kiki11 komentáře u knih

Jodi Picoult je mistryní nečekaných a šokujících rozuzlení, která mě vždy překvapí v každé její knížce - a jinak tomu nebylo ani tady. Opět jsem koukala jak puk, co si to pro nás čtenáře autorka vymyslela. Tohle jsem teda nečekala.

Vyprávění o slonech bylo velmi zajímavé a poučné. Začátek byl pro mě trochu zdlouhavější, ale když se příběh rozjel, jeden zvrat střídal druhý a já se nedokázala odtrhnout. Jodi Picoult je prostě sázka na jistotu. Jsem zvědavá na její další dílo.

44 28.11.2021

No, popravdě jsem ráda, že je to za mnou, protože místy pro mě bylo čtení této knihy opravdu utrpení. Hrozně zdlouhavé pasáže, kdy se neustále omílá dokola to samé, nejsou nic pro mě. Nebýt čtenářské výzvy, nikdy jsem se k této knize nedostala. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem si přečetla další klasické dílo, na druhou stranu vím, že už to znova číst nikdy nebudu.

23 21.11.2021

Zajímavé, napínavé od začátku do konce a tématicky hodně podobné Řbitovu zvířátek, což mi ale vůbec nevadilo, protože to je moje oblíbená Kingovka. Další knížka z řady duchařských klišé, s mnoha stokrát použitými motivy (deník, fotky, mapa, atd.), které mě ale asi nikdy nepřestanou bavit. Očekávala jsem, že budou Zimní lidé patřit mezi fakt děsivé knížky, díky kterým se budu bát jít v noci na záchod, ale nakonec tam nic tak extra strašidelného nebylo.

Jo, užila jsem si to.

29 14.11.2021

Moje první kniha o osobním rozvoji. V poslední době jsem zažívala dost těžké a psychicky náročné situace a potřebovala jsem nějaké to nakopnutí, takže jsem sáhla po dosud mnou neprobádaném žánru. A jsem nadšená!

Tolik moudrých a motivujících myšlenek v tak útlé knížce. Zvedla mi náladu a ukázala jiný pohled na svět, který moc ráda zkusím aplikovat v běžném životě. Čtení jsem si neskutečně užívala, bylo to takové milé a příjemné pohlazení po duši. Určitě se k ní moc ráda vrátím až mi bude zase těžko.

34 08.10.2021

U knížek Darcy Coates se prostě neumím bát, ač to jsou horory, mně děsivé vůbec nepřipadají. Pro mě to jsou strašidelné pohádky na dobrou noc. :D Ale skvělé pohádky! :) Knížka opět jak přes kopírák stejně jako ty předešlé, ale mně to vůbec nevadilo, strašidelné domy jsou mé oblíbené téma, které si klidně přečtu ještě stokrát. :D

21 03.10.2021

Po biografii Adiny Mandlové jsem sáhla jen díky čtenářské výzvě, nebýt jí, asi bych se k této knížce vůbec nedostala. Určitě jsem ale ráda, že jsem se o životě této významné české herečky dozvěděla víc. Adina mi sice nebyla moc sympatická, myslím, že kdybych ji znala osobně, určitě bychom kamarádky nebyly, ale na jednoho člověka toho prožila strašně moc, vytrpěla si své a její život byl opravdu jako jízda na horské dráze. Až jsem se divila, jak dobře si pamatovala všechny detaily. Sympatičtější mi začala být až na samém konci, kde se se vším už tak nějak smířila.

Rozhodně to ale bylo zajímavé čtení.

28 13.09.2021

Do této povídky jsem se pustila proto, že jsem si chtěla přečíst úplně jiný žánr, než na co jsem zvyklá, a popravdě, čekala jsem větší nudu (tohle bylo docela čtivé). Moc nechápu, že je Proměna považována za jedno z nejhumornějších Kafkových děl - mně na tom nepřišlo humorného vůbec nic, naopak je celá povídka dost depresivní.

Můj šálek kávy to nebyl, ale nakonec jsem celkem mile překvapená.

