JmenujiSeZuzla komentáře u knih

Hanu jsem přečetla během karantény. Máma mi na ni pěla samou chválu a tak jsem od toho raději moc nečekala, protože známe to. To co se až přehnaně opěvuje, ve výsledku nebude zas taková sláva. OMYL!
Knihu jsem si rozkouskovala. Karanténa na mě měla přesně opačný vliv. Knihy jsem si více užívala a nikam s nimi nespěchala. Příběh je naprostá dokonalost v novodobé literatuře. Sama nejsem fanoušek literatury s tímto složitým tématem, avšak autorka má dar, vzbuzovat ve čtenářích každičký moment z knihy. Precizní styl autorky příběhu hodně dodal. Alena Mornštajnová dokázala, že jako spisovatelka mlže patřit ke špičce nejen v českých kruzích.
Postavu Hany jsem ze začátku - jak nás přímo malá Mira nabádá- neměla v lásce. Připomínala mi jednoho člověka v mém okolí, tudíž ji bylo snadné z vlastní zkušenosti odsoudit. Postupem času, jak se nám začínají otevírat veškeré obzory, jsem se sama v sobě zklamala. Zírala jsem na to s otevřenou pusou. Až mi bylo sami ze sebe zle, že jsem dokázala někoho takhle rychle odsoudit. A to je přesně to co od knížky chcete - prostor k seberozvoji.
Uvědomila jsem si svoje vlastní chyby a chyby, které by mohli ještě někdy nastat. Hana udělala životní chybu, která ji stála úplně všechno. Jedna hloupá chyba...
Nyní slavnostně říkám, že Hana byla první kniha, která mě v životě rozplakala. Nejsem typ co by knižní příběhy až takto prožíval, proto jsem byla nesmírně překvapená, že si mě příběh až takhle obmotal kolem prstu. Dojemné, smutné, krásně, kruté.
Silný příběh, který nezapomenu a budu se k němu vracet. Rozhodně u mě bude mít své místo.

24 04.06.2020

Malý princ je kniha s velkým K. Já jsem typ člověka, který se ke knížkám nevrací a spíše rád objevuje nové zákoutí literatury. Tohle je jedna z mála, kterou JE nutné číst vícekrát. Nejlépe s několikaletými časovými odstupy. Právě to z ní totiž dělá to, co je, protože podle toho, v jakém životním období se nacházíte, se bude váš mozek podvědomě soustředit na úplně jiné věci. Čím víc ji čtu, tím víc se dostávám do hloubky příběhu. Knihu určitě po prvním přečetní nepochopíte zcela. Já si osobně myslím, že ji tedy nepochopím úplně skrz na skrz nikdy, ale to je právě to co z ní dělá tak skvělou četbu.
Rozhodně to není knížka pro děti. Ač se nám tak může na první pohled zdát, není to pravda. Pro dítě to bude nuda a myslím si, že ji ani nebude vnímat. Další skvělá věc co je úžasná na Malém princi je to, jak ji každý jedinec pochopí úplně jinak. To mě snad nikdy nepřestane udivovat. Právě to je důvod, proč jsem zmatená, když probíhá například rozbor knihy. Ono to úplně s touhle nejde.
Malý princ by měl určitě patřit mezi knihy, které by si měl přečíst každý, ale zcela se rozebrat nedá. To totiž ani nelze. Antoine De Saint-Exupéry je neskutečný člověk, který si myslím ani neuvědomil, jaký skvost přidal do dějin literatury.

