Radous

Přečtené 184



Svět podle Garpa
? - duben 2021
Svět podle Garpa 2003, John Irving

Další namátková volba z bytové knihovny. Když jsem tu bichli bral do ruky, něco mi říkalo, že to není jen tak něco. A šestý smysl (možná relikty z hodin literatury na gymplu) mě nezklamal. Vždyť je to vysoký kus ze světové scény! Není to úplně snadné čtení, snad už kvůli délce kapitol, ale za to jsem se od toho nemohl odtrhnout. Svým způsobem mi to připomnělo příběh Forresta Gumpa (asi hlavně kontextem doby), nicméně s tím velkým rozdílem, že v tomto případě čtenář sleduje osudy inteligentní ho člověka a jeho blízkého okolí. Musel jsem se na konci shodnout s doslovem - těžko to přesně zařadit do kategorie. Bylo to vtipné i smutné zároveň. Knihu jsem zvládl asi za dva týdny. Nutno říct, že mě to dost navnadilo, rád bych od JI zkusil i něco dalšího.


Poslední Mohykán
? - březen 2021
Poslední Mohykán 1984, James Fenimore Cooper

Když jsem si téhle knihy v bytě všiml, byla to docela jasná volba. Už je tomu zatraceně dlouho, co jsem viděl film, tak jsem chtěl alespoň lehce zašátrat v paměti a srovnat to. No byl jsem docela překvapen, jelikož se to filmu podobá jen dost vzdáleně, respektive - pouze jedním úsekem. Anebo si ten film opravdu nepamatuju. Jako dost románů této tématiky, i tento je poměrně zajímavým náhledem do smýšlení spisovatele devatenáctého století a jeho pojetí dobrodružného románu pro mládež - pokud to tedy pro tuto kategorii zamýšlel (vzhledem množství násilí... a vůbec, smrt na běžném pořádku dne). Napadá mě, jestli to spíš nemělo být jakýmsi přiblížením amerických dějin? Jisté je, že v dnešní společnosti by se na jeho hlavu snesla taková kritika, že by si to mohl jít rovnou hodit, jelikož jeho vyjadřování o indiánech je z dnešního pohledu víc než nekorektní. Pro mě zajímavé byly i úvahy jedné z postav o smyslu pánbíčkaření v porovnání s žitím reálného života (souboj s přírodou). Jo - hodně nečekaný závěr! Musím přiznat, že tam si to vysloužilo hvězdičku navíc. Nicméně, musím se pro každá případ na ten film podívat, ať mám jasno.


Vlna
? - březen 2021
Vlna 1988, Christopher Hyde

V podstatě takový se jedná o katastrofický thriller. Faktem je, že s podobnou zápletkou pár filmů natočeno bylo (a myslím, že většina je standardně béčkové kategorie). Co se týče románu - relativně krátké kapitoly, rychlý vývoj děje... to vše přispívá k velmi dobré čtivosti. Sice to má své faktické chyby (když si přečtete doslov od jednoho z našich významných hydrogeologů), kolem a kolem to je kvalitní oddechovka s poučením - člověk by se neměl pouštět do křížku s přírodou, protože je to zatraceně nerovný boj. Za napínavost a čtivost body nahoru, za docela useknutý konec (situace ústřední dvojky postav vs. vládní klika) dolů. Určitě by to šlo ještě nějako natáhnout, mně by to jistě nevadilo! 7/10


Největší z pierotů
? - březen 2021
Největší z pierotů 1954, František Kožík

Jako u několika předcházejících, i k tomuto románu jsem se dostal dílem náhodné volby. Ruku bych za to do ohně nedal, nicméně nemyslím, že bych kdy předtím četl tak vysoký titul české literatury. Moc se mi to líbilo. Autor dodal jedinečnou atmosféru, musel to mít opravdu nastudované. Jinak si nedokážu představit, jak by v době hroutící se první republiky mohl vytvořit něco tak uvěřitelného, odehrávajícího se přitom o více než sto let dříve, navíc v bouřlivé Francii. Svým způsobem to není lehké čtení, ale příběh vám nenechá vydechnout, dokud nevíte, jak se to s hlavním představitelem vyvine. Jedná se o sociální drama, nesilový boj dobrého člověka (aniž by si svůj boj uvědomoval) - proti nespravedlivému zacházení vládnoucích vrstev. O jeho bezbřehé touze povzbudit široké publikum lidí nižších či nízkých společenských tříd v jejich těžkém životě. Soudím, že díky tomu bylo tento román možné vydávat i po převratu v roce 48. Jinak jsem ale nezjistil, že by byl Kožík nějak více napojen na levici, případně přímo na KS. Zároveň, netušil jsem, že bylo toto dílo zfilmováno.


