knihomolkajanca knihomolkajanca komentáře u knih

☰ menu

Prohnaný Prohnaný Kevin Hearne

Atticus a jeho pes Oberon jsou super dvojka, což pochopíte hned jak se do knihy ponoříte. Přestože je totiž Oberon pes, může s Attikem telepaticky mluvit, což z něj dělá plnohodnotného hrdinu. A věřte, že má ke všemu co říct, na všechno má názor a zároveň ale zůstává krásně psí, protože stále touží po klobásách a krásných fenkách. Atticus je vtipný, drzý, ale taky dost mocný druid, který vlastně nechce žádné problémy. Jenže když jste staří 21 století, tak nějak se stane, že si za tuto dobu stihnete nadělat pár nepřátel. A někteří z nich jsou bohužel ještě mocnější než vy.

Než se nadějete, potkáte se s démony, vílákama, vlkodlaky, upíry, čarodějkami a budou se tu promenádovat i samotní bohové. Zní to trochu jako takový mišmaš, což taky je, ale funguje dobře a nepůsobilo to na mě přeplácaně. Naopak to bylo příjemně osvěžující a oddechové čtení, kde rozhodně není nouze o akci a bojové scény. Závěr knihy bych čekala trochu epičtější, ale na druhou stranu se jedná o první díl docela dlouhé série, takže očekávám, že vše bude postupně gradovat.

Velké plus má autor za humor, který mi sedl už od první strany a musím říct, že už dlouho jsem se u nějaké knihy tak nezasmála.

Hojně jsem využívala i slovníček s výslovností irských jmen a výrazů na začátku knihy, protože ty mohou být opravdu oříškem.

Sečteno a podtrženo, pokud jste fanoušky svižných urban fantasy a rádi se u knihy zasmějete, Attika určitě doporučuji.

18.08.2021 4 z 5


Proklatý Proklatý Kevin Hearne

Po skvělém prvním díle jsem neodolala a téměř okamžitě sáhla po pokračování. Atticus a Oberom mi totiž vážně sedli. Těšila jsem se na další skvělé hlášky a na to, jak se u knihy zasměju. Jestli jsem se u prvního dílu bavila, tak tady jsem se chechtala kolikrát na celé kolo a celkově mě kniha vždy velmi pozitivně naladila.

Proklatý se mi četl i o něco lépe než první díl - nevím, zda to bylo tím, že jsem již znala většinu postav, názvů a prostě jsem věděla, kdo je tady špatný a kdo zlý, ale nějak to prostě šlo snáze.

Opět se nám tady promenádujou všelijaké druhy nadpřirozených bytostí jako jsou čarodějnice, vlkodlaci, démoni, bohové a mihne se nám tady dokonce i Panenka Marie. No, kdybych knihu nečetla, řeknu si, že to nemůže fungovat, ale opak je pravdou. Funguje to velmi dobře.

Autor tentokrát přitvrdil trochou více sexu, ale nečekejte žádné vzdychání a romantické scény. Tohle má do romatiky hodně daleko a zaručuju, že i u těchto scén se pobavíte. Středobodem všeho je tentokrát klan na*raných čarodějnic, které mají Attica na mušce. Objeví se nám tu i naše stará známá Lakša a všechno nám to hezky vygraduje do moc pěkného bojového finále. Jak mi v prvním díle závěr přišel trochu málo epický, tak tady si na to rozhodně nemohu stěžovat.

Na závěr bych ještě chtěla vypíchnout postavu staré vdovy. Ta je prostě skvělá a u celé scény v domě jsem se opravdu královsky bavila. Už se moc těším na další díl.

18.08.2021 4 z 5


Dracul Dracul Dacre Stoker

Ach, tohle bylo prostě skvělé. Jednoznačně jedna z top 5 knih, které jsem letos četla. Kniha mě uhranula už samotným zpracováním, kdy má obálka výřez a i uvnitř se mi líbí. No ale že mě pohltí defacto od první strany, to jsem tedy nečekala.

V knize se střídá přítomnost a minulost, která je podána formou deníkových záznamů Brama Stokera, což ještě přidalo na čtivosti a já měla dost velký problém se od knihy odtrhnout. Obě dějové linky jsou napínavé, takže vás jejich střídání neustále nutí pokračovat ve čtení, a než se nadějete, bude tohle skvělé dobrodružství za vámi. Nutno podotknout, že prvních 100 stran jsem při čtení měla silně znepokojivý pocit. Vše bylo tak tajemné a uvěřitelně napsané, že pořád přemýšlíte, jestli tyto deníkové záznamy jsou nebo nejsou pravdivé.

Krásně na vás dýchne temná atmosféra 19. století a zároveň vám při čtení bude v hlavě vyvstávat spousta otazníků. A pak to přijde. Moment, kdy do sebe vše zapadne jako puzzle a minulost se převrátí do přítomnosti. Wow, prostě skvělé. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a nutně jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Napínavé až do samotného závěru a po dočtení poslední strany se ve mně rozležel příjemný pocit, že jsem právě dočetla jednu z nejlepších knih za tento rok.

