Prohnaný

Kniha mi připomíná dílo Niela Gaimana, včetně pocitu po dočtení, že je úplně duchaprázdná. Také se v ní producírují zhmotněné mytologické postavy a povalují artefakty. Dát odpad by ale nebylo spravedlivé, četlo se to dobře. Nejzábavnější postava pro mě byla asi vdova s takovým akcentem, že byl slyšet i z natištěných stránek. Škoda, že nedostala víc prostoru. Největším přínosem pro mě všeobecně byl jazyk. K setkání s autentickou hovorovou americkou anglčtinou (včetně velkého sortimentu nadávek) nemám moc příležitostí.

Jelikož můj první Hearne byl pečetník Al, byla jsem na Attika hodně zvědavá... mám slabost pro vše, co zavání Kelty, a s pár irskými vlkodavy už jsem se také spřátelila (žádný z nich ovšem nechoval takovou náklonnost k francouzským pudlicím :-D). Bavila jsem se, upířím a vlkodlačím právníkem (jsem z branže, naprosto mi to dává smysl), bohy, o kterých zjistíte, že jsou prostě taky "jenom lidé", a v neposlední řadě knihkupectvím, které je vždy vesmír sám o sobě (už jste četli Deník knihkupce od Shauna Bythella?). Městská fantasy je s ohledem na mé cesty MHD "hodinu tam a hodinu zpátky" můj oblíbený žánr, a i když je mi jasné, že knihy budou čím dál tím víc stejné (Aaronovitch mě poučil), tak Hearne mi přijde zábavnější a přečtu si je klidně všechny.

Tuto knížku je pro mě těžké hodnotit, abych nekřivdila autorovi. Ale nezaujala mě. I když autor píše pro mě velice čtivě. Problém byl v tom, že po 20 stranách jsem si říkala "to je docela dobrý, uvidíme, jak se to vyvine", po 40 stranách to bylo stále popisné s občas vtipnými hláškami, na 60 stránce se pořád nedělo nic zajímavého, co by mě nutilo otáčet další stránky (v podstatě jsme se jen seznámili s hlavní postavou). U tohoto žánru mě to vadilo. Na straně 100 jsem knížku odložila, protože mě nemotivovala ani k rychlému prolistování. Možná zkusím druhý díl, kdyby toto bylo jen zdlouhavé zahřívací kolo (protože inkoust a pečeť od stejného autora se mi líbila).

Nemohla jsem se začíst, postavy a jejich povahy nebo dovednosti jsem znala z jiných, lepších sérií, říkala jsem si, zda je to někde dostupné ke studiu, nebo kdo od koho opisoval. V poslední třetině knihy jsem si konečně zvykla a děj se prohloubil, takže si určitě další díly přečtu.

První díl přečtený již před nějakou dobou. Jsme ve světě, kde se vyskytují známí i neznámí Bohové, čarodějky, upíři, vlkodlaci, démoni... A hlavně tu máme druida Attica s mocným mečem, který sebral jednomu mocnému Bohu a ten jej chce zpět.
Zamilovala jsem si vlkodava Oberona a jeho hlášky (hele, francouzskou pudlici mám doma), vdovu (babča je boží), upířího právníka.
Krásné, vtipné oddechové čtení.

Svižná a zábavná městská fantasy… jasně..odloženo po 80 stranách. Neoslovil mě to, nebavilo a ani hlavní postava mě neokouzlila. Nehodlám se ke knize vracet. Zklamaní, fakt jsem se na tento příběh těšila.

Příjemná oddechovka na odreagování, z postav se mi nejvíc líbil Oberon, jeho hlášky byly perfektní.

Knížka se hezky svižně četla, moc se mi nestávalo, že bych se během některých pasáží nudila, jak to občas bývá. Tento fantasy svět mě ale nijak moc nevtáhl, na člověka je vyvrhnuto hodně věcí, které nejsou dovysvětleny a já měla celou dobu pocit, že mi něco uniká. Než příběh jako celek mě spíše bavily různé jednotlivé situace. Postavy byli za mě fajn, obzvláště Oberon a jeho vztah s Attikem. Dlouhodobě nemám pocit, že by ve mně kniha zanechala hlubší dojem, na druhou stranu mě při čtení někdy pobavila a zpětně jsem ráda, že jsem si jí přečetla.

Nějak mě to, jak to správně vyjádřit... Věřím tomu, že být o dvacet let mladší, tak by mě to bavilo víc. Přišlo mi to až moc ukecané, utahané a plné příliš mnoha ženských... Asi mě nic neláká číst další díly.

Je to již druhá kniha, kterou jsem od autora četla a znovu mě nezklamala. Je to příběh, plný mytologie, humoru a přátelství. Vše je krásně v rozvonáze a zlastně to nemá žádnou chybu. Četlo se to samo a prpto se stidým že jsem jí třikrát odložila kvůli jiným knihám.
Doporučuji

S městskými fantasy tohoto typu mám spíše negativní zkušenost (nebo možná předsudek, zas tolik jsem toho nečetl). Když autor zahrne do svého světa příliš mnoho mocných bytostí (tedy typicky celé panteony všech existujících mytologií), je těžké svět ukočírovat a nějak vybalancovat. Příběh pak může sklouznout k tomu, že autor vytahuje stále mocnější a mocnější bytosti, které vrhá na hrdinu, který zas vytahuje z rukávu stále více neuvěřitelnější triky, zbraně, známosti či amulety.
U této knihy jsem nicméně cítil jistý optimismus, neboť výše popsané neduhy jsem spíše neobjevil. Hodně pomáhá, že Atticus sám je "od fochu" a autor se vyhnul klišé nic netušícího hrdiny. Samotný železný druid je veskrze sympatický a jakkoli lze vytknout, že se nechová jako někdo, komu jsou dva tisíce let, tento "rozpor" sám v knize celkem uspokojivě vysvětluje. Byť na další díly vyhlížím s jistou obezřetností, dokonce se těším na zaučování nové učednice do tajů světa železného druida.