Věčná svoboda
? - únor 2021
Věčná svoboda 2001, Joe Haldeman

Konečně jsem završil trilogii, kterou jsem zahájil jistě před více než dvaceti lety. Zajímavé je, že čtení prvního dílu od druhého a třetího bylo snad s právě tak dlouhým odstupem. Inu, všechno má svůj čas. Řekl bych, že se mi tento třetí kus líbil na roveň prvního. (druhý díl s prvním a třetím provázaný není - alespoň mi to tak přijde. Ale aby přímo toto mohl člověk posoudit, musel by to přelouskat za sebou, bez odstupu). Absolutně čtivá věc. I jsem se párkrát zasmál (hlavní protagonista měl dobré průpovídky). Tři čtyři dny jsem si to šetřil, ale pak jsem to dal naráz, víc otálet nešlo. Nicméně není to nic stránkově rozsáhlého. Docela mě dostalo, jakým směrem se celý děj (proti očekávání) vyvíjel... a ten závěr! To byl brutus nade vše. Skládám klobouk vdol.


Slepičí krok: 111 fejetonů ze zvědavosti
? - únor 2021
Slepičí krok: 111 fejetonů ze zvědavosti 1986, Rudolf Křesťan

Opět se mi to dostalo pod ruku docela random. A tak proč ne, už dlouho jsem žádnou podobnou sbírku nečetl - no možná nikdy. Projel jsem to velice rychle, záležitost dvou tří dnů. Jedná se o krátké útvary, které se velmi dobře čtou, takže na jedno pohodové válení člověk těch 50 stran dá. No a když se to povede dvakrát denně... klasika. Jinak je to docela příjemná záležitost, u mnoha kapitol(ek) jsem se musel zasmát. A dýchne na vás historie - konec osmdesátých let. Pravdou nicméně je, že ty jsem spíš fyzicky zažil, než duševně prožil : )


Abonent trati U
? - únor 2021
Abonent trati U 1968, C. Aveline (pseudonym)

Ke knize jsem se dostal náhodně (určena k odnosu z premis!) - a jsem extra rád, že jsem ji stačil zachytit, než půjde po proudu (do cizích, věřme že dobrých rukou). Nyní více než sedmdesát let starý kousek mě opravdu překvapil, brilantní záležitost. I způsobem sepsání je to docela neobvyklé (autor např. úmyslně zamlžuje datumy... takže můžete podle různých náznaků samotní pátrat, kdy se to vlastně odehrává). Zároveň v podstatě do konce nevíte, kdo za tím vším stojí. Takováto detektivka by byla hodná filmového zpracování (edit 01/2021: o seriálu jsem vůbec netušil). Škoda, že od autora nebylo přeloženo více knih z tohoto žánru (respektive ze série - detektiv Belot se podle toho, co jsem povrchovým pátráním zjistil, objevuje ještě v jednom románu). A všechna čest překladatelce, podat to tak zajímavým stylem z francouzštiny, to chce nebetyčný kumšt! 5/5


Život 3.0 – Člověk v éře umělé inteligence
? - prosinec 2020
Život 3.0 – Člověk v éře umělé inteligence 2020, Max Tegmark

Ač bych řekl, že se jedná o populárně naučnou tématiku (respektive, z tohoto důvodu to bylo sepsáno - osvítit zájemce z řad veřejnosti), pro běžného čtenáře se jedná o nadstandardně náročnou záležitost. Pro někoho, kdo technice příliš nerozumí (jako jsem já; ačkoliv mě technika a její možnosti fascinuje), to bylo dost komplikované. Už jen si to představit chce něco navíc. Je to také poměrně říznuté filosofií (ke svému zásadnímu překvapení mi z knihy zabývající se umělou inteligencí uvízla v hlavě především teze, že otázka "co je smyslem života" je špatně položená). Určitě zajímavé, ale složité. Bude to pravděpodobně chtít v budoucnu zopakovat.


Komanč a zálesák
? - listopad 2020
Komanč a zálesák 1993, Karl May

Zatím pokaždé, co jsem (v současnosti) rozečetl nějakou Mayovku, říkal jsem si, jestli na to už opravdu nejsem starej. Přijde mi to zpracované opravdu naivně, takový opravdu těžký řetěz klišé, jedno oko za druhým. A přístup k indiánům jako takovým, to je teda dnešní optikou docela soda. A již po několikáté nelze nezmínit, jak autor (byť je to vlastně Mayem převyprávěno a asi i upraveno po jiném původním tvůrci) přistupuje ke smrti, mučení… když je to primárně román pro mládež. Zajímavé. Ale prostě na to kdysi nahlíželi jinak no. Nejde mi to přes prsty no, přeci jen sentiment tlačí… ale já bych to hodnotil na 2,5/5