Doporučuji všem milovníkům pravých nemilosrdných upírů, temné atmosféry a napínavého čtení - tohle bude kniha přesně pro vás!

18.08.2021 5 z 5


Podlý král Podlý král Holly Black

Kruťasovi jsem vytýkala poměrně hodně pomalý rozjezd, ovšem tady už jsme nastoupili do rozjetého vlaku a rozhodně si tentokrát nemohu stěžovat na to, že by se v knize nic nedělo. Hlavní hrdince Jude se podařilo lstí získat přístup k velké moci a jak sama zjišťuje, není to až tak jednoduché, jak si nejdříve myslela. Tahat za nitky, tak aby nikdo nic nevěděl a aby při tom sama nepřišla o krk, je samo o sobě docela složité. A celou tuto situaci jí vůbec neulehčuje vzpurný Cardan, kterého Jude na jednu stranu nemůže vystát, ale na stranu druhou po něm touží. A tak přestože je Cardan pod přísahou, dokáže Jude pořádně zamotat hlavu.

Tohle jejich špičkování mě hrozně bavilo. Elektrizující napětí, kdy nevíte, jestli skončí jeden druhému v náručí nebo se vzájemně zabijou, mě pohánělo ve čtení. Hate to love romantické linky mám nejraději a tady člověk nikdy přesně neví, ve které fázi vlastně je. Už se mají rádi? Nebo ještě ne? No, však uvidíte sami.

Přestože tohle jsem si velmi užívala, i tak se však chvilkami vrátila moje lehká averze k Jude, kterou jsem měla po většinu času čtení Krutého prince. Jude a její ego, které má velký problém dát trochu stranou. Jude a její neupřímnost. Chápu, že svět víl v tomto světě je nemilosrdný a je lepší si nechávat vše pro sebe. Ale tady někdy hrozně bil do očí fakt, že kdyby spolu postavy uměly lépe komunikovat, bylo by o polovinu problémů méně.

Co bych ale chtěla vypíchnout, jsou intriky. Kdo je má rád, ten si jich tady užije ještě více než v prvním díle. S napětím jsem sledovala, na kterou stranu se misky vah moci nakonec převáží. Autorce se vše podařilo pěkně vygradovat a závěr byl prostě výborný. Cardan opět jednoznačně vyhrál soutěž o moji nejoblíbenější postavu a po dočtení jsem měla co dělat, abych okamžitě neběžela do knihkupectví pro další díl.

Hodnocení: 80%

18.08.2021 4 z 5


Nejtemnější část lesa Nejtemnější část lesa Holly Black

Nejtemnější část lesa je příjemné čtení se silným pohádkovým nádechem. Není to ale retelling a zároveň se nepodobá žádné pohádce, kterou bych znala, takže jsem si dost užívala tu originalitu.

Zatímco u Krutého prince sledujeme osud člověka v říši víl, tady to Holly trošku prohodila. Hlavními hrdiny jsou šestnáctiletá Hazel a její starší bratr Ben, kteří jsou sice lidé, ale máme tady i vílu uvrženou do lidského světa – Jacka. Zatímco Hazel mi zpočátku přišla trochu zvláštní a moc jsem nechápala její jednání, Ben i Jack mi padli do oka. Zároveň mě upoutal příběh o městečku, kde se lidský svět střetává s tím vílím, takže jsem četla dále. Nutno podotknout, že kniha má pomalejší rozjezd a docela dlouho trvalo, než jsme se vlastně dostali i k onomu spícímu princi z anotace.

Na druhou stranu jsem ale měla čas Hazel pochopit a více k ní přilnout, což se povedlo zejména díky střípkům z minulosti. S každým dalším kouskem skládačky mi všechno dávalo větší smysl. Líbilo se mi i vykreslení sourozeneckého vztahu s Benem. Hazel je silná a odvážná, Ben citlivý a loajální, a přestože před sebou mají jistá tajemství, mají se rádi nadevše. No a Jack, ten byl můj oblíbenec od začátku do konce.

Každopádně teprve když z rakve zmizí dotyčný spící princ, všechno začne nabírat na obrátkách. Kam se princ poděl? Podaří se ho Hazel a Benovi najít? Může být ve skutečnosti takový, jak si ho vysnili?

Knize nechybí akce, záhady, tajemství, ale ani špetka romantiky, a to hned ve dvou linkách. Obě do příběhu moc hezky zapadly a hrozně jsem jim fandila. V jedné chvíli měl příběh velký potenciál, aby jej autorka rozvedla více. Za mě trochu škoda, že se tak nestalo, protože se na tom dal postavit klidně i druhý díl. Ale i tak se mi rozuzlení líbilo a po dočtení jsem byla okamžitě natěšená na další knihu Holly Black.

Hodnocení: 80%

18.08.2021 4 z 5


Krutý princ Krutý princ Holly Black

Krutý princ je bezesporu zajímavé čtení. Holly Black nám představuje svět víl, u kterých si většinou člověk vybaví spíše hodné a mírumilovné bytosti. Opak je však pravdou a v království Elfhaim víly panují tvrdou a nemilosrdnou rukou. Svět, kde jsou všichni krutí, mi připadal zvláštní, a ještě zvláštnější bylo, že se v něm naše hrdinka Jude rozhodla setrvat, přestože neustále tvrdila, jak jej nenávidí a měla možnost odejít. Na druhou stranu do něj přišla jako hodně malá a svět lidí moc neznala, takže jsem se rozhodla přimhouřit oko a přisoudit tohle nesmyslné chování strachu z neznáma.

