Kronika zániku Evropy: 1984–2054

(SPOILER) Vondruškova Kronika zániku Evropy se možná tváří jako velkolepý román nebo jako varování do budoucna. Ve skutečnosti je to ale spíš znepokojivá zpráva o temnějších proudech české společnosti.
Nejprve pozitiva – na to, jak dlouhá kniha je, se dobře čte a rychle ubíhá. Možná to souvisí i s tím, že jsem se během jejího čtení dobře bavil… i když asi jinak, než autor zamýšlel.
Terčem kritiky se stala hlavně druhá část odehrávající se v budoucnosti. K té bych byl ale shovívavější. Ano, ty scénáře jsou šílené a spíš než vize, je to chorobná paranoia z hlavy českého „konzervativce“ (tj. člověka, co s bolestnou nostalgií vzpomíná na „starý dobrý svět“, který nikdy neexistoval). Na druhé straně, do budoucnosti nikdo nevidí a nevíme, co se může stát. Navíc, když může být úspěšný žánr fantasy odehrávající se úplně celý ve vymyšleném světě, proč by nemohla existovat i tahle Vondruškova fantasy?
Mnohem horší je první část odehrávající se v minulosti a současnosti. A to hlavně kvůli jejímu svéráznému výkladu konce komunismu. Hlavní hrdina Adam Wagner se ze strachu zaplete se Státní bezpečností. Jako se to stalo stovkám jiných lidí. Ale po revoluci využije svých kontaktů a společně s morálně pochybnými postkomunistickými existencemi začíná podnikat. Zbohatne a stává se jakousi novou společenskou elitou.
To by na jedné straně bylo docela věrohodné vylíčení reality devadesátých let. Hlavní problém je ale v tom, že Wagner ani jeho kumpáni si nepřipouštějí chybu. Nestydí se za to, že se zapletli s komunismem. Maskují se povznesenými řečmi, jak současný režim stejný jako ten předchozí a je jen potřeba se v něm naučit chodit. Možná sloužili komunismu, ale na rozdíl od něj přežili. Proto si připadají jako vítězové. Jsou to lidé bez hodnot, neplatí pro ně zákony, pokud jsou dostatečně vlivní, aby je dokázali ohnout ve svůj prospěch. Zbohatli pochybným způsobem, ale nešli za to do vězení, takže je to v pořádku. Tohle je jejich měřítko úspěchu.
Asi největší (a zároveň nejvtipnější) bolestí je šablonovitost postav. Protože se jich v knize objeví velké množství, žádná není hlouběji rozpracovaná. Dělí se pouze na dobré, nebo špatné. Jsou to směšné karikatury zosobňující všechno, co Vondruška buď má, nebo nemá rád. Krásně to jde vidět na Wagnerovi a jeho první ženě. Zatímco on je chytrý, předvídavý a (všeho)schopný, jeho manželka Marta (už ta laciná symbolika s výběrem jména) je zaslepená a nesmlouvavá disidentka absolutně neuznávající jiný názor a s tak fanatickou láskou k Václavu Havlovi, že to hraničí s duševní poruchou. Dokonalá představa, jak si Vondruška a jemu podobní představují své názorové odpůrce. I díky tomu je to asi jediná sympatická postava v celém tom dystopickém panoptiku.
Pokud je v knize někdo vylíčen jako „špatný“ (z autorova hlediska), nemá jedinou dobrou vlastnost a správně se zachová jen v případě, že uzná své omyly a bezvýhradně přijme vidění světa „těch dobrých“. Vondruška tak podobně smýšlejícím předkládá ideální svět, v němž mají vždy pravdu, a vývoj událostí jim bezvýhradně nahrává. Veškeré interakce mezi postavami se odehrávají v rámci tohoto ideologického boje, chybí mezi nimi skutečné vztahy. Spíš než lidi připomínají figurky, jimiž autor podle potřeby pohybuje po bitevním plánu. Jejich dialogy jsou tupé a chování předvídatelné, což je často nechtěným způsobem zábavné.
Podobně je redukováno i prostředí. V něm zlé a od reality odtržené elity s hlavním štábem v Bruselu zavádějí islamismus, envirošílenství a homofilní propagandu. To vše proti poctivému „lidu“, který selským rozumem nejlépe ví, co je dobré. Vedlejším jevem tohohle podkuřování masám je oslava Ruska jako posledního bezpečného přístavu „normálního světa“ v protikladu se „zkaženým Západem“. To není v zásadě nic jiného než ruská propaganda v české verzi. Autorovi spřízněné postavy se sice nevztahují k Rusku prvoplánově s obdivem, ale když ho kritizují, dělají to stylem „V Rusku je možná tohle špatně, ale Západ není o nic lepší.“ Tahle relativizace je ve výsledku účinnější. Není potřeba otevřeně glorifikovat, stačí pošpinit ty druhé.
Krásnou ukázkou těch „tradičních hodnot“ je rozhovor, v němž se vyzdvihují ruské ženy, protože umí vařit a uklízet a hlavně neotravují vlastními názory. Jejich hlavní ambicí je dbát o svůj vzhled. Ideálem ženy v tomhle středověko-viktoriánském uvažování je dobře vypadající služka. A nic jiného také většina žen v tomhle románu není. Všechny, které se pokusily být i samy sebou, dopadly špatně.
Úplně to pak korunuje pasáž, kde si Wagner a jeho rodina vybudují v lesích opevněné sídlo proti muslimům a postupně vytvářejí i podhradí pro lidi, kteří jsou pro ně výměnou za ochranu před islámským imigrantismem ochotni pracovat. Tohle zmrtvýchvstání feudální společnosti je absurdní v tom, jak se Wagnerovi pasují do role novodobé šlechty na základě… čeho vlastně? Pochybně nabytého jmění? Vědomí historické pravdy, kterou odhalili? Ne, zase jsou to jen lidi, pro něž neplatí pravidla, protože se nad ně cítí povzneseni. A přitahují k sobě lidi, jimž je to jedno.
Právě tahle relativizace jakýchkoliv hodnot táhnoucí se celým příběhem je na knize to nejhorší. Ukazuje (a schvaluje), že nejlepší je být vypočítavý prospěchář hledící si sám sebe. Přitom takováto individua můžou existovat jen proto, že většina ostatních taková není. Být takový všichni, jako společnost jsme skončili. Podobně nebezpečný je i účelový výklad minulosti. Historie se tady mění na ideologický klacek na oponenty. To už zkoušeli i jiní a vždycky to špatně dopadlo. O to horší je, že vychází z pera někoho, koho většina společnosti pokládá za historika.