Lovci Duny
? - říjen 2020
Lovci Duny 2007, Kevin James Anderson

Vracet se k této komplikované sáze není úplně lehké, když už je to skutečně dlouhá doba, co jste četli poslední díl. Naštěstí si to lze na webu docela osvěžit (a i v knize je vám předchozí vývoj alespoň trochu na několika místech přiblížen), takže se to takhle dalo zmáknout. Ze začátku jsem měl pomalý rozjezd, ale pak to šlo poměrně ráz na ráz. Dost mi vyhovovaly nedlouhé kapitoly, no dělalo to děj solidně napínavým. Ale je potřeba si potom od tohoto příběhu odpočnout, fakt to dá zabrat. Každopádně Duna je moje srdeční záležitost (ve smyslu – miloval jsem nyní již prehistorickou strategii na PC, Duna II … od té doby respekt!).


Zajati na moři
? - září 2020
Zajati na moři 1999, Karl May

Přečíst jednu z prvních Mayovek (a tedy vrátit se ke kořenům) mě přiměla nejspíše velmi nostalgická nálada. Popravdě jsem ani nečekal, že po přelouskání budu mít takové rozrůzněné postřehy. Čekal jsem řádnou dobrodružnou záležitost, tak jak jsem si tenhle druh literatury zapamatoval. A přestože se v tomto případě jedná o víceméně autorovu prvotinu, i tak mi to přišlo děsivě naivní. To mě docela vyvedlo z míry. Přijde mi, že je to spíše pro děti, než pro mladistvé (no, do této kategorie už stejně dlouho nepatřím) - na druhou stranu, je to román z osmdesátých let devatenáctého století a pravděpodobně by si to čtenář neměl vykládat optikou současného člověk Jiná věc už je, že dneska by takováto kniha (obsahem) ani snad vyjít nemohla. Krev (v knize tohoto typu určené mládeži/dětem? To by fakt nešlo), smrt (pobíjení, trest smrti…. v ději běžná věc, respektive o tom takto May píše), rasismus (vyjadřování o Indiánech, alespoň mi to tak přijde… a to nejsem sluníčkovej). Prostě smíšené pocity. Rád bych postupně otevřel i knihy další, z jeho rozvíjející se kariéry, abych to mohl lépe posoudit. Tak uvidíme.


Planeta Země: Kruté místo k žití
? - září 2020
Planeta Země: Kruté místo k žití 2018, Andor Šándor

Kniha je v podstatě sbírkou názorů na témata, která v současnosti ve větší či menší míře hýbou světem, také v návaznosti na Českou republiky. Je na napsané docela neotřele, člověk by až neřekl „politicky nekorektně“ – ve smyslu, že autor říká (píše), co si myslí. A přestože jsem o p. Andoru Šandorovi slyšel jen minimálně, respektive vím snad jen to, že někdo takový existuje, musím říct, že se mi jeho přístup líbí. 8/10


Věčný mír
? - srpen 2020
Věčný mír 1999, Joe Haldeman

Pokračování Haldemanovy trilogie (přestože návaznost na Věčnou válku zde není, je to spíše jistá alternativní verze - už podle názvu) je stejně dobré, jako díl první. Odlišnost tkví i ve způsobu psaní. VV byla komplet Ich forma, ve VM je to namixované s pohledem třetí osoby – což je docela zajímá záležitost. SPOILER! Přijde mi, že Haldeman stihl o kousek předběhnout určité prvky z Matrixu (doslova o pár let – způsob připojení na síť; ovládání „vojáčků“) a také, že se částečně inspiroval v Terminátorovi (samotní „vojáčci“). I když je docela zábavné, že jsem si ony stroje nebyl za celou dobu schopen adekvátně představit. Za celou knihu člověk získá představu snad jen o přibližných rozměrech a všemožné výzbroji. Pravdou je, že jen o něco méně hrubým nástinem je popsána situace celého románového světa. Což mi přijde jako škoda. Kolem a kolem, Věčný mír je dle mého názoru víc náročný na pochopení, respektive – logika ústředního principu si u mně pravděpodobně vyžádá - výýýhledově - druhé čtení.


Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
? - srpen 2020
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou 2020, Martin Řezníček

Život za oceánem mě vždycky zajímal, no ale asi ne tolik, abych se tam někdy hodlal vypravit. Nicméně každého jsem se na dojmy pokaždé ptal. Tato kniha vám přinese docela fundovaný vhled na vybraná témata amerického života (navíc často ve spojení s nějakou formou české stopy).