Na začátku, přestože se kniha četla dobře, jsem měla trochu problém se do čtení úplně ponořit. Zvykala jsem si na styl vyprávění a puberťácký nádech, který příběh měl. Navíc se nic moc nedělo a Jude…no, řekněme, že mi tak úplně nesedla. Cardan se objevoval jen zřídka, ale přesto na mě stihl udělat docela dojem a padl mi do oka asi nejvíce ze všech postav. Ty jemné náznaky, že asi nebude úplně takový, za koho ho Jude má, tam byly, a já jen čekala, kdy bude mít prostor se pořádně projevit.

Trvalo dlouhých 300 stran, než příběh začal mít pořádný spád, což je na knihu, která má 420 stran, dost dlouho. Ten konec mi ale vše vynahradil. Přestože jsem některé věci dokázala předvídat (i vzhledem k názvu druhého dílu), konečně mě kniha pohltila a já to prostě musela dočíst na jeden zátah. Cardan dostal více prostoru (hurá), na Jude jsem si prostě zvykla a některé další postavy se nám pěkně vybarvily. Celkem mě potěšilo, že jsem dobře odhadla Lockeho i Orianu.

Díky skvělému závěru mě Holly nalákala i na zbytek série. Ten rozhovor Cardana a Jude na konci! Něco mi říká, že druhý díl bude daleko lepší a očekávám elektrizující napětí!

Hodnocení: 70%

18.08.2021 4 z 5


Temné a osamělé prokletí Temné a osamělé prokletí Brigid Kemmerer

Nejsem člověk, který by si zrovna potrpěl na pohádky a vzhledem k tomu, že tohle je retelling na krásku a zvíře, moc se mi do něj nechtělo. Dlouho jsem ale nemohla objevit knihu, která by měla v názvu přesně 21 písmen, aby se mi hodila do výzvy, a ještě mě zaujala tématem. Tato však měla docela vysoké hodnocení, takže jsem se nakonec rozhodla jí dát šanci, protože to je fantasy. A dobře jsem udělala!

Z počátku jsem si musela trochu zvyknout na to, že příběh je o něco pohádkovější než knihy, které čtu obvykle. Dost rychle mi ale do oka padly hlavní postavy, takže jsem se postupně nechala vtáhnout do děje a začala si čtení opravdu užívat.

Kapitoly jsou krátké a střídá se v nich pohled Rhena a Harper. Harper je pěkně hubatá a přidrzlá, přesně tak, jak to mám u hlavních hrdinek ráda. Rhen se mi zdál nejdříve poněkud nemastný, neslaný a trochu ho zastínil velitel stráží Grey, který byl pro změnu pěkný bručoun. Nicméně charismatický bručoun, který když něco řekl, stálo to za to. Postupně ale Rhen odhalil svou minulost a další stránky povahy, takže si nakonec získal si mé sympatie.

Co určitě musím vypíchnout je nápad vystavět pohádkový svět a vhodit do něj postavu z naší reality. V knize tak vznikla spousta příležitostí pro vtipné momenty a autorka toho skvěle využila. Občas jsem se tak u knihy pochechtávala a nejvíce bodů musím jednoznačně udělit za princeznu z Dýsí. :D

U knihy jsem se opravdu dobře bavila a fandila našim hrdinům, aby se jim povedlo kletbu zlomit. Což samozřejmě nebylo tak jednoduché, protože se vše pořádně zašmodrchalo. Nechybělo tedy ani napětí, přestože konec jsem relativně odhadla. I tak se za mě tento retelling velmi povedl. Bylo to pro mě příjemné, oddechové, a tak trochu osvěžující čtení. Moc se mi líbilo, že autorka nesklouzla do přílišné romantiky a neudělala z toho nějaké trapné klišé, čehož jsem se původně trochu obávala. Za mě rozhodně lepší verze než od Maasové ve Dvorech!

Hodnocení: 85%

18.08.2021 4 z 5


Chobotnice Chobotnice Paulina Świst

Chobotnice je druhým dílem ze série a přiznám se, že jsem měla trochu obavy, co nám Paulina přichystá tentokrát. První díl Kolotoč mi přišel totiž lehce slabší, a to zejména proto, že hlavní hrdinové byli tentokrát padouši. Docela dlouho jsem si na tu skutečnost zvykala, a tak jsem měla trošku strach, že mě to samé čeká i v Chobotnici.

Mé obavy se však ukázaly jako plané a Paulina se vrátila v plné síle. Opět nám představuje dva výrazné hlavní hrdiny - Michała Grosického, který je členem policejní vyšetřovací kanceláře a má za úkol infiltrovat se do zločinecké organizace. Což se mu podaří tak dobře, až ho zatkne prokurátor Zimnicki, náš starý známý z předchozích dílů. Pak tady máme Lilku Płonkovou, ostřílenou advokátku, která si pro sprosté slovo nejde daleko. Osudy těchto dvou se propletou ani sami neví jak.

