Skleněný pokoj

od:

Skleněný pokoj

Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/25479/skleneny-pokoj-OZc-25479.jpg 4.3875
Originální název:

The Glass Room (2009)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Kniha Zlín
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (167)

Přidat komentář
AnieAnne
18. září

Ze všech stran jsem na knihu slyšela samou chválu, v knihovně zarezervováno na půl roku dopředu, takže jsem byla opravdu zvědavá a natěšená. No, ve výsledku bych řekla spíš lepší průměr. Místy jsem se nemohla odtrhnout, místy jsem se musela nutit.. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale doporučovat ji nebudu.

4xbabča
17. září

Netušila jsem původně , co od knihy očekávat. Byla jsem velmi překvapena nejen osudem vily samotné, ale i všech lidí, kteří byli s její historií a životem v ní spojeni. Opravdu krásná kniha a mohu ji jen doporučit.

Amazonka72
05. září

Musím souhlasit s několika dalšími čtenáři, že ve chvíli, kdy čtete tuto knihu, máte nutkavou potřebu vilu Tugendhat navštívit. A pak sednete k internetu a chystáte si prohlídku zarezervovat, a s překvapením zjistíte, že tři měsíce dopředu jsou všechny víkendové prohlídky beznadějně vyprodané a na další měsíc ještě rezervaci nelze provést. Co s tím? Asi mi nezbývá nic jiného, než vyčkávat a v duchu si tento skvost funkcionalistické architektury pouze představovat.
Oceňuji pasáže knihy, kde autor zmíněnou stavbu popisuje. Dále pak znalost českých reálií a novodobé historie. Je vždy velmi zajímavé číst knihu o Česku (Československu), české kultuře, historii z pohledu nečeského autora. Nevadí mi přejmenování reálných osobností, naopak si myslím, že je to tak správné, protože kniha je částečně fikcí opírající se o skutečné události.
Propletence jednotlivých vztahů mohou být někdy až "přitažené za vlasy", ale stále jde o smyšlený příběh. Navíc díky tomu je kniha čtivá, plná překvapivých zvratů a naděje do budoucna. A navíc v ní hraje jednu z hlavních rolí (po knize Vyhnání Gerty Snirch) moravská metropole. Kdo má rád architekturu, rodinné ságy, Brno a minulé století, tak může s klidným srdcem po knize sáhnout a nebude zklamán.

Moncele
05. září

Z nějakého zvláštního důvodu, asi pod vlivem inspirace osudem vily Tugendhat, jsem očekávala více faktů o domě samotném. A ejhle, z knihovny jsem si donesla čtivý, syrový, šťavnatý a dramatický příběh lidí v domě. Je neuvěřitelné, kolik se toho může udát na omezeném počtu metrů čtverečních, pokud kolem hřmí 20. století. Je to zvláštní, ale možná nejvíc mě zaujala postava Viktora - člověka, který je racionální, praktický, nesnáší ornament, vezme si docela chladnou ženu (můj názor), ale v podstatě to vše popře vztahem k jiné, živočišní ženě, a v určité chvíli je dokonce ochoten zapomenout na vše, na rodinu, na povinností k dětem a riskovat i svůj život. Je to pro mě možná důkaz toho, jak jsme my lidé složití... Tahle kniha by určitě neměla chybět v mé domácí knihovně.

Verrrunka
01. září

Velmi čtivá kniha, dojemný příběh na pozadí historie známé architektonické památky. Čekala jsem trochu víc fakt o vile samotné, dá se říct, že by se příběh mohl odehrávat kdekoli jinde a nemělo by to téměř žádný vliv. Nakolik jsou fakta o vile pravdivá netuším, ale když jsem se bavila s kamarádkou architektkou, tak říkala, že se musela hodně odprostit od těch bludů, co tam k tomu byly... Nicméně je to vážně dobrá kniha, která vtáhne do děje a jen tak nepustí. Jen teda musím říct, že mi tam vlastně ani jedna postava nebyla primárně sympatická, spíš mě většina z nich štvala. Ale je evidentní, že na hodnocení to vliv nemá.

Lenka8418
24. srpna

Když se mi dostala kniha do ruky, nevěděla jsem vůbec, co od ní očekávat a nakonec jsem byla velmi překvapena. Moc se mi líbila, i když příběh nebyl veselý, líbila se mi ta "reálnost". Určitě se k ní ještě někdy vrátím

Danago
16. srpna

Tato kniha popisuje československou realitu druhé poloviny 20. století. Je to naprosto skvěle popsaná historie vily Tugendhat, která každého zaujme od první věty a nepustí až do úplného závěru. Příběh začíná stavbou této nadčasové vily , která ukazuje bohatství jejich majitelů. Bohužel po vpádu nacistického vojska, musí rodina vilu i zemi opustit. Ale vile žije dál až do dnešní doby. Osud vily nám ukazuje i osud našeho národa.
Knížka je naprosto úžasná, velice čtivá. Můžu jenom doporučit.

