Purple7 komentáře u knih

Nádhera. Kdybych nečetla nebo neviděla žádné recenze, podobnost s HP by mě z počátku vůbec nenapadla. Ke konci už ano, to jsem si totiž říkala, že tohle je stejný skvost jako za starých dobrých časů Harry. U většiny knih počítám stránky do konce tím stylem "ještě 100, ještě 50....", tady to bylo "už jen 100, už jen 20... počkat, 20? kdy jsem přečetla těch 80 stran?" Hrozně moc jsem si to užívala. Jednou z mých top letoška.

15.11.2018

Z mé strany šlo naprosto o neplánovanou četbu způsobenou vypjatou situací, kdy jsem se na uklidněnou šla zašít do knihkupectví.
No... Tuto knihu bych ocenila víc, kdybych měla o 15 let a o jedno dítě méně, nicméně jako náctiletá slečna bych to milovala. Trochu mi to připomnělo Lanczovku, ale tohle bylo o dost lepší. Svůj účel kniha splnila, zklidnila jsem se a na pohodu super. Druhý díl ale odkládám na neurčito, třeba si mě zase najde, jako si mě našla tato kniha.

1 13.11.2018

Asi jsem měla až moc velká očekávání. Půlka knihy se mi vysloveně dost líbila, ale některé kapitoly byly nudné a zbytečné. Jako kdyby autorka nevěděla, jak dál. Romantický prvek mi zde vůbec nesedl. Konec byl takový... hm... ehm... no tak nic. Také jsem postrádala slovník, cizími slovy se to jen hemžilo a já se občas nechytala. S láskou jsem v tomhle vzpomínala na Naslouchače. Druhý díl si přečtu, ale kdy vyjde, je mi upřímně jedno, poněvadž se do něj nadšeně nepohrnu.

1 09.11.2018

Dobrý, za tři. Čte se to dobře, konec jsem neodhadla, a stále jsem čekala, kdy se tam objeví Rhys, protože styl psaní mi opravdu dost připomínal SJM a já se musela upomínat, že ne, tohle je Holly Black. Ale i tak, takový Dvůr trnů a růží mixnutý s Mortal instruments.
Má to ale svý velký mouchy. Za prvé některé nelogičnosti a klasické klišé. Už mě docela nudí vystavená zápletka nad tím, kdo je čí příbuzný. A za druhé, ona existuje nějaká encyklopedie o vílách, která je základní příručkou pro autorky YA fantasy? Že všechny autorky u nich používají stejná (dobře, velmi podobná) jména, stejné schopnosti a neschopnosti? Ať už se jedná o SJM nebo Cassandru Clare, tak pokaždé člověk čte to samé, jako kdyby se domluvily. Trochu nuda. Achjo.

05.11.2018

Já jsem spokojená, žádné velké očekávání jsem totiž neměla. Pohodová jednohubka, kde sice chyběl akční děj, ale i tak mi kniha docela příjemně plynula. Jen ta "chemie" F s R už netáhne tolik jako dřív.

1 31.10.2018

V rámci žánru opravdu unikát, neotřelé téma, skvěle napsané, obdivuji autorovu fantazii, i když závěr předvídatelný. Oceňuji akci před levnými romancemi, což se mi zde dostalo, takže spokojenost. Ale Neal Shusterman si může podat ruku s G. R. R. Martinem, v počtu mrtvol si mohou směle konkurovat. Dávám jen 4*. Přestože jsem se na knihu moc těšila, četla jsem ji nakonec v době, kdybych ocenila něco více oddychovějšího. Moje chyba. Nicméně ke knize se jistě ještě vrátím.

26.10.2018

Bavilo, hodně. Vůbec se nebojte toho, že je to jen první díl ze série. Na konci je sice náznak toho, jakým směrem se bude děj vyvíjet dál, nicméně není nikterak brutálně otevřený, takže vhodné i pro ty, kteří si na série nepotrpí. Kupte ji, čtěte ji a mluvte o ní, zaslouží si to. Ukažte této knize, že není bez šance. Ideálně doporučte tuto knihu alespoň třem lidem a ti ať mají stejný úkol. Snad, snad se Euromedia slitují a dopřejí nám další díl. ;) Kdo by nevěděl jak na to, doporučuji se podívat na Pošli to dál. ;)

