Miláček

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Georges Duroy je bývalý důstojník, který žije, jak se říká z ruky do huby. Vše se ale začne obracet k lepšímu, když potká svého starého přítele Forestiera, který mu zařídí místo novináře v La vie Francaise. S Georgesovým vzestupem přichází i úspěch u žen, které mu říkají Miláček...

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/1612/milacek-vK4-1612.jpg 41222
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Odeon
Orig. název

Bel-Ami, 1885

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (146)

Kniha Miláček

Přidat komentář
syskas
05. září

To je ale "spratek". Dokonalá predloha našich politikov =D.

Dajen2sell
29. června

moje oblíbená klasika :)


Mi--LADA
13. dubna

Panebože, to je rozdíl!!! Přehrabovala jsem se právě v různých románech pojednávající o láskách a mezilidských vztazích, setkala jsem se s různým autorským přístupem a tohle realistické ztvárnění citů vyčnívá nad tím vším jako Mount Everest. Krásná kniha, která se dobře čte a vypovídá o lidech, o tom, jací mnozí z nás skutečně jsou. Spisovatel dokázal psát o milostných peripetiích jako málokdo, ačkoli to samozřejmě není autor jen jednoho tématu. Klobouk dolů. Maupassante, já tě prostě miluju. A žeru.

666Jitka
30. března

Knihu, kterou zrežíroval Ivan Chrz a hlavní roli ztvárnil Jan Šťastný, jsem poslouchala na radiu Vltava a moc se mi toto nastudování zamlouvalo. Bezohledný kariérista, který je pro peníze a moc schopný udělat téměř cokoli, zneužít a využít kohokoliv, citově, politicky i profesně zničit každého, kdo mu stojí v cestě k ještě většímu majetku a vzestupu do vyšších kruhů...

JulianaH.
17. března

Když jsem byla v deváté třídě, setkala jsem se na olympiádě z češtiny s maturantkou, která právě četla Miláčka. Vtiskl se mi do paměti tolik, že jsem si ho sama později zařadila do maturitní četby. Ale zklamala jsem se.

Je to jedna z opravdu mála knih, kterou jsem nebyla s to dočíst. Začátek mi přišel zajímavý jako exkurs do naturalismu, ale zbytek mě nudil – na můj vkus fádní dílo o nezajímavém tématu. (Společenský vzestup po stupních milostných afér – koho to může upoutat?). Nejsem prudérně pobouřena, ale spíš znuděně znechucena. Asi s tím má dělat i to, že mně osobně nesedne naturalismus jako směr a že nemám ráda Francii v éře fin de siècle.

Fcelicka_maja
11. března

Call boy a jeho příběhy. S kdejakou, kdejak. Žádné detailní popisy.

Venda32
19. února

Knihu jsem četl jako součást doporučené četby k maturitě. Silný příběh, výborně napsaný. Kdepak přečtení nelituju ani dnes.

sick.boy
11. února

Nechal by se sám Maupassant též svést od Miláčka, potažmo Duroye, potažmo Du Roye?
Těžko hledat odpověď, nicméně láskyplných popisů zakrouceného kníru v knize najdeme habaděj.
Poslední dobou jsem četl spoustu postmoderních, experimentálnějších knih a byť na ně nedám dopustit, není nad vyváženost. Tedy tento běžný repertoár proložím občas nějakou klasikou a z tohoto důvodu se mi v knihovně zjevil Miláček.
Nebudu chodit kolem horké kaše, pochutnal jsem si. Vyloženě jsem si liboval v té klasické formě vyprávění, kdy děj stojí na prvním místě a jeho kompozice je v mistrných rukou vtahující. Je znát, že se Maupassant kamarádil se Zolou a jemu podobnými.
Jazyk je tu vcelku květnatý, podle popisu Paříže ze začátku knihy muselo jít tehdá o pěknou stoku, o čemž mě již dříve informoval zmiňovaný Zola.
Když už jsem knihu začal podezřívat z určité plochosti, přílišné přímočarosti, dostane se mi krásné, několikastránkové, nihilistické úvahy nad smrtí.

"K čemu se máme přimknout? Ke komu vysílat své zoufalé výkřiky? V co máme věřit?
Všechna náboženství jsou hloupá se svou dětinskou morálkou a sobeckými sliby, jsou až obludně pitomá. Jedině smrt je jistá."

Jedno velké mínus. Kniha má celkem jednoduchou zápletku. Demonstrovat bezbřehou lidskou vychcanost na příběhu chudého chlapíka, jemuž náhoda naskytne příležitost dostat se společensky výš a vzhledem k tomu, že oplývá krásou stejně jako onou vychcaností, jde mu to moc dobře.
Konkrétně pomocí svého péra si otevírá spoustu dveří. A to je právě ono. Na Maupassantovi je znát, že by rád popustil stavidla, leč společenské konvence tehdejší mu to nedovolují. Tak se vyžívá v popisu otírání se stehny pod stolem, prsa popisuje Xkrát, ovšem jen v souvislosti se zrychleným dechem a sex je odbytý pouhým "pomilovali se". Ne že bych nutně potřeboval explicitní mrdání v každé knize, ovšem v Miláčkovi je to hlavní prostředek pro sunutí děje a byť hlavní pointa je někde jinde, cítil jsem se ochuzen.
Jako taková kompenzace mě potěšila silná hrdinka, jediný opravdový talent, bez níž by byli Duroy i její nebožtík manžel pouhými rádoby pisálky.
Madeleine si šla za svým a v rámci tehdejších prapodivných norem, kdy žena byla v podstatě mužův majetek, dokázala ze svého postavení vymačkat maximum a mám pocit, že ona jediná skončila opravdu spokojena, takovým tím hřejivým vnitřním pocitem.

PS: Nevím, co to o mě vypovídá, ale postava Duroye mi seděla mnohem víc než nějaká za každou cenu čestná bábovka. Podobně jsem to cítil u Welshova Sviňáka, což by vlastně mohl být název i této knihy.

Uděluji 8 nakroucených knírů z 10.

"Pod důstojným zevnějškem je člověk v podstatě jednou provždy mrzkým tvorem."

1 ...

Doporučujeme

Martin Eden
Martin Eden
Omerta
Omerta
Hra o trůny 1
Hra o trůny 1
Žhářka
Žhářka