Honzíkova cesta

Honzíkova cesta https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/9458/bmid_honzikova-cesta-abt-9458.jpg 4 1820 325

Veselý a laskavý příběh malého Honzíka, který se vypravil k babičce a dědečkovi na vesnici a zažívá tam každodenní malá dobrodružství. Kniha s nezaměnitelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové, která oslovuje už celé generace malých čtenářů.

Komentáře (325)

Komentáře 325 Recenze 1

Emik87
Emik87
13.02.2024 5 z 5

Má oblíbená knížka. Krásný příběh s nádhernými ilustracemi. Díky za ni. :)

nikolet
nikolet
10.02.2024 5 z 5

Milá knížka pro děti, kde jsou popsány činnosti, které dnešní děti neznají. Bez dozoru rodičů byly od mala venku, měli svoje party. Dneska už žádný rodič nepošle dítě někam samotné.


Achillesaželva
Achillesaželva
17.12.2023 5 z 5

Já jsem měla vydání z roku 1972, SPN. Tak nevím, nakolik se od tohoto lišilo - je to přeci jen velký časový odstup... Ale příběh je jednoduchý, pěkný - pocit samostatnosti a "dospělosti" je pro dítě určitě něčím výjimečným, mimořádným a to je také to, co jsem si z knihy nejvíce zapamatovala...jak mohl jet Honzík poprvé sám vlakem. Pěkná kniha - skoro bych řekla, že je to legenda přímo!!

grizlinka
grizlinka
14.12.2023 4 z 5

Pěkná knížka a vzpominka na dětství. Hezky se na ni dětem vysvetluje dřívější doba - jizda na voze, kuličky apod. Az na ty družstevní bláboly,to mi lezlo na mozek

huhuhu
huhuhu
10.10.2023 5 z 5

Honzíkovu cestu jsem už četla několikrát, poprvé ve škole v 2. třídě, naposledy teď synům před spaním. Vždycky měla velký úspěch. Nejmladší syn je právě ve věku Honzíka a je vidět, že se autorovi podařilo perfektně vžít do duše takhle malého chlapce. To, že dnes už je leccos jinak než v Honzíkově době, je na knížce právě zajímavé a dá se o tom s dětmi skvěle diskutovat. S družstevními vejci, zvířaty apod. jsme žádný problém neměli, prostě jsem to dětem vysvětlila. :-) A pro ty, kterým by to v knize vadilo, pokud vím, existuje i vydání, ve kterém jsou tyto pasáže přepsány do dnešních reálií. Já si ale myslím, že to k té knížce prostě patří, a nemám potřebu se před dětmi tvářit, jako že JZD nikdy neexistovalo.