13 19.11.2018

(SPOILER) Pro pochopení Kafkova díla Proměna (stejně jako ostatních děl) je naprosto esenciální znát pozadí Kafkova života. Kniha sama o sobě není žádným zázrakem - kratičká povídka o přeměně člověka v brouka. Pro mnoho lidí vlastně nic neříkající obsah. Avšak když člověk pochopí, co a kdo vlastně byl Franz Kafka, odemče se mu brána k poznání. Nejde totiž o pouhou prvoplánovou fantasy, ale o mnohem víc.
Knihu jsem přečetla jako jednu z mého maturitního výběru a nelituji ničeho. Jedná se jednoduše o odraz autorova vztahu k sobě, k rodině a k zaměstnání. Naprosto brilantně ukazuje podstatu existenciálních témat, které moc dobře zpracoval.
Řehořova existence je defacto absurdní. Je to člověk bez zájmů, bez vztahů. Ve své práci je svědomitý, přitom ho vyčerpává. Stal se z něj prakticky zautomatizovaný mechanismus na vydělávání peněz. Odporným hmyzem je vlastně celý život, jeho přeměna je tedy na místě (stejně jako jeho konec). Proto se Řehoř místo zděšení nad změnou jeho podoby zajímá jen o to, jak se dostat co nejrychleji zpět do práce.
Moc se mi líbí i celkové autorovo pojetí tohoto problému; Kafka nechce aby nám bylo Řehoře líto! Celou knihu pojal s groteskním až tragikomickým humorem. Podobně totiž Kafka vnímá i sám sebe.
Mnoho lidí tvrdí, že je kniha delší, než by mohla být, mně to ale třeba nepřišlo. Opravdu mě bavila. Všem od srdce doporučuji nejdříve něco o Kafkovy načít a směle se vrhnout nejen do Proměny. Rozšíří vám více než literární rozhled.

10 26.01.2023

Tak druhý Orwell v mém životě překvapivě moc dobrý! Upřímně mě 1984 za srdce nechytlo, proto jsem Farmu zvířat považovala za další pesimistické (ač realistické) Orwellovo dílo, spíše jsem se na čtení netěšila.
Upřímně na to že se jedná o knihu z povinné četby, tak o ní rozhodně v budoucnu budu uvažovat k maturitě! Na rozdíl od ostatních krátkých , často nekonečných, knih z povinné literatury se Farma zvířat čte velmi dobře, rychle a má spád. Asi to bude tou výbornou alegoričností, kterou autor ztvárnil mimořádně dobře. Až jsem žasla nad podobností s našim světem a nad tím, o jak nadčasové dílo se jedná. Troufám si říct, že pokud bude knihu někdo číst i za 100 let, moc se toho nezmění. Souvislosti s obdobím prvního vydání knihy i nynější jsou velice pozoruhodné. Děsivé, ale více než reálné.
Velice oceňuji myšlenky, které Orwell zvládl vynikajícím způsobem a to hlavně UMĚLECKY! přetvořit do příběhu. Mimořádná práce.
Jak jedna původně velice chytrá myšlenka, dokáže změnit celý systém a to do takové míry, kdy se absolutně vymkne.
Na toto dílo budu naopak vzpomínat moc dobře a snad se k němu ještě někdy dostanu.

10 28.12.2020

Film jsem viděla před velmi dlouhou dobou, ale pamatovala jsem si ho až moc dobře. Celou dobu jsem tedy věděla, k čemu se schyluje. I přes to mi kniha dokázala nabídnout příběh trochu jinak, než filmové zpracování. Nenudila mě ani jediný okamžik. Je naprosto skvělá.
Postavy jsou velice dobře postavené a vylíčené, Člověk si je dokáže představit úplně barvitě hlavně tím, jak je autorka dokázala skvěle vybudovat. Samotný příběh musí chytnout za srdce snad každého - je silný, ze života. Téma eutanázie je velmi kontroverzní a z knih které jsem v životě četla, jsem na něj ještě nenarazila. A i přes to že knihy tohoto typu už povětšinou nevyhledávám, s touhle jsem nesáhla vedle. Autorka umí velmi čtivě psát, o tom žádná, tak jsem zvědavá, jak budou vypadat její další knihy, které si po této zkušenosti, mile ráda přečtu.
No a na závěr vám řeknu jednu věc: u knih skoro nebrečím, ale pravda je, že na závěr mi slzička ukápla.

