Dneska už se tomu směju

Adinu mám od malička ráda. Líbila se mi jako herečka i jako žena, elegantní a půvabná. A tak jsem knihu zhltala jedním dechem. Jasně, všichni víme, že nebyla zcela ctnostná a vychovávaná jeptiškami ,takže podle toho i ten slovník a vzhledem ke své kráse i ty zástupy mužů. Ale nebyla jediná v té době, která to tak měla, takže nesuďme, není co. V každém případě to bylo zajímavé vyprávění. Jsem ráda, že jsem to četla.

(SPOILER) Adina Mandlová se při psaní tohoto životopisu rozhodně nevyhýbala ostřejším výrazům a proto i já při psaní tohoto komentáře nějaký použiju.

Z toho, co jsem se dočetl, mi vychází, že Adina Mandlová byla oportunistická kurva, která se při cestě vzhůru a na vrcholu popularity neváhala vychrápat s kýmkoliv, z koho měla alespoň trochu užitek. Ať už kvůli kariéře nebo pro štědré dary. Stejné to bylo i s prvními třemi manželstvími, kdy prvního muže si vzala, aby se vyhnula podezření, že má vztah s K.H. Frankem, druhého si vzala, aby získala anglický pas a potřetí se vdala čistě pro peníze. Já nejsem žádný přehnaný moralista, ale tohle chování zlatokopky mi je krajně nesympatické.

Druhá věc, která mi na této knize vadila, bylo to, jak byla přesvědčená, že je skoro ve všem skvělá a celý svět se točí kolem ní. Po přečtení životopisu Arnolda Schwarzeneggera jsem si myslel, že na žádnou takhle do sebe zahleděnou autobiografii už asi nikdy nenarazím, ale paní Mandlová strčila Terminátora hravě do kapsy. Trošku mi to připomnělo dialog z Českého nebe:

"Cimrman, toho neznám. A v čem vyniká?"
"Ve všem."
"A kdo to tvrdí."
"Von."

Paní Mandlová byla dle svých slov nejen skvělá filmová herečka, s čímž ostatně souhlasím, ale i nadaná divadelní herečka, malířka, sochařka nebo promotérka, ale vždy jen osud nebo nepřejícnost okolí ji zabránili, aby se v daném oboru více prosadila. Stále byli všichni proti ní a intrikovali a kuli pikle. Divadelní kus byl mizerný, ale ona přesto podala obstojný výkon. Ostatní kolegyně měly lepší a vtipnější repliky a díky tomu měly větší úspěch. Kolegové a kolegyně ji záviděli úspěch, slávu a sžíravou upřímnost a proto ji nenáviděli, atd. Upřímně, já být v té době její kolega, tak bych ji také nesnášel. Ale z toho důvodu, že to byla oportunistická kurva, jak už jsem napsal výše.

Paní Mandlová v knize občas přizná, že v něčem nebyla dobrá a něco jí nešlo. Ale stejně často a možná ještě častěji působí jako stará, zahořklá ženská. Nejsem velkým fanouškem filmů pro pamětníky, ale přesto jsem jich v dětství a pubertě viděl díky své babičce opravdu mnoho. A paní Mandlovou jsem v nich měl pro její civilní herectví velmi rád. Ale jako člověk mi je po přečtení jejího životopisu krajně nesympatická.

Neobyčajný život plný zvratov Adiny Mandlovej, od vzostupov až po pády. Spomienky na staré dobré prvorepublikové časy (ktoré by inak mimochodom stáli za zaujímavý thriller), kde sa ani vtedy úspech neodpúšťal a spôsoboval závisť, bulvár robil svoju špinavú robotu až po život v emigrácii. Písané bez pretvárky. Napriek všetkým ranám osudu si Adina Mandlová zachovala svoju tvár a charakter nevybrala si ľahšiu cestu, ktorá by ju zbavila problémov, ktorým čelila.

Čteno kdysi dávno, zajímavé vyprávění Adinina života.

