Pán much

23.05.2011

Od důstojně vychovávaných chlapců konzervativní společností, až po barbary neštítící se ani toho nejhoršího zločinu... O lidských pudech, které častokrát předčí rozum a smysl pro realitu. Neochvějně hrůzné dobrodružství, které není zdaleka tak úžasně nevinné ale naopak ohromujícím způsobem reálné. „Zabijem svini podřežem, ať krev stříká pod nožem.“

14.05.2011

Na tom malém vzorku dětí na ostrově se děsivě odráží celá lidská společnost. Nezkrotná touha po absolutní moci, bezzubost a dlouhodobá neudržitelnost demokratických hodnot, pokud nejsou zabezpečovány zase silou. Moc nad jinými lidmi člověka dokáže naprosto změnit a ovládnout a dotyčný je často ochoten zapomenout na morální zásady vtisknuté výchovou a prostředím ve kterém vyrůstal, pokud se ocitne v naprosto odlišném světě...
Z téhle knihy jsem nadšená. Přečetla jsem ji takřka jedním dechem a určitě se k ní v budoucnu ráda vrátím. Mohu ji všem vřele doporučit.

06.05.2011

Je to skvělá kniha a myslím, že není daleko od pravdy - člověk - a i dospělý - by toho, co Golding představuje, byl
snadno schopen. Lidé jsou divoši - vytvořili si ohrádky zákonů, nařízení, práv, povinností, morálky atd. - touto
ohradkou se chrání před vnějším světem, ale zároveň, a to možná hlavně, se jí chrání před sebou samými. Tato kniha působí skutečně jako mýtus, obrazné ztvárnění skutečnosti. Pána much lze interpretovat mnoha způsoby a vždy nám něco předá. Kniha je děsivá, mrazivá, ale bohužel pravdivá. Pán much je člověk sám? Je to ostrov - jenž je představen hlavou kance? Nebo je to Jack, Ralph? Nebo je to zlo samo, které číhá v člověku - jeho touha po moci?Pán much prostě znamená - pán ničeho, pán, který není pán a myslí si, že jím je.
Na konci už to nejsou stejní lidé, prošli iniciací a jak je psáno v závěru - ztratili nevinnost.

16.01.2011

Skvělý román o tom jak je tenká linie mezi civilizací a barbarstvím, jak i slušně vychované děti z anglické školy mohou během chvíle zapomenout na veškeré morální zásady. Jedna z knih, která mě naprosto dostala.

08.12.2010

Děkuji povinné četbě za to, že jsem si ji musela přečíst, rozhodně toho nelituju! Tuto knížku mám velice ráda, skrývá v sobě lidskou zlobu, demokracii a absolutismus a také brutalitu a když se tyto dvě varianty zvrhnou, dopadne to nečekaně. A navíc v dětském podání.

Kniha, která rozhodně stojí za to přečíst. Nejen, abyste zjistili, kdo je to vlastně Pán much, ale také kvůli tomu, abyste si uvědomili, že zlo číhá v každém z nás...S každou kapitolou se situace vyhrocuje čím dál víc a v poslední už máte pocit, že samým napětím prasknete.

30.11.-0001

Platí to pro společnost jako celek, ať už je národnost jakákoliv. Strašné je na tom, že tady se jedná o společnost dětí. Dětská nevinnost ovšem už asi začíná být čirá utopie.

30.11.-0001

Dva roky prázdnin hóódně jinak!!!
Nerozumím proč by měla být kniha obrazem zrůdnosti západní civilizace? Nemyslím,že podobné stereotypy chování jsou výsadou západu, východu, Britů, Laponců, Čechů, dětí anebo dospělých.
Zákony džungle jsou neúprosné a rozum i cit jsou potom spíše na obtíž.

Krásně to napsal Jack London v knize Tulák po hvězdách.

...Člověk jako jednotlivec neučinil za posledních deset tisíc let žádný morální pokrok. ...Pod tenkou slupkou mravnosti, kterou si vyleštil na svém povrchu, je to týž divoch jako před deseti tisíci let...

30.11.-0001

On ten Golding nezobrazuje ani tak zrůdnost dětí, jako zrůdnost celé západní civilizace. Vždyť to byly přece anglické, dobře vychované děti, které se na ostrově začaly zabíjet. A tragikomiku celé knize dodává i to, že ten ostrov je v podstatě baštou míru, poněvadž pokud mě paměť nešálí, ve světě zuří válka.

30.11.-0001

Tak tahle knizka me opravdu zaujala a to z jednoho prosteho duvodu....Golding na ni perfektne ukazuje jak se muze stat i z ditete stvura. pokud uciti, ze ma nad nekym moc a zacne ji zneuzivat az barbarskym zpusobem...,