40 dní pěšky do Jeruzaléma

od:

40 dní pěšky do Jeruzaléma

Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/262550/40-dni-pesky-do-jeruzalema-W2u-262550.jpg 4.5977
Žánr:
Humor, Literatura česká, Cestopisy a místopisy
Vydáno:, BizBooks
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (196)

Přidat komentář
Klára2216
včera

Bavila jsem se, dozvěděla jsem se něco o jiných kulturách a ráda jsem se do ní začetla při cestování do práce. Určtitě stojí za přečtení. Jen mi sem tam vadila občasná autorova arogance.

Nomia
včera

Přiznejme si to - tamní oblast rozhodně zajímavá je, ale v podstatě ona samotná cesta pěšky není příliš záživná. Zibura jde a jde a jde, nepříliš překvapivě ho bolí nohy, sem tam zamudruje, občas si postěžuje a často se setká se zajímavými existencemi. :)
Nicméně i tak se kniha čte velmi dobře, opět to zachraňuje princ Ládik svými hláškami a ostrovtipem. Knihu a vlastně celý "humbuk" kolem jeho děl táhne spíš autorovo charisma, výřečnost a smysl pro humor, než že by to samo o sobě byl takový literární poklad.
Spíš než jako cestopis to beru jako velmi zábavnou záležitost, při čtení máte pocit, že jste s kámošem na pivu a vtipně vám vypráví o tom, jak mu hráblo a rozhodl se projít 1400 km kdesi mezi Izraelem a Tureckem.
I tak - zábavné a čtivé, doporučuji.

Bustedka
21. února

Vzhledem k tomu, že jsem jako první knihu četla Gruzii a Arménii, měla jsem poměrně velká očekávání, když jsem se vrátila k tomuto prvnímu povídání. Opět jsem byla svědkem skvělého humoru, vyprávění, ale tak nějak mi tam chyběla šťáva a drive

girdi
21. února

Ladislavův smysl pro humor i dobrodružství se mi moc líbil. Chvilkami se četba trošku táhla, stejně jako princi Ládíkovi jeho cesta, ale celkový dojem to nezkazilo. Určitě se za čas ráda pustím do dalšího autorova cestopisu ;-)

Korala
20. února

Úvod knihy mě moc bavil. Byl velice vtipně popsán. Ovšem s růstem dnů a kilometrů mě kniha bavila stále méně. Ale celkově musím hodnotit velmi kladně. Cestopisy nečtu a tento byl rozhodně dobrým začátkem.

Evaho73
19. února

Čajovú púť po Turecku a Izraeli s konečnou stanicou Jeruzalem som si začala celkom užívať, ale ku koncu mi už prišla trochu fádna a monotónna.
Obdivujem podobných dobrodruhov a cestovateľov schopných absolvovať dobrodružné výpravy do cudzích krajín, pri ktorých sa vzdávajú akéhokoľvek komfortu odhodlaných ísť za svojim cieľom.
Cieľ alebo zmysel ich cesty môže byť rôzny od spoznávania kultúry a spôsobu života v cudzích krajinách, ich historických pamiatok, architektúri, kuchyne, fauny a flóry alebo idú za meditáciou a cez útrapy spojené s takouto výpravou hľadajú svoje "druhé ja".
U Ladislava som takýto hlbší cieľ alebo zmysel jeho cesty nezaregistrovala, a možno preto mi tento cestopis prišiel trochu povrchný.
Putovanie opísoval s nadhľadom a humorom, ktorý z môjho hľadiska používal aj tam, kde to už nebolo vhodné. Celkom mi bolo trápne, keď vojákom na hranici ani nevedel vysvetliť, prečo vlastne ide do Svätej zeme...
Nakoniec som sa dozvedela, že najviac ho prekvapila pohostinnosť miestnych obyvateľov pochádzajúcich z rôznych náboženských vrstiev, čo pre mňa osobne bolo málo. V závere som nepocítila tú pravú eufóriu a chýbali mi tam živšie opisy žážitkov, emócii alebo prostredia.

