Strašidlo cantervillské

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Duch sira Simona je vytržen z poklidné existence na anglickém zámku Canterville, kde už po staletí osvědčenými metodami úspěšně děsí generace svých potomků. Nový majitel, vyslanec Spojených států amerických, je osvícený muž, který nemá pro astrální jevy nejmenší pochopení. Strašidlo, vtělení evropské romantiky a nostalgie, je konfrontováno s představiteli Nového světa, kteří byli tehdejšími Brity vnímáni jako vulgární, přízemní zbohatlíci. Rubáš tečkovaný hřbitovní prstí, rezavá dýka a krvavá skvrna svádějí marný hoj s Pinkertonovým nedostižným cídičem a Tinkturou doktora Dobella. Naštěstí je tu ještě vyslancova dcerka, půvabná a laskavá Virginie, která příběh dovede až ke smírnému konci....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/3404/strasidlo-cantervillske-3404.jpg 4.21001
Žánr
Literatura světová, Dobrodružné, Romány
Vydáno, Albatros (ČR)
Orig. název

The Canterville Ghost, 1887

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (133)

Kniha Strašidlo cantervillské

Přidat komentář
Magdalena5
20. září

Po poslechu rozhlasové adaptace Strašidla cantervillskeho se mi vybavila dlouho zasutá vzpomínka na mé seznámení s tímto Wildovým dílem. V příloze nějakých novin v 70. létech jsem objevila černobílé veselé obrázky pana Boudy, kterého jsem znala z pohádkové knížky. Se zájmem jsem si prohlížela kostnaté chlupaté stvoření v různých podobách v boji s rozjívenými malými kluky. Přílohu jsem vystřihla, poskládala a pustila se do čtení a nelitovala jsem. Vůbec nevím, kde nakonec staré novinové listy skončily, ale Cantervilla si stále vybavuji podle prvního čtení.

Le Chat
21. srpna

K povídce jsem se dostala díky filmové verzi s Patrickem Stewartem. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, byla to příjemná "jednohubka".


n.ezn.amy
21. srpna

Výborná duchařská povídka z pera Oscara Wildea, kdy na zámek Canterville přijede americký vyslanec se svou rodinou. Otis je realistický člověk, který nevěří na duchy a proto nevěří svým třem dětem, kteří ducha sira Simona de Canterville vidí. Je možné, aby jeho dcera Virginie byla vyvolenou a mohla zlomit dávné prokletí sira Simona? Příběh mě moc bavil, neboť měl správně ponurou atmosféru dávného prokletí, ale byl psán humornou formou, kdy se manželka vyslance snaží vyčistit krvavou skvrnu, která je v knihovně několik set let tím správným a jedinečným čističem na skvrny. Na deštivý večer je tato kniha ta pravá.

Kopretinka784
20. srpna

Krása příběhu vyniká i díky nádherným kresbám Cyrila Boudy.
Shodou okolností po dočtení knížky bylo v televizi americké ztvárnění této pohádky. Zajímavé pojetí (ale chyběl syn Washington). Ale s "naším" filmovým zpracováním s Petrem Nárožným (Otis) a Jiřím Bartoškou (duch sira Simona) se nedá srovnat. Naše se mi líbilo víc.

R.E.M.
21. července

Od vánoc jsem se těšila na Strašidlo cantervillské. Bylo jiné, než jsem očekávala, překvapivě slabé a málo mocné.
Ale kniha mě pobavila, jak jsem očekávala. :)

Set123
11. července

Wilda mám velice rád a snažím se přečíst co nevíce z jeho tvorby. Tato kniha (ISBN: 978-80-7390-978-9) má tu ohromnou výhodu, že obsahuje pěknou sbírku mnoha jeho děl.

Co se pohádek týká… Plakal jsem. Opravdu jsem plakal, což jsem vpravdě nečekal. Slavík a růže, to bylo jasné, znal jsem ze základky, už tehdy se mi to zdálo dosti smutné a nyní, když jsem si v klidu doma přečetl celou povídku? No potěš pánbůh. Jediné, co mě trošičku naštvalo, bylo odchýlení od běžného překladu „Slavík“ na „Slavice“, což se mi zdálo poněkud zbytečné, ale což.

Šťastný princ je neuvěřitelné depresivní, dítěti bych to nikdy nepřečetl. Pohádka de facto říká „Přátelé, s altruismem se můžete jít vys…!“ A opět, konec je při nejmenším stejně smutný jako Slavík.

Sobecký obr je o maličko méně smutný, ale slza stejně ukápne. Příběh o nápravě, s více méně šťastným, symbolickým koncem. Úžasná pohádka.

„Oddaný přítel“ je hrozná věc. Tedy aby bylo jasno, je to dobré, ale hrozně cynické. A to já si o sobě myslím, že jsem pěkná svině, ale mlynář mě jednoznačně trumfnul. Hraboš mi až moc připomínal některé mé známé, takže to celkem bolelo.

Pozoruhodná raketka mě ponechala bez většího zaujetí.

Z „Domu granátových jablek“ bych vyzdvihl jednu povídku, i když i „Mladý král“ byl úžasný. „Dítě hvězdy“ byla pro mě povídkou tak neuvěřitelně bolestivou a krutě realistickou, že i trvalo nějakou tu dobu se z ní oklepat. Rozmazlení dítěte, jeho hrozný charakter, náprava charakteru, šťastný konec. A nebo ne? Co kdyby se šťastný konec nekonal? Poslední odstavec knihy mě zamrazil. Něco tak… skutečného, jsem dlouho nečetl...

Strašidlo Cantervillské je naprosto geniální povídka, stejně tak i Zločin lorda Artura Savila (na Youtube lze najít televizní inscenaci, kde lorda Savila hraje Václav Voska, plně doporučuji.) Sfinga, ani Milionář, na mě tolik nezapůsobily, ale nebyly špatné.

Ne všechny povídky jsou opravdu výborné, ale žádná není špatná a to je opravdu pozoruhodně netypické u povídkových sbírek. A to jak na mě alespoň některé zapůsobily vynáší knize mé nejvřelejší doporučení.

Laluska73
02. července

Povídku jsem pročetla na jedno posezení- moc se mi líbila , poselství o odpuštění mě dojalo.

DuncanIdaho
28. června

Krátká a krásná pohádka. Toho strašidla mi bylo až líto.

1

Doporučujeme

Nemusí být vždycky kaviár
Nemusí být vždycky kaviár
Sedm démonů
Sedm démonů
Děti kapitána Granta
Děti kapitána Granta
Benátská zrada
Benátská zrada