40 dní pěšky do Jeruzaléma
kniha od: Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4.3
2799
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Komentáře (622)
Komentáře 622 Recenze 15
Ráda čtu cestopisy, pokaždé něco nového objevím a fandím každému, kdo se rozhodne vydat na túru, hlavně tu pěší. Tady ovšem bych těch informacích o lidech a jejich životech tak odlišné kultury uvítala více. Držím pěsti během dalšího cestování. Jinak kniha působí velice pozitivně a obsahuje i několik životních úvah, nad kterými není marné popřemýšlet.
Pozitivní cestopis, který vás pobaví. Četla jsem už autorovy novější knížky, zde je vidět, že je to jeho prvotina, ale i přesto se mi jeho styl hezky čte, pobavím se u toho a něco se dozvím. Poznámka pro lidi, kteří se na Ziburu chystají, ani tak nejde o místa co navštěvuje, jako o atmosféru země a především o lidi, kteří v ní žijí. Klobouk dolů před autorem, protože ujít takovou cestu pěšky a spát na opravdu někdy děsivých místech, to chce kuráž. A jako vždy napíšu, že se mi moc líbí ilustrace knihy.
Kniha o mladíkovi, kt. sa rozhodol ísť pešo naprieč Tureckom a Izraelom. Každodenné zážitky a nekorektný humor sú zárukou pútavého čítania.
Po Ziburově knížce jsem sáhla, když mi bylo ouvej, ležela jsem v posteli a neměla chuť číst něco smutného. To mi toto 40dni dlouhotrvající putování splnilo dokonale a jsem moc ráda, že Ladislav v úvodu napsal, že teď by to napsal jinak než v 22, ale ponechá to jako důkaz o naivitě a suverenitě mladého muže:)
Ačkoliv jsem zatím četla jen 2 knihy a byla na jedné přednášce, asi se ze mě stává Ladikova fanynka a vyhlížím podzimní přednáškové turné "S mámou a tátou do Afriky" a novou knihu o pouti do Santiaga.
"O pouti bez cukrové vaty" jsem četla už krátce poté, co knížka vyšla. Nyní se mi zase náhodou dostala pod ruku a tak jsem si dala rereading. :o)
Tehdy dvaadvacetiletý Ladislav Zibura zde líčí své nečekané zážitky a mnohá dobrodružství, která zažívá během své 1 400 kilometrů dlouhé pěší pouti do Jeruzaléma. S humorem sobě vlastním (někdy také černým jako pravá turecká káva =D) popisuje deníkovou formou den po dni svoji výpravu přes vyprahlé Turecko do Izraele. Jeden těžký batoh, spousta puchýřů, žádná mapa, ale zato spousta překvapivých setkání a neopakovatelných vzpomínek..
Už při prvním čtení se mi knížka moc líbila. A bavila mě i nyní po letech, takže ji rozhodně mohu doporučit. Líbí se mi, jak v ní autor zaznamenává nejen krásy krajiny, kterou putuje, ale i krásy štědrých srdcí těch lidí, kteří ho u sebe pohostili a případně i nechali přenocovat. To vše často i přes jazykovou bariéru.
"Víš, všude na světě jsem potkal jen dva druhy lidí. Ty dobrý a ty špatný. A žádný politik, náboženství ani válka na tom nic nezmění," odpověděl mi námořník na otázku, kde se setkal s nejlepšími lidmi.
5/5 *
(audiokniha) Tenhle člověk mě nepřestane překvapovat svým optimismem a nadhledem nad všemi strastmi a nepohodlím. V srpnovém vedru, desítky kilometrů denně po rušných tureckých silnicích, s puchýři na nohou a se začínajícím tinnitem v uchu, může jít opravdu asi jen Ladislav. Přesto člověka vysloveně nadchne pro cestování. Škoda, že si většina(včetně mě) hledá plno malicherných důvodů, proč takovou cestu podniknout nemůže.
PS: Oceňuji osvětu ohledně tinnitu. Hned jsem si o této problematice dohledával víc a následně upozornil alespoň své blízké okolí. Všem kdo tímto trpí, přeju brzké uzdravení nebo alespoň vytěsnění z mysli.
