PetrCepek komentáře u knih

Z tohoto románu se mohou všichni autoři poučit, jak se má literárně zpracovat obtížné téma. Empatické, poutavé, dojemné. Pět hvězd nestačí.

42 08.04.2020

Jsou tři ráno a právě jsem dočetl Tiché roky. Bylo to jako sedět na břehu oblíbené řeky, pozorovat její pomalý tok a uvažovat o plynutí času. Nemusím na tom místě vysedávat každý den, ale určitě se sem vrátím. Do rozednění zbývají tři hodiny a v ruce držím nejchválenější knihu paní spisovatelky Mornštejnové "Hana", kterou jsem včera kvůli koronaviru koupil přes e-shop. Hm, snad stihnu do rána alespoň tři kapitoly ...

38 01.04.2020

Jedna z nejlepších knih, které jsme četli na gymnáziu tzv. "povinně". Parádní horory a ještě se to rýmuje. Co více si přát? :-)

34 11.03.2021

Protože šest hvězd se dávat nesmí

30 14.12.2019

Pozoruhodný mix Aloise Jiráska s Alenou Mornštajnovou. Někomu by možná mohla vadit značná popisnost či nepříliš sympatická hlavní postava Barbora, mně se však úvodní část románové kroniky líbila. Byť je poněkud bez konce jako lesy markýze Gera.

29 16.09.2020

Vynikající příběh o dobru a zlu v každém z nás, a to nejen když nám bylo dvanáct. Poměrně útlá kniha na maximálně dva večery čtení a minimálně měsíc přemýšlení.

22 15.01.2020

Je to už takový evergreen. Čtivý poutavý příběh, na jehož konci se úžasná vypravěčka Alena Mornštajnová pokaždé změní v poněkud neohrabanou loutkářku, která své marionety nutí kvůli efektnímu závěru dělat věci, jež jim vůbec nesedí. V této knize navíc zcela chybí vysvětlení osudu Jakubova otce, který by díky svým vědomostem o rodině z vesnice určitě mohl sehrát důležitou roli při synově očernění. Pokud do povodní každou druhou sobotu fungoval, nebyl nejmenší důvod, aby po povodních fungovat přestal. Jenomže autorce se to hodilo jinak. Nicméně stále jde o výborný nadprůměr.

21 15.04.2023

První díl "naslouchačské" série má nádherně vybudované prostředí, atmosféru i hlavní hrdinku, rovněž umístění pozoruhodného "fantasy" děje na planetu Zemi je skvělým nápadem. Věřím, že zásluhou obrovsky talentovaných mladých spisovatelek, například Vilmy Kadlečkové, Kristýny Sněgoňové a samozřejmě Petry Stehlíkové, se dočkáme ještě mnohých úžasných čtenářských zážitků.

21 20.08.2021

Miluju knihy, kde se jedním okem směju a druhým brečím. Za mne zatím nejlepší Backman. Kupodivu se hodně povedlo i filmové zpracování, které bohužel v našich kinech jen prosvištělo.

21 13.12.2019

Pro tohoto noblesního pána mám slabost už do dob Válečka ze seriálu Kamarádi. Proto pokud je ochoten se podělit o několik desítek postřehů na nějrůznější poděty všedních dnů, pak u toho nemohu chybět. Moc rád bych si někdy v budoucnu přečetl či poslechl druhý díl s názvem "Jak se líbily Myšlenky za volantem Markétě Fišerové"

20 17.03.2021

Četba mého norského favorita stále více připomíná čtení jiného oblíbeného autora, a sice japonského spisovatele Haruki Murakamiho. U obou musíte mít rádi nebo ignorovat, že:
a) se v textu objeví bambilion odkazů na nejrůznější - pro vás spíš neznámou - muziku, kdy si zpočátku některou skladbu pustíte na youtube, ale pak toho necháte, neboť odkazů je opravdu hodně,
b) v textu se ve velké míře vyskytují věty či dokonce delší pasáže v angličtině, které jsou často dvojsmyslné, a proto si moc nepomůžete, když je překlopíte do češtiny pomocí google překladače,
c) postavy románu jednají na základě obtížně uvěřitelné intuice a někdy naprosto proti elementární logice - například v Zatmění jedna osoba jako úplně první odhalí sériového vraha a nejenže namísto oznámení policii požádá brutálního vraha o osobní rozhovor (budiž), ale při následném setkání bez jakýchkoliv zábran radostně vypije nápoj, který vrah dopředu připravil.