Maevie
13. února

Mladý princ Ládík putuje, dělá divné věci, bojí se nemocí a chválí si, že v Turecku ho přívětiví lidé napájí pouze čajem - domnívá se totiž, že nápoj s větším množstvím alkoholu by nemusel přežít. Oproti následujícím cestopisům začíná každá kapitola krátkým textem k zamyšlení, v dalších dvou knížkách je ale Ládík zkušenější, nešikovnější a pije víc alkoholu.

carcassonna
10. února

Nebolo to zlé, keď uvážim, že mal len 22 rokov, keď sa vydal na túto púť. Klobúk dole za odvahu. Inak som sa veľa nedozvedela, v podstate sa to opakuje stále dookola - ide, bolia ho nohy, občas okomentuje okolie, stretne niekoho , kto mu da najesť, napiť, nechá ho niekde prespať, sem tam povie aj niečo konkrétne o čom sa bavil s ľuďmi, ale väčšinou tie rozhovory asi boli o ničom, lebo to len okomentoval zhruba takto: " pili sme čaj a rozprávali sme sa". Ale mal aj vtipné postrehy, a tým vyvažoval pre čitateľa vcelku nezáživnú cestu. A áno, ako tu už bolo mnohokrát spomínané, posolstvo knihy sa nieslo v duchu : Ľudia sú všade na svete dobrí a pomôžu Vám." Moje kritické ja sa však celú dobu pýtalo, či by sa tí istí ľudia chovali tak úžasne aj ku mne, ak by som išla na rovnakú púť. Hm?

Alethea_k
06. února

Překvapilo mne, že se mi cestopis líbil. Doposud jsem nic takového nečetla. Kupředu mě poháněl Ziburův smysl pro humor a motivace dojít dál. V konečném důsledku jsem četla vlastně velice napínavou detektivku i když... s předem šťastným koncem (logika).
Nicméně na další knihy se těším a pokud bude mít Zibura poblíž přednášku, rozhodně na ni zajdu.

jiri77
02. února

Musím se přiznat ,že cestopisy moc nečtu ,ale po téhle knize, se budu více snažit pokouknout po tomhle žánru. Kniha mě mile překvapila. Veselé a milé příhody nabudí tu pravou pohodovou atmosféru a čtenář se něco i přiučí. Moc se mi líbili i veselé ilustrace. Už se těším na další autorovu knihu.

em75
01. února

Princi Ládíkovi děkuji to,že chodí po světě a píše knihy. Tahle mi ke všemu moc pomohla v krušných chvílích v nemocnici. Jeho přednášky taky stojí za to a výbuchy smíchu jsou zaručeny,stejně jako u jeho knih.

Ali_xy
01. února

Má první kniha od tohoto autora a rozhodně ne poslední. Styl psaní mi naprosto nadchnul. Ironie, sarkasmus, umění zasmát se sám sobě, to je prostě moje gusto. Nejde o klasický cestopis, ale spíše vhled do místní kultury, možná i myšlení, vyprávění o památkách, či konkrétních městech nelze úplně čekat. Každopádně stálo to za to! :)

Joges
30. ledna

Informace z cest nebo míra odvahy někam dojít, něco prožít a riskovat jsou velmi dobré. Rovněž autorovi nelze upřít intelekt a všeobecný přehled, jen to vyprávění mi přišlo po čase fádní a stejné, když se děly stále stejné či podobné věci (nocleh u lidí, strava, putování, nocleh u jiných lidí). Raději mám cestopisy, do kterých autoři vložili propracovanější a zajímavější příběh (Strayed, Krakauer, Formánek), tenhle cestopis je jen okořeněný netradičními vsuvkami a humorem, který příliš nerozesmál. Velmi trefně však nese kniha podnázev: Největší dobrodružství od dob Honzíkovy cesty. Vyprávění je tím pádem odlehčené a podnázev čtenáře předem připravuje na to, o čem kniha bude.