Ti dva mi prostě sedli. Michał je drsný týpek, který se s ničím nemaže a neváhá si jít za svým, i když přiznávám, že bylo pár chvilek, při kterých z něj šel trochu strach. Když mu ale člověk pronikl pod kůži, ukázal se v úplně jiném světle. A to se přesně podařilo Lilce, která se na první pohled snažila budit dojem drsňačky, ale ve svém nitru měla hlavu v oblacích a toužila jen najít chlapa, se kterým bude šťastná. Prostě dva protiklady, které se vzájemně přitahují. Ta chemie mezi nimi fungovala velmi dobře, a když si do toho přidáte velké množství akce, vznikne něco, od čeho se vám prostě nebude chtít odcházet.

Příběh je hezky provázán s předchozími díly a jde vidět, že když Paulina knihy píše, přemýšlí dopředu. A pokaždé mě potěšilo, když se na scéně objevila nějaká z postav, které už znám. Jediné, co mohu vytknout, je závěr linky mezi Michałem a Lilkou, která podle mě sklouzla k takovému menšímu klišé.

Hodnocení: 80%

18.08.2021 4 z 5


Příliš dlouhá swingers party Příliš dlouhá swingers party František Kotleta (p)

Tak jsem konečně dohnala jeden velký rest a přečetla si Kotletu.
Už dlouho se mi nestalo, že by na mě autor udělal dojem hned první větou. Ale tady se to povedlo. Ze srdce jsem se zasmála, přečetla ji nahlas přítelovi, a v tu ránu jsem měla pocit, že mi tento styl asi bude sedět. Nebudu vám nic nalhávat - je to docela bizárek, není to pro každého, ale já nejsem holka z cukru a nějaké to sprosté slovíčko a nahotinky mě jen tak nerozhází.

Při koupi knihy jsem si tak trochu nevšimla, že se jedná o povídky, které zrovna dvakrát nemusím. Vzhledem k tomu, že děj se v nich odehrával chronologicky za sebou a měly stejné hlavní postavy, mi to vlastně ani nevadilo. Celou knihu sledujeme docela divoké příhody Tomáše Kosky, vysokoškolského profesora a odborníka na magické rituály. Když ho ale osloví vláda, aby jim pomohl s jedním případem, jeho život se rázem mění a sám nakonec používá magii, ve kterou ještě před nedávnem nevěřil. Najednou je to démon sem, prostitutka tam a k tomu mu pomáhají dva svalouši Gibson a Horth.

Sexu je v knize opravdu dost, většinou hraje v případech docela zásadní roli a není to zrovna žádná romantika. Občas to byl trochu gore, ale pořád se to pohybovalo na pro mě snesitelné úrovni. Do toho nějaký ten vtípek a vulgaritka. Děj odsýpal, akce bylo dost (a teď nemyslím jen akce jako sexu) a mě to bavilo. Je to prostě oddechovka, která si na nic nehraje a má za úkol čtenáře hlavně pobavit, což se povedlo. Další kousky od Kotlety tedy určitě zkusím, jen možná sáhnu po nějaké jiné sérii, abych viděla, co mi sedne nejvíce.

Hodnocení: 70%

18.08.2021 3 z 5


Evvie Drakeová začíná znovu Evvie Drakeová začíná znovu Linda Holmes

Evvie je pro mě jedno z největších překvapení letošního roku. Podle anotace na mě působila lehce tajemným dojmem, což bylo přesně to, co mě donutilo si ji přečíst.

Tohle je příběh dvou zlomených duší, dvou lidí, kteří potkají jeden druhého, aby si vzájemně pomohli. Na začátku se kniha tvářila hrozně nenápadně, ale pravdou je, že jsem se do ní začetla velice snadno. Je totiž psána příjemným stylem, a přestože vše plyne pozvolně, něco mě nutilo se k ní vracet.

Hlavní hrdinové se spolu setkají docela brzy, nečekejte ale žádné rychlé zvraty. Vzhledem k tomu, že Evvie i Dean si prošli těžkým životním obdobím, oba potřebují čas. A díky tomu, že autorka netlačila na pilu, na mě příběh působil uvěřitelně. I informace byly dobře, a hlavně postupně nadávkované, což ve mně vzbuzovalo zvědavost, co se to Evvie vůbec přihodilo.

Nečekejte nějakou prvoplánovou romanťárnu. Tato kniha má hlavu a patu, a navíc se v případě Evvie dotýká důležitého tématu, o kterém je potřeba mluvit. Je napsaná citlivě bez zbytečně explicitních sexuálních scén a po dočtení ve mně zanechala hrozně příjemný pocit. Před koncem, kdy se nám příběh samozřejmě zašmodrchal, jsem byla napnutá, jak vše dopadne (přestože jsem to vzhledem k žánru tušila). Těm dvěma jsem prostě fandila.
Určitě doporučuji všem milovníkům romantiky, kteří mají rádi smysluplné realističtější příběhy.

Hodnocení: 80%

Za knihu moc děkuji Knihy Dobrovský.

18.08.2021 4 z 5


Kolotoč Kolotoč Paulina Świst

Po povedené trilogii Prokurátor Paulina přichází s další sérií Kolotoč. Ve stejnojmenném prvním díle jsou tentokrát v hlavních rolích lidé, kteří se pohybují na druhé straně zákona. Byla jsem docela zvědavá, jak na mě kniha zapůsobí a jestli se této polské spisovatelce povede udržet laťku, kterou nasadila v první sérii nasadila docela vysoko.

V prvé řadě musím říct, že držet palce těm "zlým" pro mě byla velká změna. Já jsem ve své podstatě při čtení strašný sluníčkář a většinou si přeju, aby dobro zvítězilo. Bylo tak pro mě docela těžké zvyknout si na to, že Piotr a Olka jsou ti špatní a opravdu jim naplno fandit. Naštěstí to Paulina zachránila tím, že kniha je jako obvykle velice čtivá a v podstatě pořád se v ní něco děje. Než jsem se nadála, byla jsem v polovině a chtě nechtě jsem si Piotra a Olku docela oblíbila. Navíc se zde také objevuje Kinga z předchozí série Prokurátor. Toto setkání s naší starou známou pro mě bylo příjemným zpestřením a líbilo se mi, jak se tím vše provázalo.

Z knihy jde poznat, že se autorka v prostředí, o kterém píše, vyzná a moc oceňuji, jak dokáže čtenáře do dané problematiky plynule a nenásilně zasvětit.

Opět zde kromě akce můžete očekávat i peprné scény poněkud drsnějšího rázu a slovníček Piotr s Olkou taky nemají zrovna nejvybranější. Určitě tak nedoporučuji těm, kterým v knihách vadí vulgarismy.

Celkově bych knihu zhodnotila jako o něco slabší než ty předchozí série, hlavně skrz to, že mi trvalo si zvyknout na padouchy v hlavní roli. Přesto mě ale čtení bavilo, a pokud se vám styl Pauliny Świst sedí, věřím, že vám zalíbí i Kolotoč.
Hodnocení: 65%

18.08.2021 3 z 5


Kill Creek Kill Creek Scott Thomas

(SPOILER) Na tento kousek jsem se však hodně těšila, protože mě velmi lákal anotací.
Hned na úvod bych ale chtěla říct, že Kill Creek asi nesedne úplně každému. Rozjezd je hodně pozvolný a autor se dost se věnuje samotným postavám, což mně osobně nevadilo. Než se ale začne dít něco pořádně hororového, budete si prostě muset chvíli počkat. Na většinu knihy by spíš seděl popis mysteriózní, až jsem si říkala, jestli se to vůbec do té hororové časti překlopí. Ale ano, nebojte se, je to tam.

V knize se střídá pohled všech čtyř spisovatelů. Čtyři rozdílné osobnosti, čtyři rozdílné přístupy k psaní hororu. Nejvíce se autor věnuje Samovi, který aktuálně prožívá svůj tvůrčí blok a trpí depresemi kvůli špatného dětství, a živelné Mooreové, která má pořádně prořízlou pusu. Tihle dva mi zrovna do oka padli nejvíce, takže jsem si jejich kapitoly náležitě užívala.

Určitě bych chtěla vypíchnout to, že celý příběh se točil okolo psaní, což mi přišlo jako zajímavý prvek. Vše nakonec vygradovalo do poměrně krvavého konce, od kterého jsem se jen těžce odtrhávala. Přesto si ale myslím, že mít kniha tak o 100 stran méně, byla by čtivější a měla větší spád. Pocity strachu jsem u Kill Creeku neměla, ale nutno podotknout, že já mám při čtení všeobecně emoce šutru. :D

Hodnocení: 75%

Za knihu moc děkuji Knihy Dobrovský .

18.08.2021 4 z 5


Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy Holly Black

Tohle je pěkná doplňková knížečka k sérii Krutý princ a určitě ji doporučuji všem, kteří mají svět Holly Black rádi. Nečekejte nic závratného, je to spíš takové milé počtení, ale bylo pěkné vidět některé situace, které už člověk zná z předchozích knih, očima Cardana. Kniha je taková jednohubka a díky krásným ilustracím Roviny Cai, které jsou snad na každé dvoustraně, ubíhají stránky opravdu jedna za druhou.
Navíc je kniha díky svému vzhledu opravdu pěknou perličkou v knihovně - pod povedeným přebalem se skrývá krásná černozlatá obálka a je radost knihou jen listovat. Příjemné počtení, které zahřeje u srdce.

05.08.2021 3 z 5


Podezřelý Podezřelý Paulina Świst

Mám za sebou první dva díly série, takže ten třetí jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Podezřelý se od předchozích dvou dílů o něco liší. Tentokrát totiž sledujeme dvě časové linie – jednu v přítomnosti a jednu v minulosti. O Danielovi a Marii už něco málo víme z Podezřelého a člověk už na ně (zejména na Daniela) má utvořený nějaký názor. Já si na začátku kladla otázku, zda mě vůbec jejich příběh bude bavit, protože v Podezřelém mi Daniel přišel jako labilní divný týpek, kterého bych si raději držela od těla.