Tak bohužel, mám rád cestopisy, které popisují okolní svět a dění daného místa, ne vnitřní pochody zažívací, trávicí, vylučovací... Chápu, že cestopis je nenáročný, tváří se bezprostředně a možná proto má u širší veřejnosti úspěch, protože zabývat se bližším popisem místa, nedej bože jeho historií, je přece pro školomety. Je to útlá kniha, přesto mě neustálé opakování jistých dějů (kavárny, internetové kavárny, soukromé kavárny) či podrobný popis puchýřů neuvěřitelně nudilo a nic jsem se pořádně nedozvěděl. Kdo rád chodí všude pěšky si možná knihu užije víc.
Knížka se ke mě dostala formou štafety. Samotnou by mě ani nenapadlo po takovéhle knížce sáhnout. Byla jsem mile překvapená. Knížka je vtipná, výborně se čte a plná skvělých zážitků. Určitě doporučuji všem
Příjemný pohodový cestopis, který je protkaný velkou dávkou humoru. Nejvíc mě bavila cesta skrz Turecko a poznávání místních, jejich kultury a obří pohostinnosti. Jsem ráda, že jsem si konečně od autora něco přečetla a určitě si přečtu další.
O autorovi vím již nějaký rok, ale neměl jsem odvahu se začíst do nějaké jeho knížky. Přiměla mě k tomu až skvělá známa, která řekla je to fajn čtení! A já ji dávám za pravdu!
Zkratkovitý humor a velmi trefné (nejen) Turecko/Izraelské postřehy mladého pouťaře.
Tato kniha byl můj první čtený cestopis. Byla jsem překvapená, jak se to lehce četlo.
Fajn cestopis se specifickým Ladislavovým humorem, který ne vždy padne na úrodnou půdu. Méně je někdy více, a ne vždy je nutné se pokoušet o vtip.
Ale to nic nemění na tom, že popis jeho putování je moc fajn, a bavilo mě ho číst.
Zpočátku docela fajn, pak převládla nuda. Autor se soustředí hlavně na to, jak přespával u různých hostitelů a pil čaj v kavárnách, jinak se toho v knize nic moc neděje. O to víc prostoru mu tak zbylo na přiblblé komentáře o ženách, kterých zahrnul vážně požehnaně. Jak sám říká: No a tady vidíte, jaké myšlenky se mi na cestě občas honí hlavou. Co jiného taky mám celý den dělat, že?
Dočteno do třetiny.
Skvělá knížka :-) Úplně jsem se zamilovala do Zibiho humoru :-D
Popis jeho putování hlavně po Turecku mě úplně uchvátil :-) Určitě si přečtu i další jeho knihy. :-)
Trošku mě mrzelo, že se poutník nezdržel déle v Jeruzalémě, ale asi bylo účelem opravdu jen putování. Jinak super knížka, vtipná, čte se parádně.
Knížku jsem dostala od Ježíška, netušila jsem co mě čeká, cestopisy jsem nikdy nečetla. Musím přiznat, že jsem byla víc než mile překvapená. Autor velice vtipně a s nadhledem popisuje svoje putování "po vlastních" až do Jeruzaléma. Knížka mě pobavila a jsem ráda, že jsem si ji nenechala na někdy s přečetla hned. Doporučuji jako milé a oddechové čtení.
Cestopis - deník jednoho mladeho blonďáka na cestách po světě. Nevím, co bych o tom měla napsat . Že jeho knihy jednou budou slavné nevěděl asi ani on sám. Originální, srandovní s lehkým sarkasmem, kterému jsem někdy nerozuměla, ale to mi nevadilo v tom, abych knihu dočetla celou. Akorát naše časové intervaly jsou trochu jiné. On cestoval 40 dni já 13
Vzpomněla jsem si na těch úmorných 40 dní, které dovedly Ladislava Ziburu do Jeruzaléma a vrátila jsem se k tomuto cestopisu. Úžasný životní zážitek, který může autor sdílet se svými fanoušky a čtenáři. Lze se o to vůbec podělit? Životní zkušenost, která se člověku vryje hluboko pod kůži a pozná svět zblízka se všemi krásami i nástrahami, které ho na cestě provázejí.
Cestopisy jako žánr mne dlouhodobě míjely, ale jelikož zrovna princ Ládík se u nás na našem českém rybníčku těší vcelku oblibě, říkala jsem si, že mu dám šanci. Začala jsem jeho poutí do Jeruzaléma, kterou jsem vyposlechla jako audioknihu, a nakonec se z toho vyklubal velmi příjemný zážitek.
