knihomolkajanca

Příspěvky

Začátek po konciZačátek po konciJana Jordanová

Téma smrtek a posmrtného života mě v knihách velmi baví, a tak mě pochopitelně nemohla minout ani Ellie. Podle anotace jsem myslela, že se ponořím do temného světa plného intrik, násilí a zrady. Bylo tak pro mě velkým překvapením, když jsem si při čtení připadala jako na střední škole. Nicméně příběh byl zajímavě a originálně pojat, takže těšila jsem se, až se vše pořádně rozjede.

Velice rychle jsem však začala mít dojem, že se úplně nedokážu ztotožnit s postavami. Jejich chování mi přišlo často nepřirozené a dialogy strojené. Místy jsem měla pocit, že říkají věci jen kvůli tomu, aby se v knize mohlo něco stát, ne kvůli tomu, že to opravdu je v jejich zájmu a povaze. Samotná hlavní hrdinka Ellie mi ale byla sympatická až na pár výlevů. A ještě o chlup více jsem si oblíbila Blacka.

Docela dlouho jsem si musela zvykat na jména. Na jednu stranu se tu objevují jména anglického původu jako Ellie a Black, na stranu druhou jména česká jako například Viktor Poklice nebo Valentýn Bouda, což mi moc nedávalo smysl. Kniha je ale psána čtivě, příběh je svižný, nenáročný a díky kraťoučkým kapitolám vám budou stránky plynout pod rukama. Rozhodně však doporučuji úplně přehlížet názvy kapitol. Často totiž obsahují spoilery, a tak jsem je po chvíli začala přeskakovat.

Na své si tady přijdou i milovníci romantiky. Na můj vkus ale romantická linka byla hodně předvídatelná s rychlým a nepřirozeným vývojem. V jednu chvíli se k sobě postavy chovaly jako kdyby spolu byly rok, vzápětí se spolu styděly mluvit. A tu chemii jsem mezi nimi téměř necítila.

Zklamání mě bohužel čekalo i v samotném závěru, kdy byla polovina všeho napínavého Ellie jen převyprávěna, místo aby vše čtenář mohl prožit přímo s postavami.

Celkově se jedná o čtivý příběh s originálním námětem a potenciálem, který za mě však zůstal nevyužit. Provedení mi vůbec nesedlo, zápory nakonec převážily nad klady, takže se pokračovat v sérii nechystám.

Hodnocení: 40%

Za zaslání knihy k recenzi moc děkuji autorce Janě Jordánové.

20. dubna


Neviditelný život Addie LaRueNeviditelný život Addie LaRueVictoria Schwab

Addie LaRue představuje mé první a rozhodně ne poslední setkání s Victorií Schwab. Přestože jsem na tuto knihu slyšela chválu ze všech stran a měla jsem tak jistá očekávání, autorka je hravě dokázala překonat a já jejímu kouzlu naprosto propadla. Nečekejte žádné napětí a dramata. Taková Addie zkrátka není. I přesto vás ale čeká nevšední čtenářský zážitek téměř poetického rázu, kdy vás bude do čtení tlačit samotná touha po vědění, jak to s Addie dopadne.

V knize se vzájemně proplétají dvě dějové linky. Jedna v přítomnosti, druhá v minulosti a vy tak postupně odhalujete střípky ze života Addie LaRue napříč časem. Tyto drobečky do sebe postupně zapadají, vše dává perfektní smysl a vy si Addie LaRue zamilujete, ať chcete nebo ne.

Ani nevím, jak se to stalo, ale Victoria Schwab se mě dokázala dotknout neobvyklým způsobem. Při čtení jsem nad osudem Addie neustále musela přemýšlet, rozjímat a představovala jsem si, jaké by asi bylo být na jejím místě. Prožívala jsem s Addie radosti i strasti a několikrát se mi ve čtení téměř nechtělo pokračovat, protože jsem věděla, kolik emocí to ve mně zase probudí. Všechny tyto chvíle ale rozhodně stály za to. Pokud máte hodně načteno, může pro vás být příběh v určitých momentech předvídatelný. Na rozdíl od jiných knih to však v tomto případě tolik nevadí. Příběh totiž negraduje, ale plyne. Pomalu, s jistotou a s každou další přečtenou stranou si Addie bude získávat vaše sympatie.

Neviditelný život Addie LaRue je opravdu povedené dílo, které díky svému promyšlenému příběhu i krásnému květnatému jazyku jistě potěší i ty nejnáročnější čtenáře. Je to kniha, u které si budete přát, aby neskončila. Kniha, u které prožijete spoustu emocí. Kniha, k níž se budete chtít vracet.

Hodnocení: 90%

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský

20. dubna


Hra na druhouHra na druhouZuzana Holčíková

Na čtení Hry na druhou jsem se těšila, protože od autorky jsem již přečetla sbírku povídek Za sklem, ve které se často dotkla velmi ožahavých témat. A nejinak je tomu i v této knize. Věnuje se totiž tématu, které je v knihách poměrně opomíjené, a i v dnešní společnosti do jisté míry tabuizované.

Tato nenápadná knížečka pro mě byla velkým překvapením. Díky ich-formě mě rychle vtáhla do děje a vzhledem k tomu, že je dost útlá, se k hlavní zápletce se čtenář dostává poměrně záhy. A nebudu vám lhát, je to něco, co vás donutí k zamyšlení. Jak bych se na takový vztah tvářila já? Co bych dělala na místě Nely?

Velkým plusem je realističnost celého příběhu. Vývoj vztahu našich hrdinů, obavy Nely i jistá naivita Bena. Absolutně jsem rozuměla tomu, proč se Nela vztahu s Benem brání. Zároveň jsem si ale nemohla pomoct a oběma jim ve skrytu duše fandila. A to bylo i něco, co mě pohánělo ve čtení.

Vůbec by mi nevadilo, kdyby se autorka trochu více rozepsala. Některé pasáže by si zasloužily trochu více detailů a moc ráda bych si hrdiny nechala trochu více přirůst k srdci. Měla jsem však pocit, že jsem na to neměla moc času. Tyto nedostatky však vyvažuje síla příběhu, a i samotný konec. Ach, jak ráda bych k tomu řekla více, ale nemohu!

Hra na druhou v sobě ukrývá i spoustu krásných myšlenek a na své si přijdou i milovníci citátů. Dokonce jsem si i pár těchto myšlenek musela olepíkovat, což normálně nedělám. Za sebe tedy doporučuji a myslím, že kniha by si zasloužila větší pozornost.

Hodnocení: 80%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorce Zuzaně Holčíkové.

22. března


Nejšťastnější muž na ZemiNejšťastnější muž na ZemiE. Jaku (pseudonym)

Přiznám se, že ač se knihám s tématikou druhé světové války nevěnuji často, tato mě zaujala. Možná už jen díky tomu, že obálka je v tomto případě pojata jinak, než bývá zvykem. Žádné pruhy, ale působivá fotografie muže, jenž se usmívá.

Do rukou se mi tak dostala velmi útlá kniha, což však rozhodně nesnižuje její hloubku. Autor vám vypráví o svém životě od raného dětství a až po jeho stáří a čtenáře zde oslovuje jako svého přítele. To mi bylo velice sympatické, jelikož to ve mně budilo dojem, jako by tento starý pán seděl vedle mě a vyprávěl svůj příběh.

Ač se Eddie narodil jako šťastné dítě do slušné a milující rodiny, jeho život se velice brzy kvůli propukající válce mění doslova v noční můru. To, čím vším si tento člověk prošel, je opravdu neuvěřitelné. Jaké hrůzy viděl na vlastní oči, o kolik nejbližších přišel, ale přesto zůstal nezlomen a věrný svým zásadám. Eddie byl opravdu obdivuhodný člověk, který dokázal v každé situaci najít něco, čeho dobrého, čeho se držel a díky tomu vydržel pro nás nepředstavitelné. Měl velkou mravní sílu, pevnou vůli, odhodlání a dobré srdce. Člověk, jehož zážitky a zkušenosti by vydaly na sto životů a jsem moc ráda, že se své poselství nakonec rozhodl šířit dále.

Kniha popisuje nejen hrůzy války, ale také období po jejím skončení. Dočtete se, jak se přeživší holocaustu vyrovnávali s hrůzami, které prožili, a jak k nim přistupovala tehdejší společnost. Moc se mi líbily i fotografie z průběhu celého Eddieho života, které knihu skvěle doplňují.

Jediné, co mě mrzí, je, že autor se u ničeho příliš dlouho nezdržel. Celá kniha je vyprávěna jednoduchým, věcným stylem, což ji činí neuvěřitelně čtivou, ale v některých částech bych ocenila, kdyby šla více do hloubky. Celkově se ale jedná o silnou knihu, k níž se budete chtít vracet, protože skrývá neuvěřitelný životní příběh i spoustu krásných myšlenek.

Hodnocení: 85%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

22. března


Za sklemZa sklemZuzana Holčíková

Čtení této povídkové sbírky pro mě byl docela zajímavý zážitek. Všech sedm povídek je psáno ich-formou a sympatická mi byla i sjednocenost názvů, díky nimž si kniha drží určitou atmosféru. Jak už to tak ale u povídek bývá, ne všechny mi sedly stejně.

První tři kousky byly hodně abstraktní. Sálala z nich spousta pocitů, myšlenek, ale ani po jejich dočtení jsem si nebyla jista, co mělo být pointou. Působily na mě trochu neuspořádaným dojmem. Postupně se však povaha knihy mění a povídka Za stínem pro mě byla zlomová. Od té chvíle mi forma povídek přišla uchopitelnější a témata mi byla bližší.

Mrzelo mě, že alespoň některým z nich autorka nevěnovala větší prostor a nešla více do hloubky. Mnohdy se totiž věnují opravdu ožahavým tématům. Adopce, sex na jednu noc, nespravedlivé odsouzení, pedofilie, nevěra. Tohle všechno ve sbírce najdete, a to zdaleka není kompletní výčet. Nechci rozepisovat, o čem která povídka byla, abych vás nepřipravila o čtenářský zážitek. Musím ale vyzdvihnout povídku Za zdí. Opravdu na mě zapůsobila, donutila k přemýšlení a jediné její negativum pro mě byla její délka. Chtěla jsem prostě víc!

Celkově si myslím, že u této sbírky hodně záleží na tom, jak komu jednotlivá témata sednou. Co uniklo mně, může na jiného zapůsobit. Jak mi autorka sama prozradila, dílo vychází i z jejích osobních zážitků a je tak docela dobře možné, že povídky, jenž mi nebyly úplně blízké, se jinému čtenáři trefí do vkusu.

Přidávám i hodnocení jednotlivých povídek:
️ZA SKLEM: 60%
️ZA DVEŘMI: 40%
️ZA HRANICÍ: 40%
️ZA STÍNEM: 60%
️ZA ZDÍ: 85%
️ZA RUCE: 70%
️ZA MNOU: 70%

Celkové hodnocení: 60%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorce Zuzaně Holčíkové.

22. března


Propast smrtiPropast smrtiRobert Bryndza

Propast smrti pro mě byla prvním setkáním s autorem a rozhodně mě nezklamal. Je vidět, že zkrátka ví, jak čtenáře okamžitě vtáhnout do děje a díky příjemnému stylu psaní je kniha velice čtivou záležitostí. Prolínají se zde dvě dějové linie. Jedna, kde čtenář sleduje vyšetřování Kate a Tristana a druhá, v níž přihlíží konání samotného pachatele. Právě ta druhá linie pro mě byla velmi atraktivní, a ačkoliv byla z části mrazivá, zvyšovala zvědavost a nutila mě pokračovat. Osobně by mi nevadilo, kdyby těchto části bylo v knize o trochu více, aby děj byl o něco napínavější.

Samotný případ je spletitý, plný tajemství a nejasností, takže se těžko odhaduje, kdo z těch všech podezřelých, mohl zločin spáchat. Přesto pokud je čtenář pozorný, na mysli mu vyvstane několik tipů. Autor informace dávkuje po celou dobu knihy a neměla jsem tak pocit hluchých míst. Na závěr si samozřejmě nechystal i nečekaný zvrat, který pořádně zamíchá kartami a troufám si říct, že nejednoho čtenáře pořádně překvapí.

Zajímavý a složitý případ však není jediným plusem knihy. Propast smrti pro mě bylo čtení s přesahem. Samotná hlavní postava Kate má nelehký osud a prošla si velmi složitými obdobími. Je vyléčenou alkoholičkou a bylo zajímavé sledovat, její myšlenky, pocity a nikdy nekončící boj s touto závislostí. Celý případem je i lehkým náhledem do toho, jak v minulosti společnost přistupovala k homosexuálům.

Na závěr mi nezbývá než říct, že setkání s Robertem Bryndzou pro mě bylo velice příjemné a nálepku Světový bestseller na obálce si Propast smrti zaslouží. Myslím, že nezklame jak ostřílené kriminální nadšence, tak nováčky v tomto žánru. A pokud jste stejně jako já předchozí díly série nečetli, vůbec se toho nebojte. Autor vás zasvětí do života vyšetřovatelů velice dobře i bez nich.

Hodnocení: 80%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

22. března


Fantom z BlackwooduFantom z BlackwooduDarcy Coates

V pořadí již šestý strašidelný dům v podání Darcy Coates. Tak co, dokáže vymyslet zase něco nového? Tuto otázku si pokládám snad pokaždé, když po této sérii sahám. Pokaždé mě ale překvapí, a tentokrát je obohacena i o povedené ilustrace.

Příběh určitě nepotěší ty, kteří touží klasickém hororu, při němž tuhne krev v žilách. Na to si ale Darcy ani nehraje. Při této hororové oddechovce si skvěle odpočinete, ale zároveň občas budete tajit dech. Příběh vás okamžitě vtáhne do děje a knihu nebudete chtít odložit, dokud nezjistíte, jak to všechno dopadlo. Jste stejný skeptik jako Mara? Nebo naopak v nadpřirozeno věříte?

Rodinná historie Mary byla na tomto díle asi to nejzajímavější a hrála na příběhu lví podíl. Zároveň však byla i jakousi slabinou knihy, protože Mara byla díky ní natolik zatvrzelá, že mi občas chováním notně lezla na nervy. Oproti tomu tady byl Neal, který byl pro změnu naprosté zlatíčko a někdy jsem nechápala, že s Marou stále zůstává.

I přesto jsem ale knihu přečetla v podstatě na jeden zátah a potřebovala jsem vědět, jak se všechno vysvětlí a dopadne. Upřímně doufám, že Darcy nápady na další příběhy o strašidelných domech ještě nějakou dobu vydrží, protože jsem si celou sérii oblíbila i přesto, že jsem jí nikdy neudělila plný počet hvězd.

Hodnocení: 70%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

22. března


Sleduj měSleduj měKathleen Barber

Thriller nepatří zrovna mezi mé nejčtenější žánry, nicméně tématika nebezpečí na internetu, stalkingu a dark webu je pro mě velmi zajímavá a svým způsobem fascinující. Sleduj mě jsem tak měla v hledáčku, ještě předtím, než vyšla a po jejím dočtení rozhodně mohu říct, že rozhodně nejsem zklamaná.

Autorka mě dokázala ke knize přišpendlit už díky své poutavé poznámce na začátku knihy, kde zmiňuje, co ji vedlo k tomu se zaměřit zrovna na toto téma a příběh samotný mě neustále nutil se ke čtení vracet. Máme zde tři dějové linky, které se navzájem střídají. Jedna je samozřejmě z pohledu naší hlavní hrdinky Audrey, další sleduje její kamarádku Cat a v poslední se čtenář podívá do hlavy samotnému stalkerovi. Jak už to tak u mě bývá zvykem, právě na „jeho“ linku jsem se vždy nejvíce těšila, protože mi přišlo zajímavé sledovat myšlenky a zvrácenost pachatele. Když k tomu přidáte krátké čtivé kapitoly, dostanete recept na knihu, co slupnete maximálně za dva dny. Trochu mě mrzelo snad jen to, že jsem si k Audrey ani Cat nedokázala vytvořit hlubší vztah, protože by pak byl celý počitek z knihy nejspíš výraznější. Audrey byla na můj vkus až příliš zahleděná sama do sebe a Cat byla jednoduše…zvláštní.

Vše se postupně zamotává a graduje až do velkého a poněkud nečekaného finále. Přestože stalker byl jeden z mých dvou tipů, autorka mě rozuzlením dokázala překvapit. Od knihy jsem sice podle anotace čekala trochu větší náhled do vod dark webu, i tak jsem po dočtení nad vším musela přemýšlet a jsem si jistá, že tohle pro mě rozhodně není poslední přečtená kniha s touto tématikou.

Sleduj mě je napínavé čtení, co vás donutí zamyslet se nad vlastním počínáním ve virtuálním světě. Protože ač mají internet i sociální sítě mnoho kladů a zpříjemňují nám život, nikdy si nemůžeme být jisti, kdo všechno nás sleduje…

Hodnocení: 80%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

22. března


Jménem mojí sestryJménem mojí sestryBarbora Linke

Když jsem se do této krásky pouštěla, neměla jsem ani zdaleka tušení, jak skvělý čtenářský zážitek na mě čeká. Debutový román z pera české autorky Barbory Linke vás totiž nejen vtáhne do temné doby za druhé světové války, ale nevybíravým způsobem vás chytne za srdce a jen tak nepustí.

Kniha popisuje Prahu nejen za války, ale i před ní, takže díky tomu můžeme sledovat, jak se vše tehdy postupně měnilo. Jak se vyhrocují vztahy mezi lidmi a jak zdánlivé maličkosti mohou vyeskalovat v nebezpečné situace. Jak se i v této době snaží obyčejní lidé přežít a najít alespoň špetku štěstí. Soňa jejíž osud v knize sledujeme, je skvělá hrdinka. Je totiž lidská. Přestože má své chyby, oblíbíte si ji a věřte, že budete hltat každý další řádek, abyste věděli, co bude dál. Se Soňou prožijete radosti, strasti i nejednu lásku, z nichž jedna dokonce nosí i německou uniformu…

Už nějakou dobu se mi nestalo, že by mě kniha pohltila doslova od první strany. Skoro se mi nechce věřit, že se jedná o autorčinu prvotinu. Styl, kterým píše, je neuvěřitelně čtivý, takže vám stránky doslova lítají pod rukama. Zároveň je však jazyk přizpůsoben době, ve které se nacházíme a skvěle navozuje atmosféru tehdejší doby.

Nebudu lhát, scény s Hoffmánkem mě bavily z celé knihy nejvíce. Možná bych jich ocenila i o něco více. Na druhou stranu si myslím, že se v knize objevily přesně v takové míře, aby to působilo realisticky. Jako všechny příběhy z této doby, je i tento těžký a silný. Vůbec jsem ale nečekala, že mě kniha dokáže tak emocionálně rozložit. Ten závěr jsem prostě probrečela, a to se mi u knihy stalo vůbec poprvé. Následovala taky řádná knižní kocovina, protože příběh se mě dotkl tak moc, že jsem ještě dva dny nedokázala myslet na nich jiného. Nemohu tedy jinak než udělit pět hvězd! Za mě velké doporučení a troufám si říct, že se kniha zařadí i mezi mé nej tohoto roku.

Hodnocení: 100%
Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji autorce Barboře Linke.

22. března


Záhada domu MarwickůZáhada domu MarwickůDarcy Coates

Mé páté setkání s Darcy Costes. Podaří se jí mě vůbec něčím překvapit? Dokáže příběh odlišit od těch předchozích? To byly otázky, které se mi honily hlavou, když jsem se do tohoto dílu pouštěla.
A po dočtení mohu říct, že kniha má očekávání splnila. Dostala jsem oddechový horor na jeden dva večery i příběh odlišující se od předchozích dílů. A to je něco, co Darcy opravdu umí. I když je to už nějakou dobu, co jsem sérii dočetla, stále dokážu říct, který díl o čem byl, ačkoliv se stále točí kolem jednoho tématu. To je dle mého názoru i důvod, proč čtenáře Strašidelné domy stále tak baví a nadšeně se pouští do každého dalšího dílu, který u nás vyjde.

Tentokrát naše hlavní hrdinka Jo ve strašidelném domě nežije, ale pouze jej pozoruje ze sousedství. Podivný dům, ve kterém žádná rodina příliš dlouho nevydrží. Dům, jemuž se její kočky vyhýbají velkým obloukem. Ale také dům, do nějž se přistěhovala sympatická mladá žena, která se docela rychle stává její kamarádkou. A tak je Jo chtě nechtě vtažena do víru událostí a stává se součástí tohoto děsivého příběhu daleko více, než sama zamýšlela.

Poprvé Darcy k vyprávění využila ich-formu, což jsem rozhodně uvítala. Pro mě jako čtenáře je vždy zajímavé sledovat, co se děje v hlavě hrdinů, ale tady to navíc bylo důležité i skrz příběh samotný. Ten jsem opět slupla v podstatě za večer, tentokrát mě však i přes jeho čtivost nedokázal úplně nadchnout. Dokonce se objevilo i pár věcí, které mi v příběhu tak docela neseděly (nebudu jmenovat kvůli spoilerům). Ráda bych ale vyzdvihla postavu Lucase. Přestože byla jeho úloha do jisté míry předvídatelná, dodával příběhu šmrnc a kdykoliv se objevil na scéně, četla jsem s větším nadšením.

Shrnuto a podtrženo, Záhada domu Marwiků je lehké čtení na jeden večer s lehce hororovou atmosférou. Opravdové hororové fajnšmekry nenadchne, ale příznivce Darcy Coates určitě potěší a celá tato série je dobrou volbou pro ty, kteří nezvládají nebo nechtějí číst až příliš děsivé knihy.

Hodnocení: 60%

15. února


Nejchladnější dívka ve Městě chladuNejchladnější dívka ve Městě chladuHolly Black

(+ SPOILER) Ačkoliv jsou upíři poměrně často zpracovávané téma, podařilo se autorce vytvořit originální příběh, který člověka vtáhne do děje hned od první strany. Velkým plusem pro mě bylo i to, že upíři jsou tady popsání spíše jako predátoři než cokoliv jiného. Byli nevyzpytatelní, temní a přesně mě na nich bavilo.

Jak u Holly bývá zvykem, Tana je lidská hrdinka, bojující proti mocným nadpřirozeným bytostem. Je silná, odvážná a dokáže řešit problémy s chladnou hlavou, pokud se ovšem nevyskytuje v okolí Gavriel, pro kterého má slabost. A přiznám se, že Gavriel je i mou slabostí. Je vtipný, temný, napůl šílený a dodával celému příběhu šmrnc. Osobně bych s ním snesla daleko více scén, protože mi občas v příběhu chyběl. Přesto jsem se ale od knihy nemohla odtrhnout a slupla jsem ji během dvou dní.

Připravte se na akci i krvavé scény. Napětí je zvyšováno střídáním dvou dějových linek, které samozřejmě vždy skončí zrovna v tom nejlepším. V jedné sledujeme Tanu v přítomnosti a ve druhé se dozvídáme střípky z její minulosti či pohled dalších postav. Zpočátku se možná může zdát, že některé útržky minulosti s příběhem zdánlivě nesouvisí, ale postupem času zjistíte, že každý z nich má v knize své oprávněné místo.

Nečekejte dokonalý svět, má své mouchy a možná až příliš rychlý závěr. Já se ale nechala unést skvělou ponurou atmosféru, zajímavými postavami a po dočtení jsem litovala jen toho, že se jedná o standalone. Mám totiž pocit, že Holly snad umí upíry psát ještě lépe než víly a ten konec si vyloženě říká o pokračování…

Hodnocení: 85%

Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

02. února


Jan Hus očima krejčího Ondřeje a panny AnežkyJan Hus očima krejčího Ondřeje a panny AnežkyTomáš Němeček

Ke knize jsem se dostala jen díky Čtenářské výzvě a jsem za to ráda. Přestože je kniha určena pro děti, je plná zajímavostí ze života Mistra Jana Husa a celkově o tehdejší politické situaci. Hodně věcí už jsem ze školy zapomněla, takže bylo příjemné si české dějiny zase trochu zopakovat, a navíc takto příjemným a vtipným způsobem.

Myslím, že podobné knihy jsou skvělým způsobem, jak nenásilně přimět děti, aby je historie zajímala a bavila. Tato útlá knížečka se hodně podobá sérii Děsivé dějiny, která byla autorům i inspirací, jak sami v předmluvě uvádějí, a to jsem rozhodně uvítala. Jako malé dítě jsem totiž Děsivé dějiny milovala.

Každopádně jsem ráda, že jsem si své znalosti o významné osobnosti české historie zase osvěžila a občas mi bylo líto, že Mistra Jana Husa potkal tak nespravedlivý osud. Na svou dobu byl opravdu pokrokový, a to ho nakonec také stálo život... Obdivuji, že v tehdejší době si dokázal stát za svými ideály i smrti navzdory.

09. ledna


Přízraky domu CarrowůPřízraky domu CarrowůDarcy Coates

(+ SPOILER) Celou sérii jsem si slupla pěkně naráz a ani po třetím díle mě chuť do čtení této autorky neopustila. Tentokrát tady dle anotace máme dům, který jeho děsivá pověst předchází široko daleko. A navíc by údajně Darcy měla trochu přitvrdit.

Stejně jako v předchozích dílech mi hlavní postava padla do oka. Remy byla sympatická, líbil se mi její věcný přístup ke všemu nadpřirozenu i schopnost udržet si zdravý rozum ve vypjatých situacích. Nebyla však samotná, koho jsem si oblíbila. Tentokrát zde vystupuje větší počet postav a nebylo to vůbec na škodu. Každá postava byla odlišná, snadno zapamatovatelná a měla v příběhu svůj úděl. Přesto se však podařilo zachovat komornější atmosféru, na jakou jsme u této série zvyklí.

Atmosféra byla skvělá a za mě se jednoznačně jedná o nejstrašidelnější dům ze série (z dílů 1-6). Knihu jsem četla večer a chvílemi jsem opravdu měla tísnivé pocity (a v hlavě myšlenky „Nechoď tam! Ježíš marjá, ty tam stejně jdeš?!“). Dokonce jsem byla překvapena, jak daleko Darcy v příběhu tentokrát zašla, protože jsem si přeci jen zvykla, že její příběhy mají pohádkovější nádech.

Škoda, že tuto skvělou atmosféru se nepodařilo udržet až do konce knihy. Jako vždy jsem měla pocit, že v určitém momentě, kdy měla autorka ubrat, ještě přitlačila na pilu a veškeré strašidelno bylo rázem pryč. Naštěstí se tak stalo až ke konci knihy, a tak mi to samotný zážitek ze čtení téměř nepokazilo.

*SPOILER* Docela jsem se radovala, když postavy začaly opravdu umírat. Konečně správný horor! Jenže ouha…to jsem ještě nevěděla, že Darcy hodlá všechny oživit. A ruku na srdce – zabít a oživit osm postav, to už je docela slušný výkon. Asi bych si měla zvyknout, že autorka má hold sklony ke šťastným koncům, ale tady to byla vyloženě škoda. Jinak měl totiž příběh našlápnuto na opravdu pěkné hodnocení! *KONEC SPOILERU*

Přesto se za mě tento díl velmi povedl a osobně ho hodnotím jako druhý nejlepší ze série. Darcy Coates zkrátka umí!

Hodnocení: 75%

09. ledna


Duchové rodiny FolcroftůDuchové rodiny FolcroftůDarcy Coates

Máme tady už třetí strašidelný dům Darcy Coates. Předchozím dílem nasadila Darcy laťku docela vysoko, a tak jsem byla zvědavá, zda dokáže udržet tempo. Vzhledem k tomu, že má ale příběh pouhých 194 stran, bylo jasné, že nejspíš bude mít velmi rychlý spád.

Tentokrát máme v hlavní roli dva teenagery, sourozence Taru a Kyla. Jejich máma skončila po těžké autonehodě v nemocnici, a tak se ocitnou u svých prarodičů, které až doposud nikdy neviděli. Babička s dědečkem se na první pohled jeví jako milující prarodiče, avšak po nějaké době mají Tara a Kyle dojem, že všechno není tak, jak se na první pohled zdá. A navíc se v domě začínají dít opravdu podivné věci…

Baví mě, jak Darcy pokaždé vymyslí skvělý důvod, proč se lidé lapení ve strašidelném domě nemohou jen tak sbalit a odjet pryč. Stejně tak dokáže být originální i co se týče příběhu. Jedno rodinné drama už jsme sice v prvním díle viděli, ale tady to bylo pojato z úplně jiné strany.

Sourozenci Tara a Kyle mi padli do oka. Měli mezi sebou hezký vztah a byli dost chytří. Poměrně dlouhou dobu jsem si však nebyla jista, co si myslet o prarodičích. Ty maličkosti, co mi občas haprovaly, tady byly. Oproti tomu se oba staříci jevili jako milí lidé a často měli smysluplné argumenty. Samozřejmě vám neprozradím, jak to s nimi opravdu bylo, ale tahle autorčina hra mě jednoduše bavila.

Nechybí tady ani duchové, kteří jsou jistě pro většinu čtenářů největším lákadlem. Ano, i pro mě je díky nim série dost atraktivní, neboť v posledním roce jsem si toto téma nebývale oblíbila. Přesto ale myslím, že kdyby Darcy občas trochu ubrala, příběhu by to neuškodilo. Některé věci jsou pro mě příliš fantasy na to, abych se jich bála a ta napjatá atmosféra lehce zmizí.

Duchové rodiny Folcroftů jsou čtivá hororová oddechovka, kterou člověk hravě slupne za večer. Dokáže překvapit, pobavit, ale propracovanost přeci jen odpovídá délce příběhu. Na dvě stě stran se toho přeci jen tolik nevejde.

Hodnocení: 65%

09. ledna


ReidReidMelanie Moreland

V prvé řadě musím říct, že romantika a erotika u mě nehraje zrovna prim. Osobně po ní sahám zejména tehdy, když na mě jde čtecí krize. Je to pro mě nejen vítaná změna žánru, ale v tomto rozpoložení ocením zejména jednoduchost a čtivost. Ze série Vested Interest jsem při mé poslední krizovce přečetla druhý a třetí díl. Sice na sebe všechny lehce navazují, ale není to nic, v čem by se člověk nezorientoval. Nevadí tak, když některý z dílů vynecháte.

Reid oproti ostatním mužům, kteří se v sérii objevili, není ten typický alfa samec. Díky jeho životnímu osudu je trochu uzavřenější, nesmělejší a nemá takové zkušenosti se ženami. A tak když potká Beccu, která mu připadá jako nejkrásnější dívka na světě, chová se v její přítomnosti dost nemotorně. Musím říct, že tohle byla rozhodně příjemná změna. Tento druh žánru je alfa samci doslova přehlcen, takže tyto trochu vtipné, trochu trapné situace, byly příjemně osvěžující. Becca mi však nepřišla ničím extra výjimečná, možná krom toho, že měla opravdu svatou trpělivost a velkou empatii, a já nemohu říct, že by mi některý z hrdinů nějak více přirostl k srdci.

Celý příběh byl hlavně o vyrovnávání Reida se svou minulostí. Chvíli mi to přišlo jako docela zajímavý koncept, nicméně po nějaké době se děj začíná trochu opakovat a objevovalo se na můj vkus až příliš mnoho „srdceryvných“ pasáží, kterých nejsem dvakrát velký fanoušek. Někdy jsou v příběhu samozřejmě na místě, ale slzy na každé desáté straně pro mě nejsou to pravé ořechové. A mám na mysli slzy postav, nikoliv ty mé. :D

Předvídatelnost děje byla jako u všech podobných knih velká, protože autorka jede podle typické osnovy. Hlavní překážku ve vztahu Reida a Beccy uhádnete jednoduše a ani nebyla tak výrazná, jak bych uvítala. Přesto ale musím říct, že kniha splnila svůj účel. Byla čtivá, já se odreagovala a zahnala mou čtecí krizi. Co jsem pročítala hodnocení čtenářů, tento díl má naopak dost kladné ohlasy, takže pokud jste fanouškem tohoto žánru, Reida se určitě nebojte.

Hodnocení: 55%

21.12.2021


RůžeRůžeTiffany Reisz

Po přečtení Rudé Galerie, která kraluje mému žebříčku nejhorších knih, co jsem kdy četla, jsem se zařekla, že pokračování rozhodně číst nebudu. Ale nakonec jsem chtě nechtě byla donucena zúčastnit se štafety na tuto knihu. :D

Když jsem knihu poprvé vzala do ruky, vyděsila mě její tloušťka. 408 stran na erotický román není zrovna málo, a já měla čerstvě v paměti, jakým utrpením pro mě byl první díl. Trochu mě tedy překvapilo, že tentokrát to autorka vzala trochu z jiného konce. Zatímco RG bych označila za porno, tohle už se do škatulky erotiky opravdu vejde. A dokonce si užijete i nějaký ten příběh.

Jednoznačně musím ocenit nápad zakomponovat do erotických scén řeckou mytologii. Šlo vidět, že ji má autorka opravdu dobře nastudovanou. Přestože však v erotických scénám ubrala, měla jsem stále pocit, že čtu celkem bizár a scéna s tekutým zlatem tomu nasadila korunu. Navíc mi bohužel opravdu nesedl příběh. I když byl Augustus docela sympaťák, rozčilovalo mě, že všechno musí mít sexuální podtext. Rodina Lii byla absolutně nesmyslná a ke všemu jsem uhádla zvraty, jestli se tomu tak dá v tomto případě říct. I přesto všechno mi ale stránky ubíhaly pod rukama, takže čtivost je určitě jedna z hlavních předností knihy.

Tiffany Reisz mi jednoduše moc nesedí a její příběhy zabíhající do fantasy jdou mimo mě. Ač jsem jindy doslova fantasy nadšenec, v tomto žánru preferuji realističtější kousky. Na třetí díl Perlu se tedy nechystám (tentokrát už opravdu! :D ).

Hodnocení: 40%

21.12.2021


Tajemství QuerburůTajemství QuerburůMichal Vlk

Už je to nějaký ten pátek, co jsem naposled četla nějakou vyloženě dětskou knihu. Když mě ale autor Michal Vlk oslovil, u Tajemství Querburů mě zaujalo nejen to, že se jedná o fantasy, které podněcuje vztah dětí k přírodě, ale také moc pěkné hodnocení dospělých. Za knihu autorovi tímto moc děkuji.

Je to už rok, co Kryštof přišel o svého dědečka. Od té doby jeho prospěch pokulhává, zlenivěl, nabral na váze a ve škole se z něj stal otloukánek. Přestože se snaží ze všech sil, stále se nemůže dostat na tu správnou kolej. Jednoho dne, když jej po cestě domů zastihne bouřka, se schová do jeskyně v lese, kam chodíval se svým dědečkem. Aby si ukrátil čas, vydá se ji prozkoumat. Než se však naděje, ocitá se v úplně jiném světě. Světě Querburů, maličkého národa žijícího v symbióze s přírodou.

Čeho si na knize všimnete jako první, je její vizuální stránka. Je kvalitně zpracovaná a plná hezkých ilustrací, které zaujmou. Ač se mi samotný začátek zdál trochu kostrbatý, od chvíle, kdy se Kryštof ocitá v říši Querburů, mě příběh vtáhl a těšila jsem se, jak to všechno dopadne.

Přestože se jedná o fantasy, kniha se dotýká důležitých témat jako je dětská šikana či ztráta blízkého člověka, a skrývá ponaučení, které jsou vždy hezky vysvětlena a uvedena do praxe. Fantasy prvky jsou naroubovány na náš reálný svět, čímž autor děti originálním a nenásilným způsobem seznamuje s přírodou a světem hmyzu.

Příběh má spád, je napínavý a hezky promyšlený, takže i zdánlivé maličkosti mnohdy hrají roli. Nepochybuji tedy o tom, že při společném čtení rodičů s dětmi, si četbu užijí obě strany. Vytkla bych občasné užití příliš složitých slov a sem tam jsem narazila na trochu zvláštní formulaci vět. Těchto drobností jsem si však v celé knize všimla opravdu jen párkrát.

Celkově se jedná o povedenou záležitost, která pobaví jak děti, tak dospělé. Chcete-li své ratolesti potěšit neobvyklým příběhem, který přinese spoustu témat k zamyšlení a společné diskuzi, myslím, že Tajemství Querburů pro vás bude tou správnou volbou.

Hodnocení: 75%

21.12.2021


Celou tu dobuCelou tu dobuRachael Lippincott

Přestože YA knihy do svého repertoáru pravidelně zařazuji, contemporary spíše výjimečně. Celou tu dobu mě však dokázalo zaujmout, a to hlavně díky své nádherné obálce a kladným ohlasům na předchozí knihu tohoto autorského dua.

Hned na začátku musím říct, že už jsem dlouho nezažila, abych při čtení tolikrát na knihu změnila názor. Díky velkým zvratům, o které v tomto románu není nouze, jsem se cítila trochu jako na houpačce. Nepředvídatelnost je ale rozhodně jednou z nejsilnějších stránek tohoto příběhu, a přestože jsem po dočtení musela chvíli třídit své myšlenky, nakonec ve mně převládly kladné pocity.

Kyle prožívá opravdu trpké období svého života. Je plný smutku, vzteku, záště, obviňuje sám sebe a neví, jak se s tím vším vyrovnat. Čeká vás velká nálož emocí, přesto jsem však měla pocit, že se do příběhu nedokážu naplno ponořit a prožívat je spolu s ním. Stránky ale ubíhaly jedna za druhou a než se nadějete, na scénu přichází Marley. Ta ve mně vzbudila velkou zvědavost. Je jiná, záhadná a věřte, že budete chtít přijít na kloub tomu, co se jí vlastně přihodilo. Díky ní jsem se postupně dokázala přiblížit i Kylovi a měla jsem pocit, že mu konečně rozumím.

Autorky vás ale nenechají usnout na vavřínech. V momentě, kdy budete mít dojem, že jde vše jako po drátkách, se směr příběhu během chvilky změní o sto osmdesát stupňů. To mě vždy doslova přišpendlilo ke knize, na druhou stranu jsem však chvílemi měla problém s uvěřitelností. Zejména pak na samotném závěru, který na mě působil překombinovaně. Nicméně jak jedna z autorek zmiňuje v poděkování, pohádkovější nádech byl záměrem. Přeci jen cílí hlavně na mladší čtenáře, takže to na knize znát.

I tak si ale myslím, že v tomto příběhu mohou najít zalíbení i starší čtenáři, zejména pokud chtějí sáhnout po něčem oddechovějším, a zároveň nepředvídatelném. A co si budeme povídat, díky obálce bude kniha ozdobou vaší knihovny.

Hodnocení: 65%
Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

21.12.2021


Dívka, had, trnDívka, had, trnMelissa Bashardoust

Od knihy Dívka, had, trn jsem neměla mnoho očekávání. O to více mě překvapila tím, že mě od začátku dokázala zaujmout a vtáhnout do děje. Cizokrajná atmosféra pro mě byla příjemnou změnou a autorce se ji dařilo dobře budovat nejen díky použití exotických výrazů a jmen, ale i zakomponováním částí mýtů a legend smíchaných se špetkou historie.

Jak už to u pohádek bývá zvykem, kniha je psána er-formou. Přesto jsem však k Soraye měla blízko. Soraya je hrdinka, která celý život touží po společnosti, po lásce a lidském doteku. Když spatří možnost, že by tohle všechno mohla získat, nedokáže přemýšlet nad něčím jiným a zmítá se ve svých protichůdných pocitech. Strach, bezmoc, vztek, ale i odhodlání nebo láska – to všechno budete se Sorayou prožívat. Ano, je to trochu jako na horské dráze, ale díky tomu na mě Soraya působila lidsky a uvěřitelně.

Celkově jsou postavy silnou stránkou knihy, protože nebyly černobílé, poháněly je různé motivace a stejně jako v opravdovém světě se dopouštěly chyb.
Celý svět je propracovaný v takové míře, v jaké bych to u pohádky nečekala. Často se totiž ukázalo, že i zdánlivé maličkosti dokážou naprosto změnit směr příběhu. Zvraty jsem nedokázala předvídat, ale ke konci jsem se nemohla ubránit dojmu, že je zápletka možná až trochu moc překombinovaná, a kdyby jen jedna z postav byla trochu zvídavější, vše by se zhroutilo jako domino.

Ocenila bych o něco více akce, která by mě udržovala ve větším napětí a nutila do čtení. Když jsem totiž knihu odložila, neměla jsem úplně potřebu se k ní vracet.

S každou stránkou je kniha temnější a temnější, na své si ale přijdou i milovníci romantiky. LGBTQ+ YA romantická linka nepůsobí úplně prvoplánově a líbil se mi způsob, jakým byla v knize prezentována a přijímána okolím.

Sečteno a podtrženo, Dívka, had, trn má vše, co správná pohádka potřebuje, a to včetně lákavé obálky. Myslím, že nadchne zejména mladší čtenáře, ale vzhledem k temnému nádechu se jí nemusí bát ani dospělí toužící po oddechové četbě.

Hodnocení: 70%
Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský

21.12.2021


Tajemství sídla Craven ManorTajemství sídla Craven ManorDarcy Coates

(+ SPOILER) Jelikož Duch domu Ashburnů byla příjemná hororová oddechovka, netrvalo to slouho a v rámci SČ jsem se vrhla na druhý díl. Tentokrát už jsem trochu věděla, co od Darcy čekat a těšila jsem se, co vymyslela tentokrát.

Hlavním hrdinou je Daniel, který se nachází v zoufalé životní situaci. Žije v miniaturním pokojíčku u svého známého a nutně potřebuje sehnat práci, která ho uživí. Když dostane podivnou pracovní nabídku starat se o sídlo Craven Manor, chvíli váhá. Zoufalé časy ale volají po zoufalých činech, a tak se nakonec rozhodne ji přijmout.

Daniel mi hned od začátku neskutečně padl do oka. Když píšu recenzi, mám už přečteny téměř všechny díly ze série, a i nyní je Daniel stále mou nejoblíbenější postavou. Je to prostě dobrák od kosti, který se snaží konat to správné, přestože mu neustále osud hází klacky pod nohy. Právě v tom jsem viděla sílu jeho charakteru, protože i přes ty všechny nesnáze se stále snažil jednat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jeho povaha se promítla i do přístupu ke všem těm nadpřirozeným jevům, co se okolo něj děly.

Oproti Danielovi tady pak máme Kyla, k němuž jsem cítila opravdu silné antipatie. Byl totiž přesně ten typ člověka, který nemohu vystát – sobecký, chamtivý a neustále využíval lidi okolo sebe, aby z toho měl prospěch. Přestože jsem z něj ale měla rudo před očima, dobře díky němu celý příběh fungoval.

Od Tajemství sídla Craven Manor ale rozhodně nečekejte čistokrevný horor. Darcy zde velmi silně zabrouzdala do vod fantasy, což mně osobně vyhovovalo. Pokud ale očekáváte něco klasičtějšího, budete nejspíš trochu zklamaní. Na rozdíl od předchozího dílu má tento mnohem rychlejší rozjezd a gradaci. Závěr je poměrně velkolepý (nebo alespoň v mých představách byl), ale celý tento příběh mi skvěle sedl.

*SPOILER* Samotný závěr byl pro mě jako pohlazení na duši. Darcy má zjevně sklony své knihy ukončovat dobře, což mi v této sérii naprosto vyhovuje a Danielovi jsem dobrý konec z celého srdce přála. A scéna s laserem? Prostě výborná! :D

Hodnocení: 85%

21.12.2021


Duch domu AshburnůDuch domu AshburnůDarcy Coates

Samotná zápletka Ashburnů není ničím překvapivým. Hlavní hrdinka Adrienne zdědí dům, ve kterém straší. Co jsem ale rozhodně nečekala, bylo to, o jak moc komorní román se jedná. Z velké části tady totiž vystupuje jen sama Adrienne a její kočka Wolfgang. Adrienne hodně vidíte do hlavy, díky čemuž vám přiroste k srdci, a jako milovník koček jsem významnou roli Wolfganga rozhodně ocenila. Nemohla jsem se však ubránit pocitu, že kdyby vedlejší postavy dostaly trochu více prostoru, byl by celý příběh živější. Rozjížděl se totiž hodně pozvolna a při rozhovoru s kočkou zkrátka zajímavé dialogy nevzniknou.

Velkou předností Darcy Coates je ale jednoznačně to, jak čtivě píše. Díky tomu snadno překonáte i ty nudnější pasáže a v momentě, kdy se příběh pořádně rozjede, nebudete chtít knihu dát z ruky. Nejedná se o úplně typickou duchařinu, a ač jsem fanoušek téměř jakýchkoliv nadpřirozených bytostí, v tomto ohledu by možná neuškodilo trochu ubrat nohu z plynu. Nevím jak vás, ale osobně mě děsí věci, které jsou na hranici toho, co se stát může a co ne. V momentě, kdy je všeho moc, napětí mizí. Každý má samozřejmě tu hranici nastavenou jinak, ale trochu mě mrzelo, že se pečlivě vystavěná atmosféra zmizela jako mávnutím proutku.
Také se objevuje typické klišé známé z filmových hororů, a tím je možná až příliš odvážný hlavní hrdina. Sama si opravdu nevzpomenu, kolikrát jsem si v duchu říkala: "Adrienne, nechoď tam". Ale Adrienne tam stejně vždycky šla.

Nicméně samotný konec a rozuzlení, přidá knize ten správný šmrnc. Všechny ty maličkosti, které Darcy čtenáři od začátku servíruje, do sebe krásně zapadnou a celé to začne dávat smysl. Kocour hrdina vás hezky zahřeje u srdíčka a ač se nejedná o knihu, která by mě posadila na zadek, po dočtení mi bylo jasné, že v sérii budu určitě pokračovat.

Hodnocení: 65%

01.12.2021


365 dní365 dníBlanka Lipińska

(+ SPOILER) Kniha mě delší dobu bombardovala na instagramu, kde ji všichni četli a velmi chválili - stejně tak i filmové provedení. A tak mě nakonec přemohla zvědavost já se rozhodla přidat ke štafetě na tuto knihu.
Jedním z velkých plusů 365 dní je čtivost. Stránky ubíhaly pod rukama opravdu jedna za druhou. Téma mi na první dobrou přišlo také zajímavé, dokud jsem se ovšem nezačetla.

S hlavní zápletkou si autorka opravdu moc práce nedala - ten sen Massima o Lauře... Čekala bych trochu nějaké racionálnější vysvětlení toho všeho, ale dobrá, nechme to tedy u toho, že to byl osud a pohněme se k jádru celé knihy, tudíž k hlavním postavám.

Jedním z důvodů, proč po erotice občas sáhnu je to, že je fajn u čtení vypnout mozek a trochu se zasnít. Ovšem v tomto případě jsem se zasnila tak maximálně nad tím, jak by bylo pěkné, kdybych už byla na konci. Za mě byli oba hlavní hrdinové absolutně nesympatičtí. V Lauře jsem neviděla nic jiného než alkoholičku s rozpolcenou osobností trpící stockholmským syndromem. A Massimo byl pro změnu labilní násilník. Kam se poděly jeho sliby, že nic neudělá proti vůli Laury? Z některých scén, které nejspíš měly být sexy, jsem byla docela pohoršena, a to právě skrz to, že za mě nebyly úplně dobrovolné. Stejně tak autorka celou knihu otevírá scénou v letadle, která mi přišla spíše jako znásilnění než cokoliv jiného. Při čtení jsem si sem tam určité scény našla i ve filmové verzi a ano, tam to jako znásilnění nevypadalo, ale v knize na tom vážně nic žhavého nebylo.
A co teprve to, že se zamilujete do někoho, kdo vyhrožuje, že vaši rodinu vyvraždí? Takhle zvrácený snad nemůže být nikdo, takže jediné, co v tom vidím je opravdu ten stockholmský syndrom...nic víc. A to neustálé omílání toho, jak je Massimo nepředvídatelný...prosím vás, v tom chlapovi jde číst lépe než v otevřené knize. Na jakýkoliv odpor prostě reaguje vyhrožováním a násilím. Viz ukázka toho, že když Lauru někdo ohrozí, je okamžitě pod drnem. A co na to Laura? Ano, na 5 minut se zhrozila. Jenže pak stihl Massimo vytáhnout své nádobíčko a vše bylo jako mávnutím proutku zapomenuto. Jak jinak...
Jedinou postavou, na kterou jsem se vždy těšila, byl Domenico, který se choval normálně, občas byl vtipný a byl pro mě příjemným zpestřením.
Nakonec jsem však byla opravdu ráda, když přišla poslední strana. Kdyby v knize nebyly poznámky holek, které četly přede mnou, možná bych ji ani nedočetla. Za mě opravdu moc pozitiv nemá.

Hodnocení: 30%

01.12.2021


AlianceAlianceVeronica Roth

(+ SPOILER) Na čtení třetího dílu jsem se vážně těšila, jelikož jsem prahla po informacích o fungování a historii tohoto světa. Po slabším druhém díle jsem navíc doufala, že Aliance můj dojem z celé série zase trochu vylepší.

Začátek vypadal opravdu nadějně. Sice mě čekalo méně akce, ale k mé radosti zmizela averze k hlavní hrdince Tris. V Rezistenci jsem ji místy opravdu nemohla vystát, takže to byla příjemná změna. Tris a Tobias se také snaží vyřešit své vztahové problémy. Poprvé spolu jednají opravdu na rovinu a měla jsem dojem, že se ze svých předchozích chyb poučili a začínají dospívat.

Ani nevím, jak se to autorce podařilo, ale od té chvíle jsem s knihou začala velmi bojovat. Přestože se věci neustále nějakým způsobem vyvíjely, a dokonce jsem se dozvěděla i mnou velmi očekávané informace o světě, byla jsem znuděná a postupně ztratila zájem o veškeré dění i hrdiny. Bylo mi jedno, co udělají, co řeknou a jen jsem nezaujatě sledovala, jak opět lnou ke svým starým zvykům a neupřímnosti.

Světlé body v celé knize pro mě představoval Peter, jehož postavu jsem vyzdvihovala už v druhém díle, a trochu nečekaně i Caleb, kterému jsem dokázala odpustit jeho předchozí chování. Jejich nečernobílé charaktery byly velmi příjemným zpestřením.

Druhá polovina knihy je o poznání akčnější, nicméně spoustu věcí zažívají Tris a Tobias odděleně, což dle mého nebyl od autorky úplně dobrý tah. Vždy mi totiž přišly zajímavější scény, ve kterých vystupovali oba. Děj postupně graduje a dostáváme se ke klíčové scéně celé knihy i série. Scéna, která by měla ve čtenáři vzbudit vlnu emocí. Jak se tedy mohlo stát, že jsem nehnula ani brvou? Celý závěr jsem přešla bez mrknutí oka a po otočení poslední stránky jsem naopak byla velice ráda, že Povstalecká trilogie je konečně za mnou.

Přestože jsem od tohoto dílu neměla velká očekávání, nemohu se ubránit zklamání. Za mě lehce podprůměrné čtení, které bych doporučila hlavně mladším čtenářům, a to se týká i celé série. Starší čtenáře a ty, kteří už mají v rámci žánru něco načteno, dle mého nemůže příliš uspokojit.

Hodnocení: 40%
Hodnocení celé série: 50%

21.11.2021


RezistenceRezistenceVeronica Roth

(+ SPOILER) Jelikož jsem celou Povstaleckou sérii četla ve společném čtení, netrvalo to dlouho a po docela obstojném prvním díle jsem se vrhla na jeho pokračování. Divergence byla nabitá akcí, pořád se něco dělo, ale chybělo mi lepší ukotvení do světa samotného. Doufala jsem tedy, že Rezistence tento nedostatek napraví.

Rezistence vás opět velice rychle vtáhne do děje a rozhodně se knize nedá upřít čtivost. Tentokrát však velkou část příběhu naši hrdinové tráví kromě boje také putováním. Přemisťují se z jedné frakce do druhé a díky tomu se o frakcích dovídáte i něco víc. Člověk tak lépe pochopil vztahy ve společnosti, avšak o vzniku frakčního systému opět ani ťuk. No, možná malý ťuk na samotném závěru.

Co mi ale vadilo více než nedostatek informací, byla hlavní hrdinka Tris. Na to, jak jsem Tris dříve chápala, nyní jsem občas měla velký problém ji vystát. Nově nabyté sebevražedné sklony bych ještě vzhledem k tomu, co prožila, pochopila, ale ta neupřímnost a lži na mě byly opravdu moc, protože nemám ráda, když je zápletka knih z velké části postavena na špatné komunikaci hlavních postav. A tady jsem se několikrát přistihla, jak si usilovně přeju, ať se Tris se Čtyřkou rozdělí, abych měla od těch věčných lží konečně pokoj. Nějaké mlžení bych ustála, ale po sté někomu něco slíbit a jakmile se otočí udělat pravý opak…to bylo něco na moje nervy.

Čtyřka také nebyl dokonalý, ale zdaleka to s ním nebylo tak strašné jako s Tris. Naopak v oblibě u mě stoupl Peter, který pro mě tentokrát byl možná téměř nejlepší postavou. Jeho schopnost přidat ve správné chvíli na správnou stranu, je opravdu obdivuhodná.

V tomto díle jsem bohužel odhadla dva poměrně velké zvraty, což mě trochu mrzelo. Přesto jsem nakonec dočetla až do konce, a i když zatím ze série nadšená nejsem, na třetí díl se těším. Víte proč? Potřebuju znát konec, ale HLAVNĚ TY INFORMACE!

Hodnocení: 50%

21.11.2021


DivergenceDivergenceVeronica Roth

Přestože je Divergence prvním dílem, naskakujete v podstatě do rozjetého vlaku. Hlavní hrdinka Beatrice ve svých šestnácti letech totiž stojí před životním rozhodnutím, kdy si musí zvolit jednu z frakcí, na které je společnost rozdělena. Odevzdanost, Neohroženost, Sečtělost, Mírumilovnost a Upřímnost. V každé žijí lidé s jinými povahovými rysy a každá se řídí svými vlastními pravidly. Půjde Beatrice tam, kam ji srdce táhne nebo se raději rozhodne zůstat s rodinou?

Celý systém rozdělení společnosti na frakce je velmi zajímavý, ale musím se přiznat, že mi nepřišel uvěřitelný. Pořád jsem měla pocit, že by se musel už dávno zhroutit, protože vše bylo vyhnané do takových extrémů, ve kterých by nešlo dlouhodobě fungovat. Přesto jsem ale pokračovala ve čtení, jelikož příběh je doslova nabitý akcí a vtáhne vás do děje ať chcete nebo ne. A navíc se poměrně brzy objevuje druhá hlavní postava, kterou jsem si oblíbila o mnoho více než Tris samotnou – Čtyřka.

Čtyřku bych rozhodně označila za tahouna celého příběhu, protože mě bavil od chvíle, kdy se v knize objevil. Má hloubku, je zajímavý a zkrátka si ho oblíbíte natolik, že se na každou scénu s ním budete těšit.

Co ale v knize rozhodně chybělo, jsou informace o světě samotném. Čekala jsem, kdy mi autorka vysvětlí, jak frakce vznikly a jak funguje zbytek světa, ale ne, ani slovo. Holky ve společném čtení mi naznačily, že se vše dozvím v dalších dílech, jenže pro mě to byl zásadní problém. Připadala jsem si totiž jako kdybych se s hrdiny vznášela ve vzduchoprázdnu a neustále jsem nad tím musela přemýšlet.

I když Divergence má chyby, myslím, že pro někoho, kdo v dystopiích nemá tolik načteno a hledá zábavné akční čtení se špetkou (velkou špetkou) romantiky, by tato série mohla být tím pravým.

19.10.2021


Hvězdy nám nepřályHvězdy nám nepřályJohn Green

Přestože je tento příběh ve své knižní i filmové podobě poměrně dost známý, úspěšně obě varianty zpracování dlouhou dobu míjely. Ze zmínek na ig a internetu jsem se postupně dozvěděla pár spoilerů a když se pak naskytla možnost přidat se do knižní štafety, byla to pro mě ideální příležitost, jak objevit, čím tento příběh okouzlil tolik lidí.

A myslím, že po dočtení už chápu, proč je kniha tak populární. Ústřední téma je dost depresivní, ale přesto se i v něčem takovém dokáže zrodit něco pěkného. Vzniká tak velký kontrast a člověka to nutí k zamyšlení. Jak by se v podobné situaci choval on sám? K čemu je začínat vztah, když tím člověk na konci ještě prohloubí utrpení toho druhého? Na druhou stranu, neměl by si člověk užít radosti života, dokud to jde?

Hazel je sarkastická puberťačka a bavilo mě její překvapení nad tím, že se zrovna do ní, věčně ohadičkované a neduživé holky, může zamilovat sexy kluk. Guse jsem si ale popravdě oblíbila snad ještě více. Jeho nadhled a celkový pohled na svět mi byl strašně sympatický, až jsem si občas říkala, zda některé jeho myšlenky mohou vzejít od tak mladého člověka. Nicméně už si zažil dost těžkých okamžiků na to, aby v určitých ohledech předčasně vyspěl.

Kniha má jen něco málo přes 200 stran, takže vše nabírá poměrně rychle na obrátkách a přestože víte, že to nemůže skončit dobře, pořád tajně doufáte v happy end. A ono se to pokazilo ještě více než jsem čekala. S Hazel a Gusem zažijete veselé chvilky, pořádnou romantiku, ale také hodně těžkých okamžiků. Je to smutné čtení, které v člověku probudí emoce a u kterého mnozí jistě uroní i nějakou tu slzičku. Přestože já sama se u knih málokdy dojmu, tento příběh na mě zapůsobil a musela jsem na něj myslet i po dočtení. Což je u mě dobré znamení. Hvězdy nám nepřály mohu tedy s klidným svědomím doporučit, a to i těm, kteří stejně jako já už nějaký ten pátek úplně nezapadají do kategorie YA.

18.10.2021


Pes baskervillský (komiks)Pes baskervillský (komiks)Jan Štěpánek

Tato kniha na mě zapůsobila hlavně díky skvělým retro ilustracím, ze kterých na člověka dýchne ponurá atmosféra. Takže když jsem viděla pár ukázek, musela jsem tento komiks prostě mít doma. Přestože jsem Holmese v originálu nečetla, mám tématiku s ním hodně ráda a říkala jsem si, že by mě komiks mohl nalákat na čtení originálu.
Díky již zmiňovaným ilustracím jsem si čtení užívala a občas jsem se prostě jen kochala. Počítejte ale s tím, že se jedná o opravdovou jednohubku, která vám nezabere více než půl hodinky.
Neočekávejte mnoho textu, ten je velmi osekaný. Osobně mi to přijde opravdu škoda, protože tohle osekání občas bylo na úkor příběhu samotného. U komiksu je samozřejmě pochopitelné, že původní dílo bude zkráceno, ale jelikož příběh psa baskervillského neznám moc dobře, měla jsem občas pocit, že se příběh posouvá dopředu příliš rychle a trochu jsem se v tom ztrácela. Přitom ale mám pocit, že textu by se klidně do knihy vešlo více a ničemu by to nevadilo.
Knihu tedy hodnotím třemi hvězdičkami, protože i když mohl být text zpracován lépe, ilustrace jsou přeci jen to hlavní, o co v tomto případě jde. A pokud chcete nějakou zábavnou rychlovku před spaním, tohle je ta správná volba. :)

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

13.10.2021


KmotrKmotrMario Puzo

Kmotr je další z knih, po kterých jsem sáhla díky čtenářské výzvě na DK. Úctyhodné hodnocení 95% ve mně opravdu vzbuzovalo zvědavost a zároveň jsem si chtěla přečíst předlohu k neméně skvěle hodnocenému stejnojmennému filmu.

Nevím, zda jsem díky tomu všemu měla přehnaná očekávání, ale nedostala jsem od knihy to, co jsem si představovala. Díky tématice mafie a podsvětí jsem se těšila na drama, napětí a že se nebudu schopna od čtení odtrhnout. Vzhledem k roku vydání mi samozřejmě bylo jasné, že kniha bude psána jiným stylem než dnes, ale když jsem se ani po 150 stranách nemohla stále začíst, začala jsem mít pocit, že je něco špatně.

Nakonec jsem se s knihou trápila dlouhé tři měsíce a nebýt toho, že jsem později přešla na audioknihu, možná bych ji ani nedočetla. Byl děj tak špatný? To je právě to. Nebyl! Když si v hlavě znovu přehraji vše, co se v knize odehrálo, všechny ty zvraty a dramata, tak by mě Kmotr měl neskutečně bavit.

Co tedy nakonec bylo kamenem úrazu? Po dlouhém přemýšlení jsem na to přišla. Kmotr totiž vše popisuje. Přímé řeči je tady tak málo, že jsem se pořádně nedokázala vžít do postav či si k některé vytvořit vztah. Vše jsem pozorovala z dálky a nezaujatě. Bohužel až příliš nezaujatě a příliš z dálky. Kolikrát jsem se začala ztrácet ve vlastních myšlenkách, a to klidně i uprostřed přestřelky.

V Kmotrovi se neustále cosi děje, ale ne vše je pro příběhovou linku podstatné. Samozřejmě, že některé zdánlivě nepodstatné věci později sehrály roli, ale proč bych měla číst například o tom, jak si nějaká ženská nechala spravit spodek, to opravdu netuším. Když už to tam muselo být, stačil by odstavec, ale číst na toto téma hotové litanie bylo vskutku ubíjející. Myslím, že zkrácení o 100 – 150 stran by knize jedině prospělo.

Přesto jsem ale ráda, že jsem si tuto gangsterku přečetla a na film se těším. Dějová linka totiž je zajímavá a věřím, že ve filmu odpadnou všechny ty zbytečné scény, které mě v knize vytáčely.

12.10.2021


Ve skrytu stínůVe skrytu stínůBianca Iosivoni

Na tuto novinku jsem se těšila od první chvíle, co jsem ji zaregistrovala. Láska, přátelství, zrada - možná to zní trochu klišoidně, ale byla jsem zvědavá, jak se dvě autorky, které píšou romantiku, poperou s fantasy.

Hned na začátku čtení mě překvapilo, že se jedná o urbanku. Nevím proč, ale podle anotace jsem si představovala klasickou fantasy ve smyšleném světě. Nicméně tohle rozhodně neberu jako minus, jelikož urbanky já rozhodně můžu. Další plus je pro mě tématika duchů. Nejedná se ale o čistokrevnou duchařinu. Těšte se i na další nadpřirozené bytosti, přestože se v knize mihnou zatím hlavně okrajově.
Na své si tady přijdou fanoušci slow-burn romantiky. Díky zvučným jménům obou autorek jsem čekala, že tohle bude jejich hlavní parketa. Přiznám se, že na mě to ale bylo možná až příliš pomalé.

Vybudovat napětí mezi hlavními hrdiny, to se povedlo skvěle. Ale mám tak trochu pocit, že jsem v celé knize nedostala odměnu. Někdy jsem měla chuť sama Roxy nebo Shawa popostrčit, ať už si konečně tu pusu dají!

I tak jsem si ale užívala sarkastickou Roxy a u správňáckého Shawa mě bavilo, jak se pěkně dokázal začlenit do života, i když si nic nepamatoval. Zpočátku tedy měla kniha opravdu hezky našlápnuto. Nicméně po přibližně 150 stranách mé nadšení začalo lehce opadat. Mohly za to zejména bojové scény, kdy bych ocenila barvitější a rozmanitější popis. Situace byly totiž nápadně podobné a něco tomu chybělo.

Největším zklamáním pro mě ale byl závěr. Zápletka supr, byla jsem překvapená, z koho se to vlastně vyklubal padouch, ale ten souboj. Padouch přece nečeká, až se ostatní vykecají a budou připraveni reagovat. Ne, takto to nechodí. Padouch útočí a zabíjí, pokud má příležitost. Takže tohle pro mě bylo docela zklamání.

Na knize jde znát, že fantasy není hlavní parketou autorek, ale i přes zjevné nedostatky mě kniha bavila a chci si přečíst další díl. A navíc potřebuju vědět, jak to s Roxy a Shawem dopadne.

Za recenzní výtisk moc děkuji Knihy Dobrovský

12.10.2021


Svědectví o životě v KLDRSvědectví o životě v KLDRNina Špitálníková

Tak a mám za sebou další knihu, které bez rozmýšlení uděluji plných pět hvězd. Svědectví o životě v KLDR je totiž mrazivá kniha, která vás donutí k zamyšlení.
Najdete v ní sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky různého věku, pohlaví, z různých oblastí i kast. Právě tuto různorodost u dotazovaných musím velmi ocenit, protože si tak člověk může udělat obrázek o životě napříč společností. Zjistíte, jak se liší život lidí různého postavení a že v Severní Koreji záleží i na tom, na jakém místě se narodíte.

Je skvělé, že autorka se nestavěla do role soudce, ale k rozhovorům přistupovala čistě novinářsky, nezaujatě, přestože to jistě mnohdy nebylo jednoduché. Ale kdo ví, jak bychom sami jednali, kdybychom byli na jejich místě a prožili si jejich životní příběh? Žádný z nich totiž nebyl jednoduchý.
To, co se v knize dočtete, se vám nebude líbit. Někdy se mi opravdu nechtělo věřit, co vše musí lidé v KLDR zažívat, a co všechno je pro ně normální. Celý život jsou kontrolováni naprosto ve všem, až někteří z nich věří dokonce i v to, že jim čtou i myšlenky. Bude vás to zvedat ze židle, bude se vám chtít knihu hodit kouta, že je v dnešním světě tohle vůbec možné. Přesto se ale jedná o knihu, kterou by si měl dle mého názoru přečíst každý, protože člověku otevře oči a začne si velmi vážit toho, co máme.
Před pár dny jsem byla i na přednášce Niny Špitálníkové, která knihu skvěle doplnila, o něco více rozvinula příběhy lidí, o kterých se v knize dočtete. Uděláte si ale i představu, jak kniha vznikala a co si u toho autorka prožila, protože naslouchat takovým příběhům není vůbec jednoduché.
Doufám, že se nejedná o poslední autorčin počin, protože takových knih je potřeba.

12.10.2021


1 ...