Paulině se ale opět podařilo mě téměř okamžitě vtáhnout do děje. Chvilkami jsem si přála být v přítomnosti, chvilkami zase v minulosti. Čím dále jsem ale v knize postupovala, tím více jsem se chtěla dozvědět, jak to vlastně všechno bylo.

Příběh těch dvou byl asi nejzamotanější z celé série a líbilo se mi, že zde autorka poukázala na to, že někdy stačí pár špatných rozhodnutí, pár špatných okamžiků a už se to s vámi veze ani nevíte jak. Danielovi se tak u mě podařilo napravit reputaci a já těm dvěma začala fandit. Občas se chovali nelogicky, občas mě štvali, ale to bylo většinou v minulosti, když byli dost mladí…a ruku na srdce, kdo se v pubertě občas nechoval jako blbec.
Díky těm všem peripetiím, kterými si Daniel s Ŕyskou prošli, mi jejich příběh připadal realističtější a skoro mi bylo líto, když to všechno skončilo. Finále bylo opět napínavé jako kšandy, a přestože jsem se snažila pořád tipovat, kdo za tím vším stojí, neodhalila jsem to.

Paulina se ani tentokrát s ničím nemaže, takže drsné scény, násilí, sex, vulgarity – nic z toho tady nechybí, a ještě k tomu přihoďte i nějaké ty drogy. Kdo by to byl řekl, že koktejl zrovna z těchto přísad mi bude tak chutnat. Celá série si udržela kvalitu, a i když erotiku čtu spíš výjimečně, v tomto případě nevylučuji, že se k ní ještě někdy vrátím.

Hodnocení: 85%

05.08.2021 4 z 5


Rudá galerie Rudá galerie Tiffany Reisz

Taaak jo. Rudé galerii uděluji přesně jednu hvězdičku a titul historicky nejhorší knihy, kterou jsem kdy četla. Normálně bych po něčem takovém vůbec nesáhla, ale sázka je sázka. Spousta lidí tady hodnotila knihu jako odpad. Ten já ze zásady nedávám, protože se podle mého vždy na knize dá najít i nějaké to pozitivum. A i tady se mi to podařilo.

Co se knize nedá upřít, je čtivost. A komponovat sexuální scény podle uměleckých děl je bezesporu velmi originální prvek. No, a to bychom tedy měli ta pozitiva.

Seznam negativ bohužel bude trochu na déle. Že by tento typ literatury měl nějaký složitý a obohacující děj asi člověk nečeká. Ale že budu mít pocit, že mi s každým obráceným listem klesá IQ minimálně o bod, to pro mě bylo opravdovým překvapením. Lepší dialogy bych asi dokázala napsat i po deseti pivech a když si k tomu přičtete naprosto nevhodné použití vulgarismů, veškerá atmosféra, kterou kniha nejspíš měla navodit, je v tu chvíli pohřbena minimálně sedm stop pod zemí. Že to bude velký špatný jsem poznala už po několika stranách, ale že to bude pořádný bizár, mi došlo až při první sexuální scéně. Pak už jsem jen čekala, kam až se to může dostat. A věřte, že autorka to dokázala dohnat opravdu do solidních extrémů. S každou kapitolou to bylo divnější a divnější, člověk si jen říká, co je to za nesmysly... ovšem tím koncem, dámy a pánové, tomu teprve Tiffany Reisz nasadila korunu. Tomu se prostě musíte smát, protože jinak byste museli brečet nad tím, jak zlé tohle je.

Každopádně pokud tohle budete brát jako komedii, myslím, že máte solidní šanci se dobře pobavit. Ale jinak doporučuji se knize vyhnout obloukem.

Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský.

09.07.2021 1 z 5


Komisař Komisař Paulina Świst

Po svižném a akcí nabitém prvním díle série jsem sáhla i po Komisařovi. Stejné právnické a policejní prostředí, ale tentokrát s jinými postavami.
Tento díl se nese v dost podobném duchu jako Prokurátor. Možná čekejte trošku tvrdší slovník, ale jinak se můžete spolehnout, že postavy i dialogy vás budou bavit a ani tentokrát se vám nebude chtít knihu odkládat.

Radek je fakt pořádný drsňák a se Zuzanou se moc nepáře. Na jednu stranu mi jí bylo občas trochu líto, na stranu druhou byla v některých věcech fakt strašně hloupá a opravdu naivní. Až se mi honilo hlavou, že to snad není možné a když si představím, že bych s ní měla strávit tolik času, co Radek, možná bych se chovala stejně. :D

Oproti Prokurátorovi je Komisař je akčnější a postelových scén tady o něco ubylo. Já ale byla napnutá, jak to všechno dopadne (a teď nemyslím mezi těmi dvěma, protože to je v těchto knihách asi celkem jasné), takže jsem to uvítala. Nechybělo pár zvratů, které jsem nečekala, a celkově z knih jde poznat, že autorka se sama v podobném prostředí vyzná. I když jsou některé momenty trochu přitažené za vlasy.
Je to skvělá akční oddechovka. Určitě to není pro někoho, kdo má rád klasickou romantiku, protože tohle drsné prostředí dlážděné ostřejšími výrazy asi nebude pro každou něžnou dušičku. Za mě ale palec hore a doporučuji.

