Honzíkova cesta

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů.

https://www.databazeknih.cz/images_books/94_/9458/honzikova-cesta-abt-9458.jpg 4.31189
Žánr:
Literatura česká, Pro děti a mládež, Pohádky
Vydáno:, Axióma
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (192)

Kniha Honzíkova cesta

Přidat komentář
Dáda1309
24. června

Honzík jel poprvé sám vlakem do Turnova a cestou ve vlaku si povídal s pánem.
Četli jsme to ve škole moc mě to bavilo.

m.zirhut
20. června

Nebýt propagace té zhoubné kolektivizace, byla by to skvělá kniha pro děti už od tří let. Takto bohužel musí dospělý předčítající text dost upravovat, což mi přišlo docela náročné. Škoda, že není nějaká reedice vhodná pro dnešní děti.

heliiinka
09. června

Milá dětská kniha, která ukazuje svět, jaký už dnes není.

hrdlickova_61
29. května

Stačí ještě i dnes zavřít oči a vidím, jak se na obrázcích Antonína Pospíšila maminka podobá té mojí, jak má Honzík při spaní zvláštně podloženou ruku pod hlavou (to se mi tehdy zdálo nepohodlné, zkoušela jsem si to taky, zvykla si na to – a spím tak dodnes!), jak se na kterém obrázku tváří pes Punťa, jak se opatrně (a přitom dychtivě) dotýká Honzík vepříka Prince, jak to sluší Terezce…

Na nové ilustrace od Heleny Zmatlíkové v nových vydáních jsem si zvykla také, ale hlavně proto, že mám tuhle autorku ráda díky jejím starším knížkám jako „Náš Adámek“ nebo „Za pohádkou kolem světa“. Jsou hezké, ale proti původním obrázkům nebyly pro mě zdaleka tak dokonalé. Je podle mě škoda, že se Honzík vydává teď už jen v té jedné podobě, místo aby se to vystřídalo a každý by si mohl vybrat.

Na co si zvykat nechci, to jsou nové úpravy v textu. Jednak to není v tiráži zmíněno, což by myslím být mělo, jednak jsou provedeny bez rozmyslu a místy dokonce vyznívají jako úplný nesmysl. My jsme u nás doma četli původní vydání, při čtení jsme probírali podobu tehdejšího života a myšlení a aspoň si to děti mohly s něčím konkrétním spojit. Poznávat i jiné doby než současnou, to patří k základnímu vzdělání. A dnešní rodiče možná řeší s dětmi otázky úplně jiného druhu. Třeba: jak to, že domácí slepice nebo i ty z doby začínajících JZD běhaly převážně venku a bylo jich přiměřeně, zatímco po pár letech pak se zavedly chovy, kde slepice nebo prasata trpí, mimo jiné, stresem ze společnosti stovek dalších jedinců. Atd. atd.

Omlouvám se za nepřiměřeně dlouhý komentář, ale nějak jsem se zapomněla při psaní hlídat. Honzík je Honzík… Naprosto souhlasím s Gwendelínou, že úcta k lidem a dobré vychování by nám měly být vlastní napříč ideologiemi. A se Sarah01, že družstva existují i na západě, dokonce i v Norsku, které je nám pořád dáváno za příklad. A doslova jsem se rozbrečela radostí, když jsem četla vyprávění Jolii: „… A je úžasné, když mi druhý den řekne, že by chtěl taky takovou zlobivou kozu, jako má děda v Koníkovicích, a takovou kuličku, jako má Honzík, aby mi ji mohl dát...“

MiraiYume
20. května

Kdysi jsem ji četla jako povinnou četbu v první třídě, teď jsem ji předčítala synovi před spaním, protože na ni zrovna narazil v knihovničce a moc se mu líbily ilustrace. Je to taková milá nadčasová klasika. Hodnocení dávám podle syna, protože se každý večer na knížku těšil a moc se mu "dobrodružství" Honzíka u babičky a dědy moc líbilo.

JulianaH.
04. května

Ač narozena po revoluci, knížku jsem si jako školák přečetla. Našla jsem ji v místnosti, kam mě babička uložila na spaní, a Honzíkova cesta mě pobavila a udělala mi radost. Ani nemám pocit, že by mě ideologicky indoktrinovala kapitolou o družstevním vajíčku. :D Pro mě je to zkrátka vzpomínka na svévolně vybranou četbu mého dětství.

Evina.Cetba
02. dubna

Knihu jsem četla před 55 lety , takže detaily si nepamatuji. Vím, že kromě postavy předškoláka Honzíka, který tráví léto u svých prarodičů a poznává venkovský život, je tam milá postava jeho kamarádky Terezky, která se mi rovněž velmi líbila.:) Svět viděný kouzelnýma dětskýma očima nyní zapadl takřka v zapomnění. Tehdy ho ovšem znal každý. Myslím, že ještě koncem 70.let a počátkem 80.let byl povinnou školní četbou pro moje vlastní děti.
A k obrázkům... Nic proti Heleně Zmatlíkové, nemá špatné ilustrace, ale nemohu si pomoci, já na tom svém vydání ze šedesátých let mohla oči nechat a kresby od Antonína Pospíšila se mi líbily mnohem více. Knihu mám spjatou s jinými obrázky a voní mým dětstvím. Když jsem původní obrázky viděla na stránkách jednoho antikvariátu, úplně jsem se rozněžnila.:) Hezké, mlhavé zamávání z dávné minulosti.:) Ahoj, Honzíku.

jfialova
18. března

Kniha je sice lehce ideologická (údajně byla napsaná na objednávku režimu, aby vylíčila idylický kolektivizovaný venkov), ale já jsem ji milovala jako dítě a mým dětem se taky moc líbila. Knihu doprovází krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové.