit. Častokrát jsem se zamyslel a srovnával vývoj téhle dětské skupinky s vývojem reálné společnosti, ten často zoufalý a marný boj opatrného, nejistého a kritického rozumu proti primitivním pudům, které jsou nám všem vrozeny. Jak snadné je poslouchat hlasitější a krutější Vůdce nabízející chléb a hry, jak snadné je najít neznámou a všudypřítomnou hrozbu a děsit s ní lidi, kteří pro strach vypínají rozum, jak snadné je zahodit budoucnost podmíněnou potem a slzami výměnou za aktuální výhodnou a pohodlnou nabídku bez budoucnosti. Jak snadné bylo v bezhlavé a spalující touze po moci zapomenout na všechno a bezmyšlenkovitě si zničit životadárný ekosystém, zničit naději, že je někdo zachrání. Jak snadné je zapomenout na pravidla a poddat se lákavé anarchii řízené primitivní silou, kde může i ten poslední s dostatečně ostrým klackem uspět. Spisovatel dobře vystihl myšlenku a angažování skupinky dětí, bytostí ještě ne příliš poznamenaných životem, a řeklo by se čistých, tomu dalo nový rozměr. Jsem rád, že jsem knihu neodložil, stojí za přečtení a určitě k zamyšlení, tím víc, čím jsem starší a vím, jak to ve společnostech a skupinách lidí funguje. Zajímalo by mne, jak příběh vnímá pubertální či adolescentní jedinec, co si z něj vezme, zda mu dojde, jak vlastně mohl skončit ... pro všechny.