20 28.08.2021

Byla jsem rozhodnutá dát 4*, ale za to sáhodlouhé filozofování na konci, kdy jsem už z nudy odpočítávala stránky, musím jednu hvězdičku ubrat. Karika je skvělý vypravěč, o tom jsem se přesvědčila už potřetí. Začátek byl zajímavý, během čtení záhad přibývalo, napětí gradovalo, jen ten konec, od kterého jsem očekávala nejvíc, se úplně nepovedl. Zatím tedy nejslabší knížka od něj. Rozhodně ho ale nezatracuji a ráda a s chutí si přečtu autorovu další tvorbu, protože vím, že umí, jen tentokrát to nebylo to pravé ořechové.

19 01.08.2021

Čteno v rámci ČV - kniha, kterou po přečtení někomu darujete. Vlasta Javořická je oblíbená autorka mojí mamky, ale tuto knížku od ní ještě nečetla, takže je to jasné. :)

Toto byla moje první kniha od této autorky. Moc se mi líbila, i přes staročeštinu se četla lehce a rychle. Autorce se podařilo krásně vykreslit charaktery postav. Párkrát jsem se i zasmála - třeba když šla Marijánka nakupovat a místo karfiolu koupila karafiát. :))
Ráda si od Vlasty Javořické přečtu něco dalšího.

17 04.07.2021

V prvé řadě bych chtěla ocenit odvahu paní Mornštajnové, že se do takového složitého tématu vůbec pustila. Podle mého názoru se jí podařilo vykreslit období po roce 1989 opravdu bravurně, sugestivně, a kdyby tehdy komunismus nepadl, klidně by tohle mohla být naše realita. Člověk si při čtení uvědomí, jak dobře se dnes máme a taky má pocit, že by si toho měl víc vážit.

MALÝ SPOILER
Vytkla bych jen jednu věc. Přišlo mi, že Maja úplně zapomněla na svého syna, pořád řešila jen Lenku a Kubík jako by nebyl. To mi přišlo trochu zvláštní. Taky mi chyběla nějaká zmínka o tom, jak se mu vlastně v Americe dařilo. KONEC SPOILERU

Jinak se mi ale knížka líbila, bavila mě a sice se budu opakovat, ale už se nemůžu dočkat další tvorby paní Mornštajnové.

70 26.06.2021

Zajímavá knížka, nicméně po přečtení komentářů jsem očekávala nějakou větší pecku. Celou dobu jsem byla zvědavá, co se stane tak závratného a nějakého zlomu v ději jsem se dočkala skoro až na konci. Na můj vkus až moc přeceňované dílo. Jinak se ale čte dobře a jako povinná četba k maturitě je určitě fajn. 3,5*

25 21.03.2021

Příjemná a vtipná jednohubka na upršené odpoledne, která dokáže pobavit i přesto, že byla napsaná před tolika lety. Čteno v rámci ČV (kniha vydaná před více jak sto lety). Ráda se podívám i na českou verzi filmu.

36 16.03.2021

Nádherná knížka. Nejdřív mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale pak jsem se zamilovala a nedokázala se odtrhnout. Všechno jsem prožívala spolu s hlavní hrdinkou, viděla jsem ten dechberoucí příběh před očima a hrozně mě mrzelo, že jsem na konci a musím se rozloučit s nevrlým panem Reedem a ironickou a příliš zvědavou Animant. Tohle je přesně ten druh romantiky, který miluju, žádné hups do postele po pár stránkách, ale postupné oťukávání a poznávání toho druhého. Úplně jsem si rochnila blahem. :D Jen škoda toho unáhleného konce, autorka se mohla trochu více rozepsat. Ale i tak jsem nadšená, moc jsem si knížku užila a klidně si ji někdy přečtu znovu. :)

51 15.03.2021

Knížky Darcy Coates jsem si opravdu oblíbila. Jsou to spíš takové strašidelné pohádky než horory, je tam plno milionkrát použitých motivů, ale mně to nevadí a vždycky si u jejích knížek odpočinu. Domy plné duchů jsou sice ohrané téma, ale přesto moje nejoblíbenější. Postavy byly opět sympatické, Daniel byl neskutečně naivní, ale hodný a jeho láska ke kočkám byla úžasná. Opět se knížka četla úplně sama, byla jsem napnutá od začátku až do konce, takže jsem ochotná zavřít oči nad nějakou tou logickou chybičkou, která se občas vloudila, a hodnotím plným počtem. Už se těším na další strašidelný dům.

