Malevil

Společenská fikce světově proslulého francouzského spisovatele se odehrává převážně v sedmdesátých letech tohoto století, ale končí o celá desetiletí později. Skupinka lidí shromážděných zcela náhodou ve sklepě středověké tvrze Malevil náhodou přežije výbuch atomové bomby. Děsivá katastrofa zničí valnou část lidstva i živočichů na zemském povrchu. Ti, kteří přežili, stojí před problémem, jak uspořádat svůj život ve světě, z něhož zmizely všechny vymoženosti civilizace. V primitivních podmínkách bojují o přežití i o uhájení života před lidským nepřítelem… Román je společenskou a charakterovou studií jedné z mnoha eventualit budoucího vývoje, současně však i varováním před možným zneužitím vědy....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/30_/30443/malevil-30443.jpg 4.51261
Originální název:

Malevil (1972)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (199)

Přidat komentář
konstelanski
12. září

Sedlácký pohádkový armagedon.

Janadvorackova
09. září

"Vyrobil bedýnku šedesát na třicet a do ní jsme pak pohřbili ostatky tří rodin."

Takové věty mi dokážou způsobit zajímavé noční můry. Ne, že bych se jich bála. Takové můry, stejně jako romány podobné Malevilu, jsou prostě čtením, které mám ráda.
Syrové popisy přizpůsobivosti člověka, najednou nepřipraveného na jakékoli snížení životního standardu. Chování generace těch, kteří si pamatují "dobu předtím," zatímco se musí vypořádat s nástupem takové, jež bude vnímat svět zcela odlišně. Dát si práci předat jim vše, co mohou potřebovat. Umět vědomosti srozumitelně dávkovat a s dětmi dalších generací komunikovat na úrovni snad mimosmyslové. Protože ti, co přežili, jednou zemřou. A pak co, lidi ovládne divošství? Ne ne, autor si tohle nepřipouští, zatímco já se takové věci děsím asi víc, než nějaké globální katastrofy - toho, že bychom pak už nebyli lidmi, ať to dnes znamená cokoli.
Malevil je v tomhle ohledu dílo snad až optimistické.

Při čtení podobných románů si neodpustíte klasické otázky.
Jak byste se v takové situaci chovali? Jak byste se změnili po duševní stránce? Dokázali byste zabít prostě jen ze strachu o vlastní budoucí přežití? Jedna ze scén tuhle situaci v knize přímo popisuje.
A hrozně se mi líbila myšlenka, která i po katastrově neodsuzovala lidstvo do bažin středověku, ale díky vědomostem a pokroku, jehož dosáhla civilizace před katastrofou, mu dávala šance do budoucna.

Knihu jsem poslouchala.
Musím se přiznat, že začátek, co do obsahu, byl takový rozvleklý a příliš mě nebavil. Jenomže ve své rádoby nudnosti byl vlastně drastický, protože spojoval dobu "před" a "poté." Jako když přejdete řeku po chatrném mostě a ten pak spadne. Už se prostě na druhý břeh nedostanete, ale pořád tam dokážete dohlédnout.

Hrdinové příběhu jsou sympatičtí, byť jsem si ta šílená francouzská jména hodně dlouho nedokázala k jednotlivým postavám správně přiřadit :).
Konec se dal i nedal předpokládat, indicie k němu vedly, ale nakonec i v něm byla taková míra jisté naděje, kterou autor prostě nedokázal šetřit :).

Jenom mi furt vrtala hlavou jedna věc: TADY MOŽNÝ SPOJLER:
Jak bude vypadat hospodářství ve světě, v němž neexistují ptáci a hmyz? Dnes se furt debatuje o vymírání včel. A něco na tom prostě je.
Autor na to zapomněl, nebo na tom nezáleží?
Jaké zapeklitosti si příroda vymyslí, když podstatný článek biosféry přestane existovat?
Sakra, teď budu mít botanické sny :).

Bob1982
05. září

tu knihu jsem četl asi pětkrát

imhotepcz
02. září

Tato kniha byla pro mě jakýmsi zklamáním, první třetina bylo nutné povídání od dětství a mládí. zbytek knihy už byl lepší, ale i tak, jednalo se jednalo se o silně optimistický a jednoduchý příběh. Já osobně si postkatastrofický scénář představuji úplně jinak.

OdvaznyMladyMuz
02. září

Sám jsem se několikrát přistihl při úvahách, jak bych některé situace řešil já. Ale pak mi vždycky došlo, že bych s největší pravděpodobností podobnou katastrofu nepřežil.