Tak jsem si zavzpomínala, čeho jsem byla před mnoha lety přímým svědkem, na Havla, Klause, Nagano, Zemana, vstup do NATA, teroristický útok na Dvojčata, přistoupení k Evropské unii, láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí, což se ještě nestalo...A pak začíná utopistická předpověď pana autora, jak by to mohlo všechno dopadnout. Nakoukli jsme do Evropské unie, která fungovala od desíti k pěti a lidem docvaklo, že se musí postarat sami. Migranti, násilí, krádeže, zločiny, zahalené ženy a právo šarija, vlastenectví šlo do kopru. A došlo i na to, že na hrubý pytel platí jen hrubá záplata. Neradostná a depresívní představa, ale nikdy by se mi nepodařilo domyslet, kam by to eventuelně mohlo vést. Panu Vondruškovi tleskám, málokteré knize popřeji plný počet a vřele doporučuji k přečtení.

Dostupnost tohoto titulu svědčí o tom, že EU ještě nezavedla seznamy zakázaných knih, což je potěšitelné. Dříve se slibovaly růžové zítřky, dnes se budoucnost líčí v temných barvách. Nejspíše oprávněně. Škoda, že je kniha zaměřena jen na velmi bohaté, kteří mají i jiné možnosti, než stavět opevněné hrady. Příručka pro přežití běžných lidí by na tolik set stran nevydala.

