40 dní pěšky do Jeruzaléma

od:

40 dní pěšky do Jeruzaléma

Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem ... celý text

Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života.
Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/262550/40-dni-pesky-do-jeruzalema-WkL-262550.jpg 4.5746
Žánr:
Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, BizBooks
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (140)

Přidat komentář
happy-smile
18. srpna

Tato kniha najde hodně uplatnění. Ať už jako oddechovka pro pobavení nebo jako inspirace cestovatelům. Také asi spoustu lidi donutí k zamyšlení, jak se liší přístup lidí v zemi, kde materiální stránka nehraje prim. Každopádně po přečtení určitě budete mít touhu něco podobného podniknout taky. Docela by mě zajímalo, kolik lidí se k tomu opravdu odváží.

ThePeace135
11. srpna

Někdy prostě nejlepší a nejhezčí příběhy píše sám život. A tak Láďa Zibura, který není žádný spisovatel, napsal prostě knihu o tom, co se mu dělo, když si vzal batoh na záda a vyrazil napříč Tureckem, aby došel až do Jeruzaléma. Dotazy některých, jestli všechno v knize se skutečně stalo, nebo si to autor vymyslel, mi přijdou celkem zcestné, vzhledem k tomu, že v knize není nic tak neuvěřitelného a skvělého, co se Zibimu stalo, že by si to musel vymýšlet. Láďa Zibura nám nechtěl popsat jak vypadá Turecko a Izrael, nechtěl nás vzít na ta nejúžasnější a nejkrásnější místa pro obě země typická. Chtěl nám ukázat, že i v tak "obávaných" zemích jakými Turecko a Izrael jsou, žijí srdeční a milí lidé. Prostě nám jen popisoval svoje každodenní radosti, když našel u někoho nocleh, když si s ním dal někdo šálek čaje, pozval ho na večeři nebo jek kus řeči, i strasti, kdy neměl kde složit hlavu, došla voda a vedro bylo až k padnutí. Chtěl nám ukázat, jaké kouzlo má pěší turistiky a nejspíš chtěl i motivovat lidi, aby vypnuli monitory, nasadili krosny a vyrazili. A možná se trefil, po dočtení jsem měla chuť vzít si bágl a vyrazit :)

tsal
03. srpna

40 dní pěšky do Jeruzaléma rozhodně není typický cestopis. Středobodem textu totiž není cizí kultura, její zvyklosti, zajímavosti a odhalování neznámého, nýbrž Čech, který se jednoho dne sebral a vyrazil do ciziny, aniž by si o té cizině něco zjistil. Zjistíme tak, jaké strasti mohou potkat člověk na pěší pouti, co princ Ládík jedl, kde spal, s kým a o čem si povídal či znakoval a jaké myšlenky a vtípky ho cestou napadaly. Pro čtenáře prahnoucí po běžném cestopise by tak kniha mohla být v zásadě nezajímavá. Nového přináší pramálo.

Všichni ostatní by však mohli ocenit jednu zásadní věc - i připomenutí samozřejmého může působit jako svěží vítr, když se to dobře podá. 40 dní pěšky do Jeruzaléma je totiž nejen o jedné obyčejně neobyčejné cestě, je ale hlavně o lidech. A pokud bych měla zvolit knihu, která nádherně dokazuje, že lidé jsou v zásadě všude stejní a že kulturní rozdíly často nehrají až takovou roli, jakou bychom jim rádi přisuzovali, byl by to právě tento titul. Muslim, Žid, Čech, Turek, Kurd, Arab. V jádru člověka je to vlastně jedno, protože všude jsou blbci a všude jsou lidé ochotní pomoci.

Sarkasmus, smysl pro humor a schopnost udělat si legraci ze sebe i svých strastí je jen třešnička na dortu. Jen ta repetice táhla spíše k přerušované četbě.

Dodatek: Nové vydání. Kupte nové vydání. Ta obálka! Ta vnitřní úprava! Po dlouhé době zase láska na první pohled.

ivulka15
01. srpna

Mě se tenhle kluk a jeho vyprávění moc líbí. A pokud se zase někam vydá a napíše o tom,tak si to zase s chutí přečtu.

pipetion
29. července

V porovnání s Ládíkovou druhou knihou je jeho prvotina milým pokusem, v druhé knize je vypsanější. Ale je to fajn knížka o pěším putování, která mě často rozesmála ...

Malarkey
27. července

Láďa Zibura o světě kolem sebe sice vůbec nic neví, ale jednou se odhodlá a rozhodne se na výpravu napříč Tureckem do Jeruzaléma. A jelikož umí psát a ještě k tomu je sebekritickej a slušně ironickej, tak lidi mu to docela žerou. A já se nedivím. Jeho povídáním v této knize jsem se také pobavil. Ale možná, že svojí délkou upadl do mírného stereotypu. To co ze začátku působí neuvěřitelně dobrodružně, ke konci vyzní dost obyčejně. I tak ale uznávám. Knížka se četla hezky a příběh to musel být parádní. Třeba se jednou dočkám a potkám ho i osobně.