Šelma
? - srpen 2020
Šelma 2018, Andrew Mayne

Po dlouhé době detektivka. Na obalu stojí, že se jedná o román z řady bestsellerů, tak si říkám, jsem na to zvědavý. A musím říct, že se to skutečně četlo jedna báseň. Napínavost rostla s každou další kapitolou, které byly všechny kratší než pár dvoustránek. To si člověk pořád říká ještě jednu, až se dostane do čtvrt knihy (zabralo mi to cekem asi týden). Atmosféra dost hutná, no tak nějak ty americké buranovy (kde se děj víceméně odehrává) máte v hlavě z těch všemožných béčkových filmů. Na intenzitě a čtivosti tomu dodává i ich-forma, nejspíš se na tom podílí i kvalitní překlad. Potud klady. Docela zarážející (spoiler alert!!!) je úroveň štěstí, který by hlavní postava musela mít. Nález první mrtvoly bych chápal. Ale druhé, třetí … x-té.. to už je ultrahaluz. Ok, program, který vám po zadání určitých dat zúží okruh, kde se MOŽNÁ něco nachází… sám mám s geografickými systémy zkušenost. Ale abyste v americké lesní/horské divočině našli na byť určitou pravděpodobnostní vymezené, ale přesto tisíce hektarů rozlehlé ploše tělo, které tam již nějakou dobu tleje pár stop pod zemí… a tohle se vám povede v rozpětí několika dnů (celé se to odehrává cca během jednoho měsíce) hned několikrát… to ne. Tomu snad nemůžete uvěřit. Druhou věcí je, kolik toho hrdina románu schytal. A furt je v pohybu (samotný závěr knihy je taky extrém). Třetím bodem je již zmíněné časové rozpětí, kdy se děj odehrává – celé se to podle mě odvine až moc rychle. To platí násobě o závěru románu – a to však považuju za největší škodu. Vlastně se nedozvíme nic víc o samotném vrahovi, než že je to prostě zabiják. Duševně chorej, avšak velice inteligentní člověk. A tím to hasne. Čekal jsem, že se dozvíme z jeho backgroundu daleko, daleko víc. Ještě bych snad zmínil maličko toho klišé (klasika – ženská ve hře, kterou musím ochránit), ale to je jen takové smítko. 7/10


Metro 2035
? - červenec 2020
Metro 2035 2016, Dmitry Glukhovsky

Přečetl jsem s docela velkým odstupem od předcházejících dílů, přičemž tento třetí navazuje především na ten první – alespoň jak si to pamatuji. Začátek je takový nic extra, ale pak se to stává čím dál tím více napínavým. Některé kapitoly jsou dost psychedelické a nemůžu říct, že bych se v nich zcela zorientoval. Jiný poznatek - nemyslím, že se stylem, kterým se k sobě (respektive k vlastním lidem) jednotlivé "režimy" chovaly, by byla životnost podzemní civilizace přeživších delší než pár let. A konečně - autor si nechal pootevřená dvířka na další pokračování, tak uvidíme.


Střet civilizací
? - červenec 2020
Střet civilizací 2001, Samuel Phillips Huntington

Přečíst tuto knihu si vyžádá nějaký čas, nicméně určitě to za to stojí. Obzvlášť porovnání predikce geopolitického vývoje, vytvořené v polovině devadesátých let, s dvacátými lety století jednadvacátého. Člověk se dále hodně dozví o vztazích mezi národy, respektive je zastřešujícími civilizacemi. A z toho vám pak dojde (respektive se utříbí), proč se k sobě určité státy chovají tak, jak to můžeme v průběhu času sledovat. Velice zajímavé!


Bouřková sezóna
? - květen 2020
Bouřková sezóna 2014, Andrzej Sapkowski

No, přijde mi to o stupeň lepší než pár knih ze ságy Zaklínače. Takové záživnější.


Paní jezera
? - květen 2020
Paní jezera 2003, Andrzej Sapkowski

Závěrečný díl a opět je to něco, co vybočuje z řady. Musím říct, že se mi styl psaní (respektive poskládání knihy do jednotlivých epizod, pokrývajících dějové linie) líbil. Obzvláště zajímavé bylo putování Ciry po rozličných, avšak blíže neurčených „časoprostorech“, z nichž (ne)jeden byl naznačen velmi těsně a musím říct, že to dost podráždilo fantazii! Jenom mi z toho všeho nějako vypadl samotný Geralt. Víceméně celé se to točí právě kolem Ciry. To, že se chování onoho světa až extrémně odráží od našeho vlastního (obzvláště je to svázané s 2WW), to snad ani nemá smysl zmiňovat.


