PetrCepek
komentáře u knih
Jak jsem byl malej
Stanislav Juhaňák
Ke své hanbě jsem při hodnocení publikace Blackout zjistil, že jsem tuto skvělou knihu ještě v Databázi knih neohodnotil. Tímto vše napravuji a každému rodiči doporučuji. Určitě lepší než Boříkovy lapálie.
Blackout: Co dělat, když nastane
Stanislav Juhaňák
Patřím do klubu nenapravitelných optimistů, a proto mám tendenci rizika typu blackoutu podceňovat. Takže je moc dobře, když mě někdo přiměje k zamyšlení, co bych dělal kdyby... a dokonce mně minimalistickým způsobem poradí, na co bych měl zaměřit. Takže díky, ale raději ať se žádný veleprůser nekoná.
Nikolský případ
Vladimír Nikolajevič Orlov
Zajímavý začátek, velmi kvalitních prvních sto stran, ale pak se děj dost rozplyzne a ani pootevřený závěr románu příliš nepomůže, spíš naopak. Jelikož jsem těsně předtím četl dvě knihy z cca stejné doby šedesátých let minulého století (Poslední kabriolet a Nesvaté lásky), bylo zajímavé srovnávat naprosto odlišné priority tehdejších teenagerů v USA a Sovětském Svazu.
Péťova báječná dobrodružství
Miroslava Salajková
Trošku jiné (ve smyslu ještě lepší) než první díl. Autorka je už vypsanější, příběhy propracovanější a barevné ilustrace působí stejně jako minule jakoby dětsky a současně velmi kumštýřsky. Každému doporučuji.
Nebohý Avrosimov
Bulat Šalvovič Okudžava
Značně ironický a ironizující pohled na dobu těsně po potlačení povstání děkabristů roku 1825. Bohužel je takových Avrosimovů, slepě adorujících nejvyššího vůdce - ať cara či prezidenta - stále strašně moc. A naopak je zatím v Rusku příliš málo Pestělů.
Nesvaté lásky
Joyce Carol Oates
Od slavného anglického básníka Alberta St. Dennise jsem očekával více empatie (alespoň občasné) a více úmyslných či neúmyslných zásahů do života členů pedagogického sboru americké univerzity, naopak postava pábitelské Brigit Scottové mne velmi zaujala. Ostatní protagonisté - včetně Alexise Kessera - vedle ní působili jen jako nezbytné křoví.
Tarantino o Quentinovi
Amazing Améziane
Chtěl jsem stručně napsat "Luxusní záležitost", jenomže to už zde učinila jedna knihovnice z Turnova. Mám pro filmy QT velkou slabost a autor tohoto komiksu nepochybně také, tudíž jsem se skvěle pobavil a navíc dozvěděl řadu nových zajímavých informací.
Neonomicon (limitovaná edice)
Alan Moore
Kdo miluje Moorovy grafické romány Z pekla nebo Watchmen: Strážci, možná ho tato variace na lovecraftovský horor překvapí. Ale rozhodně nebude zklamán. Navíc může tento jednoslovný mnohaslabičný titul využít v letošní čtenářské výzvě :-)
Bohyně a jiné ženy
Joyce Carol Oates
Tradičně nádherná obálka Jiřího Radhauského (jedna z nejhezčích z celé odeonské řady GAMA, navíc s vymazleným překvapením za záložkou :-) a parádní první tři povídky. Prostě úžasný začátek! Jenomže pak jde kvalita povídek bohužel dolů, v některých případech až na úroveň deníku hysterické grafomanky. Čtenářskému komfortu nenapomáhá ani příliš doslovný nevynalézavý překlad. Například když tam čtete o slavné rockové kapele s názvem "Šťastná cibulka", tak si na pódiu spíš než Led Zeppelin či Black Sabbath představíte Statečného Cibulku nebo Šest medvědů s Cibulkou. Přitom klidně mohl zůstat anglický název Happy Onion, znějící českým čtenářům mnohem rockověji.
Až budeš králem, až budeš katem
Tadeusz Nowak
Pozoruhodná poéma o životě a smrti na polské vesnici během druhé světové války. U některých pasáží jsem měl pocit, že je snad napsal Bohumil Hrabal.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Obrovskou výhodou multiautorských projektů je možnost vydat v relativně krátké době neuvěřitelné množství knih a tím doslova převálcovat veškerou konkurenci v daném žánru či subžánru. Naopak nevýhodou takových multiautorských projektů je značná nevyrovnanost kvality výsledných produktů.
Ke cti multiautorského projektu s označením "František Kotleta" (obětavě zastřešeného zkušeným editorem Leošem Kyšou), rád zdůrazňuji, že převážná většina z vydaných titulů se mi moc líbí, zatímco těch z mého pohledu slabších postradatelných publikací (namátkou 21 úderů, Allahův hněv, Poutník z Mohameda, Válkotvůrci či druhý díl Undergroundu) je mnohem méně.
Nepočetnou skupinu "kotletích" nepovedených knih - samozřejmě pouze podle mého subjektivního názoru - bohužel nyní rozšířila upachtěná, slizce vulgární překombinovaná Černá smečka, klopotně a nezáživně popisující problémy sourozenců Filipa a Andrey, majících poněkud specifické rodiče. Celé se to vleklo jak osobní vlak na trase Smíchov-Radotín, neobjevil jsem tam postavu, která by mne něčím zaujala, a celou druhou polovinu knihy jsem dočítal ze setrvačnosti na volnoběh. Nejenže tato novinka nesahá ani po kotníky "kotletovské" Příliš dlouhé swingers párty s obdobně démonskou tématikou, ale hravě ji strčí do kapsy například Moudrého Devátá sféra či Kopřivův Asfalt.