Nerianna
01. srpna

Jak píše níže HanaMalina, po přečtení knihy mám chuť se do vily podívat a také si o vileTugenhat zjistit další informace, jak to bylo doopravdy.
Přiznám se, že mě osobně některé části úplně nebavily, ale i když to není úplně "můj šálek čaje" tak je čtivá a zajímavá a zato jiné části krásně popisují vilu i to co se dělo v minulosti Brně, až mám pocit, že jsem tam byla.;)

HanaMalina
21. července

Pokud jste ještě nebyli ve vile Tugendhat, tak po přečtení téhle knihy se tam budete chtít určitě podívat:-) Kniha se velmi dobře četla, ráda se k ní ještě někdy vrátím.

Norizna
13. července

Výborně napsané sugestivní vyprávění a hned máte chuť vilu navštívit..tam to na vás všechno dýchne a bylo nebylo...stojí za to !!

amaenium
14. června

Knížku jsem dostala darem spolu se vstupenkou do vily Tugendhat a záměr vyšel podle plánu, protože po přečtení se do vily těším o to více.
Velmi čtivá a poutavá kniha od zahraničního autora mě velmi mile překvapila. Skvěle zachytil vilu v průběhu let – od postavení až po současnost – a také rodné Brno v průběhu válek a jiných politických proměn.
V průběhu čtení, konkrétně když jsem se dostala k příběhu Tomáše a Zdenky, jsem nabyla pocitu, že čas utekl tak rychle. Mám na mysli to, že se najednou objevil nový příběh a příběh rodiny Landauer se najednou stal vzpomínkou, u které jsem sama byla, ale je to něco, co se stalo už dávno.

Ivana.Ka
02. června

I když je to "vymyšlený" příběh, moc se mi líbil a jako stavařku mě zaujaly především části o stavbě vily... A ano, jsem jedna z těch, která se díky knize ještě více utvrdila v tom, že Vilu musí vidět!

Richisa
28. května

Knihu už jsem si chtěla nějakou dobu přečíst a teď se mi dostala do rukou.
Je až strašné, čeho se stavby stávají svědky. Lidské životy jako na houpačce. Láska - zrada, přátelství - nenávist, vítězství - porážka... Kdyby místa mohli vyprávět, to bychom se dozvěděli věcí... Jen je otázka, jestli bychom chtěli poslouchat.
Kniha je velmi čtivě psaná je fikcí, ale o existující vile Tugendhat a jejich obyvatelích. Nedivím se, že se rodina od děje distancovala, přesto ji považuji za mistrovskou studii lidských vztahů.
Autora obdivuji pro jeho znalost brněnských reálií. V Brně žiji a při popisech jsem se tady v duchu pohybovala tak, jako bych těmi místy procházela.
Knihu doporučuji k přečtení.

alicen
24. května

krásný příběh

konicekbily
29. dubna

Moc hezky napsaný román na pozadí brněnské umělecké památky a historie středoevropské ve dvacátém století. Nevadí mi pozměná fakta - to patří k litaratuře. Spíše se podivuji nad tím, kolik toho zná anglicky píšící spisovatel o našem regionu a jeho historii. Oproti jiným autorům se domnívám, že hodně. Vždyť se narodil v první polovině posledního století minulého tisíciletí!

PetK
07. dubna

Hezký příběh, určitě bych vilu Tugendhat ráda viděla na vlastní oči. Nicméně jazyk pro mě byl trochu zastaralý, i když příjemným překvapením byly i pohledy do citového a milostného života postav. Ale kniha nebyla obsáhlá, takže to nebyl zase takový problém.

Fafyna
04. dubna

Kniha, která se vám doslova a do písmene vryje pod kůži. Jako byste skutečně byli s Landauerovými v jejich Skleněném pokoji a žili jejich "Glastraum". Rozhodně se pojedu podívat do Brna, abych to okusila na vlastní kůži..