Druhé moje čtecí pořadí prvorepublikových hereček vyšlo na Adinu (Jarmilu) Mandlovou. Herečka neobvyklého jména, asi nejznámější a nejvíc obsazovaná.
Skvěle, upřímně až syrově, co na srdci to na jazyku popsaný její život, doba, ve které žila, herecké prostředí...
Na konci knihy je ediční poznámka Josefa Škvoreckého, který knihu vydal v Torontu roku 1977 ve svém nakladatelství. A původně chtěl knihu napsat sám podle magnetofonového záznamu vyprávěném Adinou Mandlovou, který natočil v jejím domě na Maltě v srpnu 1974. Ale ona to chtěla nejdřív zkusit sama a musel uznat, že výsledek je skvělý, že je to originál: " nebyla by to Mandlová,bylo by to o Mandlové" . Proto na úplném konci pouze sepsal seznam všech jejích rolí.

Nezávidím nikomu společenské postavení, peníze, tělesné a duševní kvality ani slávu. Všecko, co jsem kdysi pokládala za nesmírně důležité, je prostě najednou bezvýznamné, vzdálené a téměř cizí.....dneska už se tomu směju....
Adina Mandlová, Malta, červen 1975

Mám ráda prvorepublikové herce a herečky. Kniha je psána s nadhledem, kdy se herečka zpětné "všemu směje," ale na konci, po smrti manžela byla už zlomená...

Kniha působila, že to bude na jedno odpoledne, ale velmi hustě popsané stránky by u jiného nakladatele vydaly na pořádnou bichli.
Líbilo se mi, že vyprávění si na nic nehraje a vše popisuje tak, jak to cítila. Uvědomovala si velmi dobře, že spousta věcí jí spadla jen tak do klína a byla dítětem štěstěny. Jinde a jindy se nezdráhala si vypomoct svým tělem, aby získala co chtěla a potřebovala. Přiznám se, že moc sympatií u mě nezískala.

Skvělé, syrové, naprosto otevřené memoáry. Životní styl pod heslem "sex, drogy a film" a zároveň drsné zážitky z poválečeného věznění či následné složité protloukání se v zahranicí - pro mě jedno velké překvapení. Adinu Mandlovou jsem měl zafixovánu jako lehce unylou dámu z filmu Kristián, abych zjistil, že svérázná dáma to jistě byla, ale o unylosti nemůže být v jejím případě žádná řeč :)

Měla ráda chlapy. Měla zajímavej a nelehkej život a myslím, že musela být fajn člověk.

Čtivě napsané. Byla velmi krásná žena a dobrá herečka. Prožila spoustu negativních zážitků. Pomluvy, perzekuce, nemohla hrát, nemoci. Pravda je, že svatá rozhodně nebyla. Žila bohémským životem, večírky, pitky, spousta milenců. Hodně můžu využívala a oni využívali ji a mnohdy ji i zradili. Krásná doba první republiky zase tak krásná rozhodně nebyla, druhá světová válka a komunismus beze sporu taky ne. Prožila bouřlivý život v bouřlivých dobách. Alespoň konec života měla klidný a více méně šťastný.

S memoáry/biografiemi mám trochu problém, protože si všímám, že v nich jsou postavy vylíčeny často jednovrstveně: Buď je máte vidět v ryze pozitivním světle, nebo naopak v tom negativním. Tato kniha (jak už odráží počet hvězd) je dle mého velmi dobrá v tom, že A. Mandlová je v ní velmi upřímná a tím pádem dovoluje čtenáři svobodnou interpretaci. Sice jsem během čtení určitých částí měl dojem, že autorka přibarvovala, někdy mi určité chvíle nedávaly logiku (tím, že v nich něco chybělo), ale ve výsledku jsem velmi spokojený. Musím se přiznat, že jsem žádný film a A. Mandlovou neviděl a příliš jsem o ní jako o osobnosti nevěděl. Zaujala mě nejvíce svým smyslem pro humor. Její osobnost byla velmi komplexní: Cenil jsem si toho, jak reagovala na události druhé světové války a komunistického režimu v Československu, ale zároveň jsem nebyl schopen zcela pochopit určité její chování, například co se střídání partnerů týče. Její život byl velmi zajímavý a dost kontrastní, je skoro neuvěřitelné, co jeden člověk za život prožil. Rád bych se ke knize někdy vrátil, bylo to opravdu příjemné čtení - snad bych se konečně mohl podívat na nějaký film, kde hrála! :)

Četla jsem, protože mám ráda filmy, a z knihy vzpomínek jsem se mohla něco dovědět, jak o nich, tak o tehdejších osobnostech s filmem spojených. Ale díky, nebo kvůli, osobnosti A. Mandlové jsou informace spíš bulvární. Jako by se nějak zlobila, nebo třeba i trochu mstila.

