lenya komentáře u knih

Po delší době jsem byla po přečtení knihy opravdu nadšená. Obdivuji knihy, které mě po přečtení donutí najet na stránky wikipedie a otřepat znalosti z historie. Jak vlastně vypadalo Rakousko-Uhersko, jaké byly okolnosti první světové války, někdo mluvil česky, někdo polsky, německy.. sama jsem v tom vlastně ztrácela, protože jsem sledovala životní příběhy hlavních postav, nesledovala jsem jakou řečí hovoří, na to jsem narazila ke konci knihy na počátku občanské války. Také jsem musela otevřít mapu, abych zjistila, kde přesně leží Karviná, Stonava, Orlová, Český Těšín aj. Přečtením knihy jsem zjistila spoustu historických informací, některé jsem dohledala sama. Pokud toto kniha dokáže, klobouk dolů, a to se přesně povedlo autorce Šikmého kostela.

18 20.03.2022

Doporučuji všema deseti a to jsem velmi vybíravá, po které knize sáhnu. Je psána "obyčejným jazykem", ne nějakou složitou literární řečí, příběh se jasný - dospívání Toma Feltona - a díky tomu příběh krásně plyne neb v jednoduchosti je krása. Rozhodně to kvalitu knihy nijak nesnižuje. Vyzdvihla bych, že si nevybavuji nějakou pomluvu, ostrý vyhrocený názor na cokoliv, jediný ke komu je autor kritický, je on sám. V dnešní době, kdy každý hodnotí všechno, každý má názor na vše a každý všemu rozumí, je tohle opravdu balzám na duši.

Po přečtení knihy jsem se cítila příjemně, pozitivně, příběh mě pohladil po duši. Těm, kteří mají v polici vyrovnanené všechny díly Harryho Pottera, by tento kousek asi neměl chybět.

14 03.03.2024

Málokdy se mi to stává, ale ve spojení s touto knihou mi přijdou jakékoliv komentáře tuctové... Žádnými slovy asi nepopíšu, co pro mě kniha znamenala. Úplně mě vtáhla do děje. "Naneštěstí" jsem ji začala číst po operaci očí a byla jsem "nucena" ji během 3 dnů přečíst - po prvním dni jsem mamce pro jistotu přestala oznamovat čísla přelousknutých stran :-) Ale nakonec se z toho po operaci vyklubaly pro mě krásné tři dny.Četla jsem také Lovce draků a obávala jsem se této knihy, říkala jsem si:,,Bude alespoň z poloviny tak čtivá?" - teď se za ty obavy stydím... Napadá mě teď snad jen Remarque, u kterého jsem také více jeho děl přečetla s takovým nadšením. Po přečtení knihy jsem si jen sedla ven, kde mě hřálo sluníčko, poslouchala jsem šumění lesa a jen mě napadlo, co znamená narodit se v klidné zemi, chodit do školy, vídat se s kamarády, mít vždy po ruce něco k snědku, zcela samozřejmou zdravotní péči a tak bych mohla pokračovat donekonečna.....
Ale nechci filozofovat - prostě si to přečtěte! :-D

12 06.09.2014

Nádherný román! Takové ženy jako Anna se dnes již téměř nevidí. Obzvlášť v dnešní "emancipované době" se mi tato knížka jevila jako něco neuvěřitelného. Doba byla diametrálně jiná... Anna sice není nejchytřejší a nejvzdělanější osoba, která bojuje o lepší politiku země, a je v každé situaci upravená, její hrdinství spočívá v něčem úplně jiném - rodina, děti, domov, manželství. Dnes "oblasti", které se pořád řeší v nějakých článcích... Tehdy se neřešilo, tehdy se to prostě žilo. Knihu doporučuji určitě všem ženám, mně přinesla zase trochu jiný pohled na svět.
A odlehčení na závěr - nejčastější slovo v knize? Těhotná... :D

10 01.09.2015

Jako fyzioterapeutce mi nemohla tato kniha chybět. Pan Kolář doplňuje teorii mnoha případy z vlastní praxe, proto se poměrně obsáhlejší kniha čte dobře. Určitě ji doporučuji všem, kteří by rádi pochopili onu provázanost těla. Já si z knihy odnáším jasnou zprávu, že v lidském těle zkrátka všechno souvisí se vším a název Labyrint pohybu je více než výstižný. To může být důvod, proč někdo knihu načas odloží (také se mi stalo). Nečekejte jednoduché vysvětlení pohybu, nějaké rady a tipy, také narazíte na hodně odborných slov. Jedná se zkrátka o odborné rozhovory o pohybu s přesahem do dalších oborů.

8 28.09.2019

Příběh o parašutistech mě naprosto vtáhnul, nemohla jsem se od čtení odtrhnout, za dva dny jsem měla dočteno. Kromě silného válečného tématu na knize oceňuji několik věcí. Prolínání české a německé dějové linky udržuje čtenáře v permanentním napětí a očekávání, co bude dál... Autor vykresluje příběh pravdivě, jde poznat, že při psaní knihy čerpal z mnoha zdrojů, čtenáři nepodsouvá žádný názor. Perfektně vykreslená psychologie postav. Při čtení jsem se zkrátka cítila, že jsem se vrátila v čase a žila jsem s nimi.