Drahomirka
25. července

Ziburu mám moc ráda :)

Fedex
24. července

40 dní pěsky do Jeruzaléma. Naprosto senzační kniha, doporučuji každému, kdo se chce pobavit a zároveň poznat cizí kulturu a možná se od ní i něčemu přiučit. Psáno velmi odlehčeně, kniha je velmi čtivá, až mě mrzí, že neměla více stran. Ladislav Zibura byl obdařen darem od Pána Boha - darem vynikajícího psaní, už se jenom těším na další tvorbu.

Čihyna
18. července

Při čtení se u některých pasáží nešlo nesmát nahlas. Mé okolí si klepalo na hlavu, jestli jsem normální. Těším se na jejich reakce :).

iška
14. července

Knihu jsem si vzala na cesty a přiznávám, že se na mě spolucestující chvílemi dívali podezíravě, ale zasmání jsem se prostě neubránila.

Belatris
07. července

Na knihu mám dost podobný pohled jako Kmotr99. Vyhýbám se humoristické literatuře, protože mě většinou obtěžuje, jak autor neustále tlačí na pilu a doslova mě nutí, abych se bavila. Ladislav Zibura tak urputný nebyl, takže jsem knihu četla s chutí. Nejvíce jsem se ale těšila na střípky úvah, zajímavosti z navštívených oblastí a ze života lidí, které autor potkal. Líbí se mi sebeironie a nadhled nad samotnou poutí. Více než urputné humoristy nesnáším urputné esoteriky a "prodejce" duchovního osvícení. Přesto v knize najdete poselství, a to autor nikomu nenutí, spíše se s ním podělí. Lidé nejsou dobří a špatní podle toho, na jakém místě a do jaké kultury/víry se narodili.
Další jeho knihu z cest si rozmýšlím, protože netuším, jestli má autor ještě co nabídnout. Obavy z toho, že otevřu "totéž, jen zasazené do jiné oblasti" mě zatím brzdí (nevím, jestli tentokrát drobné postřehy nepřeváží nuda nad stejným stylem). Ale zvědavost asi zvítězí a alespoň dvě kapitoly zkusím.

Kmotr99
05. července

Klidně bych ubral na humoru. Smysl pro (sebe)ironii a sarkasmus s autorem sdílím, ale tady toho bylo příliš i na můj vkus (a některá přirovnání mi přišla až moc vycucaná z prstu).Tím jsem si ale dojem nenechal zkazit. Pozitivní nálada z toho přímo srší a víc než vtipy jsem ocenil různá zamyšlení, postřehy a praktické rady. Například návod na to, jak si zlepšit náladu, když je vám na pouti zrovna mizerně je myslím aplikovatelný univerzálně. Cestování miluju a Zibura je pro mě velkou inspirací.

perry81
04. července

vtipné, oddychové, svěží. Vzhledem k tomu, že jsem cestoval delší dobu po Turecku autostopem, tak jsem tam nalezl podobných situací v pohostinné mentalitě Turků.

nefernefer
03. července

Bez debaty pět hvězd. Musela jsem se od čtení násilím odtrhávat, abych si knížku „šetřila“ a vydržela mi aspoň na tři dny. :o) Ladislavova „totální asertivita“ mě sice dost často nechávala v němém úžasu a nad jeho nehoráznou drzostí jsem jen kroutila hlavou, ale fakt je, že s jiným přístupem by se tak daleko nejspíš nikdy nedostal. A taky by to rozhodně nebylo tak zábavné. :o)))

„ ‚Když potřebuješ laskavost, vydej se za lidmi, kteří jsou ještě chudší než ty,‘ píše se v Hroznech hněvu. [ ... ] Chudé lidi jsem na poutích poznal přesně tak, jak popisuje Steinbeck − se vší jejich laskavostí, ochotou pomáhat, zkušenostmi a nadhledem. Stačí lidem důvěřovat a otevřít se jim. A musím říct, že se má naivní důvěřivost na cestách nikdy neobrátila proti mně. Snad i proto, že lidem dávám příležitost ukázat to nejlepší, co v nich je. Proč to vlastně říkám? Jde mi jen o to, že symbolem poutnictví se pro mnoho lidí stal Paulo Coelho se svou knihou Poutník: mágův deník. Popravdě tomu moc nerozumím. Všem bych doporučil, ať si před cestou raději přečtou Steinbecka. Věřit v lidi mi totiž přijde důležitější než věřit v zázraky a sebe sama. Což ovšem není nic proti Coelhovi − čtou ho příliš hezké dívky na to, abych přiznával, že ho nemám rád. No a tady vidíte, jaké myšlenky se mi na cestě občas honí hlavou. Co jiného taky mám celý den dělat, že?“ :o)

Netopyr07
03. července

Úžasně vtipný cestopis, který rozhodně nechce házet jenom superlativy, jak je báječné se vydat na pouť. :-) U některých hlášek jsem se "řezala" smíchy.

podlupou
02. července

LZ jsem zažila poprvé na besedě z jeho druhé pouti po Asii a jeho historky mě neuvěřitelně bavily. Určitě tomu přispělo i to, že celá beseda trvala asi 90min a byla doprovázená fotkami. Papír má tu nevýhodu, že snese všechno a problém je, že když jdete pěšky, tak se toho zas tolik neděje. Knížka je tedy trochu roztahaná. Určitě ale stojí za přečtení. Už jen proto, že vydat se někam sám (a bez mapy) chce odvahu, že jít pěšky bolí a že občas je důležité zbavit se předsudků a chovat se pokorně, aby se nám naskytly ty nejlepší zážitky.

monča10
28. června

Úžasně vtipná knížka,která se četla sama.Uz se těším na další.