Vteřiny po výbuchu jsou jedním z vrcholů knihy. Robert Merle si mě svým poutavým vyprávěním získal a navnadil na další jeho díla.

evask
17. srpna

Autor za to nemůže, ale mně dělalo často problém se soustředit. Občas se to prostě vleklo.

jaroiva
07. srpna

Místy mi připadá kniha trochu vleklá, ale vtáhla mě do sebe a vyplivla až na konci. Trochu na mě vystrkovaly růžky některé nábožensko-politické názory, které úplně nesdílím, ale ne tolik, abych ubrala hvězdičku.
Připadá mi to hodně francouzské aniž vím vlastně proč.

radusak9806
07. srpna

Svižná, čtivá záležitost která vás drží a nepustí.
Knihu jsem dostala jako doporučení mé kamarádky a musím říct, že jsem ji neskonale vděčná!
Tedy posledních 40 stránek je už táhlých a přišlo mi, že trvá celou věčnost je dočíst!

Jinak je to úžasný román a mě velmi bavilo porovnat mezi sebou Smrt je mým řemeslem a tento kousek, kde obojí je jiné a přesto neuvěřitelně návykové.

Affares
02. srpna

Skvělý román, ve kterém ovšem najdete i náznaky myšlení doby, ve které byla napsána. Dnes by to již bylo psáno jinak. Ale díky tomu je kniha ve svém ději strohá, bez zbytečných technikálií, s pragmatickým přístupem k tomu, co musely postavy řešit, aby přežily. Místy jsem se neztotožnil s tím, co se tam dělo a jak se postavy rozhodovaly, nicméně to byl pohled autora. Chvílemi si říkáte, zda byste to zvládli vy v jejich pozici, jak byste se asi rozhodli. V tomto žánru je to povinnost, ale kniha je psaná jinak, než soudobá díla. A právě proto stojí za přečtení. Za mne výborné dílo.

Metla
22. července

Vynikající postkatastrofický román, který je zřejmým produktem studené války a tehdejšího paranoidního strachu obyvatel celého světa, že někdo mocný "zmáčkne čudlík"... V této knize se tedy Robert Merle formou deníku pokouší na osudech skupiny přeživších z francouzského venkova představit život po jaderném výbuchu. Spisovatel projevil výborný smysl pro detail, obsáhl veškeré aspekty takové existence velmi komplexně a podrobně. V pár úvodních kapitolách jsme několika příběhy z dětství i dospělosti seznámeni s osobou a charakterem hlavního hrdiny a jeho přátel. Poté si můžeme nesmírně sugestivně prožít krátké, avšak intenzivní peklo atomové války. Zbytky lidstva jsou vrženy o stovky let zpátky a musí přežívat ve středověkých podmínkách - beze strojů či jiných vymožeností civilizace, na spálené zemi. A tady se Robert Merle opravdu vyřádil: zabezpečení základních životních potřeb, chov dobytka, pěstování plodin, vzájemné vztahy, postavení žen ve společnosti složené převážně z mužů, psychologie, náboženství, politika, změna morálních priorit v souvislosti s příchodem rabujících, násilnických band, kult vůdčí osobnosti... Emanuel Comte, hlavní hrdina, se může zdát příliš dokonalý, ovšem vnímavý čtenář postřehne jak jeho chyby a slabosti, tak vnitřní rozpolcenost, patrnou zejména v poslední třetině románu. Je toho spousta, co nám autor předkládá k zamyšlení a jakkoliv jistě najdeme spoustu vad na kráse (např. příliš mnoho šťastných náhod, jak mohlo v městečku přežít tolik lidí - proč bylo tak málo poničeno atd.), jde každopádně o vynikající, čtivou klasiku, doslova povinnou četbu pro příznivce žánru. 90%

karelk
22. července

Knížka i její průběh děje se mi moc líbila, přečetl jsem ji jedním hltem.

Na druhou stranu, po několika dnech od přečtení si říkám, že celá řada věcí mohla být jinak. Nejvíc asi konec knihy, který působil unáhleně (na posledních X stranách vysvětleno tolik děje co za celý zbytek knihy...). A dál mi, stejně jako řadě jiných čtenářů níže chybí kontext - to nikdo z osazenstva nechtěl vědět, co se stalo, a proč se to stalo? Jestli to znamená pustinu pro celou zeměkouli, nebo jen pro nejbližší okolí? Atd. atd.

