Tanec s draky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Na východě, sužována svými nepřáteli, vládne jako královna města postaveného na prachu a smrti Daenerys, poslední potomek rodu Targaryenů, jejíž draci vyrostli do hrůzné dospělosti. Nyní, když je známo místo jejího výskytu, se mnozí vydali Daenerys a její draky hledat. Mezi nimi i trpaslík, Tyrion Lannister. Mezi další hledače patří dornský princ, železný kapitán i tajemný modrovlasý mladík, který zdaleka není tím, za koho jej vydávají... Na severu stojí velká Zeď z ledu a kamene – stavba pevná jenom tak, jako jsou pevní ti, kdo na ní slouží. Jejím 998. velitelem byl zvolen nemanželský syn Eddarda Starka, Jon Sníh, který má nepřátele jak v Hlídce, tak za Zdí, kde se šikují k útoku armády divokých... A za Zdí je i malý chlapec, jeho bratr Bran, obdařený dosud netušenými schopnostmi....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/12_/124835/tanec-s-draky-124835.jpg 4.62112
Série

Píseň ledu a ohně / Pieseň ľadu a ohňa 5.

Žánr
Literatura světová, Romány, Fantasy
Vydáno · Talpress
Orig. název

A Dance with Dragons · 2011

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (183)

Kniha Tanec s draky

Přidat komentář
ZuWhitethorn
21. září

Píseň ledu a ohně miluju, ale tahle kniha mi přišla zbytečně dlouhá, jakože fakt zbytečně. Kdyby měla těch 800-900 stránek, bylo by to OK, ale tady se mi zdálo, že se pořád něco opakuje. Má samozřejmě i úžasné okamžiky a kapitoly, které jsem hltala, ale dohromady je to jen takový průměr.

dedliipf
19. září

Čtyři hvězdy za to, že mám tušení, že bych ji někdy v budoucnu měla chuť přečíst znovu, ale ze série mi přišla nejslabší, protože ve mně vyvolávala pocit, že autor jen něco oddaluje. To oddalování je pravděpodobně jen příprava půdy pro budoucí události - aby se zdály logické, aby byly podpořené správným vývojem postav (nikoli uspěchané zvraty jako v seriálu)... jenže jelikož další kniha nepřichází hodně let, cítím se podvedená :-)

asanita
15. září

Abych byla upřímná, tak musím přiznat, že úplně nevím, co přesně bych měla o této knize napsat. Na jednu stranu totiž Tanec s draky přináší propracovaný epický příběh se spoustou postav, různorodým prostředím a všemi jeho tradicemi, náboženstvími i jazyky, zatímco na druhou stranu je dílo protkané takovým množstvím popisů a nudného putování do „finální destinace“, že čtenář zkrátka neví, kdy to očekávané vyvrcholení konečně přijde. Tancem jsem se prokousávala opravdu velmi dlouho a s několika přestávkami jsem konečně dosáhla cíle. Proč jsem knihu ale nedočetla dříve?

Podle mě to částečně bylo způsobeno tím, že jsem se po Hostině pro vrány, kde chyběla většina mých oblíbených postav, tak moc těšila na tento díl, že mě do určité míry zklamal. Například kapitoly s Daenerys, Tyrionem či Jonem nebyly tak strhující jako dříve. Rozhodně tím ale nechci říct, že bych si žádnou kapitolu s těmito zmíněnými postavami neužila, to rozhodně ne, jen mi přijde důležité podotknout, že těch momentů bylo zkrátka méně než v předchozích dílech. I přes to ale samozřejmě oceňuji tanec v Meereenu v poslední části knihy spolu s, ne až tak překvapivou, poslední kapitolou z pohledu Jona.

Dále bych chtěla ocenit epilog, jenž ukazuje, že Tanec rozhodně ještě neskončil. Z postav mezi mé oblíbence patří zcela proměněný Theon Greyjoy, Melisandra z Ašaje, Barristan Selmy a Arya Stark, jejíž výcvik v Braavosu začal nabírat na obrátkách. Kapitol z pohledu Brana Starka také nebylo příliš, ale i z toho mála je vidět, že už i on bude moci v dalších dílech do příběhu nějakým významnějším způsobem zasáhnout. Co se Victariona Greyjoye týče, tak nevím, jak ho vnímáte vy, ale pro mě patří spolu s Ramsayem mezi nejzápornější postavy tohoto dílu. Potupu Cersei bylo samozřejmě také zajímavé sledovat.

Jak bych tento díl tedy shrnula? Jeho přečtením rozhodně neprohloupíte, jelikož doplňuje celou Píseň ledu a ohně a připravuje nás na samotný závěr této velkolepé ságy. Zima na sebe nenechala dlouho čekat a v příští knize ji snad budeme moci zažít v plné síle. Do té doby nám ale nezbude nic jiného než čekat...

zlovlk
26. července

V Tanci s draky toho tolik chybí! Už před vydáním knihy bylo jasné, že navzdory vzrušujícímu názvu nebudou již z logiky pozvolného tempa vyprávění hrát ohňostrůjní veleještěři až takovou roli, jakou by jejich příznivci rádi viděli. I tak jsem ale doufal, že se dočkáme alespoň pořádného meereenského tanga – a i toto přání bylo splněno jen tak polovičatě. Schází také část postav, která si své odehrála v Hostině pro vrány, chybí velká odhalení o Jiných a jejich záměrech, která byla inzerována už jen přítomností Branových kapitol... a v neposlední řadě musí člověk oželet řinkot a běsnění nějaké té pořádné bitvy, neboť oba dva zásadní konflikty, ke kterým se v Písni ledu a ohně již delší dobu schyluje, totiž velká sněhová bitva na severu a velká zpocená bitva na jihovýchodě, byly vinou přílišné obtloustlosti textu odsunuty až do následujícího svazku ságy. Jenže: způsobuje kterákoliv z těchto absencí, že by snad Tanec nebyl skvělým fantasy románem? Ve jménu bohů starých a nových, jistěže nikoliv!