Román již od počátku deklamuje, že NENÍ historický. To je třeba brát v potaz. Proto si nedělám iluze, že skutečnost byla tak zajímavá, místy romantická, napínavá a vášnivá. Nicméně tuto knihu považuji za úžasný spouštěč lovu odpovědí na otázky - musím se dozvědět, jak to bylo ve skutečnosti!!! (Ale na druhou stranu chápu, že lidé v historii vily Tugendhat zběhlí budou asi protestovat.. )

Luca84
30. března

Jsou knihy, které přečtete a můžete hned začít číst něco dalšího. A pak je kniha Skleněný pokoj, jejíž příběh mě naprosto pohltil. Kdybych ihned po jejím přečtení začala číst něco jiného, jako bych všechny uvnitř knihy podvedla.
Skvěle napsaný příběh, skutečné reálie, fiktivní postavy, i když kdo ví kolik podobnosti je mezi hrdiny z knihy a skutečnými lidmi, kteří se ve Skleněném pokoji pohybovali. Nenudila jsem se ani chviličku. A už mám koupené lístky na prohlídku do Vily Tugendhat :)

knihaknihakniha
24. března

Knihu odkládám na straně 100, těch výmyslů už je na mě moc.
Mám pocit, že autor parazituje na příběhu vily Tugendhat i na lidech s ní spjatých.
Proč je jméno architekta Ludwig Mies van der Rohe změněno na Reiner von Abta včetně původních vlastníků? Některá jména jsou naopak zachována : Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová.
Ani ryba ani rak.
Podobně si pohrál M. Forman s historickou skutečností v Amadeovi a těžko přesvědčovat mnohé, že vztah Salieriho k Mozartovi byl zcela jiný.
Ctím dokument nebo román - nikoliv polodokumetární román.

helena8550
20. března

Knihu jsem dostala jako dárek, sama bych si jí podle popisu asi nekoupila, ale nakonec jsem byla velmi příjemně překvapena. Zajímavý příběh. Erotický podtext a další kontroverzní témata mi tam nevadila, naopak příběh zlidšťovala. V historii jsem si nikdy nebyla "pevná v kramflecích", ale možná právě proto mám ráda knihy, kde se historie popisuje právě pomocí příběhů konkrétních lidí. Lépe pak chápu, co se opravdu dělo.
Mimochodem, když se mě dárce ptal, jaká kniha by mě zajímala, respektive, co jsem zajímavého četla naposledy, napadl mě jako první Kvítek karmínový a bílý. Nevím, zda to byl záměr, ale pousmála jsem se nad tím, že ač jsou knihy úplně jiné a stejně tak jejich příběh se zaměřuje a ubírá jiným směrem, připomněla mi Kata trochu Sugar.

Chloe.leknin
09. března

Protknutí architektury, historie, spletitých mezilidských vztahů i erotiky. Kniha se čte lehce, příběh příjemně plyne a nic nezůstane nedořečeno.

Jizi
08. března

(Komentář obsahuje *spoilery* - byli jste varováni) Vzápětí po dočtení se dostavil onen výjimečný whow pocit, který ale zmizel podobně rychle jako z pohledu dějin první majitelé vily a zůstalo němé rozčarování a tichá výčitka autorovi. Kulisy vyprávění jsou fascinující a vždy, když píše o Čechách cizinec, je to pro našince čtení o to poutavější (jakpak nás asi vidí?). Jenže místo aby autor využil potenciál prostředí, zalidnil jej šablonovitými postavami, okořenil (bi)sexem a zasypal běžnou směsí zklamání, bolesti a násilí, pro období druhé světové války tak typické. Pro jistotu celé vyprávění sevřel třemi pořádně bytelnými oslími mosty, to aby náhodou ty jeho náhody nemohly být reálné. Všichni muži spadají do dvou kategorií: chladní, nevěrní, moderní a úspěšní (Viktor, Werner, Tomáš) na jedné straně a na druhé ubozí, milující, staromilští podpantofláci (Oskar, Lieselin otec). Ženy jsou pak buď naivní éterické chudinky/víly (Liesel, Zdenka) nebo frivolní, zemité mondény (Hana, Eva, Kata). Nic mezi tím. A šablonovité postavy dělají šablonovité věci (muži podvádí manželky, ženy v zoufalé situaci prostituují svá těla - ale vždy podle stejného vzorce, to aby autor nemusel nic nového vymýšlet). Všechny ženy jsou navíc podle autora v jádru bisexuální, stačí jim slovy klasika "sáhnout ve sprše na švába" a je ruka v rukávě. Celou tu řeku na sebe vrstvených klišé spíná první oslí most příchodu Katy do vily, druhý postu Hany ve státní správě (někdo s její minulostí? To asi těžko, že.) vedoucí k setkání s Liesel a třetí setkání Mariky s Ottillie po revoluci. Navrch tu máme samoúčelné sexuální scény, obzvlášť ta análního znásilnění je prototypem symbolického znovuustavení mužské dominance (nic ohranějšího na tomto poli snad už neexistuje) a pak nutně i smrt novorozeněte v koncentráku, snad aby autora nemohl nikdo obvinit z měkkosrdcatosti. A samozřejmě ještě polopatické osvětlení nenávisti německého násilníka k židům, protože k něčemu takovému přeci musel být nějaký důvod, ne? (A teď tu o Karkulce.) Děj nestojí za řeč a pasáž Zdenka/Tomáš je okatě účelová - znovu tytéž modely postav, znovu tytéž situace, vše stále dokola - jen umělý prostor, aby mohla postava Hany dovyprávět svůj příběh. Nakonec tak jako ve skutečném životě skončí osudy většiny lidí v zapomění soukolí dějin, ani na postavy z knihy si za chvíli ani nevzpomenu. A tak, jako se můžou lidé (byť dočasně) zapsat do historie tím, že stvoří něco unikátního, zanechal ve mně román touhu vypravit se do Brna a skleněný pokoj vidět na vlastní oči. Čtyři hvězdy za kulisy, dvě za příběh, průměr za tři.