9 19.04.2022

I přes to že Láďu jako osobnost znám už dlouho, k přečtení z řady jeho knih jsem se dostala až nyní. Avšak už po této zkušenosti budu vědět, že sáhnout po kterékoli z jeho tvorby nebude šlápnutí vedle.
Samotný koncept a filozofie autorova myšlení mi přijde nevídaně sympatická. Ladislav Zibura v sobě ztělesňuje všechno, co považuji za sexy - inteligenci, humor a punkový přistup k životu. Z jeho knihy si odnáším víc než tipy na místa, která v Evropě navštívit. Kniha je nejen vtipná, překrásně ilustrovaná, ale hlavě nabitá osobními a surovými zkušenostmi s LIDMI! Jen skrz ně člověk může zemi poznat nejlépe, co to jen jde.
Někdy mě až mrzí, že moje osobnost není taková, abych dokázala sednout k náhodnému člověku do auta a prostě jet. Nevídano neslýchano kam. Prostě jen sbírat zkušenosti a užívat si života. No ještě že mám toho Láďu, který na všechny tyto věci koule má a dokáže nám je perfektně zprostředkovat. Jde vidět, že je to ohromně chytrý člověk a obdivuji na něm opravdu spoustu věcí. Věřím tak, že jeho knihy budu dál jen doporučovat.

8 30.12.2022

Kniha je pro mne opravdovým zklamáním. Těšila jsem se po delší době na knihu, která mě vtáhne a nebudu se moci odtrhnout. Dokonce jsem ji četla i v originále, abych měla příběh přímo z první ruky. Nálepka bestselleru asi není na správném místě. V thrillerech a detektivkách nemám moc zkušeností, protože dávám přednost jiným žánrům, takže jsem neměla moc s čím srovnávat, bohužel jsem byla spíše smutná. Začátek knihy se mi docela vlekl. I tím, že jsem knihu přečetla v původním znění (tedy v angličtině), zdlouhavé popisy a vyprávění, které nevedlo k většímu posunu v příběhu, mě unavovaly. Těšila jsem se na překvapivý konec, který byl slibován, bohužel nenastal. Čekala jsem, že se tam objeví nějaký obří zvrat a kniha dostane spád a nebudu pořádně vědět, co se děje, ale ne. Sice spád dostala (v druhé polovině knihy), ale konec byl v jistém slova smyslu očekávaný. Film jsem neviděla, ale mám v plánu se na něj podívat a zjistit, jestli aspoň jeho filmové zpracování stojí za víc než knižní předloha. Co mi naopak na knize bylo sympatické, tak to postavy. Nejsem sice cílová skupina, tedy některé činy hrdinů pro mne byly dosti nepochopitelné a zvláštní, tak se mi líbily a jejich zajímavost alespoň přidala knize na lepším hodnocení. Samotná myšlenka knihy si myslím, že je parádní. Bohužel způsob, jakým byla provedena, je horší. Trošku nedokážu pochopit důvod toho, že kniha byla tak dobře hodnocena a ze všech koutů vychvalována. Autorčin styl také nebyl nijak více osobitý. Zajímalo by mě, jestli kniha ''Do vody'' od Pauly bude stejným zklamáním (protože je podle kritiků také skvělá) nebo jestli mne naopak ohromí.