Dílo je důstojným pokračováním svých předchůdců, respektive – vezmeme-li v potaz průměrnou rychlost četby těchto návykových textů – svých předběžců. Na čelných místech místech stojí Tyrionova linie neboli sentimentální pouť po orientálních pamětihodnostech a starožitnostech, svými melancholickými akordy upomínající na dávno zesnulou slávu zašlých civilizací, a tím trochu připomínající Martinovy starší sci-fi romány a povídky záhvězdného osamění, dále pak Daenerysina linie těžkého života reformátorky aneb anatomie kulturního šoku a receptář grilovaných cvrčků s medem... a především Jonova linie, dokonalý příklad toho, jak zkonstruovat co nejdeptavější psychologický horor. Snad ještě nikdy jsem při čtení čehokoliv neměl tak vlezlý pocit toho, že je něco špatně, že atmosféra houstne hrůzostrašněji než za průmyslové revoluce a že se blíží smrtonosný pravý hák nějaké děsivé katastrofy – a to přitom většinu času jenom sčítali množství uskladněných tuřínu ve sklepeních!

Na Georgu R. R. Martinovi si nejvíce cením toho, že neustále dokáže překvapovat ve velkých otázkách i v drobnostech. Nenechává příběh plynout samospádem znuděné řeky, nýbrž ho vhání do věru nečekaných koryt, přes všemožné peřeje a úskalí. Kdo by byl čekal, že jedna z postav bude potetována na neobvyklé části těla, jiná si málem pustí do gatí při spatření želvy, další pak bude pravděpodobně zkonzumována během aktu veselého kanibalismu... a dokonce se na scéně objeví i svůdná trpaslice? A že to všechno bude současně naprosto logické a smysluplné jak z hlediska pravidel fantastického světa Západozemí (a přilehlých končin), tak z hlediska narativního? Drahý pane Martine, klidně další díl pište třeba dvacet let, pokud si udržíte tuto kvalitu!

alois.randa
08. července

Určitě lepší než Hostina pro vrány, nicméně už mi to přijde zbytečně moc větvené, že člověk musí někdy dlouze přemýšlet, která postava kam patří. Ale těším se, až bude vydaný další díl.

Lavender756
22. června

Asi stejně vleklé jako Hostina pro vrány, další slabší díl. Mnoho postav.....nekdy ani nevíte o kom čtěte. Prvních 400 stran to bylo super, zajímavé,odsypalo to, ale dal tedy horší a horší, některé kapitoly za mě tedy netřeba číst, stačí si přečíst jejich poslední dvě stránky,kde se konečně k něčemu doberete a je to. Taháky byli Jon a Theon, Denearys postupně nudnější a nudnější, potěšila mě Aria a Cersei, ale premnoho stran o piklech otrokářů a neskutečně ubíjející Tyrion pro mě knihu degradovali.

Celestino
11. června

Ač se jedná o nejdelší knihu série, pořád bych se nezlobil, i kdyby měla jednou tolik stran – tak je za mě skvělá! Je milé vidět své staré oblíbence zase po něco slabší Hostině pro vrány, v takhle skvělém světle. Častá výtka této knihy je velké zaměření se primárně na Daenerys, kterou mnozí zrovna nemusí. Pro mě, jako pro jejího fanouška, je to jedině dobře, ale přiznávám, že některé pasáže byly snad až příliš rozvláčné. ALE chtěl jsem více Cersei! Doufám, že ve Vichrech se jí dočkám... (teda..., jestli jestli se toho dočkáme, protože mám ten pocit, že dříve „slunce vyjde na západě a zapadne na východě“)
Ale zpátky k plusům, kterých je samozřejmě daleko více než mínusů. Je veliká škoda, že seriál nás obral o Aegona (toho pravého!), ale ještě více lituji toho, že jsme se nedočkali Jona Conningtona! Tenhle ryšavý griff mi přirostl k srci jako málokdo... Ale škoda, že se finální bitvy nejspíše nedožije...
Na závěr se sluší ještě říct, že pevně doufám, že pokračování se bude značně lišit od seriálu...

Iamblichos
07. dubna

No....je to dlhe...tak dlhe ze keby to bolo o polovicu kratsie tak by to aj tak bolo dlhe....autor by uz mohol vynechat siahodlhe opisy myslienkovych pochodov, opisy oblecenia, opisy skonzumovaneho menu atd atd...skutocne sily s postupujucimi dielmi a narasatjucou hrubkou knih klesaju..docitane s dost velkym usili