Skleněný pokoj

od:


KoupitKoupit eknihu

Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/25479/skleneny-pokoj-OZc-25479.jpg 4.31358
Orig. název:

The Glass Room (2009)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Kniha Zlín
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (304)

Přidat komentář
Nel.K.
dnes

Chápu rozhořčení rodiny Tugendhat z toho, že je kniha napsaná bez jejich souhlasu, ale na druhou stranu ti, kteří se chtějí o příběhu něco dozvědět, si vždy přečtou také fakta a zjistí, co z toho je fikce a co se mohlo alespoň historicky držet pravdy. Pro mě jako pro čtenáře byla kniha velkým přínosem. O existenci této vily jsem věděla, ale neměla jsem žádný zájem se tam někdy podívat, nyní je vše jinak - autor tak barvitě zachytil dokonalost této stavby, světla a neobvyklého prostoru, že jsem přímo nedočkavá ji vidět a přesvědčit se o všem sama. Podle mě je celý příběh vymyšlen opravdu čtivě. Jediné za co bych ubrala body z hodnocení, bylo množství náhod, které postavy sváděly dohromady, na to moc nejsem - nicméně chápu, že by se příběhy jinak opravdu těžko spojovaly..

Magdalena_j
11. ledna

Můj komentář bude asi dost zaujatý díky poměrně nedávné návštěvě vily.

Vila Tugendhat je naprosto neuvěřitelné místo, vrcholné dílo architektury. Všechny místnosti jsou skvěle vymyšlené a navržené. A chvíle, kdy poprvé scházíte po zatočeném schodišti do “Skleněného pokoje” - neopakovatelný zážitek. Navíc příběh rodiny Tugendhatových mě velmi zasáhl, po návštěvě jsem si o nich četla, co jsem našla. Kniha byla věc, na kterou jsem se ohromně těšila.

Román je psaný velmi poutavě. Ačkoliv byla pasáž (doba socialismu, kdyz skleněný pokoj sloužil jako tělocvična), která mě moc nebavila. Nejvíc mě samozřejmě nadchla první část o návrhu, stavbě, životu i útěku z vily.

Knihu doporučuji, ale ještě víc doporučuji samotnou návštěvu vily Tugendhat - stojí to za to.

Aimee1
11. ledna

Knihu jsem si chtěla přečíst ze tří důvodů. Ten první byl, že zahraniční autor se pustil do českých reálií, což považuji za velmi odvážné. Ten druhý to, že předobrazem domu Landauerů byla Vila Tugendhat a ten třetí to, že potomci Tugendhatů proti knize vytrvale brojí s tím, že je plná lží. Ano, je - však je to beletrie, nikoliv literatura faktu! Na jednu stranu je chápu, také by se mi nelíbilo, kdyby si někdo vypůjčil můj dům, aby do něj zasadil cizí rodinku suplující osudy té mojí. Na druhou stranu znám několik lidí, kteří vilu speciálně navštívili jen proto, protože četli Skleněný pokoj a byli uchváceni. A nedivím se. Kniha je skvělá, skvěle napsaná a každému natolik inteligentnímu, který by pochopil že Landauerovi nerovná se Tugendhatovi, ji vřele doporučuji.

Evaho73
10. ledna

Jediným prínosom tejto knihy pre mňa bolo to, že som sa dozvedela o nadčasovom architektonickom skvoste - vile Tugendhat.
Plánovanie a realizáciu celej stavby, ako aj samotný opis budovy sa autorovi podarilo celkom reálne zachytiť. Slušne vyprofiloval aj mentalitu obyvateľov, ktorí menili svoje postoje v súlade s politickou situáciou.
Samotný fiktívny príbeh o obyvateľoch vily ma vôbec nezaujal a bolo mi až trápne, keď som čítala o tom, akoby jedinym zmyslom života pôvodných majiteľov bol iba sex a lesbická "láska".
Pochybujem, že v pohnutých časoch pred a počas druhej sv. vojny, keď sa matky báli o svoje deti, muži o svoje rodiny a každý o svoj holý život, bol niekto tak úchylný a myslel predovšetkým iba na sex...
Osobne si myslím, že je oveľa viac kvalitnejších literárnych diel...

katy238
09. ledna

Příběh čistý jako křišťál, ale ne průhledný. Osudy několika rodin přervané válkou, jejíž členové se scházejí v pokoji se stěnami čistějšími než sklo a přitom má každý z nich zde své tajemství. Kolik jich však pokoj dokáže ukrýt? Neobvyklé čtení, které není pro běžného čtenáře. Ale ke kterému se jistě vrátíte.