Hodně tomu dodal fakt, že audioknihu namluvil sám autor knihy, takže ve svém mluveném projevu mohl skvěle vypíchnout to, jak chtěl, aby kniha obsahem vyzněla. A předat tím to, co vlastně chtěl tímto svým titulem předat. Chuť cestovat, vydat se na pouť, pokud vás to láká, nebát se vyrazit naslepo, nebát se lidí, nebudovat vůči svému okolí předsudky, a pokud už nějaké máte, tak se nebát změny a postupně se nechat přesvědčovat, že vaše předsudky mohou být dost dobře mylné.
Ziburovo putování Tureckem a Izraelem je plné napínavých momentů, občas jde našemu milému poutníkovi o kejhák, ale vždycky (a možná až překvapivě) to dobře dopadne. Celkově z knihy sálá takový příjemný, nezdolný optimismus a touha překonávat překážky, včetně sebe sama. Koukat kolem sebe a nasávat to, co vám vaše okolí může nabídnout ve své nejryzejší podobě, - to zní jako zážitek a zkušenost k nezaplacení.
A víte co? Nějak to ve mně vyvolalo chuť taky se někam podívat. Ne asi úplně pěšky, ale obecně a tak vůbec, vyjet někam ven za naše české hranice a vidět něco nového, nasávat vůně a barvy světa. A to jsem se prosím vždycky považovala za zápecníka obecného, co rád zůstává ve své komfortní zóně ve svém známém koutečku Prahy a kterému je v něm dobře.
Každopádně audiokniha mne bavila, byť teda nedávám plný počet hvězd, a na další autorovy knihy, resp. audioknihy se určitě časem také vrhnu.
Velice příjemné čtení. Sympatický autor píše zdánlivě prostě, ale přitom velmi barvitě popisuje atmosféru pěší poutě. Je vtipný a legraci si dělá hlavně sám ze sebe. Čtenář se s ním snadno ztotožní.
Poslouchal jsem jako audioknihu a mohu pouze doporučit. Sám autor ozvláštňuje povedený, netradiční cestopis svým osobitým přednesem.
Mě to prostě bavilo:-). Autor si nehraje na všeznalého cestovatele, ale na obyčejného kluka, který se sbalí a jde projít svět. Přiznává , že i cestování je občas nudné a popisuje krize po cestě. Po dočtení ve mně převažuje ale naprosto pozitivní pohled na svět a lidi v něm a dobro v nich. Jsem ráda, že jsem si přečetla :-).
Skvělý cestopis s výbornými historkami z cesty do Jeruzaléma. V knize jsou příběhy lidí, které autor na cestě potkal, popisy zajímavých míst v dané zemi a nechybí ani humor, který mi teda opravdu sedl. U knihy jsem se moc bavila a hned jsem měla chuť začít cestovat.
Skvela kniha, ma prvni od Zibury. Obdivuji jeho optimismus na cele ceste, kterou sel pesky. Diky jeho vypraveni vse vypada jednoduse a clovek by se v jeho krocich hned vydal poznavat dany kout zeme. Tesim se na dalsi jeho knihy. Krasna oddechovka, ktera vas obohati
Moje první kniha od Zibury a bylo to super, humor přesně podle mého gusta. A taky asi moje první knížka v životě, u které jsem se opravdu smála nahlas. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdičky, protože to mělo místy slabší pasáže, ale jako celek to bylo prostě skvělý. A ten závěr byl takovej milej, že si to těch 5* zaslouží :)
Popravdě asi nejvtipnější kniha od Zibury. Poslouchal jsem audio a musel jsem se prorpět prvními kapitolami, než se dostal na cestu. Pak už jsem se skoro pořád jen usmíval, smál a řáchal, až mi tekly slzy. Jeho volání na infolinku cestovního pojištění mě odrovnalo na 5 minut. Vážně povedená kniha......" A všimli jste si někdy, jak jsou písničky od Madonny dlouhé"? :-D
Využila jsem audio verzi a musím přiznat, že nápad, aby vyprávění tehdy dvaadvacetiletého mladíka četl muž o půlstoletí starší, neshledávám nejšťastnějším. Miloně Čepelku mám moc ráda, čte báječně, ale pro posluchače je těžké si Ládíka představit. Mozek v tom má chaos ;) Ale právě to byl zřejmě záměr.