Docela dlouho mi trvalo, než jsem se odhodlala k četbě této knihy a to z důvodu její objemnosti a faktu, že čtu skoro pořád při procházkách se psem a ruka, v níž knihu držím, dostává zabrat. Nicméně, konečně jsem se odhodlala a nelituji. Kniha se skvěle četla, ostatně jako většina knížek pana Vondrušky. Nevšední osudy, postoje, názory a činy hlavních i vedlejších postav kroniky umožnily autorovi rozvíjet varovnou vizi naší neblahé budoucnosti. Myslím si, že bychom měli opravdu vzít rozum do hrsti a neměli bychom podléhat iluzím o světě, kde se budou všichni milovat a tolerovat. Ostatně již dnes vidíme kam vedla "správná" přesvědčení a rozhodnutí plná korektnosti a lidských práv osob, které vůbec neberou ohled na práva druhých, ba naopak, a jak to v určitých částech Evropy vypadá, jak postupně ztrácíme kontrolu a do určitých míst se člověk opravdu bojí jít. Když člověk vyjádří obavy a nazve věci pravými jmény, je hned považován za rasistu, fašistu, xenofoba a kdo ví, co ještě.

Bravurní kniha. Bylo příjemné připomenout si nejprve obobí, které jsem prožila, následně se mi chvílemi tajil dech z toho, že období od r.2019 dále V.V.celkem správně odhadnul. Dokonce ani zmínka o pandemii (samozřejmě v jiném formátu) nechyběla. Zajímavě popisovány nejen politické snahy, ale i následné boje. Nechyběl ani "český" humor typu: 22.11. zákaz vlády o prodeji vepřového masa - Sasko tento den vyhlásilo jako mezinárodní svátek vepřového ovaru a jelítek, ....atd.
Jediné, co mi trochu vadilo byla geografická chybka: Zruč nad Sázavou a okolí Kácova (kde leží Hroudovštejn) se nachází ještě ve středočeském kraji, nikoli na Vysočině. Jinak ale popis krajiny se s krajinou Vysočiny shoduje. Ráda bych si přečetla i první díl kroniky zániku datovaný do let 1918-1988 (nebo 1914-1984, aby časově na sebe navazovali). Kéž to pan Vondruška napíše.

Vyborna kniha, nad obsahom je nutné popremyslat, ale moslimaci su naozaj nestastie tejto planety.

Drsný a bohužel uvěřitelný příběh, který bychom nechtěli zažít.

Kniha s dobrým potenciálem, pokud by ovšem byla o polovinu kratší. Nemám problém s knihami i k tisíci stran, ale tady jsem se trápil. První třetina představuje postavy našeho příběhu a rodící se problém, na který si zvláště Evropa zadělává tím, že politický pragmatismus, kapitalismus, a selský rozum, nahradí idealismus, naivita, pravda a láska, žvásty, absence vize a osobností, a především ztráta paměti toho, že bohatství a hodnoty se budují prací, že svoboda a práva nejsou neomezené, a že náš krásnej svět, kde největší problém je, že nejbližší večerka je dál než 50m od baráku, byl vybudován z potu a krve těch před námi. Doslova.

Nebudu prozrazovat, ale Evropa (a svět) postupně dojíždí na šíření islámu, migraci, a snahu za každou cenu, navzdory do očí bijících protikladů, integrovat neintegrovatelné.

Druhá třetina knihy se neuvěřitelně táhne. Popisuje jak se problém šíří, prohlubuje, Evropa upadá. Postav je v této fázi hodně, řekl bych cca 15. Ale bordel v nich není.

Závěr knihy je akce. Boj o přežití. Za mě šlo z knihy prostřední část vynechat.

Autorovi vyčítám, že každý z hlavních hrdinů je de facto špička ve svém oboru, nikdo není obyčejný. Brilantní sociolog s neuvěřitelnou predikční schopností, elitní právník, nadaný umělec, obratný politik, mistr bojových umění, skvělá podnikatelka. Dokonce i jouda, co dělá do počítačů a ve třiceti je zřejmě stále panic, se dokáže bez obtíží napíchnout na satelity sí aj ej.

Na druhou stranu, asi stárnu, a když je kniha tak roztáhlá, postavy přilnou k srdci, a jejich smrt zasáhne. Byť smrti hlavních postav je pozornost věnována jenom u zlomku z nich.