8 20.06.2018

Na knížku jsem dostala doporučení už dávno, když jsem zase jednou zavítala do knihkupectví. Tak nějak se mi ale do ní tehdy nechtělo a dostala jsem se k ní až teď. Na první pohled má kniha krásný obal i celkové provedení. Moc se mi líbí zpracování kapitol, které jsou krátké a je jich hodně. Samotný je příběh mne uchvátil. Vlastně jsem zatím žádnou knihu z této doby nečetla, tak mě to zajímalo o to více. O hrůzách této doby se moc nemluví. A to NENÍ DOBŘE. Co vím tak mi prarodiče nikdy nepovídali o tom všem, jen se tomu obloukem vyhli. Také mne zaujalo srovnání myšlení Liny v té době a mě (holky stejně staré). Ta doba opravdu vymývala mozky, lidi nevěděli co se děje a co bude. Ještě zajímavější bylo sledování těchto události od lidí z Pobaltí. Pobaltí na tom nebylo dobře a opravdu lituji všech co si to museli zažít. Do posledních chvil jsem nevěděla, jak to dopadne a byla jsem opravdu napnutá . Konec je snad nejlepší částí celé knihy. Jednoduše je nádherné, jaké poslaní se dá napsat do knihy.

8 16.11.2017

Je to už dlouhá doba co jsem naposledy měla čas popadnout knížku a začíst se. Proto jsem chtěla sáhnout po něčem, co z recenzí nevypadá jako úplný přešlap.
Kniha určitě splnila moje očekávání. Ani jsem nevěřila, jak moc mě chytne. Snažím se dávat šanci českým autorům a musím říct, že Petra Dvořáková jako autorka určitě nezklamala. Celý příběh má spád, je čtivý a vy prostě chcete vědět, co bude dál. Na stranu druhou je to takové ''dovolenkové'' čtení - nenáročné.
V knize mi však chyběla nějaká hlubší myšlenka. Jistě - téma alkoholismu a problémů nejen z lékařského prostředí, ale i rodinného života je fajn, ale není to něco, co je prostě velmi běžná součást společnosti a my ji jen nevnímáme tak zblízka? Zdálo se mi, jakoby autorka jen plula po povrchu problému. Nebo že by to byl její záměr?
I od konce jsem čekala nějaké zajímavější rozuzlení. Na druhou stranu, je to stále kniha ze života. A pojďme si říct narovinu, že život není mnohdy zdaleka tak vzrušující, jak je v knihách prezentován.
Knihu jsem si každopádně užila a to nejen z důvodu, že se sama v lékařském prostředí pohybuji, ale čistě z faktu, že je kniha opravdu skvěle napsaná. Jestli se se k ní někdy vrátím, lze jen těžko říct. Každopádně za přečtení určitě stojí.

7 09.02.2024

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z povinné četby. Přečíst jsem si ji chtěla už kdysi, ale dokopal mě k tomu až muzikál My Fair Lady, který jsem měla šanci zhlédnout v MdB.
I přes to, že jsem přesně věděla, jak kniha probíhá, z divadla jsem přesně znala scény i konec knihy (na ti pozor! My Fair Lady opravdu neskončí stejně jako její knižní předloha), mě čtení náramně bavilo. Obecně řečeno si dramata velice užívám - jsou krátká, avšak velmi výstižná. V každé replice je vyjádřeno víc, než u mnoha knih na desítkách stran. Přitom myšlenka celého díla je mi jako ženě obzvlášť příjemná číst. Sledovat silný rozvoj emancipace prostinké holčičky v ženu je zásadní. Je nutné si ale uvědomit, že to v co se Líza Doolittlová promění nemůže Henry Higgins, ale ona sama - její píle a schopnosti. Důležitá je za mne ale také kritická funkce autora vůči pokrytectví, měšťanství a povrchní společnosti.
Prostě a jednoduše velmi silné dílo, které doporučuji opravdu každému jednou přečíst. Přitom vám zabere maximálně jedno odpoledne.