Lil30
09. ledna

Na knize se mi líbí, že byl příběh zasažen do existujícího místa a domu. Musím se ale přiznat, že jsem ji krátce na začátku chtěla odložit, ale poté se příběh rozjel a líbil se mi. Až na sexuální scény, které do příběhu nic nepřidaly. Kvůli tomu a dalším věcem rozumím členům rodiny, kterým se tato vymyšlená kniha vůbec nezamlouvá.

PaniJani
08. ledna

Nádherný příběh. Nemám co dodat, jdu to ještě dožít.

otakar8315
08. ledna

výborna kniha, ted posloucham

dedliipf
07. ledna

[poslech přes Rozhlasovou četbu; momentálně na Vltavě ]

Já na ty promiskuitní příběhy nejsem, nezajímají mě sexuální životy lidí ani literárních postav. Abych mohla doposlouchat, začala jsem vnímat skleněný pokoj ve Skleněném pokoji jako metaforu - že soukromé je náhle veřejné, že je vše vidět a že právě to měla být myšlenka knihy, ne pouze jasný odkaz na vilu Tugendhat. Chápu, že rodina není spokojena s obrazem, který o ní autor podává. Já se zas cukala při zmínkách o české historii. Dvacáté století je citlivé místo, já zažila pouze jeho zlomek a on ho zažil zas v jiné zemi. Nemám ráda, když o naší historii píše, hodnotí ji a zdejší lidi, a bere si z ní, co se hodí, ten, kdo nebyl přímo u toho. Nemohu mu věřit. Samozřejmě se nedá věřit žádnému spisovateli, ale tohle je jeden z případů, které neodpouštím.

TEĎ TO POZITIVNÍ:
Rozhlasové zpracování je příjemné, s hezkou atmosférou a hudbou.

Autor má skvělý cit pro estetiku a architekturu a umí je předat, nenásilně, tak nějak zasunout do podvědomí a tím ovlivnit vaše vnímání okolí. Víc jsem si všímala světla, skla, hladkých ploch. To je um, kterého si vážím. Věřím, že dobré umění by mělo své příjemce měnit, i třeba jen na omezený čas. Většina mění náladu, ale ty lepší mění vnímání smyslů.

Hezké bylo také citlivé zpracování přátelství mezi ženami, které v knize dostalo docela dost prostoru. Ženské postavy nebyly vůbec ploché, každá zažívala jiné strasti, někdy si navzájem ubližovaly, ale byly v tom jakoby spolu. Tahle linka vznikla až v průběhu a postupně sílila. To bylo osvěžující a navíc na mě působilo přirozeně (rozhodně oproti až roubovaným historickým okamžikům, jako třeba příchod sovětské armády).

Marci70
02. ledna

Velmi krásné čtení!

EvaEmma
01. ledna

Kniha Skleněný pokoj je fiktivní příběh zasazen do skutečného domu, místa. Příběh rodiny Landauerů je velmi čtivý. Dokázala jsem během čtení prožívat jejich osudy. Hvězdičky dávám za psaný příběh. Nehodnotím autorův nápad a to psát fiktivní příběh, který popisuje příběh vily Tugendhat. Chápu potomky rodiny Tugendhatů, že mají k této knize výhrady. Protože tímto jim bude příběh Skleněného pokoje přisouzen.

technolog
27.12.2018

Musim rici, ze ze zacatku jsem nedaval teto knize moc velke nadeje. Cst si o stavbe mi pripadalo nudne, ale hned od uvodu me pribeh chytl a docetl jsme to jednim dechem. Doporucuji :) V kazdem pripade plauji vilu navstivit.

zuzulique
17.12.2018

Rozmýšľam, či by tento príbeh bol pre niekoho niečím atraktívny, keby sa neodohrával tam, kde sa odohrával. Odmysliac si "sklenený pokoj" to pre mňa bol banálny a plytký príbeh o niekoľkých promiskuitných ľuďoch, ktorý zneužívajú pre svoje potreby slovo "láska." Čakala som nejakú bombu, nie umelo vykonštruované osudy ľudí, ktorým som akosi nechcela uveriť. Plusom knihy je to, že je napísaná veľmi "čtivým" spôsobom, krátke kapitoly posúvajú dej veľmi rýchlo.