Snoopi
Snoopi
04.09.2023 3 z 5

Byla jsem na ni hodně zvědavá: vyštrachala jsem ji na půdě mezi starodávnými exempláři. Chtěla jsem ji porovnat s knihou "Kubíkova cesta", pro níž byla inspirací, a mě to přišlo zajímavé. Takže jsem s chutí podnikla tu zvláštní "exkurzi do starých časů" - a zároveň jsem se i ve svém životě vrátila o pěkných pár let zpátky, neboť tuhle knihu jsme všichni povinně louskali ve škole a učili se na ní číst, hezky nahlas.
Docela mě překvapila: není tak hrozná, jak jsem si myslela. Jenom kdyby tam autor pořád necpal to slovo "družstvo" a "věci družstevní", až tím byl neskutečně otravný, ale chápu, že s ohledem na dobu vzniku asi nemohl učinit jinak. Bylo to takové hezké počtení z dob dávno minulých a věřím, že každého dospělého se při čtení prostě musí dotknout závan lehké nostalgie: kuličky nikdo necvrnká, neboť nejsou ani "retro"... děti rozhodně nejezdí samy vlakem, neboť je rodiče všude vozí auty a na plácky před domy se je bojí vypouštět, i kdyby to mělo být jen na chvilku... podzimní proudy již nevynášejí do výšin žádné draky, neboť jejich létání zřejmě není bezpečné... na polích se při sklizni nevážou snopy, ale vrčí tam obří mašiny... a nač si vyrábět nějaké hračky, konkrétně lodičky a letadla z kůry a dřeva, když se všechno dá sehnat v hračkářství, e-shopech a zábava se stahuje do tabletu...
Ale i přes tu jistou "patinu let minulých" má kniha své kouzlo - kouzlo jednoduchého, nekomplikovaného a příjemně plynoucího vyprávění bez složitých zápletek, které nikde zbytečně nedrhne. Honzíkovo myšlení je roztomile naivní: ve své důvěře se nechává vícekrát obalamutit, pokaždé se mu však dostává zadostiučinění. Poznává hodnotu pravého přátelství a tíhu odpovědnosti, zároveň prožívá první pocity viny a musí čelit i vlastnímu strachu: je totiž klučina čiperný a zvídavý, jenže poněkud nesmělý. A přestože je hlavní postavou, o ten největší "hybný moment" se starají hlavně zvířata, s nimiž se setkává, a přátelé, které poznává - Punťa v drůbežárně, agresivní kohout, kocourek ve škole, koza, co si dělá, co chce, lehce proradný Ferda...
Celý text je nejen oslavou dětské duše, toho krásného, čistého a neposkvrněného světa dětství, který si v sobě hýčkáme až do sklonku života. Je také oslavou skutečného a opravdového přátelství a dalších hodnot, navíc se nese ve znamení víry ve spravedlnost a odpuštění.
Občas mě mile překvapil autorův slovník a přirovnání, která užívá: "Vlak jel jako čert... ocas jí stál ztuha jako list zimního zelí... ocas mu vlál jako babí léto... cupala za nimi... začal ho klofcovat... ve vysoké trávě vrzaly kobylky..." Malým čtenářům se může líbit, že první písmena na začátku jednotlivých kapitol jsou vyvedena ozdobnými iniciálami; určitě je zaujmou obrázky Heleny Zmatlíkové, které k této knize prostě patří, a díky krátkým větám se jim příběh bude rychle číst.

..."Čí je to koník? Punťu znám, kocoura znám, ale koníka jsem ještě neviděl."
"To je družstevní."
"Co to je družstevní?" vyptával se Honzík. Tomuhle zvláštnímu slovu nerozuměl.
"To znamená, že patří všem lidem v Koníkovicích. Já jsem si ho na dnešek jenom vypůjčil."
"A dědečku," zamyslil se Honzík, "co je ještě družstevní?"
"Třeba pole," odpověděl dědeček a ukázal bičem kolem dokola. "Vidíš, to všechno jsou naše pole. Patří našemu družstvu."
..."Pes slyšel dědečkovu řeč a slabě zaštěkal. Potom stáhl uši a trochu vycenil zuby. Vypadalo to, jako když se Punťa směje. A taky ano! Punťa se smál, protože se smál dědeček. Měl dědečka rád."
..."Konečně vjel vozík na náves. Babička se dívala po Honzíkovi. Jestlipak chlapec opravdu přijel? Najednou se usmála. Honzík byl na vozíku! Seděl vedle dědečka a něco křičel. Punťa přitom štěkal na celou náves. Vozík přihrčel až k vrátkům. "Jedete, jako by hořelo," zlobila se babička, ale její tvář se smála."
..."Náhle se stalo něco hrozného. Drakovi se utrhl ocas a plul sám a sám na vzdušných vlnách do cizích dále. Nejprve vypadal jako bílá dešťovka a taky se tak kroutil, pak to byl červíček docela teninký a nakonec se ztratil i tenhle červík."