Shod by se našlo mnohem víc, ale už nebudu zdržovat. Je prostě zapotřebí mít pro autora pochopení a pak se vám jeho romány budou líbit. Většina šestihvězdičkově, zatímco některé (např. Macbeth, Království, Švábi nebo právě Zatmění) holt o něco méně.

Ale pořád je to prima počteníčko, protože J.N. psát umí a výborných nápadů má stále přehršel. Třeba ten slibný kněz s motorovkou na závěr .-).

19 03.05.2023

Paní Lednická svou kroniku píše úžasně, jen jí trochu (za půl hvězdy dolů) zazlívám poměr "popis hezkých věcí versus popis nehezkých věcí" přibližně 10:90. Samozřejmě vím, že život se s nikým nemazlí, zvláště pak v Karviné, kde černí ptáci ustelou postel nebeskou. Ale druhý díl Šikmého kostela jsem četl přes dva měsíce a po každých sedmdesáti stránkách jsem si musel přečíst něco odlehčujícího . Nyní si dám například nového Patrika Hartla na uklidnění :-).

19 27.11.2021

Díky čtenářské výzvě jsem se po letech vrátil k jedné z nejoblíbenějších knih mé maminky a ani trochu jsem nelitoval. Mocná dávka životního optimismu se v dnešní době velmi hodí.

19 02.08.2021

Měl jsem po celý květen smůlu na knihy, kde mi byli všichni protagonisté naprosto lhostejní. V tomto skvělém románu mi naopak nezůstal lhostejný prakticky nikdo. Druhý díl Medvědína předčil veškerá má očekávání.

19 28.05.2020

Příjemná vzpomínka na jedno z mých prvních post-apo (společně se Dnem trifidů), čtené v osmdesátkách. Za čtyřicet let nezestárlo ani o pověstnou píďu pana Kaplana.

18 17.11.2023

Velice zvláštní kniha, kde naleznete takřka Hrabalovské pasáže, jako například:

"Stál jsem před ní se staženým spodním prádlem a Magdalena připomínala rybářku, která se rozhodla, že štiku polapí tak, že ji spolkne. Zápasila s ní směle, už za pár okamžiků kolem ní plavaly miliony pulců, Magdalena se vynořila a společně jsme sledovali, jak se kolem těch pulců stahují skutečné ryby, hrají si s nimi a Magdalena se zase jenom smála, říkala, že jsem asi dlouho neměl holku ..."

ale zároveň pasáže zcela jiné, nemající s Hrabalovskou poetikou nic společného, aby novela nakonec dospěla ke krátkému překvapivému závěru, který dvě třetiny hodnotitelů chválí a jedna třetina naopak kritizuje. Já patřím k té většině, a proto dávám pět hvězd (přesněji 4,5 * + půlhvězda za skvělé ilustrace pana Dolejšího).

18 19.02.2022

Coby celoživotní fanda skvělých i dobrých her DJC se vždy rád seznámím s názory cimrmanovských herců, mezi nimiž patří Miloň Čepelka k mým nejoblíbenějším. Pět hvězd je však zcela zasloužených, žádná protekce.

18 17.11.2020

Jeden zcela neobjektivní komentář:
Odloženou spravedlnost jsem sice nepsal tolik let jako Sametové iluze, ale mám k ní stejný "fotříkovský" vztah. Pět hvězdiček je to nejmenší, čím mohu tuto dobrou detektivku s perfektní obálkou geniálního Ondřeje Mikuleckého vybavit na cestě ke čtenářům.

18 07.11.2020

Tohle se nikdy neomrzí.

18 05.10.2020

Podle anotace jde o humorný román. No, nevím. Byť je Kunderův smysl pro humor značně svérázný (snad determinovaný nežertovným Žertem či nesměšnými Směšnými láskami), při četbě tohoto údajně humorného díla jsem se ani jednou nezasmál, dokonce ani nepousmál. A román? Netvrdím, že literární dílo může být románem teprve od sta (či více) stránek, avšak české vydání Slavnosti bezvýznamnosti spíš než román připomíná diplomovou práci nejmenovaného tuzemského takypolitika: co největší písmo, co největší řádkování, co nejvíce prázdných stránek, aby to dohromady dalo alespoň devadesát stran. Přitom normostran je to sotva čtyřicet. Tolik k hrdému označení "román".
K samotnému obsahu jen dodám, že přes několik zajímavých úvodních postřehů (neměnný název Kaliningradu) či nápadů (pakistánština) je to celé takové sice kunderovské, ale současně nijaké. Takže možná je vlastně dobře, že je to tak krátké.
Tři hvězdy dávám z úcty k mému oblíbenému autorovi a jeho požehnanému věku, ve kterém text před sedmi lety napsal.

18 13.09.2020