6 23.10.2018

Mám takovej blbej zlozvyk dočítat nejen knihy, ale i série, i když mě první díl nijak nenadchl. Budu s tím muset něco dělat, protože tohle dál nejde.
Mám smíšené pocity, nevím, který z těch dvou dílů byl horší. V Písni stínů sice ubylo na fňukání hlavní postavy, zato v její první části se nic nestalo. Pardon, Líza se odstěhovala do Vídně. Nemůžu si pomoc, ale to byl fakt asi jediný posun v ději. A druhá část? Netuším, jak to dostatečně výstižně popsat. Chaos, průhledné vyústění "zápletek" až to bolelo, překvapená byla snad akorát Líza. To, co by mě i docela zaujalo (Procházkovi contra Věrní) naprosto vyšumělo do ztracena. A ty "náhody"? To okatěji napsat už nešlo? A samotný závěr jsem měla chuť úplně přeskočit, tolik zbytečných slov, odstavců a stran! Co to vlastně bylo za žánr? Pohádka? Fantasy? Nebo prostě jen jakási slátanina? Ne, nelíbilo a přitom to potenciál nemělo špatný. Podle mě ani autorka sama nevěděla, co psát. A navíc mě strašně iritovala použitá jména. V 19. století se vůbec nepoužívala a v Čechách tuplem. Možná deformace z práce, ale tohle mě tam strašně rušilo.

17.10.2018

"Wintersong" zní opravdu pohádkově a zhruba do půli knihy se opravdu jednalo o kouzelnou pohádku. Ideál na zimní počasí, deku a horkou čokoládu. Vůbec mi nevadil styl autorčina psaní, docela jsem si to užívala. Jenže pak přišla 2. polovina, ze které jsem byla čím dál tím zoufalejší. Děj, jestli se tomu dá tak říkat, byl čím dál tím víc zbytečně natahován, přecpaný na oko vzletnými frázemi s hudební tematikou. Hlavní "hrdinka" čím dál tím víc brečela po svých sourozencích a hudbě. Projevil se u ní stockholmský syndrom, což mi ze všeho vadilo asi nejvíc, protože tím zmizel můj první pozitivní dojem o pohádce. Sex se tam prostě nehodil, ne, tady fakt ne.
A konec? Od konce vždy čekáte nějaké to vyvrcholení děje, že se konečně dozvíte vše podstatné, že prostě... NĚCO! Jo, tak tady nic moc, spíš nic. Jak jsem ze začátku nechápala, proč má celkově tak nízké hodnocení, jo tak teď to chápu. Bylo to zkrátka patetické v tom nejhorším možném slova smyslu. 2* dávám jen za tu první část.

1 13.10.2018

Jako historička jsem nadšená, je zatím vidět obrovská práce, pečlivost a erudovanost. Určitě je to další krok k poznání společnosti i jednotlivce v 18. století a rozhodně je o čem přemýšlet. Za autorovu databázi, díky které toto dílo vzniklo, by mnozí vraždili.
Jako genealožka nadšená zas tolik nejsem, i když mé výtky jsou marginálního charakteru. Důkladnou a namáhavou práci, které se většina genealogů raději vyhne (o to víc je hodná obdivu), snižuje nepřesné a nejednotné užívání křestních jmen a odborných termínů (Uršula místo Voršily, Matouš místo Matěje, Růžena místo Rozálie, Sebastian místo Šebestiána, nevlastní bratr místo polorodého bratra atd.). Přesto ti, kteří mají zájem o dějiny Českobudějovicka, případně zde žili jejich předci, by tuto knihu rozhodně měli zařadit do své domácí knihovny.

2 08.10.2018

Vůbec to nečtěte. Přehltáte to, najednou strana 435 a vás bude děsně štvát, že ještě není třetí díl. ;)
Miluju tuhle sérii, i když Naslouchače jsem si užila trochu víc. Přeci jen ve Fajovi už jsou nějaké opakovačky, hlavní postava není vždy tak sympatická a konec jsem přibližně takto odhadovala. Přesto 4,5*.

6 05.10.2018

5 hvězdiček je málo. Ti, kteří váhají nad tím, jestli se jim české fantasy s dystopií s 12letou holkou bude líbit, tak bude, věřím tomu.

7 27.09.2018

Ač oba originál, srovnání se Ziburou se nabízí. Obojí pohodové čtení, Ladislav vtipnější, ale Dominika napínavější. I tak jsem se ale bavila do sytosti. Zatímco Ladislav byl detailnější, Dominika vypíchla to nejzajímavější. Obojí mělo něco do sebe. Je ale fakt, že i Dominika někdy zacházela do takových detailů, které bych snad ani vědět nemusela. :) Ale i tak za ně palec nahoru, protože díky nim to bylo takové opravdovější a snazší tomu všemu uvěřit. Oba mají můj respekt, já bych se po..... strachy už na cestě do Prahy na letiště.

03.09.2018

Po pětce krok zpět. Nové prostředí a noví lidé si zřejmě žádali předlouhé popisy a vysvětlení. 500 stránek skoro o ničem, nicméně jako vždy silný závěr.