BaHa
23. června

Jo já vím, Ziburu mám ráda, ale ta kniha mi prostě nesedla. Asi moc čaje...

Marika Vanova
23. června

Je to milé a zábavné, akorát toho humoru by mi stačilo méně stránek, ke konci už mě to trochu unavovalo.
Jinak obdivuji tu statečnost. Mě to nepohodlí, nejistota, tma, cizí lidé a samota neláká. Já si o tom, co vidím, musím hned s někým povídat. Ale chápu, že někomu to vyhovuje, mám jednoho takového doma a musím ho krotit, aby mi někde moc dlouho neputoval.

josephinn99
21. června

Mnohokrát jsem se během čtení této knihy rozesmála tak, že to nešlo zastavit:) ... opravdu některé "hlášky" byly úžasné. Knihu na toto téma jsem četla prvně, a mohu říct, že jsem byla příjemně překvapená. Povedené.

petra.kind
10. června

Lehkost, nadsázka, ironie a takové zážitky, že jsem i já najednou zatoužila být dobrodruhem :) Skvělá oddechovka. Jediné, co mě štve, je, že mám to původní vydání s tím nehezkým přebalem! :D

OndřejMergl
08. června

Mám rád autorův humor, ovšem v knize se mi dostal v poněkud složitější formě. Člověk se musí soustředit na každou větu, aby následoval linku fóru a plně si užil jeho pointu. Bohužel přinejmenším polovina z přítomných vět byla výplňová vata děje. Autor se rozhodl zaznamenat zážitky všedního dne, v řadě z nich vykřesal kouzlo, ale stále to jsou jenom zážitky všedního dne, kdy většinu z nich může prožít každý našinec, který se na příslušných místech objeví. Princ Ládík udělal navíc jenom to, že šel chvilku pěšky a hodně o tom mluví, což ovšem na většinu čtenářské obce funguje.

Tomul
05. června

Mně se kniha moc líbila. Příjemné čtení od pohodového člověka, který s humorem podává různorodé zážitky, které přináší cestování na vlastní pěst.

kaja77
04. června

Uznávám bylo to vtipné, některé komentáře byly dokonce hodně vtipné... Ale to bylo tak asi všechno. Tesila jsem se na vůni exotiky a dostalo se mi vůně desinfekčního prostředku na puchýře a potu. Autora asi omlouvá věk.. V jeho věku jsem asi taky brala veci takto... Nevím no....

olle
04. června

Šel pěšky, měl puchýře, bylo horko, nevěděl, kde bude spát, pil čaj a potkal spoustu milých lidí. Takhle to zní trochu nudně. Ale číst tuhle knihu je neskutečná zábava.

sabina3898
30. května

Princ Ládík mě baví nejen stylem psaní, ale hlavně s jakým nadhledem se baví nejen světem okolo sebe ale i sebou samotným. Obdivuji jeho odvahu a vytrvalost s jakou dojde je svému cíli. Tuto prvotinu jsem četla až po Ládíkově druhé knize a besedě s ním, nebavila mě ale o nic míň. Těším se na další knihu i besedy z letošní cesty.

Faither
25. května

Velice inspirativní kniha nejen pro poutníky. Škoda, že rasistických vtípků nebylo ještě víc, nadhled mě na knize velmi bavil. Autorův spisovatelský styl a smysl pro humor sedne především otevřeným čtenářům s notnou dávkou nadhledu. (Audiokniha)

iampatrik
02. května

Jak napsat vtipně, edukativně, neotřele a čtivě cestopis? Přesně takhle!
PS. Prince Ládíka doporučuji vidět osobně i na nějaké jeho besedě.

Eremites
02. května

Vcelku vtipně pojatý cestopis jednoho milého mladého muže napříč Tureckem a částí Izraele, okořeněný notnou dávkou idealismu a nadšení. Ládík (jak autor sám sebe často nazývá) v sobě nezapře studenta žurnalistiky - styl psaní je lehký, někdy (až příliš plánovitě) vtipný, nechybí sebereflexe.

Nicméně mne nedokázal úplně zaujmout. Už v půlce knihy jsem se těšila na konec, k dočítání se musela trochu přemlouvat. Přitom vyprávění z cest obecně ráda mám, pěší chůzi taktéž. Asi jsme se s Ládíkem tak úplně nepotkali na stejné pěšině.

hefa
02. května

Skvělá kniha, dokázala pobavit, rozesmát, ale hlavně donutila zamyslet se. Vřele doporučuji k přečtení.