Za mňa priemerná kniha, ktorá sa stratí v množstve iných, ktoré som tento rok čítala a po čase si spomeniem už len na Vilu Tugendhat. Som zvedavá na filmové spracovanie, možno vizuálna stránka knihe pomôže.

prochajda
16.12.2018

Krásný a dojemný příběh. Raději bych ale četla o skutečných obyvatelích vily Tugendhat. Aspoň mám námět na výlet.

mosem
08.12.2018

Vzhledem k tomu, že historii vily Tugendhat, vilu samotnou i příběh jejích obyvatel trošku znám, po několika desítkách stránek jsem měl nutkání knihu odložit. Teprve poté, co jsem se od srovnávání fikce vs. fakta oprostil a knihu četl jako čistou beletrii, začal jsem ji vnímat pozitivně. Je psána poměrně svižně a se spádem děje, ale v některých momentech jsem se nemohl ubránit pocitu, že sex (záměrně užívám tento výraz, nikoliv erotika, protože o tu nejde) je do knihy vkládán až příliš, bez dějové nutnosti a se záměrem zatraktivnění - což ani podle mne kniha nemá zapotřebí. Po dokončení knihy nicméně naskočila asociace fikce vs. fakta, a docela chápu rodinu Tugendhatovu, která se od knihy distancovala velmi ostře a s pohoršením. Určitě bych nereagoval jinak.

simona5r
08.12.2018

Prohlídka vily Tugendhat mě velmi nadchla a mám ji stále v živé paměti již několik let. Čtením knihy jsem se opět přenesla na tohle úžasné místo, které bylo tak skvěle v knize popsáno. Když k tomu přidám osudy lidí nejen tohoto domu, tak vzniklo pro mě velmi čtivé dílo.

kytarka
07.12.2018

Již nějakou dobu jsem zvažovala návštěvu vily Tugendhat, zatím se mi tak nepovedlo. Nedávno jsem objevila tuhle knihu a ta mi náhled to tohoto domu umožnila, v knižní podobě a bylo to něco neuvěřitelného. Autor v knize píše o osudy této vily od jejího zrození až defakto po součastnost. Myslím si, že spisovatel má velký talent v popisování, protože když jsem obracela stránky románu, před očima se mi odehrával film. Příběh této vily? Příběh rodiny, která v ní žila? Obojí bylo v knize náramně popsáno. Kniha mě lákala přečíst hlavně proto, že mě láká samotný objekt a také mě hodně zajímalo to jak spisovatel, který není čech píše o nás. Teď se těším na Pražské jaro.

2mig1
03.12.2018

Čtivý příběh vypovídající o vzniku slavné vily. Ať už plný fikce nebo založený na pravdivých osudech. Nejzajímavější byla pro mě linie vídeňských pobytů, opředená určitým tajemstvím, zakázeného ovoce a nejistoty pomíjivého štěstí, které si člověk v danou chvíli vlastně ani neuvědomuje. Opakem toho byla chvílemi až nudná, zdlouhavá a vcelku nezajímavá poslední třetina knihy z doby soudruhů, kde si nešlo najít cestu ani k jednomu z aktérů milostného trápení. Zoufale jsem se chtěl vrátit k původním postavám. Co jsem moc nepochopil a co mi přišlo samoúčelné, byla autorova až posedlost lesbickými charaktery. Kdo napočítá v příběhu víc než dvě heterosexuální ženy, má u mě lístek do kina na filmovou verzi. Na tu se ostatně dost těšim, takže vítěz interní soutěže půjde do kina pravděpodobně se mnou :D Bude alespoň s kým rozebrat, jak se filmaři poprali se samotným závěrem, který je už v knize dost na hraně dobrého trapnovkusu.

AltaMari
30.11.2018

Kniha je velmi poutavě napsaná, první část o plánování a stavbě vily se mi líbila nejvíc. Šťastná léta, na která už vrhal stín nastupující fašismus... Prostřední část mi hodně připomínala Kunderovu NLB (doktor Tomáš, jeho dívka, jeho "kamarádka"...). Popis erotického jiskření mezi téměř všemi protagonisty a odboček od "dobrých mravů" se zde co do četnosti téměř vyrovnal popisu dějinných událostí - to, a těžko uveřitelný konec způsobily, že dávám "jen" 4 hvězdy.

ddkk
29.11.2018

Ach! Úžasná kniha, úžasný příběh. S obdivem skládám poklonu autorovi, který musel nastudovat obrovské množství materiálu, který se musel seznámit se zdejšími reáliemi a který musel pochopit spoustu historických souvislostí. Příběh je mimořádný stejně jako je mimořádná samotná vila Tugendhat. Navíc - její příběh neskončil v roce 1990, ale pokračoval dále a dneska je to opravdu skvost, za kterým jezdí do Brna odborníci z celého světa...