Věž vlaštovky
? - duben 2020
Věž vlaštovky 2003, Andrzej Sapkowski

Hodnocení dojmu v podstatě odpovídá doslovu v knize. Je to oproti předchozím dílům jiné, komplikovanější, chaotičtější. Objevuje se a mizí hodně postav, zaplňuje se plno míst na pomyslné mapě, pohybuje se tam a zpět v čase. Těžko se v tom udržuje pozornost. Nepřijde mi to úplně šťastné. Jsem pravděpodobně v té kategorii nespokojených, kam mě zmíněný doslov zařadil. A snad ještě poslední věc – Ciri je teď až moc super. Trochu to klišovatí.


Zajatec světla
? - duben 2020
Zajatec světla 2000, Tomasz Kolodziejczak

Víceméně stejně ponuré, ne-li temnější než díl první. Kvalita je však prvotřídní a autor laťku rozhodně udržel. V doslovu jsem se dočetl, že z tohoto univerza bylo plánováno napsat více, jenže za těch dvacet let se na světě nic dalšího neobjevilo.


Křest ohněm
? - duben 2020
Křest ohněm 1999, Andrzej Sapkowski

Přijde mi to celé o stupeň drsnější než díl předchozí. AS se s tím znázorňováním válečných děsů moc nepáře. Musím říct, že v téhle části ságy na mě samotný zaklínač a část jeho doprovodu (no, Milwa) nepůsobil příliš pozitivně. I když snad bych i řekl, že ta ženská mi byla místy o dost protivnější. Na druhou stranu, na konci dílu se to vlastně osvětlí. Ale i tak. Každopádně to odsýpá a děj nabírá na napínavosti, to každopádně. Přijde mi to trochu falloutovské, jak se družina pomalu rozšiřuje a krystalizuje hlavní quest.


Barvy praporů
? - duben 2020
Barvy praporů 1999, Tomasz Kolodziejczak

Pokud se nemýlím, jedná se o poslední z románů kategorie sci-fi, které vlastním. Je to sranda – přestože se považuji za fanouška žánru, mám jich asi tolik, kolik má průměrný člověk prstů na končetinách… a celkem to dělá tak 5% celé knihovny. Ale jako všechny mnou vlastněné scifárny, i tato kniha je klenot. Prostě stojí za to přečíst znovu. Za těch 20 let, co ji mám, jsem to zmáknul už kolikrát. Tentokrát se mi to podařilo za den. Je to pěkně drsná a ponurá věc. Není to úplně něco, co člověku zvedne náladu. Až se vám (obzvláště ke konci) svírají pěsti. Vynikající vykreslení dystopické společnosti a jejího nástupu. Stejně tak se mi líbily i filosofické úvahy, které tam autor zapracoval. Mimochodem, přestože jsem to už párkrát přelouskal, až teprve nyní jsem se odhodlal (respektive mě napadlo) se podívat, jestli náhodou není ještě nějaké pokračování (nedávno jsem podobné pozitivní překvapení zažil), protože to k tomu docela svádělo. No a nemýlil jsem se! Tak jsem na to zvědavej, jelikož v knihovně to nevedou. Budu se muset poohlédnout jinde.


Čas opovržení
? - duben 2020
Čas opovržení 1998, Andrzej Sapkowski

Třetí díl ságy je stejně na úrovni jako dvojka. Příběh Siri mi přijde snad ještě o něco zajímavější než ten Geraltův. Jinak stejně jako u předchozích mi ten děj přijde až hodně analogický politické situaci prostředka dvacátého století. Opět bych také zmínil (místy) nepatřičně moderní slovník. Ale za mě jako jo, dobré!


Krev elfů
? - březen 2020
Krev elfů 2006, Andrzej Sapkowski

Pro mě o stupeň lepší než dvojka. Ucelený příběh mi přijde přehlednější a čtivější. Zajímavé (a podle mě takové nepatřičné) je zapojování moderního slovníku do „středověké“ mluvy. Dost se to bije. Jinak z toho celkově čiší soudobé problémy a myšlenky.


Elitní sniper
? - březen 2020
Elitní sniper 2013, Scott McEwen

Popravdě jsem se do toho nepouštěl s kdovíjakou chutí, přeci jen jsem očekával víc než doporučenou dávku patriotismu, jak jen to američtí spisovatelé píšící o americké armádě poamericku dokáží No nemýlil jsem se, nicméně to nebylo až tak extra úděsné, vlajkami to na každé rohu neoplývá, America best tam taky tolikrát nezazní. V podstatě se to všechno odehrává podle hesla „my své lidi neopouštíme“. Hlavní hrdina je sice trochu superman, ale co - snipeři jsou skutečně trénovaná elita, tak se to ještě nějako dá pochopit. K mému překvapení je to i docela drsné (nejen vyjadřování, ale i popis scén). Zajímavé je i nastínění politických nitek (typu „lidi jsou pěšci na šachovnici“). No, dal by se z toho natočit dobrej biják. Ale jinak rozhodně nic zásadního. Čte se to velice dobře, z hlediska délky kapitol to člověk přelouská jedna dvě. A je to samozřejmě i tímto dělením dost napínavé.


