Dcera sněhu
Eowyn Ivey
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136747/bmid_dcera-snehu-G5i-136747.jpg
4
596
192
Nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh o nevšedním osudu dvou lidí, toužících po dítěti tak moc, až si jeho existenci přivolají. Román se odehrává v odlehlé aljašské končině a dny jeho hrdinů – Jacka a Mabel – jsou naplněny těžkou prací. Manželé se velice milují a trápí je jen marná touha po dítěti. Když toho roku napadne první sníh, ze samé radosti si postaví venku před domem sněhulačku. Následující ráno je však sněhulačka pryč – a na cestě jsou vidět drobné stopy. V příštích dnech Jack a Mabel několikrát z dálky zahlédnou blonďatou holčičku osaměle bloudící v lese – ale neodvažují se o tom zmínit jeden druhému ze strachu, že se jedná jen o přelud, podnícený dávno pohřbenými nadějemi na vlastní dítě… V tajuplné, překrásné, ale mimořádně drsné krajině se věci mohou jevit jinak než ve skutečnosti.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2012 , Fortuna Libri (ČR)
Originální název:
The Snow Child , 2012
více info...
Přidat komentář
Aljaška se ničeho nevzdává snadno.
Byla/je --- neúrodná, divoká a
lhostejná k lidskému počínání.
Být tam je jako, jako dívat se do očí samotné divočině,
která vám nic nedaruje jen tak ---
Ticho a zvláštní klid lesa dělají z domova Mabel a Jacka místo pro přemýšlení, vlastně se to stane každému, kdo se tam /bez předchozí znalosti takového místa/ ocitne, tedy i čtenáři. I on bude muset hodně přemýšlet a bude se spolu s Mabel a Jackem muset taky hodně učit – hlavně o tom, jestli člověk může na takovém místě, ne přežít, ale obstát! Bude se učit spolu s nimi chápat tuto zvláštní divokou zemi a věřím, že spoustu vás čtenářů, stejně jako mě, vezme tahle krajina za srdce_ její magická divokost a její bezbrannost /k lidskému počínání/.
Tím zvláštním světem sněhu, skal a tichých stromů vás Mabel s Jackem provedou, mají totiž výjimečnou pomocnici, která umí přeskakovat klády jako laňka, která pobíhá po lese jako víla, a ke které dostat se blízko stojí hodně trpělivosti, pak ale budete odměněni _ spatříte její úsměv :-).
Trpělivost si na cestu rozhodně vezměte, příběh, který budete číst nemá rychlý spád, právě naopak, posouvá se vpřed skoro váhavě, pomalu, jako pomalu ubíhá zima, polehoučku, jako se snášejí sněhové vločky, musíte totiž dávat pozor, abyste nevyplašili divokou zvěř, a taky právě proto, abyste spatřili ten stydlivý a sladký úsměv!
Na začátku příběhu je jedna dost známá pohádka, pak spousta žalu, zaháněného tvrdou prací, jehož ostří možná otupí, ale touhu, tu nezažene - zůstává s vámi, v křehkém, něžně melancholickém příběhu až do samotného konce.
Pokud budete mít dost trpělivosti, je tohle přesně ten druh příběhu, který prožijete a procítíte ---
„V jemných kresbách tužkou zachytila něco, co cítil, ale nikdy nedokázal vyjádřit. Byla to plnost, jakýsi teplý, zhmotněný život, který se ... tu usadil ... “
Poslední přečtená kniha roku 2023 a nesmírně jsem si jí užila. Kniha nemá rychlý spád, ale pomalinku plyne a vy si užíváte ten nesmírně příjemný tok slov. Popisy přírody a počasí na Aljašce, obyčejný, ale drsný život, radosti i trápení. Nádherná kniha.
Dcéra snehu je majstrovským dielom autorky, ktorá dokonale pozná kraj, v ktorom vyrastala. Príbeh načisto uchváti a očarí každého, robí to však nenápadne a nenásilne. Robí to tak jemne, ako si človek zvyká na aljašskú prírodu. Hoci si najskôr nevie privyknúť na jej nevyvážený rytmus dňa, noci a ročných období, po čase sa obzrie späť a nechápe, ako mohol kedysi túžiť po niečom inom. Taký je aj tento príbeh, jemný no drsný zároveň, radosť a bolesť sa prelínajú v jednu stuhu a tkajú niť života.
Knihu ani nemožno ohodnotiť inak. Krajší záver roka som si nemohla priať.
Nádherná magická kniha. Souhlasím s changaj. Milé čtení na advent. Umím si představit tu nádhernou zasněženou aljašskou přírodu. Vřele doporučuji k přečtení.
Magický a kouzelný román, láska, touha a aljašská divočina. Hezké čtení na advent, příběh bez záporáků :-)
Četla jsem pomalu a ráda, přesto rychle plynula. Krása přírody, jak od Tomečka, uznání lidských slabostí a naděje - to mi utkvělo v hlavě z této knihy.
Nádherná kniha napsaná ve stylu pohádky, i když naivní není, naopak. Pokud jste milovníci přírody a magie, tak vřele doporučuji.
Pro mě to byla nejhezčí kniha za tenhle rok.
Nádherná a naprosto vyjímečná kniha, žádná tuctovka, na tuhle knihu člověk nezapomene a určitě stojí za přečtení.
Pekne, trocha smutne, ale zaroven povznasajuce. Velmi pekne opisy prirody a dobre priblizenie tazkeho zivota na aljaske. Zacala som to citat s urcitou rezervou a skor nizkymi ocakavaniami, ale v konecnom dosledku som velmi milo prekvapena. Knihy magickeho realizmu, ak su dobre napisane a nie su prilis tragicke, su pre mna ako pohladenie po dusi.