Upřímně řečeno, nebýt Adina moje příbuzná (moje prababička, kterou osobně velmi dobře pamatuji, byla Adinina sestřenice; můj prapradědeček a Adinin otec byli bratři), čímžto pádem jsou popisované události součástí historie mé rodiny, nečetl bych to, resp. po rozečtení brzy odložil. Na jedné straně Adina promlouvá otevřeně, místy až vulgárně, o svém intimním životě, na druhé straně mi přijde, že často zásadně postrádá hlubší sebereflexi a klouže po povrchu událostí svého života. Na jedné straně nepochybně měla určitý charakter, svůj názor, za kterým si stála a který byla schopná říct otevřeně komukoli, na druhé straně se stejně nepochybně dokázala fantasticky přetvařovat a manipulovat s muži, aby si zajistila svou materiální existenci. Byla to extrémně rozporuplná bytost, která se dokázala zachovat velmi altruisticky, dobrosrdečně i odvážně, ale stejně tak v jiném kontextu i velmi bezohledně, cynicky a vypočítavě. (Až mě děsí, nakolik se v tom poznávám.) Kniha by byla mnohem zajímavější, kdyby namísto nekonečného výčtu příhod, intrik, flámů, vztahů a sexuálních dobrodružství se více zaměřila právě na tu psychologickou stránku, na analýzu svého života více zevnitř, více do hloubky. Podle knihy se zdá, že až opravdu ve stáří se Adině podařilo "navázat lepší vztah se sebou samou", lépe sama sobě porozumět a přehodnotit svůj život. Ovšem, lepší než nikdy. Nelze však upřít obecnou platnost její výpovědi o malosti "obyčejných českých lidí", kteří jsou vždy připraveni vylít si svou nenávist k sobě na někom, kdo na rozdíl od nich, navzdory všem svým nedostatkům, v životě něco dokázal. V tomto ohledu je to zajímavá a bohužel smutná výpověď o naší společnosti.

Naivní, provokativní, sarkastické, vtipné a krásné jako sama Adina. Život v tehdejší vyšší společnosti může působit z našeho dnešního pohledu zdánlivě dokonale, přesto musel být v mnoha ohledech nesmírně náročný. Autentičnost celého vyprávění nás nechává věřit, že každá vzpomínka, ať už bolestná či veselá, má v našem životě své místo a přispívá k tomu, kdo jsme.

Výborné, četla jsem to jako knihu a poslechla si i zkrácenou verzi v rozhlase. Moc mě dojímá její styl psaní i přemýšlení. Ten její odstup a lehkost s níž pokojně dožila a zbytečně se netrápila. Krásná kniha, opravdu.

Poslech audioknihy na ČRo.
Velmi cením s jakou otevřeností je kniha napsána. Adina se toho nebojí a vše sděluje bez příkras, ať už o mužích, alkoholu nebo mejdanech. Rozhodně knihu nehodnotím na základě toho jakým byla Adina člověkem, to mi nepřísluší. Knihu nominuji na povinnou četbu pro všechny milovníky drbů :) .

Přečetla jsem knihu i poslechla audio skvěle načtené Simonou Pekovou.
Adina se s ničím moc nepárala, hlavně s muži. Komunisti s ní zatočili, ale vždycky si nějak poradila a zachovala si svou důstojnost, humor i sarkasmus, který mi na ní byl vždycky sympatičtější než vzdychání některých jejích kolegyň.

Audio
Tohle bylo skvělé. Určitě to povznesla práce Simony Pekové. Adina byla číslo, ale i dáma a paní herečka. No a o tom jak se my Češi občas chováme není potřeba se vyjadřovat.

Poslechla jsem jako audioknihu a moc se mi líbila. Asi to bylo i vlivem skvělého přednesu Simony Pekové. Velice zajímavá sonda do tehdejší doby očima slavné herečky.