Píseň zimy

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Liesl celé své dětství poslouchala krásné a tajemné příběhy o Králi skřetů – o nezbedném panovníkovi, který vládne podzemí, o Králi duchů, který ji inspiroval ke skládání hudby. Když ale Liesl vyrostla, musela své sny o králi a skládání hudby nechat stranou a věnovat se praktičtějším věcem. Avšak když zmizí její sestra Käthe, jen Liesl ví, že ji odnesli skřeti, a vydává se do podzemní říše, aby ji zachránila a přivedla zpět. Král podzemí jí sestru vydá pouze pod jistou podmínkou – za jeden život vyžaduje jiný. Aby zimu mohlo vystřídat jaro, musí si do podzemí vždy odvést pannu, a pokud se má Käthe vrátit, musí se pro ni Liesl obětovat. Bez smrti se nemůže svět znovu zrodit, a tak Liesl nabídne králi svou ruku. V podzemní říši Liesl zjistí, že ji král nadále inspiruje a že ho obdivuje. Avšak jak se její hudební talent rozvíjí, Liesl pomalu ztrácí sílu a jako králova nevěsta umírá. Čím blíž si ale s králem jsou, tím horší se zdá jejich rozhodnutí: Obětují svou lásku, anebo nastane konec světa?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339191/big_pisen-zimy-cQA-339191.jpg 3.4313
Série:

Píseň zimy 1.


Žánr:
Literatura světová, Fantasy, Pro děti a mládež

Vydáno: , CooBoo
Originální název:

Wintersong, 2017


více info...
Nahrávám...

Komentáře (95)

Kniha Píseň zimy

lenka7679
25. listopadu

Neskutečně těžce čte. Skákání v textu, jako kdyby čtenář celou dobu byl v obraze a není třeba uvést do situace.
Autorka tady předvedla, že umí být strašně špatná vypravěčka příběhu, který by jinak mohl být opravdu dobrý...
S druhým dílem se už trápit nebudu.

Damonka18
01. dubna

(+ SPOILER) Podle obsahu jsem očekávala zajímavou knihu, ale podle recenzí jsem ji zase nedávala takovou šanci. A asi díky tomu se mě to líbilo. Ano bylo to trošku těžší na čtení. Občas jsem se ztrácela. Nemám skoro žádný vztah k hudbě, ale jako příběh se mi to líbilo. Pardon, ale Král duchů? Pekelně k zulíbání (ano mluví ze mě puberta :D)
Jediné co bych uvítala je více nějakých "romantických" scén abych více procítila ten vztah mezi Elizabeth a Králem duchů. Ale ke konci jsem prolila i pár slz, když ji propustil ze své země a svého srdce. Za mě celkem povedený příběh když od něho moc neočekáváte.


tomas9591
01. dubna

Do příběhu jsem se dostal již před více jak dvěma až třemi lety, kdy jsem začínal číst. Mám tak velkou radost, že jsem knihu odložil na sté straně, jelikož to na mě v tu dobu bylo zdlouhavé a na knihu nebyl správný čas. A z dětských knih do něčeho pro starší by tohle rozhodně nebyla vhodná knížka. Čas se znova ponořit do tohohle příběhu, přišel, podle mě, v ten správný čas. Mám víc načteno a už si dokážu líp poskládat obrázek o knize.
Prvních sto stran byl pro mě poměrně nostalgický návrat do časů, kdy jsem začínal číst a znova oprašoval informace. Jakmile jsem se dostal za hranici sto stran, netušil jsem, ani nyní, jak by se mohl příběh vyvíjet, vůbec. Jeho průběh se mi líbil a místy překvapoval přesně po stranu 132.

„Stýskalo se mi po onom mladém muži. Chtěla jsem, aby se vrátil. Působil skutečně, ne jako Der Erlkonig, samý přelud a stíny.“- STR 132 - NO SPOILER