Snad se v příštích publikacích tohoto projektu více projeví vliv spoluautorů, majících na svědomí například skvělý Spad či dokonalý Hustej nářez a naopak méně tvůrců Válkotvůrců.
Poslední kabriolet
Anton Myrer
Nenapravitelný samaritán George rekapituluje období let 1940-1969, až po okraj naplněné bojem. Mezi vojáky na poli světové války, mezi partnery, mezi manžely, mezi rodiči a dětmi, mezi politiky a v neposlední řadě mezi spolužáky z Harvardu. Není to lehké čtení, navíc naplněné desítkami či stovkami kdysi nepochybně slavných jmen, která však dnešnímu čtenáři příliš neřeknou. Klasický americký román, stojící za přečtení.
Zapomenuté příběhy 3
Marian Kechlibar
Takové moc hezky napsané články například do 100+1. Moje smůla u téhle knihy tkvěla v tom, že z pestré škály zpracovávaných témat mne zajímala sotva polovina. Ale určitě si ještě některý díl Zapomenutých příběhů rád přečtu.
Gazely
Patrik Hartl
Další typická hartlovina (v dobrém i v tom špatném) v duchu: "Podívejte se, vy životem omlácené chudé neúspěšné čtenářky, že i bohaté úspěšné ženy mají problémy. Takže jste na tom vlastně úplně stejně!" Prostě taková hezky načančaná kytka k MDŽ. Naštěstí na rozdíl od nanicovatého Nejlepšího víkendu a vyloženě nepovedených Patnácti roků blbosti (pardon lásky) jsou Gazely o fous lepší. Jen mi ty tři hypervěrné, veleúspěšné, multisamostatné a supermateřské světice s problémovými manžely i rodiči tak nějak časem splývaly v jednu jedinou wonderwoman. Naopak velice oceňuji nápad s implementací hrdinů mého nejoblíbenějšího Hartlova románu do příběhu Gazel, třebaže těch vstupů Prvoka, Tečky, Karla i Šampóna mohlo být klidně o něco víc.
PS A.P. Čechovovi je připisován citát, že pokud je v příběhu zmíněna pistole, musí se z ní vystřelit. Patrika Hartla považuji za světového rekordmana ve zmiňování nejrůznějších pistolek, pušek, revolverů či pistolí, z nichž se nikdy nevystřelí. Například ortoped s třiceticentimetrovým údem.
Malevil
Robert Merle
Příjemná vzpomínka na jedno z mých prvních post-apo (společně se Dnem trifidů), čtené v osmdesátkách. Za čtyřicet let nezestárlo ani o pověstnou píďu pana Kaplana.
Pravda o případu Savolta
Eduardo Mendoza
Na tomto románu mě nepotěšilo prakticky nic. Nepřehledné, nezajímavé, několikrát jsem měl chuť knihu odložit. Kdybych si nedal letos v lednu závazek, že podle abecedního pořadí autorů postupně přečtu všech 46 knih odeonské edice Galerie moderních autorů, tak bych ji nejspíš opravdu odložil. Už se těším na Merleho "Malevil" a Myrerův "Poslední kabriolet", které ve frontě čekají nyní. Oba romány jsem s nadšením četl před čtyřiceti lety a doufám, že mne nezklamou ani teď.
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
Některé díly Legie od Kristýny Sněgoňové zklamaly (zejména Šprti & frajeři nebo Pán hor) coby pouhé nenápadité vycpávky, tento díl naopak potěšil kreativitou. Sice mě nadále iritují autorčina dalekosáhlá souvětí na sedm řádků, která musíte přečíst třikrát než pochopíte, co se tím vlastně chtělo říct, ale tentokrát je to krásně vykompenzováno nápadem s komiksem a působivým popisem kraje za tunelem. Takže 5*
Život sira Alexandra Fleminga
André Maurois
Nečetl jsem ani zdaleka všechny životopisy z pera tohoto skvělého autora, ale ať to byla biografie Dumase, Balzaca, Turgeněva, Huga nebo nyní Fleminga, pokaždé dokázal Maurois vykreslit hlavního hrdinu jako Mirka Dušína, kterého prostě musíte mít rádi.
Jsem docela rád, že se Maurois nikdy nepustil do životopisu Hitlera, Stalina nebo jiných lidských zrůd.
Koniáš & Bakly - Mrtví muži
Miroslav Žamboch
Hurá! Můj nejoblíbenější tuzemský autor přestal počítat peníze za nesmyslně popsané stránky a po slibném Samarkandu nabídl svým fanouškům parádní nářez. Vůbec nevadí, že ve skutečnosti jde o dvě samostatné novely "poslepované" kapitolami označenými jménem Varatchi. Stejně tak je úplně jedno, že téma obou příběhů se u Miroslava Žambocha objevilo již mnohokrát. Mnohem důležitější je čtenářský zážitek ze skvěle napsané knihy, umocněný zbrusu novou zajímavou figurou Rozena Molaka, o níž (alespoň doufám) ještě uslyšíme. I když o čaroději Maverickovi jsem si myslel totéž a zatím nic. Každopádně po osmi letech konečně báječný dárek všem Bakly-Koniášofilům! Děkuji.