7 10.12.2022

Od knížky jsem moc nečekala. Věděla jsem že existuje, ale nijak víc jsem se o ní nezajímala. Celou dobu jsem si při čtení říkala: dobré, dobré, dobré, fajn,....Kniha je dobře napsaná, čte se moc dobře a děj má spád. Dlouho se mi nestalo, že bych u knížky nezaznamenala 'vycpávkové' části. Mlčící pacientka je opravdu kniha jen o příběhu! Což mě na ní o to víc oslnilo.
Při čtení jsem vnímala, že je to moc dobré, ale chyběl takový ten wow moment! A ten přišel! Konec! Byla jsem dost překvapená! Co jsem nečekala, tak takovéto rozuzlení.
Častá kritika směřuje právě k překombinovanosti. Musím říct, že dokud jsem si nepřečetla pár komentářů, tak mě to ani nenapadlo. Možná to je touto dobou - mám pocit, že už mě nic nepřekvapí- ale tento problém jsem nepociťovala.
Až se divím jaký vztah jsem si ke knize udělala. Většinou jsem k bestsellerům kritická, Mlčící pacientku ale mohu jen doporučit!
Zajímal by mě pohled reálného psychologa: je to vůbec reálné? Dokázala by někdo takhle dlouho mlčet? Chová se emočně labilní člověk jako Alicie nebo je to jen knižní výmysl? Do jaké míry je to fikce a do jaké míry možná realita?
Kniha ve mě zanechala mnoho otázek, ale doufám, že se k ní zase někdy vrátím, protože se mi moc líbila. Jeden z těch lepších knižních bestsellerů.

7 18.03.2021

Tak tohle byla doslova časovaná bomba. Vůbec jsem od této knihy nic nečekala, protože se ke mně dostala v podstatě náhodou. Bylo to jen díky tomu, že jsem chtěla číst něco do čtenářské výzvy. Neznala jsem autora ani knihu a ani vlastně nic.
Ale je to opravdu doslova BOMBA. Rozhodně top kniha co jsem za rok 2019 četla, úžasná, fantastická a ještě mnohem víc. Já jsem člověk co prakticky neholduje thrillerům a podobným knihám (ani filmům), tak musím říct, že tohle je špice. Dostala mne do kolen. Autor je neuvěřitelně talentovaný. Nenudilo mne jediné slovo. Příběh sám o sobě je neuvěřitelně silný a poutavý. Je to story, která vám rozhodně ještě dlouho po přečtení zůstane v hlavě. Je to oficiálně první kniha, která mne donutila k uronění slzy. Nikdy jsem u žádné knížky v životě nebrečela, jednoduše se mi to nestává, ale při čtení některých pasáží jsem se neudržela. Nepobírám jak chytře autor pojal jednotlivé koncepty, které jsou velice zajímavé a vytvořil z nich tak skvělé dílo. Autismus, chybné odsouzení, chudý student, pedofílie, problémy v rodině, láska (oceňuji vývoj vztahu Joeho a Lily - skvělé), rakovina atd. Tohle všechno tvoří tento příběh a společně vše utváří neuvěřitelnou symbiózu a proto je kniha tak skvělá.
Konec jsem tak nějak odhadla v půlce knihy, ale jak se říká, i cesta je někdy cíl, tolik zvratů co se v průběhu odehrálo, přidalo příběhu na efektivitě.
Příběh Carla Iversona mi ještě dlouho bude pobíhat v hlavě. Allen Eskens odvedl skvělou práci a mrzí mě, že je takto málo známý. Oproti některým slavným a přitom ne tak kvalitním autorům (viz. John Green), má jeho příběh veliký potenciál.

