Proměna

Kafkova Proměna je bránou do díla Franze Kafky, do nějž jsem se ponořil s jistou (v tomto případě lehce sadistickou) radostí. Kafka má dár psát velmi absurdní, lehce tísnivé a existenciální příběhy lidí, jež se nachází v jistém sporu a to nejčastěji sami se sebou nebo se svojí rodinou či systémem, který je jeho nejznámější antagonista (např.Procos). V Proměně je postava Řehoře Samsi příkladem konfliktu vnitřního a rodiného, v němž se zrcadlí Kafka sám. Kniha je dobře napsaná, není ani dlouhá ale je tady problematika jeho výkladu. Např. v německých školách Kafku stahují z výkladu, protože bez znalosti jeho života a bez hluboké fabulace nad dílem, jež není pozitivní, nemá žádné jasné ponaučení na závěr, končí špatně a je poměrně depresivní je defacto nemožná. I přesto jsem knize věnoval pět hvězdiček, protože je to prostě klenot české literatury jako takové.

Můj první dočtený Kafka, předchozí studentské pokusy byly neúspěšné. Povídka se čte dobře, je smutná až bezvýchodná, dlouho jsem věřila, že se podaří podobu zvrátit zpět. Chudák Řehoř....odlišnosti těžko splývají s okolím.

Snad chápu sdělení, přesto Kafka není pro mě. Je to jednohubka, ale ne nejkratší. Přesto jsme nedostali dost psychologie té samotné proměny ze strany Řehoře ani ze strany rodiny.

Hvězdička navíc je za poměrně nadčasové sdělení. Na druhou stranu, myslím si, že něco takového (když kniha neřeší logiku kolem samotné proměny) by platilo i o pár století dříve. Nejsi k užitku, tak jsi přítěží.

V rámci výzvy přečteno znovu po 30letech. Zase nic. Pořád se mi Kafka nelíbil.

Kniha se mi líbila mnohem víc, než jsem čekala. I přes to, že se odehrává téměř celá v jednom pokoji, mi nepřišlo, že by byla příliš repetetivní. Nebyla ani tak moc depresivní, jak jsem si myslela. Styl byl překvapivě svěží a čtivý, je to záležitost maximálně na dvě hodiny. Působila na mě trochu jako taková hádanka, jak je myšlena, s kterou si může člověk v mysli hrát.

Čtenářská výzva 2026 - Kniha, ve které je hlavní postava zvíře.
Řekněme si to otevřeně: Kafka se nikdy můj oblíbenec nestane. A ani Proměna tím nic nezmění - nechápu, jak se může jistý Řehoř Samsa ráno probudit jako brouk a vlastně je mu buřt proč nebo jak se tak stalo. Myšlenkové pochody hlavního hrdiny mi přišly naprosto chaotické (Ha, probudil jsem se jako brouk! No nic, zbytek dne už nějak doklepu...), jazyk zbytečně formální a forma taková, že člověk cítí fyzickou bolest po každém přečteném odstavci.
Jediná myšlenka, kterou jsem si odnesl vlastně je, že pokud jsi jiný, tak se tě zbaví. Dříve či později...

O co horší pro mě je, že jako další knihu, kterou jsem si do čtenářské výzvy vybral, byl jeho Proces. Kniha, kterou jsem v minulosti nedočetl. Ach jo...

Pro mě jak Kafka srdeční záležitost. Vzal jsem si tuhle krátkou povídku, po cca. deseti letech do ruky, kdy jsem ji přelouskal během jednoho večera. Text v mých očích plynul a docházelo mi, jak se nic nemění. A to ani 111 let od napsání Proměny. Můžete někoho milovat, dělat pro něho cokoliv, ale v momentě, kdy jste jiní, jste pro ně nepohodlný a snaží se Vás zbavit.