Skutečný příběh rodiny Tugendhat byl maličko odlišný, nicméně podstatné linky děje jsou reálné, včetně brněnské návštěvy Lízy (ve skutečnosti Grety) v roce 1969.

Chápu výhrady dcer původních majitelů k obsahu románu, ale Mawer nepsal dokument. Určitě stál mnohokrát před dilematem, jak příběh uchopit, aby nikomu neublížil a přitom napsal plnokrevný román. A to se mu, myslím, povedlo. Je potřeba se na Skleněný pokoj dívat jako na skvělé literární dílo, které bylo po zásluze oceněno. Pokud čtenář chce vědět, jak to skutečně bylo, najde spoustu dokumentů jinde.

Skleněný pokoj je jeden z nejkrásnějších románů, které jsem v poslední době četla. Je o živých lidech, o jejich neuvěřitelných osudech a o mimořádném místě, které je navždy ovlivnilo. Doporučuji.

anna0480
22.11.2018

Tak krásná kniha, po jejím dočtení jsem dokonce cítila ono mrazení - které vždycky po dočtení dobré knihy mám.
Román inspirovaný skutečným příběhem vily Tugendhat - která je v knize nazývaná jako vila Landauer. Osudy lidí, které se této budovy určitým způsobem dotýkaly. Ve vile jsem byla a musím říct, že autor knihy ji popisuje opravdu dokonale. Onyxová stěna, "skleněný pokoj" a z něho úžasný výhled do zahrady a na celé město, nadčasovost této budovy, její kouzlo. Samotnou mě to opravdu uchvátilo. (Ne nadarmo je budova zapsaná na seznamu UNESCO)
V knize se nenásilně dozvídáme historické události, které život vily doprovázely. Emigrace rodiny, následné předání vily do rukou nacistů, poté do rukou sovětských a až na samém konci se vrací zpět do vlastnictví československého státu.
Životy lidí, které se navzájem proplétají, osudná, jakoby náhodná setkání. Láska, nenávist. Rozdělování ras, přiblížení nacistických praktik. Různá společenská postavení a rozdíly mezi nimi.

Abych to tedy shrnula - kniha se mi líbila moc, za mě určitě pět hvězdiček! (A kdo ve vile ještě nebyl, určitě to napravte!)

Dandy1
19.11.2018

Příběh by se mohl odehrávat v jakékoliv vile bohatých lidí. Jedině popis jak se vila stavěla byl zajímavý. Postava Viktora ničím nenadchla. Nebylo, za co by si jej člověk vážil. Autor se vyžívá v popisech sexu mezi všemi a korunu tomu dává lesbická láska. Přijde mi to jako urážka původních obyvatel vily.

marketa9252
16.11.2018

Děkuji čtenářské výzvě za téma. Jinak bych si jí nevybrala.

marli58
11.11.2018

Na Skleněný pokoj jsem byla moc zvědavá,protože bydlím nedaleko Brna. Ale... Nepochopila jsem, proč se vila nemohla jmenovat Tugendhat (proč se autor nedomluvil s rodinou na použití jejich jména s upozorněním, že je to fikce). Proč přejmenoval i sa- motného architekta L.M.van der Rohe? Proč najednou jména Bohuslava Martinů a Vítězslavy Kaprálové zůstávají nezměněna? Přes všechna proč se mně kniha četla dobře. I když některé vztahy tam byly celkem nadbytečné, ubytování a zaměstnání milenky neuvěřitelné, ale vila Tugendhat to celé pozvedne. A proto to stojí za přečtení.

Chajda69
07.11.2018

Přečteno v rámci čtenářské výzvy 2018.

O příběhu vily Tugendhat jsem před přečtením knihy nevěděl zhola nic. Jako nepolíbeného jak (funkcionalistickou) architekturou, tak čímkoli o vile, se mi kniha moc líbila. Vila stála zároveň na pozadí i v centru dění, zároveň byla "pouhým" objektem k bydlení a středobodem života Landauerových.