Briv
23. ledna

Je málo spisovatelů, kteří mě hned při čtení první knihy dokážou chytnout za srdce. Klobouk dolů, ale Ládíkovi se to povedlo. I když jsem knihu četla při cestě po Vietnamu, tak jsem se s ním dokázala dostat do Turecka i Izraele, poznávat místní lidi, popíjet s nimi čaj, ošetřovat si puchýře a jít a jít. Vzhledem k tomu, že moc ráda cestuji, tak mě bavil jeho pohled na svět i hlubší zamyšlení. Potěšil mě, že se nestyděl zmínit i "provozní přestávky", které potkají každého turistu, co rád objevuje:). Navíc má velmi osobité malůvky. Taky si myslím, že by bylo zajímavé přečíst si pohled na věc od jeho maminky:). Určitě se moc ráda pustím i do dalších jeho knih. Držím mu palce ať mu zůstane jeho úžasný pohled na svět a ujde ještě hodně kilometrů. Knížku můžu jen doporučit.

Raszkulce
22. ledna

Moc pěkná knížka, zajímavá, poučná a zábavná. Tento ironický humor mě teda dost sedí :D Moc se mi líbí popisy lidí a typické muslimské přívětivosti. Sama jsem ji byla svědkem a neustále o ní ostatní přesvědčuju :D tak jsem ráda, že podobné zážitky nemám jen já :)

yellowbanna
21. ledna

První Ladislavovu knihu jsem četla jako druhou:-), takže jsem už věděla, do čeho jdu. Nevím, jestli to bylo tím, že toto byla jeho téměř prvotina (tou opravdovou bylo v Ládíkových šesti letech dílo Krteček na cestách, jak jsem se dočetla :-D ), na které si psaný humor autor teprve brousil, protože jsem se NAHLAS smála o poznání méně než u cesty po Nepálu a Číně. Ale to neznamená, že by toto putování po Turecku a Izraeli nepřinášelo nespočet vtipných situací a autorových komentářů. V tomto mě kniha opravdu nezklamala a na Zibiho třetí titul, který už na mě čeká v knihovně se opět vysloveně těším!

mia.com
19. ledna

Mě příběh zaujal, čtení mě fakt bavilo, dobře to odsýpalo a určitě se pustím i do dalšího dílu :)

Marekh
14. ledna

Obdivuji autora, že podnikl cestu do zemí Turecka a Izraele. Kniha se mi celkově líbila. Líbily se mi i jeho myšlenky, v knize se vyskytoval humor, zajímavé byly i ilustrace.

Možná jsem očekával nějaké větší dobrodružství, které autor prožije při svých toulkách, při kterém by se mi zatajoval dech, ale to vůbec nevadí.

Časem si přečtu jeho další knihy o cestování.

Sandalkar
13. ledna

Výborné čtení. Autor je upřímný, ať už v názorech na odlišné náboženství, na kvalitu čaje nebo sdělování svých nejintimnějších problémů a potřeb na cestě. Člověk si tady našel i spoustu moudrých názorů a zajímavých otázek, nad kterými se musel na chvilku zastavit a popřemýšlet, co na to on. Svěží pohled. Rozhodně jedno z příjemných zjevení na české cestovatelské scéně :-)

Hana417
11. ledna

Opět jsem se královsky bavila. "Princ Ládík" prostě umí. Zajímavé zážitky a zdravě drzé čelo během putování, lekhká ironie a sebeironie líčení svých poutí. Nejvíce mě baví neotřelá slovní spojení. Z této knihy mi uvízla v paměti "pohřební afterparty".

