Skleněný pokoj

Knížka, kterou stojí za to si přečíst, příběh samotný je pěkný, ale popis budování vily, to se mi moc líbilo.

5 29. července

Já vlastně nerozumím smyslu té knihy. Proč do tak konkrétního prostředí zasazovat naprosto fiktivní příběh? Historie vily i její rodiny je známá a dohledatelná. Nedokázala jsem se srovnat s tím, jak věrně byla popsaná samotná vila v kontrastu naprosto smyšleného příběhu postav. A i když od toho odhlédnu a zaměřím se pouze na příběh, tak své hodnocení nemohu vylepšit. Co to vlastně bylo? Milostné drama? Válečné drama? Erotika? Nefungovalo to ani jako jedno, ani jako všechno dohromady. Příběh na pozadí historických událostí byl utahaný a s na sílu doplněný množstvím sexuálních scén. Hvězda za vilu a její vyobrazení.

4 05. července

Audioknha
Film jsem neviděla, vilu jsem znala jen tak zběžně z nějaké občasné reportáže v televizi, takže jsem si mohla při poslouchání vytvářet své vlastní představy o prostředí. Příběh se mi opravdu líbil, akorát mi přišlo, že to paní Steinmasslová čte hodně uspávacím způsobem. Někdy se mi u nějaké knihy stane, že u čtení nevydržím, ale ve zvukovém podání ji doslova hltám. Tady fakt nevím. V každém případě mě kniha nalákala k osobní návštěvě vily.

2 29. května

Kniha je o hodně lepší než film.

5 09. března

Po shlédnutí filmu jsem se dostala ke knize, která, jak už to bývá, je mnohem lepší. Zvláštní jak moc se liší konec.

26 25. února

Můj názor na knihu je podobný komentáři Baji89.
Po titulu jsem sáhla záměrně, s přáním připomenout si zážitek, který provázel mou první návštěvu vily Tugendhat.
Když jsem přišla na prohlídku, vůbec jsem netušila, co čekat. Lístek byl neočekávaný dárek. Přiběhla jsem jako obvykle pozdě. Z ulice nezajímavou budovu jsem opakovaně míjela a hledala něco skvostného.
Jakmile za mnou zapadly vstupní dveře, průvodce nadšený historií, nám připravil silný emoční koktejl. Do smrti na to nezapomenu.

V tom prostoru prožijete čirou radost, nad černobílými fotkami dětí, které spokojeně sáňkují zahradou až k vile prarodičů. Bezstarostnost, kterou zachycují fotky z tehdejších Vánoc. Rodičovskou velkorysost, nad svatebním darem rozvedené dceři, což je zakázka na dům s neomezeným rozpočtem. Úžas, nad citem architekta Miese pro nejmenší maličkosti, jako jsou schované elektrické zásuvky v podlaze nebo šatna s trvalým průvanem, aby moli, kteří průvan nesnáší, nesežrali pani domu kožichy. Miesovu důslednost, při představě domácích, jak sundávají ze zdi obrazy, které si pověsili bez architektova vědomí, jakmile se nahlásí na návštěvu. Ve smlouvě na vilu je totiž uvedeno, že se nesmí v domě nic měnit bez jeho vědomí.
Pocítíte smutek, nad národním úpadkem, kdy velké skleněné tabule, které tvoří jednu ze stěn, už u nás není nikdo schopen vyrobit, i když před válkou jsme to uměli.
Prožijete lásku, o které si nebudete jisti, ze to není jen dobře promyšlený obchodní tah.
Neuvěřitelné propojení obytných prostor se zahradou. Zatajený dech, nad slunečními paprsky ozářeným onyxem.
Bezpráví, zoufalství a bezvýchodnost majitelů, kteří po 10 letech ve svém vysněném domě museli utéct před fašisty. Úlevu nad tím, že někdo prozíravě obestavěl onyxovou stěnu, aby ji Ruda armáda nerozbila. Tak, jak ve zdi vybourali díru, aby přímo do skleněného pokoje mohli vjíždět na koních. Opovržení, nad osudem těchto prostor za normalizace…
Prožijete toho opravdu moc.
Když jsem za tmy odcházela, připadal mi nasvícený dům jako zvláštní tvor, který útrpně přihlíží, čeho všeho jsou lidé při tvorbě dějin schopni.

Dnes jsem knihu dočetla.
Daleko, spoustu kilometrů od domova si připadám stejně jako Liesel.
Ráno mi přišla sms:… “neboj, Rusy tu zatím nemáme”.
Proč jsou lidé nepoučitelní??
Je mi smutno.

3 12. února

Opravdu povedeny pribeh, ve kterem se krizi osud vyjimecneho domu a nasi male zeme. Chvilemi jsem si rikala “Proc se tam ted objevila tahle nova postava?”, ale nakonec to vsechno jako celek davalo velky smysl. Schvalne jsem si po celou dobu cteni knihy nehledala zadne fotky vily, abych si ji mohla predstavovat a podivala jsem se az po precteni. Urcite mam v planu jet se tam podivat, protoze pribeh me opravdu chytl za srdce.