Vyprávění je zajímavé, vtipné a ráda si přečtu další. Tentokrát však už raději sama.
Hmm smekám..musím říct naročná cesta a to jako pro posluchače (měla jsem možnost poslouchat v audio verzi), který sedí pěkně doma v bezpečí a pohodlí... někdy to musely být opravdu krušné chvilky.. obdivuji takovou pouť a sám.. ano často sám nebyl, jak by řekl Ládík :-) jsem nějak pochytila jeho vtipné vsuvky... Krásně se mi s ním cestovalo .. doporučuji..kniha vtipná, plná zajímavých lidí postřehů informací a dobrodružství
Tak jsem s "princem Ládíkem" doputovala až k Mrtvému moři a musím říct, že se mi cestovalo skvěle. Bez bolestí zad z těžkého batohu, puchýřů a parného slunce. Obdivuju jeho nadšení i schopnost se družit a domluvit - někdy i beze slov - s úplně cizími lidmi. Ale hlavně odhodlání splnit si sen i tam, kde by to mnohý z nás stokrát vzdal. Líbí se mi jeho náhled na svět, kde hledá to společné a stmelující. Člověk je to možná trochu naivní v dnešní době, ale rozhodně inspirující a odvážný. A obdiv i jeho mamince... 4,8*
"Pocit štěstí podle mě není výsledek okolností, ale především vlastního rozhodnutí.... I lidé žijící v úplně stejném prostředí svět kolem sebe často vnímají naprosto odlišně... Náš život přitom neovlivňuje to, jaký svět skutečně je, ale jen to, jak k němu přistupujeme. "
(11/22)
Vůbec se nedivím, že tenhle kluk je takový fenomén. Kromě toho, že dělá bláznivé věci (že se vypravil na pěší pouť do Jeruzaléma, ještě chápu, ale že šel v SRPNU!? a chodil i po DÁLNICÍCH?!), dokáže o nich i zajímavě a poutavě psát (a asi i vyprávět, zatím jsem neměla tu čest). Obdivuji jeho nadhled, smysl pro humor a to, že si žádným problémem nenechá zkazit náladu. A taky že si dokáže dělat legraci i sám ze sebe. Je pravda, že občas se v knize vyskytují i "pubertální" řeči, ale celkově je kniha na 22letého mladíka překvapivě vyzrálá. Navíc je super, že Láďa dokáže oslovit (a třeba i inspirovat?) široké čtenářské publikum.
40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ládi Zibury je moje první kniha od tohoto autora a určitě není poslední :) Četla jsem ji delší dobu, někdy jsem si vychutnávala, co autor napsal. Kniha mě pobavila, rozesmála, donutila mě se i zamyslet, ale co je pro mě ze všeho nejdůležitější, nebyl to strohý popis cestování. Cestopisy se mi děsně těžko čtou a tak jsem ráda za autora, který to umí uchopit tak, aby to lidi jako já bavilo a knihu dočetli až do konce.
40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ládi Zibury je moje první kniha a musím říct , že ne poslední. Mám plánu s ním ještě cestovat :) Každý den jsem přečetla jednu kapitolu a vychutnávala si vyprávění o zemi, do které se nikdy nepodívám. Takže jsem opravdu cestovala 40 dní jako autor. I když kapitoly ( dny) byly vesměs stejné, bavilo mě to. Líbilo se mi, že u každé kapitoly byly Infoboxy, které obsahovaly vždy nějakou zajímavost, poučení. A také mapa, kde je vyznačena trasa , kterou poutník zchodil. Několik jsem u čtení vybuchla smíchy. Musím také pochválit audioverzi, která je skvěle zpracovaná a načtena samotným panem Ziburou. Knihu bych nenazvala, že je to cestopis, spíš takový deník se zážitky z cest. Kdo nečetl, doporučuji
Tato kniha nebyla zrovna to nejlepší, co jsem kdy četla. Situace se opakují, slovní výroky také. Sice jsem se někdy pousmála, ale knihu jsem dočetla jen proto, že většinou dočtu vše. Na cesty se také vypravuji, mám hodně zážitků někdy více, někdy méně úsměvných , ale rozhodně bych se divila, kdyby bylo vše jak je napsáno, 100% pravdivé.
