Smršť

1 16. května

Po přečtení jeho knihy Na smrt, se mi najednou vše jeví jako odvárek... Ale jeho styl vyjadřování a psaní mě hodně baví:)

2 12. května

Smršť stejně jako Trhlina odhaluje tajemno na Slovensku... Kniha se četla sama, napětí se stupňovalo.... Ale ten konec.... Ten byl stejně jako u Trhliny zbytečný a kazil dojem z celého příběhu... Škoda

57 08. května

'Život je v podstatě klouzání k bodu singularity, zpoza něhož není návratu - k smrti.'


'Smršť, Trhlina a Strach' sú výborné autorove knihy a je jedno, či ich čítam prvý alebo dvadsiatykrát, vždy je to so zatajeným dychom a jemným mrazením :)


'Smrt je všude. Mohou jí být světla vzdáleného auta, která se objeví daleko na kopci. Chvíli jsou vidět, potom zmizí ve tmě, jako by se vypařila. Zanedlouho se ale objeví na vrcholku dalšího stoupání a znovu se ztratí. Jsou to světla na čele smrti. Smrt si je nasadí jako klobouk a cvalem vyrazí, dohání nás, je pořád blíž a blíž. Občas světla vypne, ale nikdy se nezastaví.'

6 20. března

Karika si mě zaháčkoval už po pár prvních stránkách. Začátek byl podobný Trhlině, ale to mi vůbec nevadilo. Mám takový styl vyprávění ráda. Líbily se mi postupné gradace, atmosféra, panika a beznaděj. Odhalí se pravá povaha člověka a jde se na samé dno až nadoraz. A tohle Karika opravdu umí. Nemůžu říct, že bych se při čtení bála, ale právě ta atmosféra, kterou umí vytvořit, je návyková. Četla jsem a seděla v autě s nimi. Bezcílnost a oddalování nevyhnutelného. Závěr dobrý, ale 4*

4 07. února

Karikovy knihy mám moc ráda a tato mě opět nezklamala. Vše začalo záhadnou nahrávkou autokamery, děj nabíral na intenzitě a měl skvělý spád. Ale co byla pro mě opravdová smršť, to byl samotný závěr, který mě vytrhl z vlastní reality a vzal mě na filosofickou krasojízdu relativismem. To bylo skvělý.

7 31. ledna

Karika si pro další novelu vybral opět téma tajemných míst a (nejen) přírodních sil a vlivů, které mohou být nebezpečné. Ve Smršti jde o halný vítr, o němž asi většina čtenářů nic neslyšela, o to je to celé atraktivnější. Začátek je vynikající, protože autor rovnou uvádí do děje a strhujícím způsobem navodí temnou atmosféru a naláká k dalšímu čtení. Postupem času atmosféra houstne a kniha je dost čtivá, jenže je tu několik lehkých problémů. Prvním je to, že hrdinové nejsou úplně sympatičtí a v některých chvílích až dost protivní a nejde se s nimi úplně ztotožnit. Dalším pak některá trochu nelogická rozhodnutí, která ale k žánru patří a dají se prominout. Tím nejzásadnějším je ale asi samotný závěr, který je hodně zvláštní a zbytečně filozofický (ona už sama teorie jakéhosi "odhmotnění" Větrnice je lehce podivná) a poslední kapitola už je de facto proud vědomí, který nedává moc smysl, především se ale k němu moc nehodí zvolená ichforma, která působí nedůvěryhodně a tak nějak zvláštně, když si čtenář uvědomí, že hrdina už by měl být mimo sebe. Smršť tak určitě není špatná kniha, jen v kontextu Karikovy tvorby působí vesměs průměrně a lehce zaměnitelně. 60 %
PS: Chápu, že české nakladatelství chce mít jednotný vzhled obálek Karikových "tajemných" románů a novel, ale zrovna u Smršti by se hodila podobná, jakou mají na Slovensku s fotografií skutečného místě.

7 24. ledna

Moc pěkně rozjeté tajemno a napětí. Posledních pár stránek vše zabilo. Škoda. Někdy méně je více.