Hodnocení: 80%

22.06.2021 4 z 5


Druhá šance Druhá šance Adam Pýcha

Na čtení této knihy jsem se těšila, a to nejen proto, že jsem její vznik sledovala v Knižních závislácích na fb. Tato multižánrová záležitost se totiž zaměřením poměrně přesně strefuje do mého vkusu.

Mysteriózní prvky Adam servíruje už pěkně od začátku knihy, kde mi styl psaní hodně silně připomínal Kinga. V tu chvíli jsem trochu zpozorněla, jelikož já a pan King to spolu máme jako na houpačce a úplně jsem si tady Druhou šancí nebyla jistá. Naštěstí čím dále jsem v příběhu postupovala, tím tato podobnost slábla a já si začala užívat čistě Adamův vlastní styl psaní.

Připravte se na skoky v čase – budoucnost, minulost, přítomnost se tady střídá a prolíná od začátku do konce a tento prvek mě rozhodně bavil. Líbilo se mi sbírat střípky informací, které v jednotlivých linkách byly ukryty. Věřím, že pro někoho může být kniha trochu náročnější na čtení, mně se ale četla dobře a neměla jsem pocit, že bych se jí musela nějak prokousávat.

Jak funguje Druhá šance mi docvaklo rychle, ale dómy si získaly mou pozornost. Počáteční myšlenka dómů byla moc pěkná, ale pokud už v tomto žánru máte něco načteno, je vám jasné, že to asi nebude jen tak. Taky nebylo a za to, jak se to všechno pěkně zvrtlo, má Adam mou pochvalu.

Příběhem vás provází několik postav, z nichž každá je jiná a má svou úlohu, avšak pár věcí mi u některých není jasné ani po dočtení. To je asi to, co bych Druhé šanci vytkla. Otázky se mi množily v hlavě v průběhu celé knihy a na některé z nich jsem v závěru nedostala odpověď. To ve mně vyvolalo dojem, jako kdyby kniha nebyla kompletní. Asi bych to přirovnala ke skládání puzzlí. Všechno do sebe pěkně zapadlo, jenže pak jsem zjistila, že mi některé dílky chybí a ten pocit, že je vše, jak má být, nepřišel. Knize by neuškodilo takových 20 stran navíc, aby na závěr bylo dost prostoru. Přesto si ale myslím, že se jedná o dílo s osvěžující atmosférou, ke kterému se někdy vrátím.

Hodnocení: 80%
Kniha přečtena v rámci spolupráce s Knihy Dobrovský.

22.06.2021 4 z 5


Nasterea Nasterea Petra Stehlíková

(SPOILER) Pro mě nejočekávanější kniha roku je po dlouhém čekání konečně venku. Faja skončila obrovským cliffhangerem, kdy se Ilan vydala na druhou stranu retey. Co ji tam potká? Co pětadvacítka? Jak dopadl útok na Omstakland? Spousta otázek, na které jsem v tomto díle naštěstí dostala odpovědi.

Směr, kterým se ubíral příběh po tom, co Ilan prošla skrz rereu, byl daleko temnější a děsivější, než jsem si představovala, ale jak už to u této série bývá zvykem, ihned mě vtáhl a nepustil. Otevřel se mi zcela nový svět, svět nastereí, tak jiný, a přesto tak podobný tomu, co už znám. Dostalo se mi tady hned několik odpovědí na mé otázky, ale nebyl by to Naslouchač, aby mě vzápětí nenutil přemýšlet nad něčím jiným.

Při návratu Ilan do Duvalského pohoří se mi tak trochu ulevilo. Známé prostředí s našimi oblíbenými postavami, kde se ale dost změnilo. Útok na Omstakland celou pětadvacítku poznamenal, vztahy se vyhrocují a na povrch se derou věci, které měly zůstat pohřbené. Ilan hodně zažila, ale pořád je to dospívající holka, takže si její puberty něco užijeme. I její vztah k jednotlivým mužům projde proměnou a tady jednoznačně musím vyzdvihnout scénu s Ernem.

Pětadvacítka se opět vydává na cesty, Ilan u toho tajně pátrá po informacích a autorka nám servíruje jednu záhadu po druhé. Spousta čísel, hádanek, říkaček… občas mi z toho šla hlava kolem a nemohla jsem se ubránit pocitu, že je toho přehršel. Někdy mi zůstával rozum stát nad tím, jak ty hádanky Ilan dokázala rozluštit.

Z nových postav byli velmi dobře zpracovaní Héchají a buni, a u Armina očekávám zajímavý vývoj vztahu s Ilan. Naopak mě mrzelo, že kapitán nedostal prostoru více a byl dost pasivní.

