Kolotoč

3 03. března

(+ SPOILER) Nejprve jsem četla sérii Prokurátor - Komisař - Podezřelý, abych s mírnými obavami (přece jen čísla u hodnocení této série nejsou nikterak vysoká) sáhla po Kolotoči. Mezitím jsem četla lehce sžíravou, ale trefnou recenzi Magdy Melichové na iLiteratuře (podtitul "Kolotoč známých postav a klišé"), s níž souhlasím ve všech bodech obžaloby. Menší ukázka:

Od prvních stran románu Kolotoč je patrné, že k žádnému uměleckému zrání u autorky nedošlo. Používá osvědčený vyprávěcí postup, při němž střídá perspektivy hlavních postav, příliš si neláme hlavu s popisy a příběh má přeplněný různými klišé. Jediné, čím Świst překvapuje, je to, jak málo originality jí stačí k vytváření dalších a dalších příběhů, v nichž recykluje obdobné postavy, situace a plytké dialogy. (...) Těch několik málo popisů, ke kterým se Świst odhodlá, vnáší do příběhu spíše zmatek a nekonzistenci.

Vše je opět vystavěno na erotické přitažlivosti mezi postavami a jejich slovních soubojích. Přidejme zápletku s nějakým dávným zločinem, kdy jde hrdinovi někdo po krku, a o zábavu je postaráno. Ač Melichová píše, že český čtenář se moc nechytá, a i když v mém případě má pravdu, mě ty popkulturní odkazy vcelku bavily, protože o současném Polsku vlastně vůbec nic nevím. Podstatně méně mne však bavily ústřední postavy a příběh jako takový. I když se sama do této polohy ráda pasovala, Olka byla místy "až moc" a obecně nemohu sympatizovat s někým, kdo vědomě páchá trestnou činnost. Piotr navíc svůj kolotoč (jsem ráda za to, že jsem se na konci aspoň dozvěděla, v čem ty podvody spočívaly) roztočil za pomoci skutečných zločinců a na tom skutečně nic atraktivního neshledávám. O dějové lince s manželkou nemluvě... Kinga a jiné epizodní postavy z předchozí série však těmhle advokátům fandí a drží palce, což mi vadilo asi nejvíc. Já vím, je to oddychová četba, člověk to nesmí brát tak vážně, ale když už taková kniha vyjde, čekala bych nějakou větší hodnotu než jen neustále souložící pár a kriminální zápletku, která ovšem vyznívá ve smyslu, že krást je vlastně cool a bezva. Pokud to beru jako čirou fikci a četbu, která mi má vymýt mozek plný každodenních větších či menších starostí, pak ano. Pokud bych to měla brát jako erotickou literaturu, tak to taky projde, i když to nemusí oslovit úplně každého (opět hodně vulgarismů aj.). Kdybych ale v knize měla spatřovat solidní (a uvěřitelný) krimi příběh, tak to už prosím ne.

"Olenko," zašeptal jsem, chytil ji za boky a dodal jejím pohybům ještě rychlejší tempo. "Ty asi vážně chceš, aby tě slyšel celej vlak?"
"Je mi to úplně u prdele!" zakřičela ještě hlasitěji.
"Tak to pak jo."

Opět si vypomohu zmíněnou recenzí:
Přečíst jednu knihu Pauliny Świst je jako přečíst je všechny. Svou čtenářskou obec si bezpochyby najde, ale náročnější čtenář by měl raději sáhnout po něčem jiném. Anebo se smířit s tím, že četba série Kolotoč po něm nebude vyžadovat fantazii, soustředění ani zamyšlení. Po čemž ostatně kolikrát pátráme, chceme-li se patřičně odreagovat.

Takže asi tak :-).