Labyrint pohybu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Knižní rozhovor s renomovaným fyzioterapeutem prof. Kolářem. „Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí profesor Pavel Kolář, renomovaný fyzioterapeut, který už třicet let působí na poli rehabilitační medicíny, potažmo i té sportovní. V důmyslném soustrojí lidského těla a mysli se snaží najít skutečné příčiny, které ho porouchaly, a správnou léčbou navrátit pacientům ztracené zdraví. V rozhovorech s novinářkou Renátou Červenkovou vysvětluje základní principy lidského pohybu a jeho vývoje a také roli, jakou v něm sehrává náš mozek a třeba i špatné geny, stres, přetěžování, neuspokojivé vztahy, absence spirituality, touha „užívat si“... Odhaluje překvapivé souvislosti, neboť v našem organismu se nic neděje náhodně, jak se nám, laikům, často zdá. Proč nás bolí rameno, když máme nádor plic? Proč sušinka uveze na kolečku víc než kulturista? Proč magnetická rezonance nic neobjeví, i když nás záda pekelně bolí? Proč je někdo pohybově šikovnější než ti druzí? Proč si tsunami fotíme, místo abychom před ní utíkali?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373710/big_labyrint-pohybu-6qQ-373710.jpg 4.5576
Žánr:
Literatura naučná, Zdraví, Zdravotnictví

Vydáno: , Vyšehrad
Originální název:

Labyrint pohybu, 2018


více info...
Nahrávám...

Komentáře (165)

Kniha Labyrint pohybu

Zelený_Drak
12. června

Málem jsem knihu zahodila někde u:

"Narušujeme tak tradiční, ale především i přirozené stereotypy, takže chlapeček si hraje s panenkami a holčička opravuje autíčka, muž už není tatínek a žena ztrácí roli maminky, zvyšuje se povědomí o mužích v domácnosti. Největší nebezpečí všech těchto věcí spočívá po mém soudu v jejich plíživosti a postupném přesměrování jejich vnímání v našich myslích. To, co bylo "out" je po čase "in". Vadí mi, že tím prolamujeme někdejší jistoty a útočíme tím na základní křesťanské hodnoty a biologickou přirozenost."

Je mi srdečně jedno, jaké má který stárnoucí chlap povzdechy na novou dobu, kdy už to vůbec není jako za mlada, ale nemám ráda lehkovážné zaklínání se biologickou přirozeností. Naše obory se snad překrývají dost na to, abychom se případně shodli, že biologickou přirozeností člověka je mít palec v protilehlém postavení k ostatním prstům, takže když např. neodtéká umyvadlo, tak je úplně jedno, co kdo považuje za svou gendrovou roli (ať už to znamená cokoliv, to je zase zcela mimo mé vzdělání), vyčistit se to musí a základní biologické minimum pro to má každý, kdo je takovým palcem vybaven. Můžeme o rolích jistě polemizovat dle libovůle, ale s přirozeností opatrně. Abychom se nedostali k té biologické přirozenosti, kdy nejtěžší práce vykonávají (v rozporu se základními křesťanskými hodnotami) ti nejslabší, protože je nejlehčí je k tomu donutit.

Po překonání četby o profesorových názorech na základní otázku života, vesmíru a vůbec, kdy už jsem se začínala obávat, že to o té fyzioterapii a rehabilitaci snad ani nebude, už mě kniha zajímala velmi. Neobsahuje sice žádné praktické tipy (byť si myslím, že kdo chce, tak si z ní něco praktického odnést může), ale zato mi přiblížila řadu odborných termínů a historii rehabilitce u nás. Historie oboru je dost důležitá pro pochopení, proč ještě ve 20. letech 21. století není při všech preventivních kontrolách zavedenou praxí pravidelně kontrolovat také pohybový aparát. Nebo proč stále nemalá část zdravotníků v porodnictví nezná pořádně význam polohování pro dobrý průběh porodu a nerozumí biomechanice. Nejvíc mě zaujaly kapitoly "Život s posturou", "Zhroucené ideály" a "Nešikové a šikulové". Konečně někdo, kdo by zřejmě pochopil, co se obvykle marně snažím vysvětlit, když po mně nějaký fyzioterapeut chce ohodnotit bolest na škále od 0 do 10. Totiž to, že konkrétně v mém případě má moje subjektivní hodnocení jen málo společného s objektivním stavem a měl by více dát na svůj zrak, hmat a zkušenost. Postura, propriocepce, ideomotorické funkce, části o psychomotorickém vývoji, to mě všechno strašně bavilo. Také by mě bavilo nechat si to všechno otestovat, ale to je zřejmě docela drahá legrace. Ráda bych si přečetla i odbornější texty z této oblasti.