Miluju to. Čtu to před spaním a fakt mě to moc bavilo.

Městské fantasy není úplně můj žánr, ale pokud bych měl říct nějakou top sérii z tohoto prostředí, byla by to určitě série Kronika železného druida. Jednoduchá, vtipná, přímočará, jednoznačně zábavná. U prvního dílu možná ještě ovlivněná tím, že se jedná o první díl a tak si na ten svět vlkodlaků, upírů a absurdních situací musíte trošku zvyknout. Atticus je super postava, ale pravda, chvíli jsem měl spíš pocit, že to je popisy čtení spíše pro dámský kolektiv, než pro mužskou přímočarost.

Na knihu jsem narazila náhodou na Světu Knihy a kamarádka mi ji vřele doporučila. Kniha byla jako příbal časopisu Pevnost za pár kaček a i když mě v první chvíli odradila ta hrozná obálka, tak jsem to riskla.
Nesuď knihu podle obalu! a ještě že tak.
Co dodat, teď jsem stoprocentní blázen do druidů, elementálů a hlavně Irských vlkodavů :D

Výborná, neotřelá urban fantasy, která člověku po záplavě elfů, skřetů a dalších poodhalí pro mě celkem nedotčené fantasy postavy.
Nečekejte ale staříky v bílém rouchu s dlouhým fousem jako v příbězích o Asterixovi!
Čtení je svižné, dá se říct, že se kniha četla sama. Všechno v Atticusově světě dává smysl, všechno je hezky popsané a vysvětlené, vztahy s přírodou, její zákony atd. Náš starý/mladý druid je veliký sympaťák se zdravým přístupem k sexu a přírodě (baseballové komentáře ve vypjatých situacích, směju se i teď) :D ale takhle snadno ho člověk nemůže škatulkovat, kdo ho chce poznat musí si knihu přečíst ;)

Příběh skýtá pro mne spoustu překvapení, nové neprozkoumané světy, nové neznámé bohy. To mě baví! Po delší době kniha, která mi vnesla do života něco nového a ne tak známého.
Děkuji!

Knihu jsem četla kdysi dávno a tak jsem se rozhodla připomenout si svět s druidem a jeho problémy. Opět mě to nezklamalo, sérii vnímám jako fantasy, které není obvyklé, alespoň ne v mojí knihovně. Druid, který je opravdu velmi starý, ale zároveň je pěkné kvítko, vtipný a s náročným životem je něco pro mě. Kniha se čte rychle, žádné zvraty se zde nenacházejí a přesto mi vždy kniha svou lehkostí vyrazí dech.

Tady se přiznám, že jsem kdysi před x lety zkoušela rozečíst Prohnaného a odložila ho, protože mě nebavil. Asi jsem ho rozečetla ve špatné náladě, jinak netuším, protože teď mě bavil a to dost. Irský druid Atticus je sympaťák, na to, že žije dva tisíce let se poměrně solidně aklimatizoval v nové době, vlkodav Oberon je boží a zaslouží si všechny francouzské pudlice, co na světě jsou. Je to klasická urban fantasy, která zaručí kopu zábavy. Vím, že UF nesedne každému, ale pro mě je to oddechový žánr, u kterého si vždy odpočinu a pobavím se. Navíc v překladu Romana Tilcera, co víc si přát.

Jako první knihy od tohoto autora jsem četla Příběhy za světa Železného druida a to Inkoust a pečeť a Krev a papír a musím říct, že ty se mi líbily víc. Tato knihy, byla fajn. Četla se hezky. Nejvíce se mě líbily dialogy mezi Atticusem a Oberonem. Super byly i postavy právníku, kdy jeden je upír a druhý vlkodlak. Takže oblíbenost hlavních i vedlejších postav je za deset hvězdiček. Dialogy taky za deset a příběh dávám čtyři hvězdičky, byla to odpočinková četba, která mě bavila, ale možná malinko předvídatelná. Ale jinak super fantasy, kde opravdu najdete napětí, humor a snad všechny nadpřirozené postavy, které mají v dobrém fantasy být.

Jo, bylo to docela zábavné. Žádné patetické úvody, čtenář skočí rovnou do děje a s kým má tu čest se dozvídá postupně. Předpokládám, že tento trend bude pokračovat i v dalších dílech, slabší prokreslení postav tedy až tolik nevadí.
Jinak je to celkem přímočaré, až jednoduché, děj se nevleče, ale ani neskýtá příliš záhad a napětí.

Knihu mi doporučila kamarádka, vlastně jsem ani pořádně nevěděla, co budu číst (snad jen, že se jedná o fantasy) a super. Kniha je úplně jiná než klasické fantasy, byla vtipná a měla hromadu nečekaných zvratů. Určitě doporučuji.