Kratičká novela Proměna od spisovatele Franze Kafky líčí osud hlavního hrdiny, mladého obchodního cestujícího Řehoře Samsy, který se jednoho rána probudí ve svém zamčeném pokoji proměněn v odpudivý hmyz. Řehoř Samsa jen bezvládně a odevzdaně ležel v posteli na zádech a nemohl se ani pohnout – jeho tělo se proměnilo v tvrdý krunýř. Chtěl se přetočit na bok nebo vstát, ale zkrátka nemohl, neboť ležel krunýřem dolů a množství tenkých nožek se mu třepotalo ve vzduchu. Není schopen vstát ani odejít do práce, čímž okamžitě naruší chod domácnosti, na níž byl dosud existenčně závislý. Tato znepokojivá situace odstartovala zděšení, falešný soucit a konflikty v jeho vlastní rodině – ačkoliv sestra Markéta se snažila být všemožně nápomocná, slabá a pasivní matka nově nastalou situaci psychicky nezvládala a násilnému otci byl Řehoř jen na obtíž. Děj dále popisuje postupnou ztrátu lidských návyků a pocity odlidštění, absurdity a hledání nového způsobu bytí hlavního hrdiny. Obrovský brouk či chrobák již nedokázal přijímat potravu jako dříve, ukrýval se ve svém pokoji, lezl po stěnách a způsoboval zděšení. Řehoř, kdysi živitel rodiny, se stává nepotřebným břemenem. Na konci příběhu vysílený brouk umírá. Po jeho tiché smrti rodina pocítí úlevu a začne plánovat novou budoucnost, jako by jeho existence byla pouze tíživou epizodou jejich života.

Příběh zachycuje hluboké pocity izolace, odcizení a odlidštění, stejně jako motiv viny a ztráty lidské důstojnosti. Žánrově jde o existenciálně laděnou novelu s prvky absurdity. Dílo zobrazuje situaci, v níž člověk ztrácí svou hodnotu ve společnosti, jakmile přestane plnit očekávanou sociální roli. Typicky „kafkovské“ dílo provází tísnivá atmosféra, pocit ohrožení, bezmoci a nepochopitelného světa. U některých čtenářů nelibé pocity zacházejí až do depresivního ladění. Styl Franze Kafky je věcný, úsporný a strohý, čímž kontrastuje s absurditou zobrazované situace.

Kafka asi nebude úplně můj šálek kávy...ale tohle byla taková jednohubka...
Chudák Řehoř....

Svět by potřeboval dalšího Kafku.

Můj první Kafka a asi i poslední . Ještě mu dám šanci a podívám se na film. Amerika se mi také nelíbila.

Proměnu jsem četla po druhé, po druhé jsem se zamilovala. Po re-readingu jsem měla ještě větší porozumění než poprvé.

Myslím, že není potřeba ani uvádět do děje. Kdo by Proměnu neznal?
Povrchně Proměna působí jako jednoduchý příběh, což docela je. Líbí se mi ta absurdní situace a vyložení dvěma způsoby - klasický děj a metafora k životu.
Celé dílo je dokonalé, ač ho vnímám dost tragicky a pokud znáte Kafku, dokážete se do díla víc vžít a pochopit ho.

Fascinuje mě, jak hlavní postava není vyděšena ze změny a bere to jako fakt. Řeší práci, jak bude po proměně žít atd...
Celé vyobrazení reakce na proměnu každého příslušníka rodiny zvlášť je báječné. Postupná změna chování rodiny vůči Řehoři je také skvost.

Z jazykového hlediska se tu vyskytuje mnoho obrazných pojmenování.
Ano, jsem toho milovník a každé pojmenování mě hřeje na srdci :D.

Vím, že je spousta lidí, co Kafku oceňují.
Jsou tu i ti, pro které byl podivín a psal zvláštní díla. Kafka je, byl a bude specifický autor určený pro hrstku lidí.
Patřím mezi ně a nemohu víc než doporučit!