Na scéně se objeví i Kozlowská, takže se psychicky připravte na velké zvraty. Ke konci děj velmi graduje a chyběl mi ten komorní nádech z předchozích dílů. Mám strach, aby se v dalších dílech z příběhu nestalo jedno velké klišé. A je tu ještě jedna věc, která mi kazila dojem. Prasečí řiť. To slovní spojení už nechci hodně dlouho slyšet. I přesto to ale byl skvělý zážitek a už teď se těším na pokračování.

Hodnocení: 80%
Přečteno ve spolupráci s Knihy Dobrovský

01.06.2021 4 z 5


Adept Adept Adam Przechrzta

U Adepta na akci určitě nebudete dlouho čekat. První kapitola, bum prásk, je to tam a už se to s vámi veze. Jednoduchá zápletka svede dva hlavní aktéry dohromady, a to je vlastně dobrý základ pro tuto knihu, jelikož jak Rudnický, tak Samarin mi padli do oka. Rudnického jsem dost často s úsměvem na rtech litovala, protože ten chudák se vůbec nechtěl do ničeho plést a čím více se snažil nic nedělat, tím více se ocital ve středu dění. Oproti tomu tady máme Samarina, výraznou osobu s určitým vlivem, na kterém je jasně znát ruská disciplína, přesto je ale férový a spojenectví s Rudnickým překvapivě dobře fungovalo. Ani jeden mi nepřišel až příliš dokonalý, přesto ale byli zajímaví, a navíc díky jejich rozdílné nátuře a národnosti vznikaly zajímavé a vtipné situace. Za zmínku ještě určitě stojí ještě Anastázie, na niž jsem se vždy těšila a byla zajímavým elementem.

V Adeptovi nenajdete téměř žádné popisy, tudíž je prostor pro více děje a hezky to odsýpá. Já jsem ale ocenila hlavně ty příšerky, které se příběhem občas prohnaly a také mě dostal systém magie. Bylo to tak jednoduché, ale fungovalo to a doufám, že se již brzy dočkám dalších dílů.
Nesmím zapomenout zmínit intriky, kterých je v knize požehnaně. Komu intriky nic neříkají, od Adepta ruce pryč, nebude vás bavit. Také se vyplatí číst Adepta dost pozorně, protože pak se vám může snadno stát, že nebudete vědět, co se děje. Já u čtení párkrát usnula únavou, detaily se mi vypařily z hlavy a musela jsem se pak v knize vracet. To ale určitě neberu jako minus.
Když to vezmu kolem a kolem, v podstatě nemám Adeptovi co vytknout, jen se úplně nekonal takový ten wow efekt, který u knihy potřebuji, abych dala 90% a více.

Hodnocení: 85%
Přečteno ve spolupráci s Knihy Dobrovský.

01.06.2021 4 z 5


Stínové eso Stínové eso Amanda Foody

Na tuto fantasy jsem před čase, zaznamenala opravdu mnoho ohlasů a v podstatě jsem snad neviděla negativní recenzi. Nebudu vám lhát, docela mě to nalákalo. Magie karet, na kterou upozorňovali ostatní, je něco nového a přijít v dnešní době, kdy vychází jedna kniha za druhou, s něčím originálním, není úplně jednoduché. Když si k tomu připočítám záporáky drsné jako šmirgl papír a město hříchů, které kniha slibuje, zní to jako něco, co chci číst.

Rozjezd Stínového esa byl na mé poměry trochu moc na sílu a krkolomně řešený. Hned z počátku jsem tady měla pocit, že hlavní postava Enne se chová trochu hloupě. Doufala jsem ale, že tento pocit zmizí a Enne si mé sympatie získá později. Počáteční zápletka nás rychle dostala k druhé hlavní postavě, a pokud by to od té doby byla jízda, byla bych ochotna malý přešlap autorce odpustit. Jenže to se po příchodu Leviho na scénu nestalo. A opět následovala řada opravdu hodně špatných rozhodnutí, z čehož se u mě stal asi hlavní problém, jaký jsem s knihou měla. Postavy se chovaly tak hloupě a neuváženě, že si za všechny své problémy mohly v podstatě samy. Jak mohu někomu fandit, když vím, že zkazí všechno, na co sáhne a v podstatě vždy se vřítí vstříc problémům, ačkoliv některé skutečnosti ví ještě dříve než čtenář, a měl by tudíž být chytřejší?

Jediné štěstí bylo, že se mi sem tam líbily některé myšlenky, které byly v knize nastíněny a zajímalo mě, jak to tedy bude dále. Horší okamžiky zachraňovala také čtivost knihy. Přestože jsem u toho kroutila hlavou a spílala rukama, stránky ubíhaly. Stínové eso má vzestupnou tendenci a čím byl konec blíže, tím více jsem se do děje nořila. Bohužel mi ale téměř po celou dobu chyběl ten pocit, že Enne a Levimu fandím. V jedné chvíli a na samotném závěru jsem zažila i lehké napětí, nicméně tu škodu předtím to nedokázalo napravit.

Myšlenku měla Foody dobrou, ale provedení za mě velmi slabé. Netuším, kde se vzaly všechny pochvalné recenze, protože já tuto knihu hodnotím jako jednu z nejslabších za tento rok.

Hodnocení: 45%

01.06.2021 2 z 5