7 21.08.2019

Na Zlodějku knih jsem čela spoustu kladných recenzí, takže jsem si ji rozhodně chtěla přečíst. Ani jsem nevěděla, že byla zfilmována, přitom spoustu lidí z mého okolí si chválilo i filmové zpracování. Obecně řečeno - ano kniha je opravdu na vysoké úrovní kvality a pokud si ji budete chtít přečíst, můžu s jistotou říct, že je velice dobrá.
Líbily se mi německé prvky. Já německy umím, takže mi přišlo, že to tomu dodalo šmrnc. Navíc bylo vždy vše elegantně přeloženo, aby se to do textu hodilo. Tyto německé úryvky dodávaly knize na lepším prožití celé situace. Celkově se mi moc líbil styl psaní Markuse Zusaka. Nazvala bych to moderním způsobem, jak dokázat podat dramatičtější knihy. Poetismus v jeho větách jde vidět. Příběh byl vždy psán třeba ne úplně dopodrobna, avšak vždy bylo řečeno všechno. Na čtenáři potom je, aby si celou situaci domýšlel v hlavě. Je vidět, že autor je velice dobrý a plánuji si přečíst i jeho další knihy. Právě díky němu se myslím, že je kniha tak moc oblíbená.Naopak problém jsem měla s malým dějovým spádem. Já mám ráda u knih, když se stále něco děje. Na počet stran se mi zdálo, že se toho tolik nestalo. Ale pravdou zůstává, že cílové jsou u Zlodějky knih emoce a atmosféra příběhu.
Postavy byli naprosto fantastické. Moc se mi líbila každá z nich. Oceňuji také kreativní pojetí vypravěče, která za mě bylo velice dobře doplňující.
Konec jsem čekala už tak od půlky knihy. Úplně upřímně mne zas tak nezasáhl. Díky vyprávění smrtky, bylo vše velice neutrální a spíš jsem z toho měla tíživý pocit nežli smutek. Tohle se bohužel stávalo a od knihy jsem tento konec čekala.

7 30.05.2019

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!
Na tuhle knihu už jsem se těšila hodně dlouho, ale teprve teď na ní přišel čas. Překvapivě je docela obsáhlá co se všeho týče. Musím se sklonit před vytvořením postav i vybudování jejich charakteru a jejich příběhu. Tak dlouho mě nepotěšili postavy jak tyto, protože se s nimi často dá soucítit a líbilo se mi, že to mezi nimi nedopadlo, jak by v mnoha románech dopadnout mohlo. Líbilo se mi, že byli vyprávěny dvě (tři) dějové linky, které se prakticky během knihy neměli šanci setkat a společně se objevily pouze na chvíli. Díky tomu jsme měli šanci poznat obě strany válečného období. V tomto ohledu tedy oceňuji jedinečnost a originalitu knihy. Bohužel příběh se mi v některých částech zdá jakoby nedopsaný, kompletně nedořešený nebo odfláklý. Například příběh von Rumpla se mi zdá dosti nezáživný. Je zajímavé zkombinování dějové linky Marie právě s von Rumplem, ale buď tam měla dostat tato postava více prostoru nebo se tam neměla vůbec objevit, protože pro mne jako čtenáře je tato postava dále nezajímavá. Skákání mezi časovými pásmy mi nijak nevadilo, i když chápu, že některých čtenářům to problém dělat může. Kniha je dobře napsaná. Když si k ní totiž sednete a řeknete si že si přečtete například 3 kapitoly, nakonec jich přečtete 8. Bohužel si stále myslím, že kniha měla obrovský potenciál v mnoha ohledech, naneštěstí těch spoustu malých nedostatků nakonec utvoří, ten spíše negativní pohled na knihu. Za normálních okolností bych knize udělila pouze 2 hvězdičky, ale díky konci, který byl napsán moc krásně a udělal takovou pěknou tečku na závěr knihy, dostane tato kniha 3 hvězdičky. Sice takové slabší, ale přeci.

7 02.10.2018

K Vánocům jsem dostala konečně celou sérii Harryho Potter. Sice jsem četla všechny díly (vypůjčené z knihovny nebo kamarádů),ale řekla jsem si, že by bylo dobré si trošku zavzpomínat přečíst si je od začátku do konce. Takže jsem samozřejmě začala 1. dílem. Na to se snad nedá říct nic zlého! Úžasná kniha s ještě úžasnější autorkou. Její fantazie mě někdy dostává až do kolen.

