Honzíkova cesta

Povinná četba, po revoluci dost pohaněná. Zkusila jsem číst dětem a žádnou ideologii jsem nenašla, dětem se kniha líbila.

Jako dítě jsem text hltal. Zpětně je ideologický podtext samozřejmě silnější a po roce 1994 byla knížka dost obsahově upravovaná k oslabení ideologie.
PS Potkal jsem v zemích bývalého sovětského svazu lidi, kteří tuhle knížku v dětství milovali. Někteří z nich pak na tanku přijeli do Československa v roce 1968, někteří do Afghánistánu o něco později.

Kniha z mého dětství, po mé mamce, kterou jsem teď četla synovi. Nějak jsem zapomněla co věcí je družstevních a tedy všech

Lidičky, tohle je moje (naše) dětství. Knihu jsem otevřel po snad 30+ letech a četl ji svým dětem a víte co? Uviděl jsem ilustrace Heleny Zmatlílové a hned jsem věděl, kdo je Ferda a kdo Viktor, vzpomněl jsem si, jak jsem měl jako malý Viktora rád a vybavil jsem si i mnohé obrázky. Milá knížečka. Jako dítěti mi přišla jaksi delší... :-D

Knihu jsem zakoupila synovi ve velmi poškozeném stavu a opravila. Příběh jsem mu pak četla před spaním a velmi se mu líbila.

Tuhle knížku jsme na konci první třídy četli hromadně v hodině čtení. Každý kousek. Dost jsme u toho trpěli, jak jsme to ještě moc neuměli. O půl roku později jsem ji už hravě přelouskal sám a mám na ní ty nejlepší vzpomínky. To byl rok 1964 a byla to ta původní verze.

Kdo ze jména starších by tuhle knížku neznal. Má svůj půvab, detaily si moc nepamatuji, vzpomínám si, že tam hrálo nějakou menší roli i osobní auto, snad spartak (mám pocit že s ním přijeli pro Honzíka rodiče) a z toho mi vyplývá, že moje kniha měla původní ilustrace (ne ty od H. Zmatlíkové). Bohumil Říha byl učitel a výchovný akcent je v knize asi trochu přítomný. Je zde ale jedno velké ALE. V příspěvcích některých spolurecenzentů jsem se dočetl, že kniha vydaná po roce 1990 (nebo kdy) obsahuje "úpravy" s vynecháním scén, kde se objevuje "družstevní". Kniha byla napsána v určité době a tu odráží v backgroundu. Kniha poprvé vyšla v roce 1954. Jestli mají někteří aktivisté, upravující knihy (a asi poněkud zastydlí antikomunisté, když už je to zcela bezpečné) potřebu přepisovat knihy, nebo v tomto případě jejich části, jsou na stejné úrovni jako komunisté, kteří knihy taky podobně nechávali "upravovat", popřípadě je stahovali z knihoven nebo jako nacisté, kteří z pro ně nepohodlných knih rovnou dělali táboráky.

Uvědomují si tihle lidé, jak jsou neuvěřitelně hloupí a jak se podobají těm, proti kterým už po funuse chtějí bojovat? Stupidita tvrzení, že malé děti by byly zmateny a nerozuměly by, o co tady jde, je stejně směšné, pokleslé, ale i nebezpečné, jako když komunisté podobným způsobem, i když s opačným znaménkem kádrovali jazyk, zvyky a vymazávali reálie předchozího života, které se do krámu nehodily zase pro změnu jim. Jsou mraky věcí, kterým menší děti nerozumí a družstvo nebo družstevní je zrovna to nejmenší. A od toho jsme my dospělí, kteří s nimi čteme a nebo kteří se nimi bavíme, abychom jim to vysvětlili. Tvářit se, že něco nebylo je skutečně ukázka intelektuální schopností současných aktivistů a progresivistů. A ještě jedna věc. Většinu zemědělské výroby v České republice zajišťují - zemědělská družstva. Vlastně ta samá. Možná by tihle lidé mohli dětem vysvětlit, kde se tady najednou vzali oni "farmáři", když tady byl před těmi družstvy zemědělci, rolníci, statkáři...

Docela by mě zajímalo, který idiot měl tenhle nápad a jestli se v onom novém "upraveném" vydání pod svoje "dílo" podepsal...nevíte někdo?

Z knihy jsem nebyl extra nadšený ani v dětství. V současnosti to číst dětem? Ne. Je čas jít dál.

Právě jsem dočetl 4. leté vnučce. Líbilo. Kniha je milá, lidská a pozitivní. Ta kapka propagandy s družstevním majetkem mi nevadí. Jde o úctu ke společnému nebo i cizímu majetku. Mám doma stažený i film a ten je taky dobrý.

Bezesporu jedna z prvních knížek, kterou jsem přečetl sám. Družstevní vajíčko nebo duhová kulička nejdou zapomenout.

To je prostě dětství. Jedná se o moji úplně první přečtenou knížku.

Krásná a milá knížka pro malé čtenáře s hezkými obrázky Heleny Zmatlikové. Kdysi jsem ji četla svým dětem a po letech teď vnoučkovi, kterému se také moc líbila.

Co si budeme, je v tom hlavně nostalgie, ale i na děti od kamarádů to funguje a hlavně .... jim v očích při čtení vidíte totéž, co bylo kdysi v těch Vašich, když Vám knihu někdo četl poprvé :-) .

Četla jsem již po několikáté - jako malá sama, pak minimálně 2x s dětma, teď znovu vrámci výzvy a doufám, že si dobrodružství Honzíka přečtu i s vnoučaty :-) A bez ilustrací Heleny Zmatlíkové by to nebylo vůbec ono, tyhle obrázky miluju :-)

Krásné dětské čtení. Pro mě nostalgie, protože to byla nejspíš jedna z prvních knih, které jsem jako malá četla:-). Nevím, jak je tomu dnes, ale za mého dětství byla tohle naprostá klasika, na které se stavělo.

Ani mě a ani malého příběh moc nezaujal.

Moc pěkná knížka pro malé i velké čtenáře

Krásná dětská knížka s krásnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové. Četla jsem ji mockrát a vždycky, když jsem došla k obrázku, kde Honzík sedí u stolu a jí vajíčko naměkko, musela mi ho maminka taky uvařit...

Krásné dětské čtení před spaním, plné nostalgie. Půl hvězdičky dolů za družstevní myšlenku. Jinak i dojetí jsem pocítil. Krása...