Vždycky jsem tenhle příběh brala jako sen, velmi působivou a hnusnou noční můru. Tohle klidně mohl být popis Řehořova snu a Kafka ho vylíčil do nejmenších podrobností, i když jeho styl psaní je docela strohý a věcný. Měl velký smysl pro detail. Kafka byl velmi osobitý. Není u něj vůbec ni jednoznačného. Může jít o horor, černou komedii a nebo hlubokou psychologickou sondu do jedné lidské osamělosti. Výkladů bude asi opravdu mnoho. Bylo to velmi znepokojující a sugestivní čtení k velkému zamyšlení. Atmosféra tohoto příběhu je pohlcující. Až jsem z toho málem měla deprese. Kafka mi prostě příjde jako velký podivín.

Zcela jistě nejsem cílovka na Kafkova díla. Napsané je to sice čtivě, ale ta depresivní atmosféra a špatný konec je na mě asi moc.

(SPOILER) Vzhledem k tomu, jaký byl Kafka autor, bych se nejraději hodnocení úplně vyhnula. Ale nedá mi to tady dočtenou knihu neohodnotit.
Proměnu jsem kdysi povinně četla k maturitě. Nic jsem si z ní nepamatovala a jediné, co mi dala, bylo zjištění, že "Kafka byl prostě divný a psal divné věci".
Teď jsem se k povídce vrátila dobrovolně. Po šestnácti letech. Četla se mi docela špatně (hlavně první část), ale nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Řehoře mi bylo líto, ale možná ještě víc mi bylo líto ne proměny jeho, ale jeho sestry. Která mu nejdříve nosila jídlo a jako jediná tam svým způsobem pro něj byla, ale nakonec to vlastně byla ona, kdo vynesl verdikt.
Nevím, co si o tom celém myslet, ale až bude chuť, určitě si od Kafky ráda přečtu i něco dalšího.

Podivný Kafka si zaslúži podivný komentár. Prepíšem sem teda len moje poznámky, písané (ostatne ako to často odkedy som na databázi robím) na kúsky papierikov použijúc ich nakoniec pri smolení komentára.

na vlnách podivnosti,

neverím,že niekto píše len tak do šuplíka a potom... všetko zničte, každý spisovateľ má tlaky svoj text predstaviť ľuďom

premenil seba /hlavnú postavu na chrobáka.. píšúc toto nasledovníci spisovatelia modernej fantastiky, do jedného každý by premenil na chrobákov celé ľudstvo a nechal tým prechádzať hlavnú postavu ako posledného človeka

Junji Ito, japonci, japonská fantastika je najčistejší nasledovník odkazu Kafku

snová logika, v nej je všetko samozrejmé, kým si neuvedomíme čo za blázniviny sa nám snívali, sú toto Franzove sny? predobraz?

zaoberá sa takými detailami ako napríklad prehodiť svoje telo chrobačie z postele, že má mäkke brušká na nožičkách, detaily obdivuhodné, ale prečo sa tak stalo, mu nie je divné? no aspoň teda spočiatku... predobraz Muchy

myslím že moralisti by už do toho zatiahli Boha, a modernisti biologické experimenty :) V tomto je Kafka sympaťák, sere na riešenie, upriami sa na vzťahy a reakcie

poznal ten duševný experiment??, kedy recipientovi/pacientovi dajú otázku, nech si predstaví situáciu že z neba miesto dažďa padajú dlhé povrazy a možno ostanú visieť

nejdem písať recenziu, stovky recenzií, nie som hoden analyzovať

príjemne krátky rozsah, asi už ďalší nápad

No... vysomárte sa z mojich dojmov sami :) asociácie, nič viac, zlomky nápadov lenivosť to dať dokopy do zmysluplného celku.

Smutný, dojemný příběh, který má až depresivní atmosféru.

Proměna z fyzické i psychické stránky. Zatímco Řehoř, proměněn v nemotorný hmyz, stále přemýšlí, jak vstane z postele, aby mohl pracovat a zaopatřit tak své rodiče a sestru, na druhou stranu jej zbytek rodiny začne považovat za přítěž. Postupem času dochází k degradaci mysli všech postav, což vede k tragickému konci.
Krátká povídka plná rozvleklých souvětí, která jsou pro Kafku typická. Pro seznámení s autorovým stylem psaní ideální začátek