I tak se mi kniha moc líbila...

kap66
19. července

Je to Robert Merle, nečekala jsem tedy postapokalyptický román s přesnými technickými detaily. Čekala jsem filozofický náhled na smysl života na zničené Zemi a vystižení charakterů lidí v extrémní situaci - a toho se mi dostalo.
Je lepší, když vám knížka zodpoví otázky, nebo když vám naopak nasadí do hlavy takové, které jste zatím neřešili, a vy je v hlavě převracíte a hledáte odpovědi? Já hledám v sobě po četbě Malevilu odpovědi např. na tohle:
- ztratím svou rodinu a zároveň ztratím svět: zabije mě to? a co dřív?
- jak bych obstála já se svým vstřícným vztahem k lidem, s myšlenkou "všichni se spojíme a zvládneme to"? Na to si i odpovídám: úplně špatně bych dopadla! Proto se choval Emanuel tak, jak to situace vyžadovala; autoritářsky (nebo i krutě), když to bylo potřeba; já se svým sluníčkářským postojem bych byla mrtvá hned; nebo bych dokázala jít proti svému dosavadnímu životu?
- byla by opravdu možná určitá míra demokracie i v tak vypjaté době? (doufám, že ano).
Abych pravdu řekla, nemůžu Malevil z hlavy dostat pořád. Známka dobré knihy, řekla bych.

poulet
24. června

Začátek super, ke konci to pro mě trochu ztratilo dech...

esma
14. června

My lidé milujeme příběhy a ty nám poskytují bohatou paletu prožitků, přes které nabíráme cenné zkušenosti navíc. Ty zprostředkované se míchají s těmi osobně prožitými a máme tu bohatou škálu modelů, jak se chovat v běžných i mimořádných situacích. Zkusme postavy z románu Roberta Merleho s troškou fantazie zaměnit za postavy reálné, představme si tam taky samy sebe a výsledkem bude studené orosení. Ruku na srdce, kdo by byl schopen přežít ?
Popis technologie přežití v extrémních podmínkách by stěží ale vydal na skoro 500
čtivých stran (pomineme technické nesrovnalosti), kdyby nešlo veskrze o lidskou společnost se všemi klady i zápory podanou díky dovednosti autora s vtipem a nadhledem.

85098211
14. června

Osobně nemám ráda knihy s tematikou post-apo. Pokud by mne totiž něco takového mělo někdy potkat, určitě bych si přála raději smrt. To ale nic nemění na skutečnosti, že Malevil je vynikající kniha. Je jedinečná hned po několika stránkách. Především ale nabízí hluboké zamyšlení nad tím, jak by se asi žilo, kdyby náhle, bez jakéhokoliv varování, došlo ke zničení všech zaběhaných a zažitých postupů a lidé by se museli vrátit k praktikám dávné doby bez moderních technologií. Autor zde hrstku lidí postavil před tuto zcela novou životní situaci. A i když konec je poměrně optimistický a z dnešního pohledu je tento obraz společnosti opravdu naivní, není to žádná pohádka…

Jana283
22. května

Po přečtení skvělé knihy Smrt je mým řemeslem jsem měla chuť se s autorem ještě jednou setkat. Sáhla jsem ke zcela jinému žánru a sáhla jsem dobře. Robert Merle je PAN SPISOVATEL.Skvěle vylíčená atmosféra, postavy živé a plnokrevné, děj skvěle ubíhající. Drama i chvíle zamyšlení...Navzdory tématu mne kniha naplňovala určitým klidem, optimismem a nedějí.Bojím se,že realita by byla mnohem mnohem drastičtější, a tak díky za krásný ostrůvek naděje na francouzském venkově

MilkyA
14. května

Scéna odohrávajúca sa po výbuchu je napísaná vynikajúco, hovorila som si pri nej tak toto áno to bude možno naj postapo, ale... ale potom sa kniha uberá viac menej spôsobom, ktorý mne osobne nevyhovuje aj keď je napísaná kvalitne, ja len tak trochu od postapa očakávam skôr distópiu ako utópiu, po prvotnom výbuchu má pre mňa málo napätia a zvratov, všetko sa tak viac menej dá očakávať a hlavná partia zo všetkého vyviazne bez väčších alebo zásadných problémov. To ten Emanuel bol iná hlavička, keď všetkých pre.ťal, malo by sa to premenovať na Emanuel Comte - Last intelligent person on Earth. A bola by som veru zvedavá ako by prestála tá ich politika ohľadom žien a ich vlastného výberu s kým budú súložiť ak by si nejaká mladá dáma vzala do hlavy, že proste s nimi súložiť nebude :D To by to šlo všetko do toalety, mali celkom šťastie že im skočili hneď dve vysoko promiskuitné devy do rany

