Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png
4
2850
451
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Na jednu stranu pěkná ukázka "vývinu civilizace", bylo hezky vidět ten přechod z civilizovaných chlapců na tlupu divochů. Na druhou stranu mi první polovina knížky přišla nudná a druhá poněkud přitažená za vlasy, neboli spíše vyhnaná do extrému. Ty extrémy mě tak vykolejily (pořád jsem si ke konci říkala, že to je už trochu moc), že jsem knížku dočítala spíše jako text, který si autor vymyslel, než jako příběh, což se mi u knížky stalo poprvé. Ale i tak jsem ráda, že jsem ji přečetla, byl to pěkný námět k přemýšlení.
Strhující příběh o tom, jak blízko číhá ve společnosti a v každém člověku zlo. Přečetl jsem jedním dechem.
Mrazivý příběh. Čtenář si musí uvědomit, že jej autor zamýšlel jako alegorii, jinak by na něj padala deprese. Doporučuji k přečtení, ale rozhodně to není čtení na dovolenou.
Jakmile někdo někde ztroskotá na pustém ostrově, je to knížka pro mě. Když se k tomu přidá ještě skvěle propracovaná psychologie postav, je to vážně skvělá četba. Místy to bylo drsné, vždyť to byly jen děti, ale realita prostě není vždy příjemná.
Pomalu ale jistě se začínám zamilovávat do alegorie. Pán much je toho názornou ukázkou. Nelze si nevšimnout, jak skupinka uličníků snažící se přežít na ostrově, jakožto demokratickým způsobem, zdivočí. Mladší nedorostenci tupě naslouchají a přidávávají se na špatnou stranu k "divošskému náčelníkovi" ze strachu, z hlouposti, z nevědomosti a také jen pro to, aby šli slepě s davem. Místo toho, aby se společnými silami snažili zachránit si svůj holý život. Nakonec to přeci jen vyústí ve šťastný konec, jsou zachráněni...bohužel, ne všichni. Paradoxně to nepřežili ti, co se po celou dobu snažili myslet logicky a chtěli pro všechny jen to nejlepší.
Ostatně, tak to většinou dopadá vždycky.
Vemte skupinku slušných lidiček a vypusťte je do džungle bez jakékoliv známky civilizace a budete se divit co v sobě dokáží lidé probudit. Výborná studie chování skupiny lidí v těžké situaci která je o to zajímavější, že tu jde o malé kluky. Hned se nám vyprofiluje vůdce, jeho poskoci, rebelové, první známky primitivního náboženství, boj o moc s pěknou dávkou krvelačnosti. Skuteční lidé bez pozlátka, takový jsme všichni. Divoši držení na uzdě "civilizací".
Aj napriek veľkej snahe a úsiliu, som nedokázala prísť tejto knihe na chuť. Sama som prekvapená, vzhľadom k jej vysokému hodnoteniu a skvelým názorom, že nech sa akokoľvek snažím, ja jej pozitíva nenachádzam.
Prvé stránky, hovoriace o stroskotaní detí, a ktoré popisujú ostrov som brala ako dobrý štart k sľubne sa rozvíjajúcemu deju, ktorý akosi ani do polovice knihy neprišiel. Moje nadšenie začalo veľmi opadávať a musím priznať, aj keď sa mi to ťažko píše, že som sa nudila.
Je síce pravda, že keď sa čitateľ hlbšie zamyslí a predstaví si tú nemilú skutočnosť, čo sa stalo z "Goldingových detí", tak je to predstava viac než desivá, ale predsa.......ja som to nemohla pobrať, už len vzhľadom k tomu, že šesť až dvanásť ročné deti sú ešte príliš naivné, príliš detské a príliš málo schopné niečoho tak hnusného, ako je to práve v Pánovi Much. Veľa krát ma napadlo, že Golding vložil do úst deťom slová dospelých a taktiež ich činy sa vôbec nepodobajú činom detským, práve naopak.
Jednoducho sa mi to nepáčilo a nič na tom nezmení ani fakt, že Golding chcel poukázať práve prostredníctvom tak nevinných duší na tyraniu, fanatizmus a zlo skryté v nás ľuďoch, čím jeho snaha predpovedať nepríliš peknú budúcnosť, vytvorila vo mne blok, pretože ja stále verím v lepších ľudí a ešte krajší svet.
Skvělá kniha. Se svou pamětí bohužel 90% přečteného zapomenu, ale tenhle příběh mi utkvěl v hlavě a často na něj vzpomínám. Nastavuje nám zrcadlo tak nějak nenuceně. Nemoralizuje, nesoudí, jen nám tak mezi řečí sdělí s lehkým povzdechem to, jací možná jsme a my přitom celou dobu doufali, že nejsme.
Moje oblíbená kniha, navíc jsem měla to štěstí, že jsem si ji vytáhla u maturity. Začátek mě nebavil, nicméně po přelouskání třiceti stran mě naprosto strhla. Úžasný román o tom, jaký člověk ve skutečnosti je a co je ve skutečnosti brzdí.