Jana283
21. února

Jako dítě jsem kolem vily chodila na procházky a už tehdy mne přitahovala svou magičností. Stejně jako kniha S. Mawera

pomponia
19. února

O knize jsme dopředu nic nevěděla, zaujala mě vila Tugendhat na obálce a to bylo to poslední. Reálie vily jsou asi popsány dobře, ale příběh fiktivní rodiny je pro mě těžko uvěřitelný, vadí i množství erotických scén, které jsou jakoby bokem,děj moc dopředu neposouvají,vlastně si říkám, proč tam jsou. Víckrát číst nebudu.

rodak
12. února

Díky ,že jsem mohl být čtyři dny ponořen v tomto příběhu plného radosti ,smutku ,lásky ,očekávání-shledání,Moc pěkně napsaná kniha, inspirovaná osudem brněnské vily.

Petja
30. ledna

Knihu jsem přečetla jedním dechem, nevadí mi, že příběh byla fikce zasazená do reálného prostředí vily Tugendhat, autor se tak prostě rozhodl a není nutné řešit, že osudy románových postav a skutečných obyvatel vily Tugendhat se liší. Navíc je obdivuhodné, jak autor dokázal popsat Brno, kde v době, kdy knihu psal, nikdy nebyl.

Greengrass
30. ledna

Přiznám se – knihu hodnotím zcela nekriticky. K Brnu mám vřelý vztah a cokoliv se štatlu týká, získává automaticky plusové body.

Od knihy jsem očekávala příběh nabitý dějem, nabitý zvraty, nabitý životními osudy, zasazený do atraktivního prostředí. Neočekávala jsem životopisná fakta, naopak, ocenila jsem směs reality a fikce. Příběh mě pohltil. Skleněný pokoj – středobod celého příběhu – se stal na pár dnů i středobodem mého bytí. Přečteno v originále, napsáno čtivě.

martinaplum
23. ledna

Tato kniha je podla mna ucebnicovym prikladom toho, ked spojenie konkretneho miesta ako je vila Tugendhat s totalnou fikciou pribehu rodiny Landauerovych absolutne nefunguje. Vilu a jej skutocny osud poznam a je to pre mna tak zzite a prepojene, ze som mala problem na to pri citani knihy pozabudnut a uzit si nepochybne kontroverznejsiu Mawerovu fikciu.
Ani samotny pribeh za vela nestal. Nema sancu ohurit ma tak nakoncentrovana porcia nevery, nejednoznacnej orientacie, sexu a miestami az prihluplych nahod. Nepomohla tomu ani dost naivna a plytka resers ceskych realii.

Ignis
18. ledna

Původně jsem tu knihu chtěla přečíst do výzvy jako doporučenou přítelem, úplně jsem to nestihla, ale i tak jsem ji přečetla a jsem ráda. Nemůžu asi úplně napsat, že se mi to líbilo, spíš to bylo působivé. Že by tam bylo nějak moc erotiky, jak se píše v některých komentářích, mi nepřišlo a rozhodně mě to ani nijak nerušilo.
Co mě na knížce dostalo nejvíc nebyly životní osudy jednotlivých postav, ale vily a jestli jsem si předtím říkala, že bych se tam někdy ráda podívala, po přečtení vím, že žádné někdy, letos na jaře!

SilvaK
04. ledna

Zaujímavý príbeh o histórii jednej vily, zaujímavé informácie, dobrý príbeh. Zbytočne prepletené erotikou a ťažko uveriteľnými sexuálnymi vzťahmi.