mulderka
08. května

Jedna z nejlepších postkatastrofických SF, co jsem kdy četla. A to ji prosím napsal autor historických románů!! Ale proč ne, ten jiný, nežánrový úhel pohledu rozhodně stojí za to. Za sebe tedy pochybuju, že by mělo na vztahy v obrozující se společnosti až takový vliv náboženství, a z Emanuelovy dokonalosti by se taky dalo maličko ubrat... Ale četla jsem to jedním dechem již v minulém století, a když se mi knížka nedávno opět připletla pod ruku, ráda jsem si ten požitek zopakovala. :-)
PS. Mám takový pocit, že existují dva české překlady Malevilu, jeden příšerný, druhý - patrně pozdější vydání - velmi kvalitní. Na celkovém dojmu z knihy je to velmi znát, tak pozor, na který z nich padnete. ;-)

Kuffenbach
02. května

Velmi dobře napsáno, psychologie postav vysoce nadprůměrná.

E_Lan
27. dubna

Zajímavá kniha od začátku do konce. Fikce atomové katastrofy je neskutečně důvěryhodná, popis situace okamžitě po katastrofě je dechberoucí. Následné boje, půtky a domluvy přeživších jsou vcelku uvěřitelné a hlavně zajímavé. Opravdu povedené originální dílo.

Paulus.1987
27. dubna

Skvělá kniha, moc hezky se mi četla a každý den jsem se těšil, až si k ní večer zase lehnu. Ani ne tak sci-fi jako spíše sociologická studie skupiny lidí, kteří přežili výbuch atomové bomby.

Jane23
07. dubna

Okamžitě jsem se stala fanynkou této knihy. Příběh je nejspíš příliš optimistický, nicméně krásně uvolňuje uzdu přemýšlení o tom, co by kdyby... Úhelný kámen mojí knihovny, který jsem objevila trestuhodně až nyní.

Sváťa3
06. dubna

Knihu jsem přečetl, když jsem byl na vojně. Do té doby jsem skoro nečetl. Od té doby čtu pořád!!! A trvá to již 20 let!!!!

markyticka
19. března

Na to, jak je kniha stará, neztratila nic ze své čtivosti. Ačkoli už nikdy nezjistíme, co přesně se stalo a kolik lidí na světě přežilo, zaujme nás příběh malé skupiny lidí, kteří se perou o své místo na slunci. Emanuel byl taková takřka čistá duše (až na ty ženský) jako Mirek Dušín a navíc všechno vyřešil jako později v seriálu MacGyver, ale mně nijak nevadil. Kdyby ji psal někdo z aktuálních autorů, tak by asi zvolil více popisu krvavých scén a sexu. Pro mne kniha fungovala i bez toho a užila jsem si ji od začátku do konce.

milan3144
10. března

Bez výhrad se připojuji k fandům této knihy. Narazil jsem na ni náhodou, při pročítání komentářů mojí oblíbené knížky Den Trifidů, kde uživatel Reacher tyto dvě řadí k nejlepším ve svém žánru. No a dávám mu plně za pravdu. Po delší době jsem měl problém knížku před spaním odložit a vždycky jsem si říkal ještě jednu kapitolu a jdu spát...a pak zase a zase. No však to znáte, když vás příběh čapne, tak často to, že ráno se musí brzy vstávat, jde na vedlejší kolej a člověk čte a čte a čte... No netvrdím, že se všichni musí tetelit při hodnocení jako já, ale kdo byl "zasažen Trifidem v jeho dnu", tak by Malevilem zklamán být snad neměl.

Fastard
26. února

Po přečtení knihy mám poměrně rozpačité dojmy. Prvních cca 100 stran totální nadšení, je to mimořádně čtivé, napínavé, napsané zajímavým a bohatým jazykem. Zbytek pořád slušný, ale spíše jen některé pasáže. Teď k nedostatkům: stejně jako značné části zdejších uživatelů mi šel na nervy Emanuelův všeznalý a všespásný přístup, jeho bezbřehá dokonalost a sebejistota. Zkrátka tady to autor přehnal, řekl bych že ta postava balancuje na hranici kýče. To je jedna věc, další je to, že tu postrádám výraznou ženskou postavu. Buď to jsou to protivné staré báby nebo víceméně pasivní sexuální objekty. Vůbec ony popisy "romantiky" a to jak se všechny ženy ochotně rozdávají, je dost trapné. Zajímavé je, že i Panenka a Gazel, postavy s výrazně ženskými rysy jsou líčeny jako morálně pokleslí a pokřivení... nemůžu si pomoct, působilo to na mě krajně sexisticky. Autor taky v podstatě rezignoval na to nějak víc rozvést situaci s Vilmainem. Parta zabijáků s bazookou a jediný co udělají je, že rozbijou dřevěné vrata.... Stejně tak Panenka, skvělá postava s obrovským potenciálem, absolutně nevyužitá. Styl vyprávění byl zajímavý, hlavně občasné Thomasovi poznámky, které alespoň částečně objektivizovaly zkreslený pohled hlavního vypravěče. Bohužel v epilogu to zase sklouzlo k adoraci hlavního hrdiny. Tak nevím, co si z toho vybrat, škoda, čekal jsem mnohem víc. Na rozdíl od zdejšího přepáleného hodnocení bych to viděl na takových 65%.