8 09.06.2018

tahle kniha je jako čokoládová bonboniéra - ochutnáš jeden kousek a prostě ji musíš sníst celou! :D přečetla jsem ji za 2dny... děj není složitý, ale je napínavý a má spád! Jednotlivé kapitoly uvádějí nádherné a hluboké citáty, líbily se mi všechny. Také v průběhu děje je plno životních mouder (o lásce/nenávisti, stáří/mládí, přátelství/samotě a o životě a smrti) napsaných tak, že je člověk hned pochopí (žádné filozofování, které člověk musí přelousknout 5krát, aby ho pochopil...). Líbilo se mi i polemizování nad minulostí, budoucností, cestováním časem a hlavně nevyhnutelnosti osudu - nebo přece???

8 10.09.2013

U této knihy mě mrzí jen jedna věc - že už jsem ji přečetla... :-)

7 17.01.2021

Inspirativní knížka. Waris je bezesporu neuvěřitelně silná osobnost. Obdivuji, jakým způsobem přijímala všechny životní situace, jak jí přicházely. Žádné dlouhé spekulování a naše oblíbené "co kdyby" - tohle spojení snad v knize nezaznělo ani jednou, spíš mi bylo sympatické, že ji to spíš ani nenapadlo. Protože - k čemu by mi bylo přemýšlet stylem, co kdyby :) Samostatné a velmi vážné téma je pak v knize ženská obřízka. To je prostě tyranie páchaná na ženách. Je otřesné, že se tato hrůza vůbec někde ve světě vyskytuje a braná jako rituál. Knihu určitě doporučuji.

7 08.02.2018

Svým způsobem otřesná knížka, myslím, obsahově. Je plná cynismu, chladu, deprese, cizoty... a to pozor - mluvíme o mezilidských vztazích. Autorka mistrovsky chlad celé knihy podtrhla psaním ve 3. osobě, s čímž jsem také chvíli bojovala. Po přečtení jsem měla divný pocit, že nic nemá smysl. Takže mě upřímně kniha moc nenadchla, ano přečetla jsem ji poměrně rychle, ale nejsem takový cynik. Chyběl mi prostě v knize nějaký "světlý bod". I ve válečné literatuře přes všechnu smrt existuje láska a přátelství. Ale tady nic...

7 24.06.2016

Příjemná knížka, snadno se čte, ale trochu se mi vlekla. Téměř na měsíc jsem ji odložila, a potom se k ní vrátila. Neurazí, ale ani nenadchne... Postavy jsou sice zajímavé, ale pokud je jich tolik, dá se očekávat, že ani u jedné se nejde do hloubky. Hlavní hrdinky jsou od jejich dětství až do dospělosti a poté stáří víceméně stejné - žádný větší vývoj či změna - a to mi moc nesedlo. Stejně jako okolní prostředí, zasazení do dějin - vše psáno hrubě a jen povrchně... ale jak říkám - příjemná oddechovka, člověk nemusí moc myslet.

6 28.10.2019

Milá knížka... Nejednoho člověka bych tak řekla - příjemně zahřeje. Geriho osobnost mi byla od začátku blízká a sympatická, přesně dle slov Rebeccy - máš v sobě nekonečný klid a trpělivost - a přesně tak na mě působil. A v tomto duchu se linul celý příběh. Geriho hlášky a myšlenkové pochody příležitostně naoko zastřené lahvemi piva, ale přesto vždycky trefné a velmi bystré. Jeho vyrovnávání s dvojitou rolí otce mě prostě list po listu fascinovalo... Napadá mě, že jsem o knihu projevila "vyšší" zájem - ne jen zájem, mohla bych použít slovo vysoký, ale to se dá stupňovat, takže vyšší mi přijde tak akorát - takže tak nějak, Geri :-) Rada na závěr - na poslední strany si vyčleňte trochu prostoru - nebudete moct přestat... a odměna na závěr stojí za to!

A jedna výstižná ukázka:
"Nedal byste si třeba kávu? Nebo čaj? Vodu?"
"Ne, děkuji, neobtěžujte se."
"Nebo pivo?" Zamyslel jsem se.
"To snad ano, malou skleničku," řekl jsem.
"Máme jenom láhvové."
"No dobře, tak láhev."
:-D

6 15.10.2016

Četla jsem knihu o Amundsenovi, kde je poznávání a cestování pojato z úplně jiného pohledu. U Zibury se nejedná o klasický cestopis, v knize je spousta vtípků - vlastně několik na každé stránce. Kniha se čte příjemně, jednoduše, a proto je lidem tak sympatická. Autor má sice specifický humor, ale právě tím je lidem blízký. Čtenář ho hned pochopí, je ze života. Ke konci cesty, kdy už nepřichází každý den něco nového, člověku dochází síly, bych čekala i trochu napětí a krize, přijde ale nadsázka a zase sranda a jde se dál. Líbilo se mi to, ale trochu té negace, kritiky a vážnosti, je podle mě u takové cesty na místě. Vždy v závěru se může autor vrátit k nadsázce a čtenář si oddychne - uf, dopadlo to dobře. Ale celkově jsem byla moc spokojená a jdu si objednat zbylé knihy :-)