Zemlja
Zemlja
27.08.2023 3 z 5

Jsem z vesnice. Knížka přesně popisuje prázdniny u prarodičů na vsi. Družstevní vajíčko a koza, které chutná akátové listí.

yellow
yellow
23.08.2023 2 z 5

Upřímně, ty dvě hvězdičky jsou jen za ilustrace. Knížka mě nijak neoslovila v dětství a teď jsem ji četla dceři a bylo to absolutní utrpení. Družstevní cokoliv mi prostě vadilo, ale kdyby se dceři knížka líbila, tak bych to překousla. Ale nelíbila.

Alíček83
Alíček83
19.06.2023 4 z 5

Četla jsem klukům (dvojčata 7 let) před spaním. Hrozně se jim to líbilo. Byli vykulení z toho, že předškolák jel sám vlakem, chodil sám pro obědy a podobně. Já nebyla moc nadšená ze slova družstevní, který se objevoval v každé kapitolce a vysvětlovat to těm malým taky moc nešlo, ale snad to pochopili. :-)

efka.saf
efka.saf
17.03.2023 4 z 5

Další perlička z dětství, kterou miloval hlavně můj bratr. Já ji nyní četla kvůli pracovním povinnostem a využila jsem ji i do ČV. Je to stále milý a nenáročný příběh pro nejmenší, ale trošku už postrádá to kouzlo, co kniha měla, když jsem byla prcek. Možná to bude tím, že je na můj vkus až moc družstevní :-). Ale i tak jsem ráda, že ji mám ve své knihovničce, zvlášť když ji ilustrovala dnes již legendární Helena Zmatlíková.

Naďa2411
Naďa2411
15.03.2023 5 z 5

Tuto knížku jsme četli hromadně ve škole, jak kdysi bylo zvykem. Nyní poslechnuto jako audioknika, za příjemného hlasu paní Zd. Černé. Děj z vesnice, tam kde i dnes je život ještě v pořádku. Doporučuji malým čtenářům, kde se seznámí se zvířátky, ale poznají i nástrahy mezi svými vrstevníky. V knize nezapomenutelné obrázky.

Péťa1950
Péťa1950
20.02.2023 4 z 5

Stále mimoškolní četba druhé nebo třetí třídy.

TetaLik
TetaLik
19.02.2023

Strašně moc se mi líbila. Krásná vzpomínka na dětství.

martiline
martiline
17.12.2022 5 z 5

Moje první knížka. Dostal ji sice můj starší bratr v první třídě u zápisu ... ale sotva jsem se naučila číst, už jsem se do ní pustila. Nostalgie.

Kabuky
Kabuky
17.12.2022 5 z 5

Krásná vzpomínka na dětství.

Čmeláček
Čmeláček
06.12.2022 5 z 5

Knihu jsem si přečetl, protože mi ji doporučila máma. A příhody malého Honzíka se mi líbily, byly docela zábavné. Akorát silně pochybuju o tom, že by dnes někdo poslal pětiletého kluka samotného vlakem. Ale jinak to byla hezká knížka.

heavy66
heavy66
20.11.2022 4 z 5

Je to tak dávno, co jsem Honzíkovu cestu četl, že jsem si ji musel trochu připomenout. Kniha je zalitá sluncem a klidem venkova, konflikty jsou drobné, odpovídající věku malého čtenáře. Takhle nějak si pamatuju svoje dětství u babiček a dědečků. Něco navíc se ale tehdejší děti naučit musely, rozdíl mezi „naše“ a „družstevní“. I Honzík to pochopí na příkladu vlastního a družstevního vajíčka. V chuti byl rozdíl veliký!

Sberatelbananu
Sberatelbananu
29.10.2022 1 z 5

Dávám jednu hvězdičku za družstevní vajíčka, jinak to bylo hrozné.

regulax
regulax
30.09.2022 5 z 5

Milá vzpomínka na "družstevní" dětství.

rafan65
rafan65
25.09.2022 5 z 5

Moc pěkné čtení jako dítě jsem ji četl několikrát. Teď jsem ji četl vnoučatům a bavila je také. Při dnešní masáží která se valí z televize je četba těchto pokladů důležitější než kdykoliv dříve.