Věčná válka
? - únor 2020
Věčná válka 1996, Joe Haldeman

Zpravidla mi nějakou dobu trvá, než se dokopu k zhodnocení knížky, tady mi to ale nějak nedá. Přestože se považuju za fanouška sci-fi, moc knih s touto tématikou doma nemám, ani jsem jich příliš mnoho nepřečetl. Těch pár, které mi v knihovně za ta dlouhá léta uvázly, však stojí za to, to se musí nechat. A velmi rád se k nim vracím. Tato je jednou z nich . Vůbec není divu, že s ní autor tolik prorazil. Dost nestandardní je použití Ich formy, s tím jsem se již velmi dlouho nesetkal. Dále parádní nápad s kompozicí knihy (ve smyslu vlastního děje je to takové poměrně minimalistické, a když to člověk porovná s celkovým časem, jenž v románu uběhne…). Úžasné na té knize jsou i vnitřní monology (a mudrování) a jejich přechody do dialogů. Navíc, překlad verze z roku 1996 je skutečně geniální (přestože jsem originál nikdy neviděl). Je to vtipné, inteligentní, někde na pomezí střední a hard sci-fi. Byť to není zas až tak krátké, přelouskal jsem to za tři večery. Dodatečně podle komentářů zjišťuji, že je i verze z roku 2009 (a podle autorových slov definitivní?)... no třeba se na to taky někdy podívám. To porovnání by mě zajímalo. Zatím tedy platí, že tohle první vydání mě dostalo.


Meč osudu
? - únor 2020
Meč osudu 2000, Andrzej Sapkowski

Celá kniha je opět sérií jednotlivých příběhů, nicméně mi to dohromady přijde o něco ucelenější, než jak to bylo v prvním dílu. Musím podotknout, že jsem se občas (často) ztrácel v jménech i frakcích, což vede k chaosu typu „kdo se s kým kdy setkal a nepletu se náhodou?“ No není to úplně jednoduché, taky jsem to četl o poznání déle. Nejzábavnější v celém druhém díle mi přišel epilog.


Tunel do nebes
? - únor 2020
Tunel do nebes 1996, Robert A. Heinlein

Jak tak uvažuji, je to asi jedna z prvních scifáren, které se mi historicky dostaly do ruky. Dost poutavě napsaný příběh, podle mého názoru by jeho ústřední část zasloužila klidně dvě stě stránek navíc. Materiálu by bylo jistě dost. Přijde mi, že to má svoje nedostatky (celkově je to napsáno svým způsobem "romanticky", cíleně však nechci použít slovo naivně) - to však není důvod, aby se mi to líbilo nějako méně. Však jsem to přečetl už asi pětkrát, je to záležitost na dva tři večery.


Zabijáci – Vraždili pro vlast
? - leden 2020
Zabijáci – Vraždili pro vlast 2015, C. Ryan (pseudonym)

Další z řady vánočních darů. Popravdě, když jsem tuto knihu dostal do ruky, byl jsem skeptický. Po několika zkušenostech s podobnými tituly (přijde mi, že v rámci tohoto žánru lze soudit knihu podle obalu) jsem v podstatě chtěl splnit povinnost, že - přelouskat to, mít to za sebou. I když je fakt, že mě docela zajímalo, na jaké úrovni autor knihy je (myslím, že jsem četl jeho prvotinu, v podstatě autobiografii). No první klišé přišlo teprve ve čtvrtině knihy, což mě poměrně překvapilo. Pak už jsem tak nějak čekal konstantní příděl... který se nekonal. Namísto toho, brutální (to slovo je vskutku odpovídající) vývoj, akcelerace děje, no čuměl jsem jak blázen. Tomu se (alespoň částečně) vyrovnají nějaké úseky v pár knihách Toma Clancyho. Nechci tady nějak spoilerovat (ale nemohu si pomoci) - Chris Ryan byl asi někde na kávě s R. R. Martinem. To mluví za vše. Zmákl jsem to za tři dny. Nevím, jestli se zkusím podívat i nějakou další jeho produkci, přecijen laťka je nastavená vysoko a moje mínění taky. Uvidíme. Každopádně - v rámci žánru - určitě velice osvěžující záležitost.