7 12.02.2017

Knihu jsem četla v německé verzi, když jsme ji během karantény měli číst. Upřímně...trochu jsem nepochopila jaký ohlas kniha způsobila. Já si totiž po celou dobu čtení spíš neustále klepala na čelo.
Jasně, příběh je psaný v ich-formě (možná aby nabyl ještě víc na děsivém pocitu a pochmurné atmosféře), avšak pozorovat celý děj z pohledu chlapce, který byl celý život vychováván v privilegované rodině během 2.světové války a vlastně až do samého konce absolutně netuší, co se kolem něj děje bylo nervy drásající. No což o to že nevěděl, přišlo mi spíš že až přímo ignoroval všechny náznaky kolem (a že jich nebylo málo). Opravdu jsme celou dobu řešili problémy jakože nový dům má pouze dvě patra namísto pěti, že si chce hrát a že se nudí??? Přitom se kolem něj dějí hrůzné věci, které on mnohdy i vidí, ale ignorantsky je raději přehlédne - no hlavně aby se nenudil že...
Chlapcova naivita na mne působí bohužel až příliš nerealisticky. Chápu je mu devět let, ale myslím si, že už v devíti letech není dítě takto hloupé.
K tomu všemu pojďme ignorovat fakt, že popis Osvětimi v knize proti realitě byl celkem výsměch historii...
Proto si kladu otázku, jestli je to vlastně kniha určená dospělému člověku. Myslím si, že je spíše zaměřené právě na mladší cílovou skupinu. Vlastně zajímavě podá atmosféru koncentračních táborů mladšímu dítěti z pohledu sobě rovného. Avšak po tom co je kniha takhle známá, jsem čekala něco diametrálně odlišného.
Čekala jsem možná víc pohledů mimo Brunův život - víc právě té atmosféry táboru, který měl vlastně vyloženě pod oknem. Naopak převažovali hloupé popisy 'jeho problémů,' které jsou vzhledem k pointě celé knihy absolutně irelevantní.
Kniha skončila jak 90% knih s touto tématikou...
Obecně mi kniha nedala vlastně nic. Rozhodně existují stokrát kvalitnější příběhy na toto téma, po kterých bych sáhla radši. Pro jednou můžu říct, že film byl lepší.

6 22.06.2021

Tohle byla zkouška vůle. Asi po 50 stránkách jsem chtěla zaklapnout a prostě nedočíst. Čtenářská výzva mě však trošku popohnala, ji prostě nějak přelouskat - a že jsem ji louskala pěkně dlouho.
Téma se prostě špatně čte. Zajímavá byla autorova myšlenka, popisovat nejniternější pocity hlavního hrdiny a přesto se absolutně distancovat od erotických/por*ografických scén. Avšak forma deníku autora nutila psát prakticky jen o pocitech. To knihu prostě strašně natáhlo (forma povídky, jak byla nejdříve Lilita zamýšlena, by v tomto případě nebyla podle mě vůbec od věci) . Velice přínosný jsem shledala závěrečné slovo autora. Musím souhlasit, že téma je přesně jedno z těch tabuizovaných. Avšak nemám nejmenší chtíč (možná ani vůli) zrovna tuhle úchylku normalizovat. Četla se mi strašně špatně. Vážně varuji slabší povahy, že Lolita není místy úplně příjemné počtení. Místy šokující a intimnější scény mi nedělaly dobře.
Druhá část za mě přehnaně dlouhá. Půlka z ní byly jen naprosto nepodstatné popisy toulkami po USA doplněné o úzkostné privátní momenty hrdinů.
Humbert Humbert ve mě, na rozdíl možná od jiných čtenářů, nevzbudil soucit. Ač místy byli chvíle, kdy mi niterní pocit napovídal jinak, žárlivé scény, psychopatické chování a naprosto iracionální pohnutky mě ponechávali nohama na zemi. Konec asi zasloužený pro všechny zúčastněné. Nejvíce zasažená musel být sama Lolita. Být uvězněná v pasti svého pěstouna - ten pocit bezmoci z její strany mě celou dobu děsil.
Po přečtení aspoň vím, po jaké z klasické literatury do 20. století do budoucna nesáhnu k maturitní četbě.

