Labyrint pohybu přehled

19.03.2024

Pavla Koláře známe jako toho, ke komu jdou špičkoví sportovci, když mají nějaké chronické potíže. Já se na ni podívám z netradičního úhlu pohledu, protože jsem v ní jako rodič autistického dítěte objevil i mnohé poznatky právě pro nás, ačkoliv se v knize slovo "autismus" vyskytuje maximálně tak pětkrát. Jenže první půlka této knihy je pro nás, rodiče dětí s nejrůznějšími vývojovými poruchami jak stvořená. Srozumitelnou lidskou formou (jako kdybyste s Pavlem Kolářem seděli u piva) se dozvíte o propojení mezi vývojem pohybovým, komunikačním a duševním. Jsou tam vynalézavé způsoby, jak zanalyzovat nějaký konkrétní problém. Třeba s čím mohou souviset některé případy "nešikovnosti" a jak to odhalit, popř. jakým směrem zaměřit následné učení. A proč nemá smysl děti učit mluvit dřív, než zvládne určité fyzické úkony. Přečtení té knihy může ušetřit spoustu nervů i zbytečné práce a naopak nasměrovat správným směrem. Z toho vyplývá, že kniha určitě není jen pro rodiče, jejichž děti mají potíže s pohybem a motorikou, ale skutečně může být přínosná pro všechny. A na rozdíl od jiných knih se zde opravdu nemusíte soustředěně prodírat kadencí odborných termínů. To, co jsem napsal, se týká první poloviny knihy, ta druhá už je o něčem jiném (spíše o tom pohybu a nějakých těch specifických zážitcích z praxe Pavla Koláře).

11.03.2024

Kniha Labyrint pohybu je rozhovorem Renaty Červenkové s předním českým fyzioterapeutem Pavlem Kolářem. Dotýká se různých otázek, které více nebo méně souvisí s lidským tělem a jeho vývojovými cestami. Rozebrány jsou různé aspekty lidského vývoje a názory na správné rozvíjení pohybového aparátu. Zajímavé jsou Kolářovi pohledy a zkušenosti z oblasti spojení mysli a těla a také spolupráce s vrcholovými sportovci, kde o úspěchu a neúspěchu mnohdy rozhodují detaily. Kniha nabízí myšlenky, které lze aplikovat do života v cestě za zdravím tělem, a to, jak co se týče sportu, tak odpočinku a možností léčby. Zkušenosti prof. Koláře z léčby a rehabilitace je věnován velký prostor, a to zejména probíráním různých příkladů potíží profesionálních sportovců i obyčejných lidí včetně některých vzácných případů. Kolář také rozebírá svůj pohled na někdy možná plané naděje na vyléčení některých pacientů a alternativu věnování úsilí na zařazení do normálního života i s postižením.
Obsahu knihy by možná více sedl jiný formát. Takto pojatý rozhovor znemožňuje věnovat se tématům více uceleně a do hloubky, naopak některým tématům se možná věnuje až moc (Kolářovo dětství nebo jednotlivé případy pacientů). Z knihy by se tak dalo při větší a lepší editaci a naučnějším stylem vytěžit mnohem víc.