Velmi zajímavý byl popis prvorepublikového života v Brně, který ostatně zabral největší část knihy. Ocenil jsem také reflexi českých historických událostí a obecně symboliku ve vztahu k dějinám - přerod vulgárního a oportunistického řidiče v "zapáleného" revolucionáře a funkcionáře strany (zde si nejde nevzpomenout na Škvoreckého Zbabělce), zašlapávání kulturního odkazu minulosti ve jménu rudě zářící budoucnosti zástupy uvědomělých proletářů, přísně vědecké pojetí fyzické antropologie, které mělo nacistům pomoci ještě efektivněji páchat genocidu, velkoústá prohlášení o transparentnosti a otevřenosti od někoho, kdo má sám co skrývat a mnohé další.

Prosycení příběhu erotikou se mi zdálo být zbytečným, nijak neutvářelo atmosféru a do děje příliš nepasovalo. Stejně tak bych nemusel dopodrobna sledovat exilový osud rodiny Landauerových, citové avantýry jednotlivých protagonistů bych také dokázal bez problémů oželet. Jako přísně racionální člověk pak nemůžu než povzdechnout nad "osudem" či všudypřítomnou náhodou, které se dařilo až neskutečně - setkání vídeňských uprchlíků ve vile a setkání na úplném konci knihy... opravdu to bylo nutné?

V souhrnu mě Skleněný pokoj zaujal, děj utíkal velmi rychle, přes drobné výtky mě bavil a - což bylo možná jedním z autorových záměrů - přiměl mě k tomu, abych se o vilu Tugendhat zajímal a naplánoval její návštěvu.

Efča59
06.11.2018

Další kniha, do které jsem se pustila v rámci Čtenářské výzvy. Ale také proto, že se mi líbila Mawerova kniha Dívka, která spadla z nebe, i když recenze na ni byly rozporuplné. Skleněný pokoj se mi v podstatě líbil. Hlavně tedy části knihy, které se týkaly samotné rodiny Landauerových, která nechala vilu Tugendhat postavit. Ostatní byla trochu omáčka, některé pasáže připomínají červenou knihovnu a klidně by šly vynechat. Tím se podle mého názoru snížila literární kvalita knihy a celkový pocit z ni.

gab72
05.11.2018

Kdyby autor vynechal až nechutně líčenou erotiku, knize by to přidalo na ceně. Aspoň za mě. Ve vile jsem byla dříve než jsem knihu četla. Takže něco o historii jsem již věděla. Je škoda, že u takového příběhu se autor snížil ke "ke čtivějšímu" žánru.

Audrina
30.10.2018

Skleněný pokoj zaujímá v mém seznamu přečtených knih zvláštní místo. Příběh je hodně odosobněný, a přesto se Vás osudy jednotlivých postav dotýkají. Mnohem víc se Vás ale dotkne příběh samotného domu, kterému je celá kniha zasvěcena. Za necelé století totiž mnohokrát změnil majitele a stal se svědkem mnohých událostí. V centru všeho je skleněný pokoj, místo, které pulzovalo životem za každého režimu...dvanáct schodů na obrat, pak obrat na malém odpočívadle a dalších děvět schodů na spodní podlaží....tak snadné je ponořit se do příběhu.

Smardik17
23.10.2018

Přečetl jsem skrze čtenářskou výzvu a rozhodně mě nezklamala. Zajímavý příběh.

1v8na
19.10.2018

Příběh byl čtivý, emotivní, napínavý, smutný, tragický ale i nabitý dost erotikou.
Děj se odehrává v Brně - městě, které znám a popisovaná místa si tak představuji naprosto zřetelně a jasně.
Kniha je inspirována osudem vily Tugendhat.
Silný, emocemi nabitý příběh Viktora, Liesel, Hany a dalších účastníků se děje na pozadí několika let, což velmi oceňuji.
Kniha je rozdělena do pěti částí, každá část je rozdělena do několika podkapitol a je věnována určitému období, což podporuje čtivost knihy.
Kniha však měla i své negativní stránky.
Trochu mi vadilo, že vila byla přejmenována z vily Tugendhat na vilu Landauer. V úvodu píše Mawer, že v knize používá pro Brno název Město - moc děkuju překladateli, který se díky překladu postaral o to, že místo Města je v knize opravdu zmiňováno Brno.
Architekt byl přejmenován, i když postava Reinera von Abta vycházela z předlohy skutečného architekta Ludwiga Miese van der Rohe.
V knize se najdou i dobré dobové a časové nepřesnosti.
Vadila mi slovní spojení, která byla psána v angličtině či němčině a některá nebyla dostatečně vysvětlena nebo byla pro změnu několikrát opakována.
I přesto se mi kniha četla celkem dobře a rychle a celkem se mi líbila.