6 03.05.2021

Tato kniha je mým jedním z největších překvapení za tento rok. Četla jsem ji vlastně úplně náhodou díky čtenářské výzvě. Díky Bohu, protože bych nikdy nezjistila, že existuje takhle pěkná kniha, protože jsem o ní předtím nikdy neslyšela. Je mi jasné, že kniha není určena asi přímo pro moji věkovou kategorii, ale přitom mě příběh šíleně bavil. Líbila se mi ta autentičnost. U těchto typů knížek mám často problém s tím, že když se děj odehrává v době dnešního světa (tudíž žádné sci-fi ani fantasy), tak se mi zdá, že příběhy bývají často až přetažené za vlasy, že si je nedokážu představit, že by se mohli nyní reálně stát. Naopak právě tato kniha měla tuto část zpracovanou skvěle. Věřila jsem každičkému slovu. Konec se mi moc líbil a všechno to, jak už jsem řekla, dopadlo krásně realisticky. Moc oceňuji prolínající se příběh paní Eadanové, díky němuž jsme se postupně dozvídali pravdu o jejím životě. Všechno prostě není vždy tak, jak se na první pohled zdá a tato kniha je živým důkazem. Kniha je velice lehká na čtení, tudíž pro mne to byla taková odpočinkovka.
Dále by mě trochu zajímalo, jaké by byly ty recepty, které tam byli popsány a jestli jsou opravdu tak lahodné. Celkově mě kniha moc moc potěšila a velký objev.

6 11.11.2018

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek z mého dětství. Z odstupem času se až divím, že jsem z ní byla tak nadšená. Asi nemůžu říct, že by by příběh nějak přeúžasný, avšak očividně měla něco, co mě jako malou dokázalo uchvátit. Zvláštní, jak si dětský mozek uchová ve výsledku jen některé, pro něj asi nějakým divným způsobem důležité části či motivy. Po přečtení jsem si totiž uvědomila, že si rozhodně nepamatuji příběh cělý. A to je opravdu divné. Jsem si jistá že mi ji naši četli skoro každý večer po dobu několika let. První kapitolu si třeba vybavuji skoro nazpaměť, dále mám už jen střípky.
To co se mi ale vrylo bez výjimek jsou ilustrace. Já mám vydání s ilustracemi Helenky Zmatlíkové, které ilustrovala naprosto všechny moje oblíbené dětské knížky (Alenčina čítanka, Z deníku kocoura modroočka apod.). Možná to bude i tím, že jsem v té době ještě neuměla číst, zato obrázky jsem si pamatovala do posledního.
Byl to krásný zážitek po tolika letech ji zase otevřít a zavzpomínat. Ještě k tomu jsem četla to vydání, které mám od dětství doma, takže je celá počmáraná, izolepou přelepená a prakticky se člověku rozpadá pod rukama. Zato to mělo to kouzlo. Pro mě bude navždy znamenat kus dětství.

5 08.03.2022

Matka je moje první autorova kniha, kterou jsem kdy přečetla. Kontext jsem neznala, ale jednoduše jsem po ní sáhla a dala se do čtení.
Musím říct, že jsem velmi mile překvapená. Četla se strašně pěkně, Motivy, které přiřadil jednotlivým postavách v celku knihy vytvořili zajímavé vyústění celé hry.
Příběh je velmi silný. Čapek dokázal skrz famózní dialogy, člověku zprostředkovat tvrdou realitu války, které se dotkne naprosto všech! Číst jí dnes (s vědomím situace ve světě) bylo mrazivé.
Ti, kteří se války účastní přímo, jsou sežrání jejím průběhem. A ti, kteří se války sice neúčastní, ale žijí v její době, se jích sice nemusí dotknout fyzicky, ale jsou jí zruinováni psychicky. Ústřední postava matky, je zde naprosto klíčová a je naprosto úchvatně vystavěná a soucítit s ní musí naprosto každý. Konec je dechberoucí.

5 08.03.2022