Výherce
? - leden 2020
Výherce 2016, Michael Byrne

Ke knize jsem se dostal skrze pořizování jiných, dorazila jako bonus. Tak co jiného s tím, že. Na přebalu stojí dobrodružný román v čele s nestandardně mladým hrdinou, tak jsem na to byl samozřejmě zvědavej. A byl jsem skutečně překvapen. Dobrodružné a rychlé to bylo, zároveň bych také řekl, že to mělo poměrně zásadní přesah do akčního žánru (se vším všudy). Kolem a kolem, nebylo to špatné, jen (vzhledem k věku hlavního hrdiny) těžko uvěřitelné. Navíc, určité okolnosti mi přišly dost osekané/nedovysvětlené. I ten konec byl takový neuzavřený. Alespoň mi to tak přišlo. Přečetl jsem za jeden den. Snad jen na závěr - na netu se semtam uvádí, že se jedná o dětskou knihu. S tím bych tedy úplně nesouhlasil.


Pan Kaplan má stále třídu rád
? - leden 2020
Pan Kaplan má stále třídu rád 1987, Leo Rosten

Těžko říct, co se mi líbilo víc, jestli tento nový překlad či původní ze třicátých let. Některé kapitoly byly takto lepší, některé méně.. ale nedá se to lehce porovnat - snad si to jen simultánně číst. Nicméně na mnoha místech jsem se skutečně vydatně zasmál, určité pasáže jsou zase méně vtipné. Přijde mi, že největší porci zábavy produkej (spíš než pan Kaplan) samotné jednotlivé osazenstvo třídy, taková ta chemie mezi nimi. Je to možná tím, že se jednotlivá slova, popisující chování posluchačů, opakují a geniálně k nim přirostou. Opět musím říct, že to muselo být extrémně náročné na překlad a vůbec, na znalosti češtiny. Druhý díl, dvojnásobný respekt!


Pan Kaplan má třídu rád
? - prosinec 2019
Pan Kaplan má třídu rád 1970, L. Q. Ross (pseudonym)

Dost překvapivé je, že se jedná o náročné čtení i po překladu a transformaci do „českého“ prostředí. Vliv na to samozřejmě má i styl češtiny, který byl užit. Zajímavé. Upřímně – moc rád bych se podíval na originál, jak moc bych si s tím poradil. Přeci jen víme, že kouzlo vtipu leží vždy v původním jazyce. Ale tohle by byl jistě úplně jinej level.


Cena slávy
? - prosinec 2019
Cena slávy 1996, William H. Keith Jr.

Závěr trilogie je pro mě asi její nejlepší částí, o maličký kousek výš než druhý díl. Je to zároveň poslední kniha, která u nás byla v rámci univerza BT vydána. Od té doby nic. Tak nějak z vlastní iniciativy jsem si další literaturu dohledal na internetu a z hecu jsem se pustil i do překladu. Jednu knihu jsem zmáknul (nicméně tomu zatraceně moc chybí korekce), na další pracuju (tam jsem se poučil a pracuju s tím o poznání citlivěji). Případná pomoc vítána.


Žoldnéřova hvězda
? - prosinec 2019
Žoldnéřova hvězda 1996, William H. Keith Jr.

Z jedničky se nedá než plynule navázat dvojkou! Myslím, že je o kousek lepší než úvodní román. Ačkoliv ani tady nelze přehlédnout určité (z mého pohledu) nedomyšlené věci, příběh je to prostě dobrý. A o tom to je.


Roklina hromu
? - prosinec 2019
Roklina hromu 1995, William H. Keith Jr.

Rychlá, svižná, velmi čtivá záležitost. Zmáknul jsem to za tři dny, po pár hodinách denně. A ne na prvyraz - poprvé jsem ji přelouskal asi tak před dvaceti lety. Je to žánrově z oblasti, kterou osobně nazývám „reálná sci-fi“, a na tu já si potrpím. Kniha je dílem ze světa battletechu (BT), který jsem si tehdy okamžitě oblíbil. Kdo BT zná, ví, že se točí kolem tzv. OBRů (Obrněný Bitevní Robot) a lidí, jež je pilotují. Primárně jde v tomto konkrétním románu spíše o člověka a ve zbylých dvou knihách (ano, jedná se o trilogii) také. A je to skutečně paráda. Knih z onoho universa jsou doslova desítky, nicméně z 90% v AJ. Oficiálně byla do češtiny přeložena jen výše uvedená trilogie Legie Šedé Smrti. I tak se to ale dá v té angličtině číst, to z vlastní zkušenosti mohu říct. Až na technikálie to není těžká literatura. Dokonce jsem jednu knihu přeložil (bohužel jsem nestihl korekci, tak se mi to stále válí rozpracované v "hranaté" češtině), na druhé pracuji. Pokud byste někdo měl zájem, dejte vědět. Můžeme spolu v tomhle směru něco vymyslet.