40 08.03.2021

U knížek Colleen Hooverové mi vadí to, že se ve většině případů celý příběh točí jen kolem vztahu hlavních hrdinů a téměř nic jiného se neřeší. Opět tu bylo na můj vkus až moc sexu, na druhou stranu ale byly tyto scény popsány něžně a s citem. Co mě ale u Colleen vždycky dostane, je neuvěřitelně silný konec. To je taková nálož emocí, že to pokaždé prořvu. :) Díky tomu jsem se opět nechala zviklat na čtyři hvězdy, přestože jsem celou dobu byla rozhodnutá dát tři. Co však musím vyzdvihnout, tak je to linka z minulosti, ta mě hodně bavila a vlastně jsem se během čtení na tyto kapitoly těšila nejvíc. I když jsem očekávala, že vysvětlení bude smutné.

Jako celek se mi tato knížka líbila a až budu mít někdy náladu na romantiku, klidně sáhnu po dalším díle této autorky.

34 05.03.2021

Viktorie Hanišová je skvělá spisovatelka, vztah matky a nevlastní romské dcery se jí podařilo zpracovat opravdu mistrně. Stejně jako u Houbařky je příběh zajímavě poskládán - některé kapitoly se odehrávají v přítomnosti a jiné jsou psány retrospektivně, kdy nám autorka předkládá úryvky vzpomínek a různých situací, které v průběhu vyprávění vysvětluje, takže se čtenář od knížky nedokáže odtrhnout a musí se dozvědět, jak to bylo dál. Vůbec bych neřekla, že se jedná o autorčinu prvotinu, protože je tato knížka opravdu velmi povedená. Už se těším na další dílo paní Hanišové.

36 31.01.2021

Neskutečně silná kniha. Jedna z těch, od kterých se nemůžete odtrhnout. Bylo mi Báry hrozně líto, její rodiče by zasloužili ránu - nesnesitelná a vzteklá matka, neustále protěžující druhou dceru, a násilnický otec s chlípnými sklony. Nejhorší je představa, kolik dětí asi ve skutečnosti zažívá takové útrapy a nikdo to neví.
Konec mě překvapil, čekala jsem nějaké racionální řešení celé situace. Knížka se mi ale četla moc dobře, protože autorka píše velmi čtivě, takže nemůžu jinak, než hodnotit plným počtem hvězd, i když jsem si zakončení představovala jiné.

74 09.01.2021

Nevím co říct. Nádherná knížka, prostě úžasná. Miluji tyto příběhy z pohledu několika generací, je to přesně ten žánr, který píše i třeba Alena Mornštajnová. Paní Körnerová píše neuvěřitelně poutavě, dokáže si čtenáře podmanit hned od první stránky. Podařilo se jí skvěle vykreslit charaktery postav, nejvíce jsem si oblíbila Irmu, celou dobu jsem obdivovala její nezdolnou sílu a statečnost. Hlas kukačky je moje druhá knížka od této autorky a díky ní ji řadím mezi oblíbené.

60 08.01.2021

Nemůžu se rozhodnout, jestli mi byla postava doktora Grábla sympatická či ne. Byl to slaboch, který si za všechny své problémy mohl jen a pouze sám, na druhou stranu v jádru nebyl špatný člověk a s trochou vůle by šlo některé věci změnit.

Autorce se podařilo hlavní postavu vykreslit velmi autenticky a reálně. Hodně se mi líbil styl, jakým je knížka napsaná, četla se úplně sama a já ji zhltla za velmi krátkou dobu. Tuto knížku jsem si vybrala díky ČV a bylo to mé první setkání s Petrou Dvořákovou, ale jistě ne poslední.

73 02.01.2021

Opět jsem se utvrdila v tom, že se nemám nechat odradit ne úplně pozitivními komentáři, protože i tak může být knížka skvělá. A tato byla. Příběh je poutavý od začátku do konce, v první části knihy autor buduje napětí a popisuje i skutečné osudy Djatlovovy výpravy tak, jak se to opravdu odehrálo. Ve druhé části dostává prostor autorova fantazie, kde jsem měla chvílemi pocit, že čtu Cestu do středu země, ale i tak se knížka četla úplně sama a já se nemohla dočkat, až obrátím další stránku. Je jasné, že nikdo asi nikdy neobjasní, co se Djatlovově expedici skutečně stalo, řešení, které autor nabízí, je až moc fantaskní, ale proč ne. Mě tedy příběh bavil hodně, takže dávám plný počet a ráda se podívám na autorovu další tvorbu.

26 01.01.2021