Rozhodně mi ale nevadily názorné příklady na sportovcích a jiných známých osobách (stejně jich většinu neznám), bylo to zajímavé dokreslení teorie praxí. Forma rozhovoru mi úplně blízká není a zde to občas působí docela strojeně. Běžně si v knihách nepodtrhávám, ale tentokrát lituji, že jsem to neudělala - je docela těžké dohledat znovu konkrétní informaci, aniž by člověk přečetl celou kapitolu. U *** zůstávám hlavně kvůli tomu, že by mi bylo bližší trochu jiné zpracování tématu.

mardrd
06. června

Je to vlastně rozhovor s odborníkem na tělo , který je u nás naprostá jednička. Je dobré si ji přečíst. Doporučuji.


Jelitovna
28. května

Renata Červenková
"Nad výsledky nedávného průzkumu Ústavu lékového průvodce a klinických farmaceutů Nemocnice Na Homolce, které tato nezisková organizace provedla u víc než 800 obyvatel domovů seniorů, zůstává rozum stát. Každý bral denně průměrně jedenáct léků! V jednom z domovů, který se nijak nevymykal, nebyli kliničtí farmaceuti spokojení u třetiny lidí: téměř u poloviny jim nebylo jasné, proč ten či který lék vůbec berou, a zhruba třetina užívala sice správný lék, ovšem v nevhodné dávce."

Veve131
15. května

Skvělá kniha!!! Doporučuji každému přečíst. Po přečtení jsem rozhodla řešit zdravotní problémy.

rreegg1
04. dubna

Nevim, jak presne ohodnotit... Vylozene o ctivosti knihy se zde hovorit neda. Docela dlouho mi trvalo knihu precist a uprimne jsem se uz tesila, az to konecne prelouskam. Kniha totiz vyzaduje dost koncentrace ( neni to tak , ze by se cetla sama), kazdopadne je docela poucna, je fajn si vyslehnout nazory, postoje a vedomosti cloveka, ktery pusobi schopne a duveryhodne.

4345
07. března

Není moc knih při jejichž čtení si stoupnu na jednu nohu, zavřu oči a zkouším otáčet hlavou... :-D
Za mě skvělé čtení doplněné o skutečné příběhy, bez obalu o tom, jak málo se hýbeme, jak si pohybem ubližujeme a jak se snažíme naše obtíže rychle vyřešit v lékárně. V knize jsou odborné termíny, ale když se na čtení soustředíte, nijak vám to vyprávění nenarušuje.

RHorse
03. března

Skvělá kniha! Lékař Pavel Kolář má skvělý přehled a náhled na věci, který mi vyloženě sedí. Líbilo se mi i, že se v knize probere komplexně celý život od dětí až po důchodce, takže si tam každý musí něco najít, co ho zaujme.

Lucie131313
14. března

Čtivá kniha. Pan profesor Kolář je opravdu člověk na svém místě. Líbí se mi, že jako jeden z mála bere v potaz souvislosti, pohlíží na člověka komplexně a uznává, že "vše souvisí se vším", ne jako většina lékařů, kteří řeší jen ten svůj "oddělený úsek ". Člověk je ale celek. :-)
O psychosomatiku se zajímám už velmi dlouho, proto jsem byla z těchto postojů doslova nadšena, neb to u našich odborníků není k vidění. Sama bych takový přístup velmi ocenila. Informace, které jsou v této knize jsou opravdu velmi přínosné, týká se to nás všech , pan Kolář se nebojí poukázat ani na "trend" dnešní společnosti - málo pohybu, špatný pohyb, moc jídla, moc všeho.... A i tam je ta velká souvislost se vším....... Něco je zkrátka "špatně".... Je to na každém jednom z nás, jak se ke svému zdraví postaví, zda se chce po zbytek života léčit, nebo se jednou provždy uzdravit. :-)

1 ...