Když se z nebe začnou sypat první vločky sněhu a dotknou se země, přichází děvčátko vytvořené ze sněhu a lásky. Je děvčátko skutečné nebo je jen pouhou iluzí jedné staré ženy a muže, kteří děti nikdy neměli a přesto po nich tak moc toužili?
Mabel s Jackem chtěli děti, ale nebylo jim přáno. Vydali se na osídlovanou Aljašku, kde chtěli začít nový život a zapomenout na svá trápení. Krajina je zde krásná, ale nežije se zde lehko. Když napadne první sníh, Mabel přesvědčí Jacka, ať postaví sněhuláka. Po dlouhé době se oba při dovádění ve sněhu cítí bezstarostní, plní elánu. Stavba sněhuláku je tak pohltí, že se ze sněhuláku stane sněhulka se sukní a detailně vytvarovaným obličejem. Mabel jí dá i červené rukavičky a šálu. Na druhý den oba nacházejí prázdné místo po sněhulce, pouze rozházený sníh a malé drobné stopy botiček vedoucí do lesa.
Příběh krásně vykresluje zasněžené hory až tak, že na Vás dýchne závan studeného vzduchu. A ačkoliv je plný smutku a těžkostí života, tak nepůsobí depresivně.
https://www.instagram.com/p/CqU5SairmzS/
Moc hezký příběh, krásně napsaný, lehce čtivý.. Bude vám u něj veselo, ale bude vám i smutno. Budete zvědaví, jak to celé dopadne. Budete obdivovat život v drsných podmínkách, ale i si občas přát, aby to zabalili a odjeli někam, kde bude život snažší.
Pro mě velké ponaučení, co se týče partnerského života a lásky jako takové.
Absolutně nedokážu říct, jak tenhle příběh zařadit, protože to bylo smutný, lehce nadpřirozený, kouzelný, o přírodě a zvířatech na Aljašce, o dvou nešťastných lidech, kteří nemůžou mít dítě, ale věří na zázraky, a zároveň to bylo tak realistický....
Příběh plyne hodně pomalu, je hodně popisný, dialogy jsou někdy až moc jednoduché, ale celé to má prostě svoje nepopsatelný kouzlo.
Za mě krásná knížka, která se dobře četla, protože měla spád. Byla dost zvláštní, kvůli té zvláštní dívce. Jednu chvíli se zdálo, že je skutečná, jednu chvíli mi připadalo, že je to spíš duch nebo pohádková bytost. A co mi, jako obrovské milovnici zvířat, dost vadilo, bylo to permanentní lovení a vraždění zvířat.
(SPOILER) Do půlky knihy jsem byla nadšená. Líbil se mi popis divoké a surové přírody, čistota a neposkvrněnost malé holčičky. V další časti knihy, kdy už se z ní stává žena, ztratil pro mě příběh kouzlo, onu magickou pohádkovost. Kdyby v dětství kniha skončila, nevadilo by mi to. Potom už bylo jasné, že v dospělosti přicházejí potíže a čím dál tím víc šlo o sci-fi.
"Člověk nemusí chápat zázraky, aby v ně věřil"...
Nádherná a magická kniha !
Pro Aljašku musíte mít srdce, aby jste přežili v takových podmínkách a skvělé sousedy.
Spisovatelka pěkně popisuje osudy a soužití dvou rodin nejen v krutých podmínkách krásné přírody. Přidává do příběhu velkou fantazii. Ale je mi smutno z konce.
Do poslední věty jsem doufala...
Tuhle úžasnou knížku jsem jako mám několikrát obrečela, určitě doporučuji, je to něžné, láskyplné, zoufalé, s krásnými popisy přírody i zoufalstvím obyvatel, kteří žijí v nehostinných místech...
Štítky knihy
Aljaška příroda americká literatura manželství tajemství magický realismus rodičovství zima
Kniha Dcera sněhu je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 755x |
| Čtenářské výzvě | 93x |
| Doporučených | 93x |
| Knihotéce | 356x |
| Chystám se číst | 654x |
| Chci si koupit | 117x |
| dalších seznamech | 15x |
Mrzí mě to, ale na rozdíl od mnoha komentářů já nadšení z této knížky nesdílím. Možná nedokážu najít konkrétní důvody, ale po dočtení cítím jakousi pachuť, jako bych byla podvedená. Přijde mi, jako by autorka nevěděla, o čem to chce napsat a v jakém žánru. To, o čem píše anotace (pohádkovost, možná magický realismus) je jen kus knížky (a je opravdu nádherný). Jenže pak člověk dostane ránu mezi oči, že nene, to všechno je reálné, drsně lidské a vysvětlitelné, a pak zase nene, hleďme na ta kouzla - atd., několikrát dokola. V reálných kusech mi překážela pohádková prvoplánovost a ne-uvěřitelnost postav a jejich vývoje.
Z pohádky a reálu udělala autorka roládu a několikrát nás nachytá, že to je přeci reálno a pak zas, že to přeci není reálno – jako by si pohrávala s čtenářovou důvěřivostí a vždycky z něj udělala hlupáka, že jí na to zase skočil. Pro mě to přelévání mezi nimi pohádkou a reálnem tam a zase zpátky nefungovalo, nedrželo to pohromadě.
Tohle tančení mezi žánry a tahání čtenáře za nos chce mistrovskou lehkost a eleganci, aby se čtenář zasmál sám sobě, což se tady podle mne nepovedlo. Jako by autorka chtěla zvládnout víc, než na co stačí.
Asi si radši najdu a přečtu onu starou ruskou pohádku o Sněguročce.