Tohle byl ten moment, kdy to pro mě, šlo do kopru. Už to nebyl ten Král duchů, Král podsvětí, Král stínů - král snad všeho, na co si vzpomenete. Jak ho Liesel popisovala, působil spíše jako pohádková postavička, například oči. Bože. Pořád dokola omýlané. Už samy od sebe byly přitažené za vlasy. Dvojbarevné oči, s jinou barvou v podobě teček v jednom oko, následně v druhém barevný/é kroužek/ky. Ve scénách, kdy se byl vidět nějaký proud emocí, bylo vždy poukazováno na oči. Jednou temné jako no, podruhé šedší, světlejší, pak v nich viděla toho „chlapce“, kterým kdysi býval, ale vždyť pořád je, při dalším pohledu nich nebylo nic, byly nečitelné, pak v nich byl chlad, pak to byl jasný Král duchů.
Z toho, jaký byl Král na začátku, pro mě tak jedovatý a chladný, se pak u mě nemohlo přehoupnout v tu romantiku, lásku. Mělo se to přehoupnout z jednoho protipólu k druhému, což u mě nevyšlo. S hate love zkušenosti v knihách mám, jestli je tohle hate love, netuším, ale nelíbilo se mi to. U mě Král zůstal pořád tak jedovatý i přes pocity, které následně překvapivě projevoval. Opět ze začátku bezcitný, následně tak procítěný. Přijde mi, že tak Liesel si v těch několika set stranách vyzkoušela všechny pocity světa.
Nemůžu si pomoct, a nevím, jak se to stalo, ale já s romantikou tady v té knize vůbec nepočítal. Samozřejmě pak, logicky, přišla. Dalších těch skoro tři sta stran se to tak nějak běželo na stejné vlně. Styl autorky působil tak jistě, že mě uklidňovalo to číst, jako z pera zkušené autorky. To přetrvávalo až do sexuálních scén (opět díky Bohu za to, že jsem knihu nečetl, když jsem byl mladší), které působily tak strašně smyslu zbavené, do jejichž extáze upadla sama autorka.
Děj se pro mě v těch třech stovkách stran pořád točil dokola. Hudba, sex, bloumání nad životem a smrtí, nad rodinou, sem tam nějaký sen, vír emocí, plno rozhovorů, ale vlastně nic nového.
Romantika v knize mě zabíjela, ubíjela.
Co se ale nedá zapřít, je hudba, další důvod, proč jsem rád, že jsem se do knihy pustil až nyní. Jako menší bych si neužil tolik tu hudbu, tu propracovanost, která v tom byla. Název Píseň zimy si to zaslouží určitě. Bylo to velice propracované, je tu poměrně dost pojmů, které se v hudbě používají. Vše, co se týkalo hudby, se mi v knize líbilo.
Každá strana knihy byla plná ledu, neskutečné ho ledu, celkově ponuré nálady, až se člověku nechce chytit do ruky tu další stranu, aby otočil, jelikož jsou stránky jako led. To se taky musí nechat.
Mám zatrhnutých tolik citátů, jako v málo knihách, je jich opravdu hodně.
Prostředí knihy bylo moc hezké a pohádkové, to samé bytosti v něm.
Ve výsledku? Na mě poměrně táhlé, líbila se mi hudba, citáty, a to, jak autorka dokázala vykreslit zimu a led, které knihu obalují.

Beruš09
24. února

Těšila jsem se na strhující fantasy příběh, který mě vtáhne do děje a budu jím okouzlená svoji představivostí a autorčiným popisováním. I když vím, že kniha by se neměla soudit podle obalu, kniha mě hlavně zaujala podle kouzelného a tajemného obalu. Po přečtení komentářů , jsem byla lehce zmatená jestli byl dobrý nápad si knihu kupovat. Řekla jsem si, že jsem četla ale spoustu knih s špatnými recenzemi, a byli dobré. Bohužel tato kniha mě vůbec nevtáhla do děje, byla hodně matoucí a ztrácela jsem se. V půlce knihy jsem přestala číst protože mě nebavila. Byla jsem zklamaná, protože nápad na děj byl zajímavý ale všechno se semlelo najednou a nebylo to napínavé....... někdy až nudné.

Anakondysek
16. ledna

Na knihu jsem se velice těšila, asi hlavně kvůli té úžasné obálce. Začatek knihy vypadal nadějně, jenže pak mě kniha začala nudit, nic se tam nedělo a já se musela nutit přečíst každou další stranu. V akci jsem se ztrácela a moc jsem nechápala, co se tam děje. Nakonec jsem však dospěla ke konci a posledních deset stran jsem prolétla jen tak očima. Jsem velice sklamaná. Kniha mohla mít 120 stran a nic by to na příběhu nezměnilo.

Ronnie37
04. lednaodpad!

Úplně zmatená knížka. Možná má originální obsah, ale za mě teda nic moc :/ Nelíbilo se mi to.

Rowana
26. února

Trošičku zklamání tam bylo, to musím, ač nerada, připustit. Ale asi je to i moje chyba. Přistupovala jsem k příběhu s myšlenkou na fantasy pohádku Labyrint s Davidem Bowiem v hlavní roli, a to jsem se šeredně sekla. Více než romantickou hudební pohádkou z osmdesátých let se knížka inspiruje pohádkami a pověstmi germánské mytologie v tom nejsurovějším stavu, tak jak si je předávali naši předci ještě dávno předtím, než se pohádky začali pro děti upravovat tak, aby nebyly příliš děsivé. Příběh pracuje s pohanskými pověrami a tradicemi, starými smlouvami mezi světem lidí a skřetů. S lidskou obětí. Je to prezentované jako dětská knížka, ale rozhodně bych ji nedávala do ruky někomu mladšímu než 11 let, možná spíš 13 let. Ideálně ještě starším.
Příběh končí, dá se říci dobře, není to horor, je to pohádka, taková ta z dřívějška, ta surovější. Konec působí trošičku neuspokojivě, protože nechává pootevřená vrátka pro pokračování. Druhý díl jsem však odložila po několika málo stránkách a ponechám si tento náznaků plný lehce neuspokojivě pootevřený konec, který ponechává prostor mé fantazii.

chodícírohožka
31. ledna

Bohužel se musím přidat k negativním komentářům. Čekala jsem kouzelný, romantický příběh - a místo něj objevila slátaninu, ve které možná bylo pár nápadů, ale děj byl neskutečně mrtvý. Téměř netuším, o co tam šlo a proč postavy jednaly, jak jednaly (pro mě dost nepochopitelně) - zato jsem se velmi obsáhle a opakovaně dozvídala o potřebě hlavní hrdinky být uznávaná a milovaná - a o její hluboké sexuální frustraci. Až na pár momentů se mi v knize asi nějak zvlášť nelíbilo nic - postavy, prostředí, (ne)děj, způsob vyprávění... Mohla bych říct, že mě autorka alespoň obohatila vydatným množstvím názvosloví z oblasti hudby - nicméně to bych si musela pamatovat o něco víc než jen pojem "sonáta", který jsem už dávno znala...

1