1 31.08.2018

Stále jsem váhala, jestli 4 nebo 3. Začátek mě docela bavil, střed knihy mi velice připomínal film Expendables II, kdy parta superschopných zabijáků s Chuckem Norrisem v čele (jo, v tom je trochu oproti filmu rozdíl, ehm) přežije snad úplně všechno. Pak jsem si i vzpomněla na falešné Adidas ("čím víc proužků, tím víc Adidas"). A to zejména tehdy, kdy to zavánělo "čím víc královen, tím nejvíc nejlepší Expendables". Někdy jsem se ztrácela v ději a všemožných detailech, protože mi zřejmě na tohle fantasy moje fantazie jaksi nestačila... Jinak mnohem více se styl psaní přiblížil Dvorům. Jako bylo by to fajn, kdyby mi ta ústřední dvojice seděla. Jenže mi nesedí a napomáhá tomu i ten debilní překlad jména. Čtyři hvězdy nakonec dávám za konec, protože ano, překvapil, a s tím si autorka dost vyhrála. S napětím očekávám děj šestého i posledního dílu, kde se snad už dozvím, co se mezitím dělo s mou oblíbenou postavou...

3 27.08.2018

Starý dobrý Dan Brown... anebo ne? Četlo se to samo, užila jsem si to, to nepopírám. 500 stránek uteklo jak voda, ale dle mého faktem zůstává, že se jedná o nejslabší díl s Robertem Langdonem. Neznat předchozí čtyři díla, tak uvažuji i 4-5 *, ale jako znalá bohužel za 3. Dan Brown píše prakticky pokaždé stejně - tajemná (sebe)vražda, útěk symbologa Roberta Langdona s pěknou ženou po svém boku, která mu cestou sekunduje v odhalování pravdy a likvidací protivníků. Ne že by to vysportovaný Robert potřeboval, má eidetickou paměť a přečetl snad všechny knihy na světě. K tomu se přichomýtne několik vedlejších postav, kdy až v závěru pochopíte, kde kdo stojí, jaký je jeho podíl na skládance. Někomu stejný styl autora vyhovuje, někoho nudí a po dvou dílech má pocit, že autora dostatečně zná. Já jsem ten první typ. Jenže tentokrát to bylo trochu jiné...

(Lehčí spoiler) Za prvních sto stran knihy Robert Langdon odhalí pouze dva symboly, z toho jeden je znak Uberu (trapas...!). Mnohem větší důraz je tentokrát pokládán na "vedlejší" postavy, takže jinak super znalý profesor prakticky hraje druhé housle minimálně celou polovinu knihy, a ani v té druhé to není o moc lepší. Hlavního "padoucha" musí již v první polovině knihy odhalit i ti méně chápaví čtenáři (ti, co znají Browna, ti ho musí poznat bezpečně), protože okatěji to snad napsat už nešlo. A když se tak stane, máte o dost zhoršený prožitek ze čtení, protože si stále kladete otázku "Jako fakt?!" Zapomenete na úvodní záhadu "odkud jsme a kam směřujeme" a říkáte si, "Roberte, tak kdy už ti to konečně dojde?". Tentokrát tam také byly dějové linky, jejichž účel jsem úplně nepochopila a považuji je za vycpávku (tím myslím zejména situaci kolem krále). A ještě dvě věci jsem od knihy očekávala - zmínku o Robertově klaustrofobii a hodinkách...., kterých jsem se samozřejmě dočkala. Zkrátka starý dobrý Dan Brown a Robert Langdon.

6 28.07.2018

Při mém tempu čtení této ságy jsem si říkala, že bude vydán i závěrečný díl, než otočím poslední stránku Tance draků, což se bohužel nestalo. V této knize se naprosto proměnily mé oblíbené postavy. Zatímco jsem byla vždy fanda Daenerys a v Hostině pro vrány mi vysloveně chyběla, tak zde to byly ty nejhorší pasáže. V těch šílených jménech a názvech společností jsem se dokonale ztrácela. Naopak jsem si oblíbila Theona, kterému jsem dřív nemohla přijít na jméno. Plný počet hvězd dát nemůžu, to by tam nesměla chybět Sansa...

2 24.07.2018

Fantasy romance v plenkách, celá sága dohromady mě moc nebavila. Už zkrátka nejsem cílová skupina čtenářů a jsou na trhu lepší kousky.

21.07.2018

Polovinu knihy jsem se nechytala - buď byla o ničem, nebo totálně chaotická. Opravdu "zmatek" a krásně mé pocity vystihl i název poslední kapitoly. "Konečně" dočteno, to bylo ale utrpení....

16.07.2018

Dnešní trend v YA fantasy je vymyslet co nejlepší superschopnosti hlavní hrdinky a promakaný nový fantasy svět se složitými pravidly. Už mi to všechno přijde natolik stejné, a proto jsem si Nádherné bytosti opravdu užila, konečně příjemná změna s obyčejným klukem a s reálný světem. Lepší 3*.

1 05.07.2018