Danago
09. ledna

Knížku jsem poslouchala jako audioknihu. Mě přišla naprosto skvělá, zábavná, vtipná. Hodně jsem se tam dozvěděla naprosto nenásilnou formou. A tak trochu jsem autorovy záviděla, i když to neměl úplně na cestě lehké. Dokáže brát všechno pozitivně a s nadhledem. Ladislav Zibura psát umí to se mu nemůže upřít. Moc krásná knížka. Je to moje první knížka od autora . Jako audiokniha je skvěle namluvená i zpracovaná.

malpet
08. ledna

Rozhodně 5 hvězdiček, za mně i za audioknihu, která příběhu dodá ještě něco navíc :-)

pavlina9305
29.12.2017

Prostě Ladislav, drzej spratek se smyslem pro humor! Doporučuji, viz můj koment "Mezi buddhisty a komunisty"... :)

danazeskolky
28.12.2017

Víc se mi líbila kniha o Nepálu a Číně (Pěšky mezi budhisty a komunisty), možná protože se autor už víc rozepsal. Obsah a myšlenka se mi opet líbily, jen se mi četlo pomaleji. Ale určitě stojí za přečtení.

rava
27.12.2017

Při čtení této knížky, jsem se nemohla přestat smát. Prostě úžasná knížka od úžasného autora. Rozhodně všem doporučuju, nebudete litovat. :D

evelýny
21.12.2017

Přestože toto vyprávění je opravdu vtipné, pro mě bylo ke konci již zdlouhavé, stále se opakující, zkrátka ,,na jedno brdo". Možná je to tím, že cestovatelkou v tomto životě již nebudu a ani po tom netoužím.
Za Ládíkovu odvahu a vtipnost a za můj sugestivní pocit na konci knihy dávám 3*.
Lidi, jak mě bolely po dočtění nohy, to si nedovedete představit.

P.S: Jediné, co mám s Ládíkem společného, jsou puchýře na nohách. Každý z nás však evidentně od úplně jiného typu obuvi :-)
Přesto jsem ráda, že se nám Ládík ze svých cest ve zdraví vrátil, již kvůli jeho mamince.

Sajmoonek
13.12.2017

Před přečtením jsem vůbec netušila co mě s touto knihou čeká. Ale jakmile jsem začala číst, nemohla jsem už přestat. Bylo opravdu zajímavé dozvídat se o různých místech a lidech i příbězích spojených s nimi. Co ale dělá knihu tak skvělou, je Ladislavův humor a styl vyprávění. Chvílemi jsem se smála vážně nahlas a často jsem se s něčím dokázala ztotožnit, což u knihy člověka prostě potěší. I když to rozhodně není žánr, který bych normálně četla, tak rozhodně nelituji a v budoucnu se k tomuto poutníkovi/spisovateli určitě ráda vrátím.

TipsyChipsy
12.12.2017

Zpočátku jsem byla rozhodnuta dát Odpad! Nelíbí se mi, když někdo cestuje jako ignorant, je líný si číst průvodce, nechá si uniknout spoustu historických událostí a příběhů, díky nimž se zážitek z navštívených míst umocňuje. Pro někoho je důležité jen připojení na wi-fi, dát fotky na facebook a že si koupil coca colu. Ale pak jsem změnila negativní postoj, jak jsem o pěší pouti četla dál, došlo mi, že se na to musím koukat jinak. Pochopila jsem, že Ladislav dává vyprávění něco navíc, přestalo mi vadit, že jde škarpou a jen šlape, protože jeho zážitky ze střetů s obyčejnými problémy byly tak upřímné a pravdivé a úvahy o zvládání samoty a jiné způsoby uvažování byly objevné a dále spousta sebeironie a vtipné postřehy ze setkání s hodnými lidmi, to bylo milé. Musela jsem to přehodnotit i díky závěru knihy a poselství o lidství, které je v nás všech... Tak máš, princi Ládíku, pět hvězdiček.

maky17
09.12.2017

Kniha se mi líbila,pobavila a přiměla ocitnout se s Láďou na cestě do Jeruzaléma ...

soukroma
06.12.2017

První knihu jsem četla nakonec jako poslední a kupodivu se mi líbila snad nejvíc - vtipná, svižná, i obrázky byly mnohem příhodnější ke stylu a obsahu knihy.