5 18.01.2020

Většinou si nechávám "nějakou tu hvězdičku" do zásoby, kdybych náhodou přečetla "ještě lepší knížku", a právě se stalo. Také si někdy podtrhávám tužkou v knížce věty, které se mi líbí - při čtení Tří kamarádů mi došlo, že je dobré mít tužku vždy u sebe... Také zastávám názor, že autor má vždy jeden "trhák" a "zbytek" už se veze, ale Remarque mi prostě boří všechny moje předsudky a očekávání.

Mám pro tohoto autora slabost, jelikož už jsem od něj přečetla více knih se stejným zápalem. Já prostě obdivuji Remarqua, jeho schopnost zakomponovat silné myšlenky nenásilně do příběhu tak, aby mohl volně plynout... Vidím živě tu situaci - jen tak po divadle během čekání na další rum a hele ji - "taková obyčejná myšlenka" -

Politika se postarala dostatečně o divadlo, přestřelky každého večera poskytovaly jiný koncert - a obrovská kniha bídy byla sugestivnější než všechny knihovny.

- a to je jen ZLOMEK těch vět, které jsem podtrhla...
Víc asi nemám co dodat...

5 13.03.2016

Tato kniha je jako sama vila - dvěma slovy - prostě úžasná! S napětím a očekáváním jsem četla každou kapitolu, každý list, každé slovo... Takže k Vánocům jsem si nakonec nadělila kromě neuvěřitelného příběhu i výlet do Černopolní ulice v Brně.
Dokonale mi vyhovovalo, že román je pouze inspirací skutečného příběhu vily Tugendhat. V domě oslavujícím svobodu, prostor a světlo by bylo až ironické nechat se "svázat" minulostí... Lidé své životní situace a události prožívají, vila Tugendhat je jejich tichým svědkem s ocelovou konstrukcí...
Jakoby "von Abt" tušil, co vše přijde, čím vším si vila v životě projde, a proto jí dal ocelové srdce. Nádhera... :)

5 15.01.2016

název knihy mluví sám za sebe - "běžné životy obyčejných lidí", přičemž jsou všichni téměř ztraceni... Po přečtení se jenom nabízí otázka - nežijeme také takový "obyčejný život"? A také dodám, snad jen štěstí, že nedovedeme číst v lidských myšlenkách :)

5 13.09.2012

Moc nevyhledávám detektivky, takže po dlouhé době jsem si vybrala docela velké sousto. Sněhulák patří podle mě do těch drsnějších a brutálnějších severských detektivek. Nicméně možná právě proto, že z toho jde takový strach, napětí a hrůza, se člověk prostě nemůže odtrhnout. A ano - četla jsem pouze během dne! :D Pokud se někdo chce bát, tak by rozhodně měl přečíst.

4 18.09.2022

(SPOILER) Do půlky knihy jsem byla nadšená. Líbil se mi popis divoké a surové přírody, čistota a neposkvrněnost malé holčičky. V další časti knihy, kdy už se z ní stává žena, ztratil pro mě příběh kouzlo, onu magickou pohádkovost. Kdyby v dětství kniha skončila, nevadilo by mi to. Potom už bylo jasné, že v dospělosti přicházejí potíže a čím dál tím víc šlo o sci-fi.

4 26.08.2022

Začátek knihy byl trochu slabší, měl delší rozjezd, ale na druhou stranu mě bavilo číst, jaké lumpárny ještě děti vymyslí. Často jsem také knihu odkládala, ale druhou polovinu jsem přečela během 2 dnů. A co se týká druhé části knihy, tak souhlasím s komentáři uvedenými níže.

4 14.08.2020

Vzhledem k tomu, že si umím vybírat knihy, ač zcela nechtěně, tak velmi tématicky - četla jsem Miláčka v době ukončování jedné mé známosti... Zpočátku jsem brala Duroye jako charismatického povaleče, pro kterého mají zkrátka ženy slabost a on pro ně také. Osud hlavního hrdiny se ale dá zasadit perfektně i do dnešní doby - přičichne k moci/penězům a vlivným ženám a začíná se stávat nenasytným ve všech životních sférách. Ke konci jsem ho nebrala jako charismatického povaleče, ale spíš jako jedovatého hada. Stalo se z něj de facto bezcharakterní zvíře, které chladnokrevně využívá všech kolem sebe pro vlastní dobro, ale slovo dobro je třeba brát s rezervou, protože s každým svým zkaženým činem se potápí hlouběji a hlouběji.
Bravurní knížka popisující co se stane se člověkem, když se dostane k moci a nemá pevný charakter.
Ano, až po přečtení komentářů níže jsem si vzpomněla na to slovo, které mi chybělo - nadčasovost díla :-)

4 14.09.2017