Je těžké si přiznat, že i "slušní chlapci z pěveckého sboru" se mohou změnit ve zrůdy, schopné vraždit. Mohou. Když je k tomu situace a zákony sebezáchovy donutí. Úděsné, ale pravdivé podobenství.
Teda, čekal jsem, že to dopadne trochu jinak po tom závěru, ale i tak dávám za pět. Silná ukázka toho, jak rychle dokáže vymizet veškerá civilizovanost.
Kniha se mi líbila. Doporučila bych ji jako "povinnou" četbu už na druhý stupeň základních škol. Myslím si,že v letech dospívání by se mi kniha líbila ještě víc. Narozdíl od některých čtenářů nesdílím názor,že popisy ostrova jsou nudné a že si ho i přes autorovu snahu nedokáží představit. Já s tím žádný problém neměla.
I děti bez nadvlády rodičů začnou sestavovat společnost postavenou na určitých principech. V první řadě vedou nejsilnější jedinci...postupně se jim ale ta společnost začne rozpadat, až se o společnosti nedá mluvit.....je to už dávno co jsem to četla, ale vryp v mé mysli je hodně hluboký....chudák Čuňas!
Moc jsem si nedokázala představit ten styl, jakým bude sepsán příběh malých dětí, která ztroskotají na opuštěném ostrově bez dospělých a začne se v nich projevovat divošství. Pan Golding to ale napsal bravurně. Vlastně nám to nepřijde vůbec zvláštní. Je skvělé, že zachoval dětské jednání, i když se z mnohých stávají lovci (a to nejen zvířat). A je to asi to, co na této knize nejvíce obdivuji - ta ,,přirozenost", s kterou je dílo napsáno. Vím, že za příběhem je nutno hledat především jeho symboliku, ale mě oslovil i samotným dějem, který mi přijde docela i reálný, protože lidské vlastnosti se rychle dokážou měnit a přizpůsobovat prostředí, ač jsme dětmi nebo dospělými.
"Nazdával som sa, že na skupinu anglických chlapcov bude lepší pohľad ako na... totiž..." paralyzujúca veta, ktorá v sebe nesie práve tú vieru, ktorú vkladáme do oltáru menom ľudstva. Netuším čo vyzdvihnúť v tomto románe najprv: napísal som ti to poznámkovo: štatút moci a zvrchovanosti, rozdelenie spoločnosti lovcov a zberačov ako hodnota a protihodnota sily kontra rozumu, pozadie dobrodružného Verne románu s dohrou S. Kinga a podobne. A keďže na každú s týchto poznámok sa dá dlho diskutovať, pripojím len pár poznámok, ktoré mi vadili: zaradenie charakteru Bravča, ktorý má predstavovať ku koncu racio a rozum, na začiatku knihy však pôsobí len ako tmel na nenávisť medzi chlapcami + Ralph ho tak neberie tj. koncepcia postavy sa v autorovej mysli zrejme vyvinula v priebehu písania, niekedy nútená snaha o dobrodružnosť + opisy prírody.
Po přečtení této knihy mě napadlo jako shrnutí obsahu knihy "v jednoduchosti je krása". Příběh o ztroskotání několika dětí na pustém ostrově bez kontaktu s civilizací se nesnaží být nějakým pompézním dobrodružstvím, ale jednoduchým pokusem o přežití, který od začátku dává tušit, že asi neskončí příliš úspěšně. Hlavní postavy jsou vybrány tak, aby v interakcích kontrastovaly, čímž příběh graduje až do konečného extrému. I když je děj relativně předvídatelný, na zajímavosti mu to neubírá a je čím dál těžší se od knihy odlepit.
Ze začátku mě kniha hned nechytla, ale ve finále jsme moc rád, že jsem ji nezaklapl a dočetl do konce. Výborné dílko.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Pořád váhám, jak mám knihu hodnotit. První část knihy mi nepřišla příliš záživná, v polovině se to zlomilo v ukázku přerodu civilizovaných kluků v bandu divochů, kteří lační po krvi a zvysoka kašlou na nějaké zásady. Jen mi to chování nějak nesedí k tak mladým dětem, možná, kdyby těm nejstarším bylo dejme tomu 15 nebo 16 let, působilo by to na mě věrohodněji. Přeci jen jsem měla problém představit si přibližně dvanáctiletého klučinu s oštěpem v ruce, jak pronásleduje další dítě.
Poté mi ještě úplně nesedl konec, deus ex machina, když nevíme, jak to ukončit, postavíme na pláž námořního kapitána. Po výborně popsané šílené honbě skrz hořící ostrov mi to přišlo jako ledová sprcha a mírné zklamání.
Když odhlédnu od těchto věcí, je Pán much dobrý a v konečném důsledku děsivý příběh. Nutí člověka k zamyšlení, zda v sobě také neukrývá to zvíře, které by se při absenci civilizace nakonec dostalo na povrch a pomalu zničilo vše lidské v nás.