Knihy pana Zibury baví. Jsou plné sebeironie, pobaví, poučí, ale zároveň upoutají svou formou i ilustracemi. Myslím, že o autorovi ještě hodně uslyšíme.
Kniha mě opět neskutečně bavila.. :-) Je druhou knihou, co jsem od autora četla a musím uznat, že budou následovat další, jinak to prostě nejde :-D Je skvělý, originální, vtipný a také trochu blázen :-D Čtenář se dozví mnoho zajímavého a občas se od srdce zasměje.. :-) Je to taková oddechovka, která jemně a nenásilně plyne :-) Kromě toho, kdy se občas pod autorem podlomí větev.. kdo četl, pochopí :-D a ostatním to doporučuji ;-)
S Ládikom mám jediný problém. Po dočítaní každej jeho knihy, či po účasti na niektorej jeho zábavnej cestovateľskej prednáške mám vždy chuť zbaliť batoh a tiež sa vydať po svojich len tak niekam za nosom, kam ma nohy ponesú. Z jeho rozprávania mám vždy pocit, že svet je prekrásne miesto plné iba dobrých, usmievavých ľudí ochotných hocikedy z lásky k blížnemu pomôcť okoloidúcemu neznámemu pútnikovi. Hoci samu seba považujem za pozitívneho a dobrosrdečného človeka, úprimne, nie som si istá, či by som radostne otvorila svoj domov dokorán cudziemu chlapíkovi, ktorý by mi večer zabúchal na dvere s otázkou, či by smel u mňa prespať. A vidíte, predsa sa to deje… ak Ládik nekecá :). A v čomže mám ten problém? V tom, že viem, že by som skončila ako tie spomínané dievčence, čo svoju cestu do Santiaga vzdali už po troch dňoch kvôli obyčajnému smútku po domove.
Moc se mi líbí v předmluvě ta poznámka o tom, že by některé věci takto znovu neudělal, ale bere to jako záznam dané doby a svého věku. Jinak výborné po Ziburovsku, jako vždy
Ladislav má můj obdiv. Nejen za to, že má odvahu vydat se pěšky a bez mapy na tak dlouhou cestu, ale i za to, jak dokáže celou cestu vtipně popsat. Člověk se při čtení opravdu nenudí.
Nějakou chvilku ve mně přetrvává představa cesty po světě. Vždy jsem však viděl spíše nějaký dopravní prostředek a střechu nad hlavou. Upřímně mně ani nenapadlo vyrazit pěšky jen s batůžkem. Netušil jsem, že je to vůbec možné. Po přečtení první knihy od Ladislava (určitě ne poslední) a poslechu pár rozhovorů ve mně začalo hlodat něco nového. Pokud se tedy někdy odhodlám vyrazit jako poutník do světa… věřte že počátek nápadu začal první kapitolou
O Ladislavovi Ziburovi jsem hodně slyšela, viděla s ním i nějaké pořady v televizi..., ale nic od něj nečetla. Až doteď. Po dočtení této cestopisné knihy, 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem zjistila, že to byla velká chyba, se čtením tak dlouho otálet.
Tento mladý dobrodruh, píše opravdu velice poutavě, zábavně, ale i poučně...
Jistě se stal inspirací pro mnohé čtenáře - cestovatele, kteří si dodali kuráže a třeba se aspoň na kousek cesty, kterou Ladislav Zibura tak barvitě popisuje, rozhodli vydat. A kdo ví?! Možná jim bylo za odměnu cestou nabídnuto, i trochu toho chutného, osvěžujícího tureckého čaje. ; )
No, už teď mi je jasné, že u jedné knížky od tohoto mladého autora nezůstanu. Co nevidět se porozhlédnu po dalších knihách, pro pobavení a inspiraci...
40 dní pěšky do Jeruzaléma doporučuji. Tedy alespoň v písemné formě. ; )
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Kniha 40 dní pěšky do Jeruzaléma je v
| Právě čtených | 87x |
| Přečtených | 4 031x |
| Čtenářské výzvě | 1 590x |
| Doporučených | 213x |
| Knihotéce | 830x |
| Chystám se číst | 644x |
| Chci si koupit | 153x |
| dalších seznamech | 19x |