dearkiki profil

Kdo jsem

Knihy miluji již od dětství. Moji rodiče neustále vzpomínají, jak jsem po nich místo hraček vyžadovala přečtení nějaké knížky. Samosebou, přestalo mne bavit spoléhat se na cizí pomoc a velmi brzy jsem zvládala čtení sama.



Mezi mé první knihy, kromě pohádek, patřili Dumasovi Tři Mušketýři, které jsem měla "nastudované" téměř nazpaměť zhruba v šesti letech. Pamatuji si to, protože jsem si na své první škole v přírodě ze zoufalství psala na kus papíru mé oblíbené dialogy.



Kromě tohoto díla, jsem vyrůstala především na Mayovkách a dobrodružných příbězích z drsného západu (či severu). Knihy byly a jsou pro mne krásným únikem z někdy příliš všední reality obyčejných dnů. Za svůj dosavadní život jsem nasbírala mnoho titulů, protože jako mnozí jiní, trpím potřebou každou zajímavou knihu vlastnit ve své knihovničce. Půjčování není nic pro mne. Bohužel, obývací prostor není nafukovací a po letech jsem dospěla k těžkému rozhodnutí zbavit se svých starých knih z dětství, aby byl prostor na nové. S každou se těžko loučím, ale musí to být.



V mé současné knihovně je především literatura faktu týkající se historie, ale také politologie, přírodních věd, či filozofie. Samosebou, nezanevřela jsem ani na beletrii. Ráda si přečtu historický román, mysteriózní příběh, ale i dobrou detektivku. Miluji knihy, které ke čtenáři promlouvají svým vlastním jazykem. Nemají jen základní příběh na papíře, ale vnímavému čtenáři otevírají ještě jakýsi "bonusový", další rozměr. Mnohdy, to co je napsáno, nedává vůbec smysl a jen pokud necháme rozehrát to skryté uvnitř, objevíme celou nádheru knihy. Ano, mluvím tu o knihách G. Meyrinka a L. Fukse.