Pett
21. února

Bylo, nebylo... takové nabubřelé vyprávění, kterak si žije všeználek Emanuel a jeho parta na Malevilu... spíše než postkatastrofou, to zavánělo dosti rozvleklým historicko-dobrodružným románem... chyběla mi tam ta povýbuchová beznaděj, fatalita, hlad, nemoc či jakýkoli pocit ztráty... emočně to bylo pro mě celé takové vyprázdněné... jednoduché... vím, ta natěšenost je prevít... čekala jsem psycho nářez aka Svědectví (božíííí!!!) ... vykreslení lidských přeživších osudů... zvraty... převraty... podvraty... a nic... jen stádečko poslušných oveček následujících svého manipulativního vůdce... ano, děsivé... ale stejnak tak nějak bohužel prostě prázdné...

Peternikdy
13. února

Majster pera Merle. Malevil je silná a veľmi originálna vec v žánri postapo. Hlavný hrdina je hnusný narcis a truhlík...pravdivý až strach. Veľmi, veľmi dobré.

Bublinka.
12. února

Samozřejmě nebýt kniha postapokalyptická, tak bych po ní zřejmě nikdy nesáhla a byla by to chyba. Je to trochu "jiné" postapo, než čtu obvykle, ale rozhodně jsem ani na chvilku neuvažovala, že bych knihu odložila, byl to zajímavý náhled zase z jiného úhlud pohledu.
Jen nevím, jak se postavit k té "bombě" po které nebyla naprosto žádná radiace. Nepodařilo se mi to nějak moc vyzkoumat, o co by tedy mělo jít a srejně tak o skutečném rozsahu a původu katastrofy... a já mám ráda ve věcech jasno.
Hlavní hrdina byl poněkud také otravný, všechno věděl nejlépe a pokud měl někdo jiný názor, tak ho zmanipuloval úplně snadno, vždy věděl, co přesně udělat, aby mu všihni dali za pravdu. A i když si svou neprosadil, nakonec všichni došli k tomu, že vlastně měl pravdu. Jinak to ale nebylo vážně vůbec zlé, naopak z toho sociologického pohledu to bylo zajímavé, čtivě napsané, občas jsem se dočkala i nějaké té akce.

mh.mail
05. února

Zatím jediná kniha, kterou jsem od Merleho přečetl, ale když mě stručné popisy některých dalších, na které jsem narazil, tak neoslovily. Malevil je ovšem něco jiného. Je to strhující příběh, ve kterém je zakódována spousta moudrých myšlenek. Je to vlastně taková zkratka vývoje lidské společnosti a poznání jeho zákonitostí. Vlivem (nedá se příliš říci, jestli „díky“ nebo „vinou“) nespecifikované globální katastrofy (pod kterou si ale nejspíš většina z nás představí bleskovou jadernou válku) dojde k „restartu“ života skupinky lidí, kteří měli to štěstí, že se v inkriminované době nacházeli v chladném kamenném sklepě, takže nebyli přímo vystaveni smrtícím účinkům katastrofy. A my můžeme sledovat, že v prvních měsících i letech je tím nejdůležitějším snaha o přežití — tedy o to mít co jíst a mít se kde schovat. Veškerá činnost skupiny je zpočátku podřízena tomuto hlavnímu cíli, nic jiného v tu chvíli nemá smysl. Teprve později, až je tato základní potřeba zafixována, přichází na řadu poznání, že přežily i další skupinky lidí, a začíná socializace, se kterou přichází i ideologie a touha po ovládání druhých. A také vědomí, že je potřeba se takovým snahám odhodlaně postavit i za cenu ohrožení vlastního života. Scéna „lidového soudu“ proti hlavnímu hrdinovi Emanuelovi, který je jeho protivníkem Fulbertem zinscenován s cílem se ho definitivně zbavit, je úchvatná. Vlastní závěr knihy je pak možná ne nezbytným, ale rozhodně logickým završením celého příběhu.