Čestný dluh
? - prosinec 2019
Čestný dluh 2003, Tom Clancy

Další Ryanovka odškrtnuta. Naschvál jsem si na to dal dostatek času, abych se připravil na další koňskou dávku patriotismu. Už to tak člověk nějak očekává. Začátek vypadal velice slibně, těšil jsem se na vnitropolitický děj, což by byla změna. Ale ouha. Celé se to nakonec mělo úplně jinak. USA standardně v roli světového policajta, tentokrát tedy dost zeširoka. Přiznám se, že to na mě bylo až příliš. Ne snad ani z celkovým průběh, ale už i v předchozích dílech mi prostě přijde, že to Clancy s tou morálností (černobílostí) svých hrdinů zkrátka přehání. Já jim to prostě nevěřím. Navíc jsem si nově vytvořil další averzi – k náně Ryanové, prototypu nejlepší mananželky, geniální lékařky a vůbec, miss world ve všem možném teď přibyl mladý agent, spasený bývalý člen gangu, nyní narychlo ovládnuvší ruštinu a (sic!) pokoušející se o japonštinu. Samozřejmě úspěšně studující nějakou z místních univerzit, mezinárodní vztahy. Byses pos*al. Než jsem to celé přelouskal, dalo mi to dost času. Vzhledem k výše uvedenému se to těžko tráví. No, možná to lehce zachránil závěr (to je zase jedna z věcí, která se nemůže Clancymu upřít – moc autorů by asi tohle neudělalo, on to v rámci téhle knižní linie udělal již podruhé. )Už se po několikáté opakuji, je to zkrátka čtení pro Američany, co každý den salutují vlajce před svým domkem. Těžko můžu být objektivní. A to jsem to kdysi žral! Ale co, úkol zněl jasně a já se stejně vrhnu do další pokračovačky. Až nečerpám síly. Jinak respekt Clancymu, že něco tak propleteno mohl dát dohromady. 6/10


Hlava XXII
? - září 2019
Hlava XXII 2005, Joseph Heller

V rámci plnění předsevzetí přečíst alespoň nějaké tituly z tehdejší povinné četby, přišlo mi zajímavé zkusit Hellera. Musím říct, že jsem nepředpokládal, že mi tato záležitost bude trvat tak dlouho. Relativně krátké kapitoly, velice (až absurdně) vtipné… a přesto to bylo svým zvláštním způsobem nelehké na vstřebání. Jak jsem se dočetl, jednalo se o autorovu prvotinu. Tak to tedy bylo na první dobrou!


Metro 2034
? - srpen 2019
Metro 2034 2011, Dmitry Glukhovsky

Oproti prvnímu dílu se celý děj odehrává na mnohem menší ploše a pár (docela podivuhodných) postav plní takříkajíc pouze hlavní quest. Autor lehce poodkryje roušky celosvětové tragédie a zároveň si hodí vějičku do třetího pokračování (to tak odhaduji, nicméně co vím, tak aktuálnímu dílu herního zpracování to odpovídá). Sem tam mi přišlo, že jednotlivé odstavce nenavazují, nebo tak nějak podivně. Takže jo, šlo to, nic zásadně negativního bych tomu nepřisuzoval. 6/10


Nejhorší obavy
? - srpen 2019
Nejhorší obavy 1999, Tom Clancy

Velmi se mi líbilo naroubování skutečné historické události (Golanské výšiny, pokud si dobře pamatuji) na fiktivní vývoj. Dále skvělá Clancyho myšlenka na vyřešení náboženských střetů tří hlavních světových frakcí. Docela by mě zajímalo, zda by to tak mohlo i v reálu fungovat. Ústřední motiv – atomová bomba – byl taktéž skvělý, se vším všudy (výroba, nakonec i užití!). To se v mnoha knihách nevidí. Všechna čest. Musím ale podotknout, že kniha byla nakonec až neúměrně nafouklá, dost mi trvalo, než se mi jí podařilo prokousat. Na překážku mi však (občas) přišlo opět až příliš tlačení na pilu v rámci rovnítka USA = světový policajt, nejlepší z nejlepších apod. (samotné autorem semtam zmíněné vzhlíšení ruských armádních činitelů k západu, no nevím). Ale jasné, člověk musí mít stále na mysli, kdo román napsal a co je to za styl. Prostě to vidím soudobýma očima. S exaltovaným patriotismem a maximální morálností (činitelů USA) prostě čtenář musí v rámci žánru počítat (ale jak vidno, moc mi to nejde :) Ze všeho nejhorší mi ale přišla účast mé nejneoblíbenější Clancyho postavy – božské ženušky p. Ryana. To se mi otvírá nůž v kapse. Humus. Jinak dobré 6/10


1