Téma knihy je bohužel postaveno na základech tak reálných, a skutečnostech právě probíhajících (či proběhnuvších), že bych ji téměř nenazval fikcí, neboť hloupost naší doby se nás zdá se předurčuje přesně k tomu, co se v knize děje. Kupříkladu neschopnost Paříže udělat krátký proces s migranty, kteří obsadili tamní divadlo. Jak je možný, že proti zásahu policie vůbec někdo demonstroval, je nad moje chápání. I přes své spíše negativní hodnocení kniha nasadí brouka do hlavy.

Knihu jsem zrovna dočetl a trvalo mi to 5 dní. chytla mě od začátku i když válečné období v poslední čtvrtině knihy moc nerozvíjelo osudy a bylo dost fantaskní , viz rakety SCUD a BUK. Nicméně do roku 2019 a i později (teď je 2025) autor popisuje českou a Bruselskou politiku zcela věrně. Přesně poukazuje na poslance a veškeré vlády, které se střídají u moci jako bezohledné a nenažrané tasemnice. Adam Wágner (je pro mně autor), který umí předpovědět situaci dlouho dopředu, díky svému intelektu a sociologickému cítění společnosti. Výborné je, že vložil postavy do Francie a později do Německa a vyloženě předpovídá islamizaci a hospodářský úpadek těchto a dalších evropských zemí. Za kterou si prakticky mohou sami nesmyslnou imigrantskou, greendýlovou a protiruskou politikou.
Jenom věřím, že tohle EU šílenství zastavíme mnohem dříve než se tahle depresivní předpověď vyplní. Třeba už na podzim .

Fakt jsem se bála při čtení a hodně mi naskakovala husí kůže. První část byla faktická z už proběhlých fakt a bavila mě asi víc. Nicméně i v druhé části padlo několik mouder a bylo zajímavé sledovat psychickou změnu hlavních hrdinů. U většiny se začal projevovat pud sebezáchovy, který už v podstatě nemáme. Trochu bylo upozaděno celkové dění ve světě a na konci se jednalo hlavně o popis bitev, které pan Vondruška umí skvěle. Velice zajímavá kniha, co do faktů i případného pohledu do budoucnosti.

Fenomenálne dielo, precízne vystavané na moderných dejinách, trende ich postupného vývoja smerom k degradácii hodnôt, na ktorých je celá naša civilizácia postavená. Pán Vondruška len urobil to, čo najlepšie vie: použil svoje rozsiahle odborné vedomosti z histórie, zapojil svoj mozog a odvodil z nich potenciálne závery, ktoré mátajú dnes už počtom celkom slušne zastúpenú skupinu ľudí, ktorých neuspokojuje bohapustá demagógia proklamovaná oficiálnymi mediálnymi informačnými kanálmi. Majstrovi Vondruškovi okem vedomostí a talentu závidím odvahu, ktorej je dnes ako šafranu. Pointa (citujem): "Civilizace nezaniká tím, že ji napadne silný nepřítel, ale vlastní neschopností"

Abych mohla vůbec napsat tady všem vám, co si o této knize myslím, byla jsem přinucena souhlasit s hroznýma podminkama tady na této platformě ( emajl, mobil, div ne číslo myho bytu a hlavně absurdní ohodnocení 20 knih, abych vůbec mohla napsat můj nazor) Ok. To už mi připomíná právě trochu tu Kroniku...a jsem zklamaná. Vondrušku miluju, ale měl by se držet historie. Tohle je slátanina, kterou jsem dočetla jenom proto, že knihu mám půjčenou. Už jsem si jí i objednala, když jsem byla ve fázi MOMENTÁLNÍ. Objednavku jsem zrušila, protože se kniha tak absurdně zvrtla a nějaký "Amazonky" a atd..to jsem fakt už nedávala . P.Vondruška by se měl držet toho, v čem je nejlepčejší a proto ho miluju - české historie. Tohle je SLÁTANINA!!!

Moc hezky napsaná kniha, nechápu proč z pana Vondruška dělají rusofila, asi proto
ze nazývá věci pravimy jmény a tu historii má nastudovanou. Co se týče pohledu do budoucnosti tak doufám že se Evropa probere a nebude to tak horké, jak je psáno v knize. Ale jak bylo roztahovačné křesťanství tak teď se roztahuje islám po Evropě.

Rozsáhlá knížka, ale má spád a 779 stran člověk přečte rychle. Právem je v názvu slovo kronika, tak je kniha skutečně psaná. Obsahuje útržky z důležitých událostí života hlavních hrdinů, které jsou nadepsány časovým údajem. Události kolem jedné postavy jsou pak sdruženy do kapitoly označené jeho jménem. Velmi se mi líbilo, jak děj je "napasovaný" na skutečné události, které jsem si tak připomněla a dala do časové souvislosti (spousta nedávné historie mi splývá).
Pokud se týká děje, tak do doby vydání (rok 2019) odpovídá realitě. Ve skutečnosti by se asi všechny dějové linky nestaly v rámci několika málo propojených rodin, ale chápu, že autor chtěl do knížky dostat co nejvíce variant osudů v popisované době a počet postav není nekonečný. I tak jich je tam ke konci dost (děti dětí, jejich partneři, tcháni...). Vztahy mezi některými hrdiny jsou možná až moc pěkné, ale ono v knize nejde o každodenní žabomyší konflikty, jako spíše o dlouhodobou soudržnost rodiny, takže proč ne.
Co se týká nástinu budoucnosti, je to sice fikce, ale bohužel uvěřitelná. V detailech se bude lišit, nicméně něco v tom směru nás asi čeká. Snad ne tak drsně, jak knížka končí. Je to na nás.

První část určitě minimálně za pět hvězd. Bavila mě rekapitulace všech údalostí, co se opravdu staly. Bohužel druhá část byla místy tak nudná, že jsem musel stránky po deseti přeskakovat. Věřím ovšem, že tato tendeční kniha se opírá o aktuální vývoj, co nás doufám nečeká v reálu.

Tedy, pokud by se něco takového mělo stát, pánbůh s námi... I když je to zhruba od půlky fikce, ta první část mne fakt nadzvedávala ze židle, dílo vzniklo někdy kolem roku 2019 a mraky věcí, které Vondruška popisuje, se ukazují v plné nahotě. Islamisté, neřízená migrace, tupé hlavy v Bruselu, Green Deal, a hlavně multikulturalismus, což jsem dávno prorokoval jako absolutní nesmysl. Jednu hvězdu odnímám za vlasy přitažené období do roku 2045, jinak perfektní.

Nikto nemôže od fikcie v druhej časti očakávať historickú presnosť. Je ale vidno, že autor sa zaoberá históriou a tiež je známe že história sa často opakuje. Vychádza z toho, že zatiaľ žiadna dominancia netrvala večne a celkom rozumne predpokladá pokračovanie tohto trendu. A navyše vie písať preto sú postavy, ktoré nás fiktívnou históriou sprevádzajú mnohorozmerné. Niekedy sa s nimi stotožňujete inokedy ich odsudzujete. A navyše dobre sa to číta.

Musím se přiznat, že romány od Vondrušky vůbec nečtu, jen literaturu faktu. Tohle je můj první román od autora a celkem mě bavil. Hodně se mi líbilo, že se autor s ničím nemaže a napíše to tak, jak to vidí a cítí. Doufám ,že román zůstane jen fikcí, ale mám strach při pohledu na dnešní Evropu, že se to žene do záhuby. Knihu můžu jen doporučit

Pana Vondrušku čtu rád. A díky tomu,že se mi styl jeho psaní líbí jsem toto dílo dočetl. I když mě to v závěru už vůbec nebavilo. Už několikrát jsem tu v mých hodnoceních obsáhlých knih psal,že někdy méně znamená více a za tím si stojím i ted'. Docela jsem se těšil na to jak pan Vondruška dystopii pojme a zpočátku se mi jeho pojetí líbilo. Líbilo se mi i to,že se nebál mluvit o muslimech a romech a jejich ne-přínosu společnostem do kterých se snaží dostat a na kterých chtějí jen a pouze parazitovat. Jenže ten příběh byl zbytečně dlouhý a ke konci už mě nebavil. Dočetl jsem ho jen s velkým vypětím svých duševních sil. V každém případě se těším na další historickou detektivku z pera pana Vondrušky.